Svět knihy a dvě napínavé knížky, které trochu zapadly. Knižní čtvrtek na Palmknihách III.

Témata pro tento týden? Svět knihy jako největší knižní veletrh u nás a dvě napínavé knížky, které neměly moc štěstí a čtenáři je nečtou, protože o nich neví - než se mohly stát bestsellery, převálcovaly je další novinky. Důvod? Knihu neprodává název, ale autor. A autor a autorka mých dnešních dvou tipů jsou v Česku neznámí. Třeba to pomůžu změnit. Rád bych, protože jejich knížky mě vážně dostaly.

Na veletrhu náš stánek nepřehlédnete. Kdyby ano, hledejte P606

Na začátek ale knižní veletrh Svět knihy. Letos se koná už podevatenácté a je věnován třem hlavním tématům - poezii, knihám, které se čtou jedním dechem (bestsellerům) a blogerům, kteří se mění ve spisovatele. Čestným hostem veletrhu je Slovensko, jehož literatura je nám hodně blízká.

Nás na veletrhu samozřejmě najdete také - hledejte stánek číslo P606 nebo jděte podle fotografie pod tímto odstavcem - zcela neskromně si myslíme, že náš stánek patří k těm podařenějším, za což patří dík především výbornému fotografovi Jirkovi Chomátovi. Mimochodem, všechny tváře, které se na vás ze stěn stánku dívají, jsou skuteční palmkniháci, v čele s Jirkou Vlčkem.

Budete na veletrhu? Budeme potěšeni, když se u nás zastavíte. Třeba jen na kus řeči. Těšíme se!

Buďte u vytržení z Vytržení

Psychologický ekothriller. Vražedná kombinace. Ale na druhou stranu, vcelku vystihuje žánr. Žánr, na který není český čtenář zvyklý a asi se ho trochu bojí, protože - jak jinak si vysvětlit, že se thriller Vytržení autorky Liz Jensen takřka vůbec neprodává? Špatný totiž není. Naopak, je výborný. Extra výborný.

Na jeho začátku se psychoterapeutka Gabrielle Fox dostává do detenčního ústavu pro mladistvé, kde se jednou z jejích pacientek stává náctiletá Bethany, dcera kazatele, jež šroubovákem ubodala vlastní matku. Bethany má zvláštní dar - dokáže předvídat katastrofy. Stačí, aby dostala elektrošoky, dostala se do stavu změněného vědomí a zápisník se jí zaplní podivnými čmáranicemi a daty, kdy dojde k dalším katastrofám.

Nevěří nikdo. Ani Gabrielle ne. Alespoň zpočátku ne. Uvěří teprve ve chvíli, kdy už začíná být skoro pozdě. Po sérii menších katastrof má dojít k něčemu, co Bethany ve svých představách vidí jen velmi nejasně a co ve svých poznámkách nazývá náboženským termínem - vytržení. Podaří se katastrofě předejít?

Co od Vytržení čekat? Slůvka psychologický se nebojte, žádné Hledání ztraceného času to fakt není. A ekologie? Šílené Greenpeace, co tahají velryby z pláží do moře, nečekejte. Můj názor? Vytržení by mohlo být klidně prequelem Cesty Cormaca McCarthyho. A to je vše, myslím, že už jsem prozradil víc než dost.

Vytržení v e-shopu

MacLeod nemusí vždycky sekat hlavy

A ne vždy je skotských horalem, jak ho známe z filmu Highlander. Knižní MacLoad se jmenuje Fin, je policejním důstojníkem, který před krátkou dobou přišel o syna a který je vyslán na rodný ostrov Lewis, aby se podílel na vyšetřování vraždy, která až příliš nápadně připomíná případ, který se právě snaží rozluštit v Edinburghu.

Návrat domů znamená návrat do dětství. Vrací se vzpomínky na rodiče, kteří zemřeli, když byl Fin malý, na dětskou lásku, která vydržela až do vysoké školy, kamarádství na život a na smrt i na šikanu, které se jen těžko dokázal bránit. Právě jeden z těch, kdo jej v dětství trápili, je mrtvý a jak to vypadá, vrahem je někdo z bývalé party. Čím hlouběji pod povrch současných vztahů v rodném městě se Fin vrací, tím intenzivnější má pocit, že kdysi něco násilím vytěsnil z paměti. A že jen tím, že minulost otevře, se mu podaří případ vyšetřit. Jenže - opravdu chce Fin svoji třináctou komnatu otevřít?

Skála zkušeného Petera Maye u českých čtenářů trochu "vyšuměla". Neprávem. Svou formou i příběhem se velmi úzce přibližuje nejlepším severským detektivkám, které v sobě spojují napětí, kriminální příběh a nespornou literární kvalitu. Vedle Larssona, Nesba a především Mankella má Peter May pevnou pozici. Jeho Skála je skvělá.

Skála v e-shopu

Pro tento týden vše, těším se opět ve čtvrtek na shledanou!

Marcel Kupka

Kocour Garfield v akci aneb bojíte se komiksu ve čtečce?

Komiks do čtečky? Není to hloupost? Vždyť se to určitě nedá číst...

Dá a výborně. Teď máte příležitost to zkusit - až do úterka 21. května jsme snížili cenu dvou knih stripů kocoura Garfielda ze stokoruny na 49 Kč. Jednak proto, že máme Garfielda rádi a myslíme si, že nejsme zdaleka sami. A také proto, že víme, že vyloženě obrázkovým knihám v elektronické podobě mnozí (a mnohé) z vás nedůvěřujete. Nedůvěra přitom není na místě.

Jak elektronický Garfield vypadá?

Ve formátu PDF vypadá téměř stejně jako tištěný. Jen pozor při stažení do čtečky - u osmipalcových a menších je čtení PDF dokumentů trochu méně pohodlné. Samozřejmě - v černobílé čtečce bude i Garfield černobílý.

Ve čtečce Kindle pro PC si komiksové stripy kocoura Garfielda přečtete takto:

Jak si s komiksovým stripem poradí eInková čtečka? Například Kindle 3 zobrazí každý obrázek na jedné stránce. První obrázek stripu je vždy doplněn číslicí, takže vždy, když (náhodou) nepochopíte pointu, víte, že začíná další strip. Vypadá to takto:

Na tabletu nejsou obrázkové knihy žádným problém, ani ve formátu PDF ani jako EPUB. Výsledek vypadá podobně jako na nejhořejším obrázku.

Nač dát ještě pozor? 

Na velikost. Třeba právě elektronický Garfield má přes 20 MB, na e-mail si jej nepošlete, na pomalém připojení jej budete stahovat dlouho. 

Zkusíte svoji první obrázkovou eknihu? Jak už jsme řekli na začátku - dva soubory komiksových stripů kocoura Garfielda máme nyní v akci - klikněte a vyberte si.

Špinavé triky – povedené pokračování knihy Špinavé peníze (minirecenze)

Jak to vidí Jirka Vlček?

Když Ibrahim odváděl naparujícího se Ajťáka z posluchárny, všiml si hladový lektor ve vedlejší místnosti připraveného pohoštění. Kuřata, ryby, bílé chlebové placky, různé saláty, ovoce, sladkosti, všechno vypadalo tak lákavě, až se mu sbíhaly sliny. Odmotal si z hlavy šátek a podal ho Ibrahimovi.

„Vidím, že tu máte připravený rautík,“ polkl na prázdno. „Je to košer? Aby se pánové neurazili.“

„Halal, ne košer,“ zasyčel na něj Ibrahim a pro jistotu se ohlédl k zavřeným dveřím do sálu, jestli je někdo neslyšel. „Košer mají židi.“

„Aha,“ přikývl vážně Ajťák. „Já myslel, že to vy nesmíte jíst vepřové.“

„Ne, to nesmíme,“ odsekl.

„A židi můžou?“

„Ne.“

„A krev někdo z vás může? Myslím vás nebo židy.“

„Ne.“

„To, že když zabíjíte zvíře, nesmíte ho omráčit, podřezáváte ho zaživa, je arabský, nebo židovský zvyk?“

„To máme společné,“ vrčel Ibrahim.

„Teď se neurazte, ale z mého laického pohledu to vypadá na první pohled
dost podobně.“

Ibrahim nevypadal, že by byl ochoten diskutovat o rozdílech v náboženských zvyklostech muslimů a židů ohledně stravování.

„Teď mě ještě napadlo,“ pokračoval dál Ajťák nedbající Ibrahimova varovného pohledu, „že vlastně uctíváte Ježíše jako proroka, i když to byl Žid, v koránu máte Adama s Evou, Abraháma, Noema, Mojžíše, Pannu Marii a považujete společně se židy Jeruzalém za Svaté město. Nebylo by na čase uvažovat o nějakém propojení vašich dvou náboženství?“

Když se mu po chvíli podařilo vykroutit z Ibrahimova sevření a utřít si poprskaný obličej, usoudil, že vlastně zas až takový hlad nemá a zvolil taktický ústup.

Tato ukázka vystihuje styl psaní autora, Marka Judy. Ironický, s přesahem do historie, politiky a kultury a v neposlední řadě: vtipný. Již autorova první kniha, Špinavé peníze, přivedla na literární svět hlavního hrdinu, Martina Novotného, jinak také zvaného Ajťák. Proč Ajťák? Nejspíš proto, že je to ajťák- odborník v oboru informačních technologií. A jako správný ajťák je mírný sociopat, kulturně i společensky neobratný, sportu nepěstující. Tak a toto individuum vystavte v prvním dílu tlaku ruské mafie a nechte ho prát špinavé peníze? Hlavní hrdina se z toho nějak vymotá (navzdory proříznutým ústům a specifickým reakcím) a proto může prožívat bohatá dobrodružství nejrůznějšího charakteru (například dobrodružství, sex, láska, peníze) – a tentokrát se většina děje neodehrává v Česku, ale v Malajsii.

Špinavé triky máme na Palmknihách v sekci Krimi / detektivky. Myslím si, že to není úplně přesně: jde o dobrodružnou knihu v tom nejlepším slova smyslu. Napětí, akce a i ten nudný sex (to je vtip- znáš mě miláčku, že jo?) je přesně dávkováno a promíseno humorem a jemnou nadsázkou – přesně tak, jak to mám rád.

Večer dorazil Ajťák k Barbíně zcela vyčerpaný. Beze slova jí podal diplom s vyznačeným časem a šel si nalít pivo.

„Gratuluji,“ pochválila ho slečna. „Jak se ti to líbilo?“

„Masochismus,“ odpověděl mezi dvěma loky Ajťák. „Ale aspoň se teď nemusím několik dní mýt.“

„Už jsi přemýšlel o tom, kam chodí všichni ti freediveři na záchod, když jsou celý den v bazénu a hodně hydratují?“ nadhodila Barbína.

„Že by?“

„Přesně tak. Jdi se nejdřív vysprchovat a pořádně vyper všechny věci.“

Takže: pokud se vám líbí Bond, James Bond nebo třeba Indiana Jones, tak jste na správné adrese. Jen hlavní hrdina není bez bázně a hany, ale je spíše s bázní a vlastně bez Hany. Nebezpečí neřeší (obvykle) pistolí či bičem, ale spíše proříznutou pusou či chtíčem – tak jak to máme my Češi nejradši.

Takže pokud se chcete pobavit, tak budete na správné adrese. A mimo to se naučíte, jak prát špinavé peníze a jak se potápět. Třeba se vám to hodí v příštím životě.

„Co jste to tam dělal, vy idiote? Víte, co jste udělal? Provařil jste operaci, prozradil konspirační byt a vyhrožoval jste, že zlikvidujete největší mešitu široko daleko. Naším jménem.“

„Propáníčka, já myslel, že je to jen zkouška komunikace. Jsem to ale trumbera,“ spráskl ruce s nechápavým výrazem Ajťák.

„Jaká zkouška? Co to žvaníte?“

„No, jak jste říkal to o tom Charliem, že dal Romeovi echo o nějaké Limě. A pak něco o černoších.“

„Já jsem nic o černoších neříkal,“ obrátil se šokovaný Šéfíček na agenta Watsona, který jen pokrčil rameny.

„Ale ano, říkal. Jasně jsem slyšel, že říkáte devět set Zulů. To je černošský kmen v Jihoafrické republice, co nemá rád Xhosy, jak je od nich Nelson Mandela. Vy máte něco proti Zulům?“

„Člověče, já jsem neříkal nic o žádném kmeni. Zulu je označení pro koordinovaný světový čas. Dal jsem vám povolení v devět hodin zahájit akci.“

„Aha. A proč jste to neřekl normálně? A co ten Romeo a Julie?“

„Proboha, vy jste neměli před akcí brífink?“ obrátil se na Watsona.

Ten přikývl. „Měli, ale nebyl čas vysvětlovat mu všechna pravidla komunikace. Je to civil z východní Evropy, který ke všemu neumí moc dobře anglicky.“

„Co je to brífink?“ zeptal se Ajťák.

„To se mi snad jenom zdá,“ prohlásil Šéfíček a dal si hlavu do dlaní.

„Porada,“ napověděl mu Watson. „Před akcí se dělá brífink a po akci debrífink.“

„Když já nejsem brífinkový typ,“ opáčil nevinně Ajťák.

„Vypadněte odsud,“ zasyčel na něj Šéfíček. „Nechci vás vidět.“

„Ozvu se vám,“ doplnil Watson a naznačil Ajťákovi posunkem hlavy, ať raději zmizí, než si to jeho nadřízený rozmyslí.

Takhle vidí Špinavé triky Marka Judy Jirka Vlček. Co vy? Podívejte se na Špinavé triky v e-shopu, nezapomeňte ani na první díl série Špinavé peníze. Je stejně dobrý.

Hrabal, Taleb, Pilčík. Knižní čtvrtek na Palmknihách II.

Týden pryč, druhý knižní čtvrtek na scénu!

Štamgast od Zlatého tygra elektronicky

Patří k největším osobnostem české literatury druhé poloviny 20. století, mnozí (včetně mě) jsme na něm vyrostli, jen málokdo jeho příběhy nezná - na filmové plátno je kongeniálně převedl Jiří Menzel. Řeč je o Bohumilu Hrabalovi, básníku a pábiteli, spisovateli, který z "perliček na dně" dokázal vykřesat neobyčejné příběhy obyčejných lidí.

V posledních letech nejpřekládanější český autor 20. století poněkud ustupuje do pozadí, nová generace čtenářů si k němu hledá cestu obtížněji než ty předešlé. Situaci se snaží změnit nakladatelství Mladá fronta, které převádí knihy Bohumila Hrabala do elektronické podoby. Zatím jsou čtyři: Něžný barbar, Obsluhoval jsem anglického krále, Příliš hlučná samota a oscarové Ostře sledované vlaky. Na Palmknihách je samozřejmě najdete.

Ze zámečníka masovým vrahem

Na československé západní hranici se po komunistickém převratu v roce 1948 děly věci. Své by mohl vyprávět například legendární převaděč Josef Hasil, známý také jako Král Šumavy. V roce 2001 obdržel z rukou prezidenta Václava Havla Medaili Za hrdinství, v roce 2012 vydal spisovatel David Jan Žák jeho románovou biografii Návrat krále Šumavy.

Hubert Pilčík se po Únoru 48 pohyboval na západní hranici také. Ne proto, aby pomáhal lidem na svobodu. Vraždil. A to způsobem obzvláště ohavným. Například Emanuela Balleye 6. března 1951 v hájence Lipovka  nejprve omráčil úderem do zátylku a poté polil motorovým olejem a zapálil. Při pitvě byly v žilách nalezeny stopy po varu krve - Balley uhořel zaživa...

Kniha Převedu vás... přináší tři na sobě nezávislé příběhy, vycházející z materiálu Archivu bezpečnostních složek. Setkáváme se v ní s pověstným Hubertem Pilčíkem, „bestií s dunivým hlasem” a snad vrahem s největším počtem obětí v naší novodobé historii. Vypráví o lehkomyslné herečce Marcele Sedláčkové, která se zapletla do podivné špionážní aféry a stala se obětí falešných „převaděčů” z StB. Ve třetím příběhu vystupuje bývalý důstojník Vlasovovy armády Jiří Skomarovský, který se po osvobození proměnil v Karlových Varech na válečného hrdinu a kryl tak své zločiny.

Kniha Převedu vás v e-shopu

Talent, píle nebo náhoda? 

Nassim Nicholas Taleb. Na fotografiích trochu připomíná Tomáše Halíka. Pro mě osobně také jako Tomáš Halík píše. Jedno téma, tisíc otázek. Tak tomu bylo alespoň v případě Černé labuti. Zrádná nahodilost je podobná - jen myšlenku, že "že labutě nejsou někdy tím, čím se zdají být", nahradila otázka, co stojí za naším úspěchem - je to talent, píle nebo náhoda? Oproti své první knize je Taleb mnohem stručnější, čtivější a dostupnější i většinovému čtenáři. Kdo Černou labuť nedočetl do konce, tady nebude mít problém.

Kniha Zrádná nahodilost amerického ekonoma a investičního poradce, jež podobně jako jeho nejslavnější práce Černá labuť krátce po svém vydání obletěla svět, se nepokouší o nic menšího než zásadně změnit náš pohled na sféru podnikání a obchodu a okolní svět vůbec a přimět nás, abychom si uvědomili zásadní roli, jakou v nich hraje fenomén nahodilosti. Autor v ní nezapře svou profesní zkušenost s finančními trhy, své inspirativní postřehy a úvahy však dokáže aplikovat i na životní realitu důvěrně známou každému z nás.

Kniha Zrádná nahodilost v e-shopu

Těším se opět za týden

Marcel Kupka

Kdo je Chloe Palov? Steve Berry a Raymond Khoury mají konkurenci

Chloe Palov. Našinec by řekl, že se jedná o autora z Východu. Myslel si to patrně i redakční šotek, který nám na e-shopu autora původně založil jako Pavlova. Některé asociace (Pavlov a psi) jsou zkrátka příliš silné.

Chloe Palov ale z Východu není. Chloe Palov není dokonce, ač příjmení tomu napovídá, ani muž, byť své knihy podepisuje často jako C. M. Palov. Chloe Palov je žena, Američanka, absolventka dějin umění na Univerzitě Georga Masona.

Jako spisovatelka má Chloe Palov blízko k Steve Berrymu, Raymondu Khourymu či Danu Brownovi. Její oblíbená témata? Náboženské konspirace, templáři, "esoterický thriller", záhady všeho druhu. Její romány mají spád a čtou se na jeden zátah.

Řekli o jejím debutu - románu Ohnivé kameny

"Obsahují všechno, co od příběhu žádám - poutavost, zradu, historii a množství tajemna..."
Steve Berry

"Částečně Dan Brown, částečně Indiana Jones a částečně James Bond..."
Karen Dione

V Česku vydává thrillery Chloe Palov nakladatelství Metafora. V papírové podobě od roku 2011, jako eknihy od května 2013. K dostání jsou pouze u nás.

Frattini není Brown, ale Vodní labyrint se čte jedním dechem

Nemám tahle přirovnání moc rád. Eric Frattini španělským Danem Brownem. Prý. Je to pochvala nebo varování? Popravdě, pro mě osobně spíš to druhé. Dan Brown si mě nezískal. Přesněji - Šifra mistra Leonarda mě naprosto dostala. Důvodem bylo chytlavé téma. Téma, o které se Brown několik let soudil. Prý je ukradl. Bůh suď, jak to bylo, každopádně Anděle a démony už jsem nedal. Nereálný a za vlasy hodně přitažený příběh mě zklamal.

K Vodnímu labyrintu Erica Frattiniho jsem proto přistupoval hodně obezřetně. Oblak pochyb se ale brzy rozplynul. Vodní labyrint nerovná se Dan Brown, ale to nejlepší z něj - moje oblíbená Šifra. Rozdíly? Jestliže v Šifře hledá profesor Langdon Svatý grál, který se nakonec ukáže být mladou a přitažlivou dívkou, posledním žijícím potomkem Ježíše Krista,  ve Frattiniho příběhu se vše točí kolem evangelia apoštola, který dle tradice zradil za třicet stříbrných svého učitele Římanům. Správně, středobodem dění je Jidáš Iškariotský, kterého církevní propaganda během staletí postavila do role zrádce a muže, který byl zatracen. 

Jenže. Co když všechno bylo tak trochu jinak? Příběh začíná v okamžiku, kdy zestárlý Jidáš začíná svému žáku jménem Eliezer diktovat své poselství, které ve druhém století odsoudí svatý Irenej ve svém pamfletu  Adversus haereses (Proti herezím) a které pak na konci padesátých let najdou prostí rolníci ve středním Egyptě.

K Jidášovu evangeliu se klikatými cestami dostane Crescentia Brooksová, obchodnice s uměním a starožitnostmi. Ta ale překvapivě uloží spis, který by mohl zcela změnit pohled na dějiny katolické církve, do sejfu malé banky ve Spojených státech. Teprve když umírá, svěří tajemství své vnučce. Afdera Brooksová babičce slíbí, že vzácný rukopis nechá zrestaurovat a seznámí s ním veřejnost. Přesně to si ale nepřeje kardinál Lienert, vatikánský státní sekretář. Příběh plný napínavých zvratů může začít...

Vodní labyrint je výborná knížka a já se u ní skvěle bavil. A to je co říct, jsem čtenář netrpělivý a jak mě knížka jen trochu začne nudit, hned ji odkládám. U Frattiniho jsem vydržel do konce - je poutavý vypravěč a stejně jako Brown skvěle míchá realitu s fikcí.

Závěrečný verdikt? Téma výborné, příběh čtivý, pointa zajímavá. Dávám jedna mínus. A ten mínus jen proto, že si musím nechat nějakou rezervu pro příště.

Vodní labyrint v e-shopu

Kdo miluje nejvíc? Román pro ženy očima muže

Co řekne nositeli chromozómů XY motto „Inteligentní romány pro inteligentní ženy“? Nic. Vůbec nic.

Jak mě může lákat název knihy „Kdo miluje nejvíc“? Asi si odpovíte sami. Ale jen pro jistotu: fakt ne. 

Vůbec. Ten název je pro mě asi tak přitažlivý, jako Supermanův suspenzor coby svrchní oděv.

Co může tedy vést prokazatelného heterosexuála k tomu, že si stáhne do čtečky novou knihu od Tess Stimson? No to kdybych věděl...

V pátek jsem si v práci nahrál knihu do čtečky a vyrazil metrem k domovu. Mimochodem, čtečka ukázala svoji velkou výhodu: nebylo vidět, co čtu. Tím pádem jsem jel sockou (pro mimopražské: to není nadávka, ale jen označení) bez újmy na důstojnosti.

Kniha nezačne hezky. Porod dvojčat na ulici, k tomu v prosinci. Musím říct, že se mi to nelíbí. Koho to zajímá? Když jsem naposledy četl šestidílný epos o ztracené vesmírné flotile, tak tam nebyl ani jeden porod. Zato mrtvých požehnaně. No, každý máme své preference, tak ať si ženy čtou o porodech.

Možná bych měl napsat, o co jde: hlavní hrdinka Clare Eliasová je úspěšná majitelka několika luxusních květinářství v Londýně. Současně se v 38 letech stala matkou dvojčat. Pak má také o osm let mladšího manžela, úspěšného makléře. Jeden by hned čekal samá pozitiva a sociální jistoty. No jo, ale to by nebylo o čem psát a co číst. Takže pozitiva nejsou a sociální jistoty taky ne.

Místo toho si užijeme poporodní depresi, pokakané plínky, problémy v manželství, problémy mimo manželství, sem tam nějaký ten únos a vůbec: ani vyšší střední třída to nemá v Anglii jednoduché.

Jak jsem psal, porod hned na začátku není nic, co bych chtěl číst. Ale pak se to rozjede a je to příjemné – dokonce i diskusí o citech tam bylo méně, než v již zmíněné military sci-fi Ztracená flotila. A sexu nepatrně více, z toho jeden docela vzrušující. Dělal jsem si čárky, aby byla recenze kompletní.

Co mě vysloveně bavilo, tak byl způsob vyprávění. Takže jednou se podíváme na klíčovou událost očima jednoho z účastníků a podruhé si ji zopakujeme jiným pohledem. Není to k zahození, v reálném životě se to nejspíš děje taky, jen si to doma tak hezky nevyprávíme.

No, co napsat závěrem. Milovníka akční fantasy nejspíš námět neosloví. Nejspíš ani neosloví čtenáře severských detektivek. Nicméně věřím, že pokud překousnou strašlivě růžový název knihy (proč vlastně? V originále se jmenuje The Cradle Snatcher, tedy něco jako Zloděj kolébky), tak se jim kniha bude líbit.

Stejně jako se líbila mně. 

A líbila se mi moc. A to jsem chlapeček. Prokazatelnej.

Jirka Vlček

Kniha Kdo miluje nejvíc v e-shopu