úterý 6. prosince 2016

Hledáte čtení pro zimní večery? Zkuste tuto knihu

Dora Heldt: Při návalech aspoň není zima

Knihu jsem si vybrala k recenzování podle názvu. Samotný název ve mně vyvolával pocit, že půjde o dílo vtipné s lehkým sarkasmem a nadsázkou. Ani jméno autorky mi nic neříkalo, proto jsem se snažila o ní něco zjistit. Jedná se o německou autorku, vlastním jménem Bärbel Schmidt, která napsala už několik knížek a domnívám se, že úspěšných.
Těšila jsem se na čtení a překvapilo mě, že kniha začíná popisem jedné z hlavních hrdinek, která je frustrovaná, zklamaná, negativně naladěná. V podobném duchu pokračovalo vyprávění o druhé hrdince knihy. Třetí hrdinka byla podstatně pohodovější. Začátek knihy je deprimující, i když s mírnou nadsázkou. Jedná se o příběh tří spolužaček ze střední školy, které se v padesáti letech setkají v hotelu s wellness a bilancují. Každá kapitola pojednává o jedné z žen a jejích pocitech.  Každá z žen se vyjadřuje k danému tématu. A tím je životní příběh kamarádek. Ale zároveň každá z nich se snaží něco utajit. Až ve chvíli, když si navzájem odhalí všechna tajemství, vyjasní se mezi nimi a kniha najednou získává pozitivní nádech. Lehce se čte, čas příjemně plyne. Přiznám se, že mě to bavilo. Nebyla to kniha plná napětí, která by se nedala odložit, ale svižně napsaný příběh. Taková příjemná pohoda pro zimní večery.
První hrdinka se jmenuje Anke, pracuje v nakladatelství časopisu pro domácí zvířata. Po škole měla velké plány, chtěla dělat pořádnou novinařinu, ale skončila v ubohém plátku s nízkým platem. Její bývalý partner jí zanechal dluhy a ona žije velmi skromně. Navíc před přítelkyněmi tají, že byla na střední škole těhotná, nechce prozradit s kým a jak moc jí to změnilo život.
Druhá přítelkyně se jmenuje Doris. Snaží se být dokonalá a neumí se vyrovnat s prázdnotou života. Její manžel má úspěšnou firmu, která mu zabírá veškerý volný čas a ona se doma nudí. Tajně pije. Neuvědomuje si, jak moc jí závislost na alkoholu mění a izoluje od ostatních lidí. Velmi ji trápí, že se s ní nestýká její syn.
Třetí kamarádka se jmenuje Katja. Její otec je plastický chirurg a Katja využívá jeho služeb. Rozhodně nevypadá na padesát let a jejímu příteli je o patnáct let méně. Stará se o svoji vizáž, sportuje. I ona má kostlivce ve skříni. Ukáže se, že měla poměr se starším mužem z práce, kvůli kterému přišla o lukrativní místo televizní reportérky.
Doris odmítá slavit svoje padesáté narozeniny a místo oslavy pozve svoje dávné přítelkyně do hotelu s wellness službami. Ze začátku mezi nimi vládne napětí, ale postupně si vyjasňují svoji situaci, odkrývají svoje tajemství. Zjistí, jak moc si jsou blízké a naplánují si, že společně vydají knížku. Nakonec dojde i na oslavu, kterou zorganizuje manžel Doris.

Kniha se mi líbila, závěr je pohodový, čtení zábavné.
Hana Raabová

Knihu si můžete zakoupit zde.

středa 23. listopadu 2016

Žádný trezor neochrání vaše nejskrytější tajemství..

D. M. Pulley: Mrtvý klíč

„U nás máme takové pořekadlo. Nikdy nekraď na hřbitově. Mohla bys vyrušit duchy“

Tento skvělý napínavý příběh se mi dostal do rukou spíš náhodou. Na první pohled mě sice zlákala záhadná obálka a název, pod kterým jsem si toho neuměla moc představit a pochopitelně taky vábivá anotace, ale neměla jsem moc v plánu knihu číst. Jsem nicméně ráda, že jsem změnila názor. Kdybych ji totiž vynechala, utekl by mi jeden z nejlepších napínavých příběhů, co jsem četla.

Děj knihy se z největší části odehrává v budově První clevelandské banky, která je v minulosti nejprestižnějším bankovním ústavem ve městě a v současnosti hrobkou zakonzervovaného času.

Současnost, tedy rok 1998 prožíváme s Iris. Iris je stavební inženýrka, momentálně znuděná z práce v kanceláři, pije jako duha a věčně nestíhá chodit do práce včas a její život je tak nějak celkově neuspořádaný a bez cíle. Jednoho dne ji doporučí její spolupracovník na jakýsi záhadný projekt, o kterém se nemá moc mluvit. Společnost, v níž pracuje, dostane od radnice města zakázku, má zakreslit banku do plánů pro projektanty, kteří zpracovávají její přestavbu. Do budovy banky už více než dvacet let nikdo nevkročil, krom hlídače Ramona…

Minulost reprezentuje šestnáctiletá Beatrice. V roce 1978 přijíždí do Clevelandu, aby začala nový život. V tom jí pomůže její teta Doris, která jí poskytne přístřeší a zařídí zfalšované dokumenty, díky nimž Beatrice získá prácí v První clevelandské bance. Beatrice je šťastná, že práci má. Dokonce si najde i kamarádku, tou je její kolegyně z kanceláře Maxine. V bance se však děje něco divného. Beatrice nejdříve nic netuší, ale postupem času je díky Maxine do situace čím dál více vtahována a skoro proti své vůli zjišťuje věci, které nikdy nechtěla vědět…

Klíčový moment děje se odehraje před vánoci roku 1978. Banka zavře. Uprostřed noci a bez jediného slova. Překvapení zaměstnanci ráno přijdou do práce a dveře najdou uzamčené řetězy. V bance zůstanou všechny jejich osobní věci, nedostali šanci si je odnést, nikdo jim nic nevysvětlil, nikdo nic neví. Zůstávají pouze dohady. A ve sklepení banky mrtvé schránky plné cenných věcí lidí, kteří si je už nejspíš nikdy nevyzvednou…

Celé prostředí zavřené clevelandské banky působí na jednu stranu nesmírně honosným dojmem a na druhou stranu docela strašidelně. Opuštěné prostory, kde se zastavil čas a vše zůstalo na svém místě, fungující automaty na kávu, sklepení se schránkami, které dosud obsahují cennosti původních majitelů, jež si je nikdy nevyzvedli. Stopy v prachu a záhadné kroky, které se ozývají, když je Iris v budově sama. Upřímně, já bych tam sama nebyla ani za tu nejlepší práci světa! Na druhou stranu bych asi těžko odolávala pokušení probírat se v tak starých věcech.A Iris taky neodolá. Bankovní záhada jí nedá spát a tak začne při svojí práci pátrat po podivnostech, které banku obklopují, ale místo aby nalézala odpovědi, vynořuje se z minulosti stále více záhad a otázek.

Napětí v knize je skvěle stupňováno. Od první chvíle, kdy Iris vkročí do budovy banky, napětí pomaličku a pozvolna narůstá. U osmé kapitoly už jsem byla přesvědčená, že se v budově potuluje nějaký bubák, jen jsem netušila, jakého charakteru, jestli se jedná o živého člověka, nebo opravdu o nějaký záhrobní stín. Jak Iris procházela budovou, opuštěnými místnostmi, často pouze s baterkou, byla jsem takovým tím příjemným způsobem vystrašená a napjatá. Navíc mi pochopitelně vrtalo v hlavě, co se stalo v bance tenkrát v roce 1978. Irisiny kapitoly totiž střídá vyprávění Beatrice a záhady minulosti a současnosti spolu nějakým způsobem souvisí.

Střídání minulosti a současnosti je dobře odděleno – na počátku každé změny je napsáno datum a rok, kdy se ta která část odehrává. Takže se čtenář dobře orientuje v čase, i když jsou jednotlivé kapitoly krátké a střídají se docela často. Postupem času na sebe začínají víc a víc navazovat.

Beatricin příběh začíná v celku normálně – mladá žena jde žádat o práci úřednice v bance, práci dostane, je za to patřičně vděčná a hodlá být dobrou pracovnicí, aby si místo udržela. Je mladá, naivní a nezkušená, takže se brzo dostane do vleku kamarádky Maxine, která jí ukáže noční život a taky ji zatáhne do jakési podivné záhady, která se nad bankou vznáší. Navíc se Beatrici stane pár nepěkných příhod, které ji donutí hledat odpovědi na otázky: Co se tu doopravdy děje? Proč banku vyšetřuje policie? A kam zmizela Maxine?

Hodně mě překvapilo, když jsem zjistila, že román je prvotinou paní autorky. Naopak mě vůbec nepřekvapilo, že za něj dostala cenu. Její práce je totiž opravdu velice čtivá. Paní autorka skvěle pracuje s postavami a s dějem knihy. Všechno jí do sebe naprosto skvěle zapadá – minulost se perfektně propojuje se současností a záhada se vynořuje opravdu pozvolna a pomalu. Nic se nevyzradí předčasně a napětí krásně narůstá s každou kapitolou. Přesně v tu pravou chvilku je vyprávění jedné přerušeno vyprávěním druhé dívky. Byla jsem z té změny a přerušení rozmrzelá vždycky jen chvilku, protože během okamžiku mě dokázalo strhnout další vyprávění. Paní autorka si nelibuje v nijak komplikovaném jazyce a popisů je v knize právě tak akorát, aby čtenář pochopil, představil si a ještě zbylo dost prostoru pro jeho vlastní fantazii. Děj není žádný velký horor ani krvák, ale to mi vůbec nevadilo, naopak to pro mě byla přednost. A nemohla jsem se dočkat toho až zjistím, kdo tahá za nitky a stojí za tím vším.

Postavy byly pro mě uvěřitelné a velmi živé. Obě dívky jsem si nakonec oblíbila, ačkoliv mi nebyly sympatické hned od začátku. Bylo potřeba je trochu poznat. Beatrice byla nejdříve velmi naivní, pokorná a vzorná, ale bylo jí šestnáct, takže se to dalo čekat. Iris zase byla až trochu moc lempl a její způsob života mi vadil. Kupodivu mi ale byla bližší. Do příběhu se hodily tak, jak byly napsané a tvořily krásnou protiváhu. Vedlejší postavy oproti nim nebyly tolik výrazné, ale zpracované byly přesně tak, jak pro svoji roli v příběhu potřebovaly.

Od knihy jsem toho moc neočekávala, prostě jsem jen byla zvědavá, co to bude. A nebyla jsem zklamaná. Dostala jsem skvělý napínavý příběh s tak akorát děsivými situacemi, pěknou záhadou a neskutečně zajímavým a pro mě přitažlivým prostředím. Kdo má toto všechno v knize rád, měl by si ji určitě přečíst.

Za poskytnutí recenzní kopie moc děkuji Palmknihám. Knihu do svojí čtečky si můžete pořídit zde.

Kateřina

pátek 11. listopadu 2016

Co takhle při pátku trocha (nebo víc) sci-fi? :-)

Kevin J. Anderson, Brian Herbert: Píseční červi duny

Jakožto milovníka Duny (první díl série), která mě přivedla k fantasy literatuře a dosud ji považuji za nejlepší knihu svého druhu, mě pochopitelné nové vydání Písečných červů nemohlo nechat chladnou.

Pro čtení této knihy je nezbytné přečíst předchozí díly série. Jinak totiž nedávám moc šanci pochopení celého děje a souvislostí a hlavně bez znalosti předchozího díla čtenář jen těžko ocení krásu příběhu a prostředí a také dokonalou promyšlenost fungování světů, náboženství a filosofie, na které je založená celá série Duna.

Proč je náboženství důležité? Protože sama logika člověka nedonutí k velkým obětem. Za předpokladu náležité náboženské horlivosti se však lidé vrhnou do beznadějného rizika a ještě se budou považovat za požehnané.
Missionaria protectiva, První učebnice


Děj začíná 21 let po úniku z Kapituly. Ocitáme se na palubě nelodi Ithaka a v axolotlské nádrži se chystá ke zrození ghola. A ne jen tak obyčejný ghola. Jedná se o klon narozený z uchovaných buněk samotné Alie, Vládkyně nože, dcery Jessiky a sestry Paula Muad´diba, který byl prvním Kwisatsem Haderachem. Ostatní členové-gholové Ariiny rodiny už jsou oživeni a s nimi mnoho dalších důležitých postav, jenž byly zásadní při svrhnutí vlády rodu Corrino, které se odehrálo nějakých patnáctisíc let zpět. Mají stát i v čele nového odporu proti myslícím strojům, o nichž se soudilo, že byli již dávno vyhlazeni.

Lidé nejsou nikdy schopni naprosté přesnosti. Navzdory veškerým znalostem a zkušenostem, které jsme načerpali od nesčetných „vyslanců“, Tvarových tanečníků, nám zbyl jen zmatený obrázek. Ty chybné zprávy o lidské historii nicméně poskytují zábavný přehled o přeludech lidstva.
Erasmus, Záznamy a analýzy, záloha 242


Proti skupince dávných hrdinů stojí Synchronizované impérium v čele s Omniusem – počítačovou všemyslí a jeho mluvčím Erasmem, myslícím strojem. Tito dva chystají Armagedon, chtějí zotročit a vyhladit veškeré lidstvo a nastolit definitivní vládu myslících strojů. Průběh událostí v závěru Armagedonu určí poslední Kwisatz Haderach a ten se nachází na nelodi. Proto po ní Omnius zuřivě pátrá a mezitím jeho lodě plné strojů pokračují ve vybíjení lidí a dobývají jednu hvězdnou soustavu za druhou. A stroje mají také své gholy – barona Vladimira Harkonena a Paola, druhého z klonů Paula Muad´diba.

Finální bitva mezi Starým impériem a Myslícími stroji je na spadnutí. Kdo zvítězí? Lidé nebo stroje? Nebo někdo třetí…

(Jen poznámka na okraj: Myslím, že už je jasné, proč je nutná znalost předchozího díla, bez toho se totiž v pojmech nedá orientovat.)

Dunu jsem objevila někdy na základce a byla jsem okouzlena celou filosofií, myšlenkami a náboženstvím, které pan Herbert stvořil. Nejinak je tomu i v tomto posledním díle, které však již nepíše on, ale jeho syn. A je to na knize docela poznat

Děj se dělí na kapitoly označené vždy tak aby bylo jasné kolik let od úniku z Kapituly právě je (21 22 23) a každá kapitola obsahuje kratší části z různých míst, aby bylo jasné, co se v tom roce odehrálo důležitého a kde. Části jsou odděleny citáty a myšlenkami postav, které souvisí s dějem další kapitoly. Tyto myšlenky mám ráda, dokážou vyvolat mnoho otázek a podnětů k zamyšlení nebo nakopnout k tomu, abyste si odpověď našli sami.

Ústředním motivem příběhu jsou píseční červi. Pro někoho proto, že jejich životní cyklus se pojí se zvláštním geriatrickým kořením melanží. Většina lidstva už na něm sice závislá není, ale přece jen se najdou tací, kteří ho potřebují – Kosmická Gilda pro svoje navigátory a benegesseriťanky pro budoucí Ctihodné matky. Platidlem je pro všechny. Pro druhé jsou červi důležití, protože je uctívají jako bohy. V knize se objevili hned ve dvou podobách – geneticky modifikovaní jedinci, vypuštění do moře planety Buzzel a původní píseční, kteří našli domov na Quelsu. Spolu s jedním mužem budeme také snít o tom, že se vrátí zpět na vypálenou a mrtvou planetu Arakis…

Druhou zásadní věcí je útok armády myslících strojů na lidskou rasu. Stroje postupují nemilosrdně od planety k planetě a rozsévají smrt. Proti nim stojí sjednocené Sesterstvo benegesseritských čarodějek a posádka nelodi Ithaka v čele s gholou Duncana Idaha. Sesterstvo spoléhá na zbraně, neloďani na oživené gholy, kteří mají cenné taktické znalosti ze svých minulých životů a některý z nich by mohl být poslední Kwisatz Haderach.

Všichni, kdo četli Dunu, vědí, co znamená mít na své straně Kwisatze Haderacha, on je rozhodujícím prvkem, s ním se má naplnit proroctví a údajně se vyloučí neúspěch v poslední bitvě. Obě strany se proto snaží najít ho za každou cenu, jenže všichni tak trochu pozapomněli na to, že on může mít vlastní hlavu a pěkně paličatou. Kdo to měl být jsem neuhodla a každou chvíli se přikláněla na stranu jiného favorita…

Žádné vzdělání, výcvik ani jasnozřivost nám nemohou ukázat tajné schopnosti, které v sobě skrýváme. Můžeme se jenom modlit, aby ten zvláštní talent byl k mání v době, kdy to budeme nejvíc potřebovat
benegesseritská příručka akolytek


Už ze začátku je zřejmé, že se mi styl, kterým je kniha psaná líbí a vyhovuje mi. Předpokládá totiž větší samostatnost čtenáře. Množství popisů je celkem omezené ve srovnání s jinými fantaskami, autoři se nevyčerpávají zbytečnými detaily a spoléhají na znalost předchozího díla a představivost čtenáře. Příběh je psán zajímavým stylem a myslím si, že se nic důležitého nezatoulalo v překladu. Musím přiznat, že původní Duně – myslím první díl série - se ale nevyrovná a to především zpracováním postav – hrdinů příběhu, které si páni autoři vypůjčili z původního díla. Některé postavy se mi zdály dost charakterově znehodnoceny, působili ploše a nedotaženě, uspěchaně. Možná to bylo tím, že jako gholové nejdříve neměli svoje vzpomínky z minulých životů, jenže například takový fenomenální intrikán jako byl baron Harkonnen vzpomínky měl a přes to působil jako hlupák. Zdá se mi, že pánové autoři nevyužili možnosti, které se jim nabízely se skupinou oživených gholů. Někteří z nich nakonec svoji vteřinu slávy měli, ale bylo to opravdu nakonec a kromě Leta II mě spíš zklamali. Chápu, že kniha měla především jiné hlavní hrdiny, jenže příběh působil tak, že si autoři nedokázali poradit s takovým množstvím oživených postav z minulosti.

Zápletka byla poměrně komplikovaná, jak to bývá u této série zvykem, ale v určitých věcech byla překvapivě průhledná, což tak úplně zvykem nebývá. Líbilo se mi, že páni autoři zachovali systém „intriky v intrikách jiných intrik“ a nepřátelé se objevovali na každém rohu. Každý z vůdců skupin si šel za svým a to poměrně dost přesvědčivě.

Konec se mi zdál trochu laciný, ukecaný a uspěchaný oproti například fenomenálnímu závěru zmíněné první Duny. Závěrečná bitva byla sice popsána hezky, ale pak chybělo něco, z čeho by se mi zamotala hlava. Prostě jen povídali a povídali až do konce. Jako zakončení série Duna se každopádně vyplatí knihu přečíst i kdyby jen z jakési nostalgie a hřejivého pocitu ze setkání s milovanými hrdiny, i když nedokonalými. Je to prostě konec jedné legendy.

Knihu a nejen tuto, ale celou sérii, doporučuji všem. Ti, kteří nic podobného dosud nečetli, díky ní možná objeví krásu tohoto typu knih jako já. A ti ostatní si prostě užijí skvělou fantasy sérii. Každopádně doporučuji začít od prvního dílu.

Za recenzní kopii velice děkuji Palmknihám. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji pořídit zde. A mají i celou sérii :)

Kateřina

středa 2. listopadu 2016

Co se vlastně děje v okamžiku blízkém smrti? Přečtěte si další poutavý thriller Larse Keplera.

Lars Kepler – Playground

Poslední příběh z pera Larse Keplera, pseudonym, za kterým se vlastně schovává manželská dvojice – Alexandr a Alexandra.

Detektivní romány Larse Keplera (Stalker, Svědkyně ohně či Hypnotizér i další) mám moc ráda, líbí se mi detektiv Joona Linna, zádumčivý Dán, který se při vyšetřování nebrání použít i trochu zvláštní metody jako je spolupráce s médiem.

Paranormální jevy jsou v tomto příběhu centrem. Jasmin Pascalova-Andersonova, příslušnice sil NATO se zúčastní bojů v severním Kosovu a při jednom zásahu je těžce zraněna, srdce jí přestane pracovat a ona zažije v tomto „bezvládí“ zvláštní stavy. Po těžké autohavárii se tyto stavy opakují… Jasmin se opět vrací do říše mrtvých, ale srdce jí nezradí a tak se probouzí. Zažije ale šok neboť její syn Dante musí podstoupit náročnou operaci, při které mu bude zastaveno srdce a Jasmin má strach, že si její malý syn neporadí, vždyť se neumí ani podepsat.

Napínavé čtení, kdy se mi hlavou stále honily pochybnosti – je to opravdu možné, vždyť už mnoho lidí vyprávělo o svých zážitcích v blízkosti smrti, ale pokud vím, tyto zážitky byly vždy pozitivní – lidé mluví o krásném světle, nádherné přírodě, svěžím povětří, ale ještě jsem neslyšela o krutostech, boji, korupci a přece tam lidé „žijí“, čekají na svůj osud a mají své touhy…

Knížku jsem dočetla, ale zvláštní dojmy zůstaly – tak jak to tedy je? Proč by nebylo možné, abychom se my hříšníci dostali do „pekla“, a je opravdu možný návrat? Když někdo prožil stav smrti a vypráví o krásných věcech, nikdo si nemyslí, že je to blázen, možná jsme spíš nakloněni k tomu mu trochu závidět. Je přece ale také možné, že je to jinak, že Jasmin má pravdu, ale nikdo o tom nechce mluvit, aby neskončil někde na psychiatrii…
Marie Valášková

E-knihu si můžete zakoupit zde.

čtvrtek 20. října 2016

Příběh z krajiny těžby stříbra stojí za přečtení, tvrdí naše recenzentka

Vlastimil Vondruška: Jáchymovští démoni

Napínavý detektivní příběh, jenž je naplněn spoustou záhad a vy díky tomu nebudete moci spát do té doby, dokud se nedočtete až k samému konci. Je to příběh, který vás zavede do západních Čech a počátků zdejší těžby stříbra. Zavede vás do města Jáchymov.
Kniha, kterou bych vám prostřednictvím této recenze představit, byla poprvé vydána v roce 2016 nakladatelstvím MOBA. Ve stejném roce získává titul i svou elektronickou podobu, kterou naleznete na portálu Palmknihy.cz. Jedná se již o 10. díl série Letopisy královské komory.
„Mladý rytíř Jiří Adam z Dobronína se stane písařem Královské komory a jeho úkolem je dohlížet na pořádek v Údolí svatého Jáchyma, kde se podařilo nalézt stříbro. Do nové osady se stahují horníci z druhé strany hor a s nimi přicházejí lidé, kteří tu hledají obživu, někteří ovšem ne vždy čestnou. Krátce po příjezdu mladého Jiřího Adama dojde k vraždě šenkýře Margolda. Zdá se, že jde o banální zločin, jenže svědci hovoří o dvou démonech. Vyjde najevo, že obdobná vražda se stala před dvěma dny, kdy zemřel řeznický mistr. A aby toho nebylo málo, později dojde k další vraždě.“
Hned, když tato kniha vyšla, věděla jsem, že si ji chci přečíst. Nejen, že je Vlastimil Vondruška jedním z mých oblíbených autorů historické prózy, ale také díky poutavé anotaci. Ke všemu musím přidat krásnou fialkovou obálku, na níž je vyobrazen muž s lucernou a v pozadí krásné obrysy města Jáchymov. Všechno je úžasně propojeno, vyobrazení na obálce ladí s názvem knihy. A my se můžeme těšit na démony.
Příběh je napsán velice napínavě a velice se mi líbilo, že autor vydržel s rozplétáním případu až do samého konce. Dal tak čtenáři spoustu prostoru pro vlastní pátrání po vrahovi. Chvilkami nás zavádí do slepých uliček, což ale dělá detektivní román kvalitním. Takovéto knihy jsou vítány a jsem ráda, že naši čeští autoři dokáží takhle brilantně psát. Další zajímavostí pro mě byla spousta zajímavých historických informací, na jejichž základech byl děj vystavěn. Vyprávění mě chytlo za srdce hned od první stránky, ač se na samém začátku nic moc neděje. I když… musím přiznat, že ač se některé části příběhu mohou zdát bezvýznamné, posléze se budeme divit tomu, jak jsou na konci románu pro rozřešení důležité.
Autor v knize používá spoustu zajímavých jazykových prostředků, kterými dokáže dotvořit tu pravou dobovou atmosféru. Jedním z takových prostředků je jistá míra hrubosti ve vyjadřování, musíme si však při četbě uvědomit, že taková byla doba středověku. Zde se nikdo s nikým a ničím nemazlil. Příběh je vyprávěn v er-formě a objevuje se v něm velké množství dialogů mezi postavami. Rozhovory jednotlivých postav přispívají ke zrychlení tempa děje. Toto tempo je však nutné včas zastavit, aby nevytryskalo do prázdna, a proto se autor uchyluje k popisování prostředí, či charakterů ostatních postav, ale objevují se také barvité popisy situací.
Při čtení si můžeme povšimnout chronologické, paralelní, ale také retrospektivní kompozice. Jednotlivé kompozice se v každé kapitole prolínají. Musíme brát v úvahu fakt, že se jedná o detektivní román, v němž je nutno popisovat události dávno minulé a jednotlivé postavy na tyto chvíle musejí vzpomínat (retrospektiva). Autor zvolil pro své vyprávění posloupný řád (chronologie), kde ale občas hledíme na děj z jiného úhlu pohledu (paralela). Příběh by nebyl celistvý a myslím si, že by byl i vcelku nudný, kdyby jeden z kompozičních postupů chyběl.
Tato kniha se mi velice líbila a musím říci, že její čtení jsem si naprosto užila. Chvilkové mrazení, které však po vyřešení případu jako mávnutím kouzelného proutku zmizelo, bylo nezbytností. Užila jsem si každého slova, které se v tomto díle vyskytovalo. Co se týče jazykové stránky, musím říci, že jsem shledala jen nepatrné množství chybek, ale ty nebyly takové, že by měly změnit vyznění díla při interpretaci. Za brilantně provedenou práci patří panu Vondruškovi velké díky, krásných 100 % hodnocení a pochopitelně i vřelá doporučení dalším čtenářům, protože tato kniha prostě stojí za to.
V neposlední řadě nesmím zapomenout poděkovat portálu Palmknihy.cz za poskytnutí recenzní e-knihy a nakladatelství MOBA za vydání dalšího historického skvostu. Pokud se vám recenze líbila a rádi byste si e-knihu, můžete si ji pořídit zde.

Ivana Pásková

středa 12. října 2016

Další kniha z pera Františka Kotlety volně navazuje na Příliš dlouhou swingers party

František Kotleta: Velké problémy v malém vietnamu

Do nedávna jsem se považovala za ctitele české brakoliterární scény. Mimo jiné jsem pochopitelně čítávala i pana Kotletu a proto jsem jen těžko mohla odolat, když se na Palmknihách objevila v nabídce jeho nová kniha a navíc ještě volné pokračování Příliš dlouhé swingerspárty, nesoucí tentokrát název Velké problémy v malém Vietnamu. Zatímco však původní kniha obsahovala 5 povídek, zde se jedná o ucelený příběh.
Hrdinou knihy je opět Tomáš Kosek, starý známý ze swingerspárty, bývalý vědecký pracovník na universitě, toho času zaměstnanec detektivní kanceláře Kouba. Detektivní kancelář se specializuje na „magickou zločinnost“, tedy na všechny ošklivé věci, které někdo způsobí pomocí magie. On sám má také tak trochu v magii prsty a jeho společníci také nejsou úplně čistí a to se stane kamenem úrazu a v podstatě nejzajímavější věcí v celé poměrně jednoduché zápletce.
Jde o tohle: někdo unáší dcery prominentních politiků a dalších mocných. Věc smrdí magií na první pohled (počuch?), a proto mají jednu z dívek za úkol najít právě detektivové Kosek, Hort a Gibson. A při tom hledání narazí na protivníka, který je zatraceně mocný a kterému je jedno kolik mrtvol bude dláždit cestu k úspěšnému završení jeho plánů… Celá věc je prostě velmi jednoduchá. V tomto typu knih by ale složitou zápletku nehledal snad vůbec nikdo. Vždy jde v podstatě o totéž – zabij je všechny! V této knize pan autor ještě přidal bonus v podobě – ojeď každou, která kolem projde. Navíc tu máme hromadu zajímavé magie – překvapivě především sexuální a pak také nějaké ty temné východní čáry a víc démonů, než by bylo jednomu příjemné. Příběh je jako vždy velice svižný, akční a krvavý.

Pan Kotleta příběh prošpikoval značným množstvím svých typických hlášek, které míří nemilosrdně na každého a fakt si moc servítků nebere. Tentokrát ale nemůžu říci, že bych vyloženě řvala smíchy. Přiznám se, že některé mě pobavily celkem slušně. Pokud bych to měla hodnotit v porovnání s ostatními kotletovkami, neztratily nic na své kvalitě, i když se mi zdá, že pan autor už trochu opakuje a ztrácí dech. V čem teda rozhodně dech neztrácí a naopak nabírá na tempu je sex. V příběhu ho nebyl nikterak přehnaný nadbytek, ale ty situace! V některých scénách, do kterých svoje hrdiny uvrhl, by neměl chuť na sex snad ani párek nymfomanek nebo nadšenců povzbuzených platíčkem viagry. Chápu, že pan autor píše především pro pořádné chlapáky, ale tomuto snad neuvěří nikdo. Stejně jako ženským postavám v knize. Takto se prostě ženy nechovají! Nemluví tak, nemyslí tak. A pokud už některé ano, tak rozhodně ne všechny, které se v příběhu vyskytnou. Asi bych také ocenila, kdyby pan autor u podobných scén použil jakékoliv jiné sloveso jen ne „vrazil“ :) v jednom odstavci je schopen „vrazit“ i šestkrát :) sice pokaždé jinou část těla občas i jinam, ale ve třech větách… jsem rýpal, ale když už si toho všimnu i já, je to slovo použité prostě mockrát :).

Celkově i přes ty výtky ale nemohu říct, že by mě kniha nebavila. Ono to totiž zábavné je. A odpočinkové, vtipné, politicky a rasově nekorektní, svižně napsané. A brakovka, klasická brakovka, kterou prostě nic nepokazíte. Takže pokud máte dobrý žaludek a schopnost snést trochu šílený příběh plný čuňačinek a magie, je to přesně něco pro vás. Pan autor ví, co od knihy očekáváte a přesně to vám dá. Zapřisáhlý vyznavač klasické literatury by měl ale toto dílko obejít obloukem.
Obálka je opět nádherná s kresbou od Louise Roya, jehož díla mám moc ráda a na obálkách podobných knih se občas objeví. Obě knihy o Tomáši Koskovi tak krásně pasují k sobě.

Za recenzní kopii moc děkuji Palmknihám a pokud si chcete knihu přečíst, seženete ji zde.


Kateřina Malá

úterý 20. září 2016

Zažijte humorné příhody otce na mateřské dovolené

M. Cabicar M.: Dítě školkou povinné

Myslíte si, že je vaše dítko neposedné a zlobí až příliš? Občas byste se nejraději sebrali a odjeli hodně daleko a užívali si klidu? Věřte tomu, že určitě to není tak zlé, jak to vidíte. Někteří rodiče dokonce dokáží svoje trable s výchovou hodit na papír a svými zážitky potěší své čtenáře. K bestsellerům typu Deník moderního fotra a Deník fejsbukové matky přibývá další působivé dílo z rodinného života.

Knihu vydalo v roce 2015 nakladatelství Grada pod svou značkou Cosmopolis. Příběh seženete i v elektronické podobě, zakoupit jej můžete na stránkách portálu Palmknihy.cz.

O této e-knize jsem začala uvažovat hned po tom, co jsem si přečetla anotaci a bližší popis v časopisu Dobrodruh od knihkupectví Dobrovský. Již obálka je hodně zábavná, maminka na houpačce, tatínek v letadélku a malé děvčátko tomu celému vévodí. Obrázek, ale i název knihy výstižně představuje vše, co najdete v příběhu.

E-kniha se skládá z vcelku velkého množství humorných povídek. Na to, že má pouhých 184 stránek je cca 55 povídek opravdu hodně. Nicméně jedná se o povídky, které vás budou bavit, a to od prvního písmenka až do toho posledního. Jen tedy pozor na četbu na veřejnosti, lidé v okolí by si mohli ťukat na čela při každém výbuchu smíchu a věřte tomu, že jich bude hodně.

Tento typ literatury bych zařadila mezi rodinné kroniky, protože zachycují velmi věrně veškeré příhody, na něž by si každý chtěl ponechat vzpomínku až do konce svého života. Ještě opatřit knihu několika fotografiemi a bylo by to úplně nejskvělejší počtení i pro další generace rodiny :). Nicméně oceňuji to, že se autor chtěl odlišit od výše zmiňovaných dvou titulů a zůstal svůj. Jelikož se jedná o knihu zachycující rodinný život, vyskytuje se zejména retrospektivní kompozice. Vše je vyprávěno z pohledu autora a opatřeno velkým množstvím dialogů, jež dodávají vyprávění patřičnou šťávu. Tu dodávají ale také samotné nadpisy, již ty hodně vypovídají o tom, co se bude v následující kapitole dít, zároveň jsou ale neskonale vtipné.

E-kniha se mi četla téměř sama a těšila jsem se, jak to vše dopadne. Chvilkami jsem se bála o zdraví rodičů, chvilkami o zdraví malé Viki, ale vše dobře dopadlo, všichni přežili bez újmy. Všichni jsou obohaceni o spoustu materiálu pro pozdější vyprávění u rodinného krbu. Za to, že se s námi autor o tyto peprné zážitky podělil, si ode mě zasloužil nádherných 100 % a vřelá doporučení.

Bonusové info: Již vyšel i druhý díl, na který se velice těším, až si jej přečtu. A perlička... Letos by měl vyjít třetí díl.

Stručné shrnutí nakonec: Luxusní počtení ze života, které bych doporučila všem, kteří mají rádi vyprávění o rodinných trablích a kteří se při četbě rádi zasmějí. Ale také těm, které zajímá... Kdo nám pos**l Swarovského? Odpověď naleznete právě v této e-knize. Objevíte však i tipy a cenné rady, jak se při výchově dítěte nezbláznit.

Za poskytnutí recenzní e-knihy patří velké díky portálu Palmknihy.cz. 
Pokud vás recenze zaujala, můžete si titul pořídit zde.

Ivana Pásková