úterý 31. prosince 2013

To nejlepší z roku 2013 - výběr Jirky Vlčka

Řekli jsme si, že bychom mohli odtajnit své čtenářské zážitky roku 2013.
Prvním, kdo se přihlásil se svou troškou do mlýna, je Jirka Vlček.





Celkem jsem vybral šestnáct knih z těch, které mi přistály v knihovničce v roce 2013. Celkem jsem přečetl zhruba sto knih, takže konkurence je skutečně našlapaná.

http://palmknihy.cz/web/kniha/projekt-manzelka-6372.htmProjekt manželka - Graeme Simsion 

(Romány pro ženy, Fortuna Libri, 2013)

Autista hledá manželku. Mohl by to být zdroj nízkého povrchního humoru, ale ve skutečnosti je to neobyčejně citlivá kniha - a k tomu vtipná. Myslím si, že máloco dokáže ukázat svět lidí, kteří trpí autismem, jako toto dílo.


http://palmknihy.cz/web/kniha/posledni-aristokratka-3971.htmPoslední aristokratka - Evžen Boček 

(Humoristická, Druhé město, 2012)
Neuvěřitelně vtipná kniha, k tomu ze současnosti. Není divu, že dostala cenu za nejlepší humoristický román roku 2012. Pro mě to znamenalo pár trapasů v metru, kdy jsem se neovládnul a smál se nahlas.A druhý díl je podobně povedený.
http://palmknihy.cz/web/kniha/pad-2-6048.htm

Pád - Simon Mawer 

(Román, Kniha Zlín, 2013)
Simon Mawer umí psát a dokazuje to v této knize. Příběh dvou kamarádů vypadá všedně, ale postupně se komplikuje a závěr stojí za to.

http://palmknihy.cz/web/kniha/gottland-1519.htmGottland - Mariusz Szczygieł 

(Eseje, Dokořán 2007)
Tato kniha nepatří mezi novinky, ale určitě by měla být ve výběru. Pohled na Česko očima Poláka je skvělý a mnoho o nás řekne. Pro mě je i neuvěřitelné, že pan autor nás má fakticky rád :-)

http://palmknihy.cz/web/kniha/asfalt-2980.htmAsfalt - Štěpán Kopřiva 

(Akční fantastika, Crew 2009)
Neskutečně násilná, sugestivní a akční kniha. Je to jedna z těch, na kterou musíte mít specifickou povahu a chuť - pak si ji užijete.

http://palmknihy.cz/web/kniha/a-prece-nezemres-8806.htmA přece nezemřeš - Lee Child

(detektivka, BB/Art 2013)
Nečtu moc detektivky, ale Jack Reacher se stal mým oblíbencem. Kniha je psána spíše pro mužskou část populace, ale ta si ji užije. Hodně mě baví děj psaný trochu s přimouřeným okem (hrdina bez bázně a hany, který by vyklepnul i Chucka Norrise), humor i prostředí, ve kterém se kniha odehrává. Příjemné čtení bez zbytečného intelektuálního přívažku :-)

http://palmknihy.cz/web/kniha/nonstop-knihkupectvi-pana-penumbry-5996.htmNonstop knihkupectví pana Penumbry - Robin Sloan 

(román, Host 2013)
Další kniha, která se pro mě stala čtenářským zážitkem. Příběh mladíka, který se z programátora stane knihkupcem v obskurní prodejně a půjčovně knih je zábavný a současně vás vtáhne do děje. Super záležitost!

http://palmknihy.cz/web/kniha/konkurenti-4372.htmKonkurenti - Sergej Lukjaněnko 

(Scifi, Argo + Triton 2012)
Ačkoliv tato kniha vypadá jako pouhé military scifi, tak klame tělem. Sergej Lukjaněnko umí psát a umí napsat knihu, která se vám nakonec zadře pod kůži.

http://palmknihy.cz/web/kniha/limes-inferior-4846.htmLimes Inferior - Janusz A. Zajdel 

(Scifi, Triton 2012)
Další starší kniha. Poprvé jsem ji četl v osmdesátých letech a od té doby patří mezi mých top 10. A vize světa budoucnosti z této knihy se začíná naplňovat. Ach jo.

 http://palmknihy.cz/web/kniha/navrat-kapitana-johna-emmetta-4978.htmNávrat kapitána Johna Emmetta - Elizabeth Spellerová 

(Historické detektivky, Host 2013)
Nikdy nečtu historické detektivky. Nikdy. Jen s malou výjimkou, kdy dopředu nevím, že jde o historickou detektivku. A pak čtu a čtu... a moc si to užívám. Jedna z knih, kterou může číst opravdu každý bez rozdílu věku.

http://palmknihy.cz/web/kniha/kysela-tesinska-jablicka-631.htmKyselá těšínská jablíčka - Jiří Bílek 

(Historie, Epocha 2011)
Edici Polozapomenuté války jsem přečetl skoro celou. Nicméně tato kniha je skutečně excelentní sondou do sporu s Polskem o kus Slezska - a při četbě se dozvíte hodně šokujících informací.

http://palmknihy.cz/web/kniha/restart-5180.htmRestart - Jason Fried, David Heinemeier Hansson 

(Management, Jan Melvil Publishing 2010)
Jedna z knih, kterou by měl začínat každý podnikatel či manager. Autoři, zakladatelé známé služby Basecamp, ukazují, že spoustu věcí děláme příliš složitě a komplikujeme život sobě i zákazníkům. Kniha není tupou příručkou, jak zbohatnout, ale skutečně užitečným dílem, které dokáže využít skoro každý s otevřenou hlavou.

 http://palmknihy.cz/web/kniha/mapa-casu-5281.htmMapa času - Félix J. Palma 

(scifi, Host 2013)
Naprosto úchvatná scifi z viktoriánské Anglie, kterou napsal Španěl :-) Ale od prvních řádků jsem byl uchvácen stylem a poetikou knihy, pak se rozjel děj a kniha mě bavila o to víc. Myslím si, že to je jedna z mála scifi knih, kterou si může číst i nefanoušek žánru.

http://palmknihy.cz/web/kniha/duben-v-parizi-5658.htmDuben v Paříži - Michael Wallner 

(román, Mladá Fronta 2010)
Válečné drama lásky Němce a francouzské odbojářky. Kniha vás určitě nenaplní optimismem, ale užijete si ji a zůstane ve vás dlouho.

http://palmknihy.cz/web/kniha/kdo-miluje-nejvic-4887.htmKdo miluje nejvíc - Tess Stimson

(román pro ženy, Domino 2013)
I ženská literatura může být čitelná pro chlapy - a autorka Tess Stimson patří mezi ty, které čtu vždy. Kniha patří do edice Inteligentní čtení pro inteligentní ženy, pokud si odpustíme trochu feminismu, tak si je přečte každý člověk. Není to sladkobolné čtení, ale prostě příběh viděný očima ženy.

http://palmknihy.cz/web/kniha/kdo-miluje-nejvic-4887.htmTřetí vlna - Tomáš Dušek

(scifi, Palmknihy 2013)
Mám hodně rád postapokalyptické scifi. Pokud je postapo napsaná dobře, je to prima. Pokud se odehrává v české kotlině a k tomu je napsaná dobře, je to paráda. Tuto knihu jsem četl ještě v rukopisu a zhltnul ji za dva večery. O tom, že knihu vydáme, bylo skoro jasno po prvním večeru...


Tak to byly knihy, které mě bavily v roce 2013. A už se moc těším na rok 2014!

pátek 20. prosince 2013

Univerzální dárek pro čtenáře e-knih? Pořiďte dárkový voucher

Bačkory, svetr, pěna po holení. Vysavač, kuchyňský robot, o dvě čísla větší halenka. Dárky, které udělají radost jen příznivcům masochismu.

Podle nás je nejlepší dárek takový, který si vybere obdarovaný sám. Říkáme mu univerzální dárek. Cestou k takovému dárku je poukaz. Voucher. V případě milovníka knížek voucher na e-knihy. Několik jich nabízíme i u nás. A když je pořídíte 5 minut před rozbalováním dárků, pořád to bude včas - k dispozici jsou okamžitě po zaplacení.

Tři varianty - za 250, 500 a 1 000 Kč. Na všech ušetříte 5 %

Připravili jsme pro vás návod, jak takový voucher pořídit v našem e-shopu.
  • Tři varianty na výběr. Všechny se slevou 5 %
    Dárkové poukazy najdete na této stránce. Každý se slevou 5 % - v případě nejprodávanějších poukazů na 1 000 Kč zaplatíte 950 Kč.
  • Bez registrace to nejde
    Pokud jste našimi registrovanými zákazníky, je způsob nákupu stejný jako jindy. Pokud ne, před dokončením nákup vás vyzveme k registraci.
  • Stáhněte, vytiskněte, darujte
    Zaplaceno? Svůj dárkový poukaz najdete tady (po přihlášení), kde jej můžete také vytisknout a darovat někomu ze svých blízkých. 
  • Aktivace
    Na stejném místě voucher aktivujete. Pozor - poukaz není spojen s konkrétním uživatelem, aktivovat jej může kdokoli, kdo zná příslušný kód. Jedinou podmínkou je být registrovaný a přihlášený.

Příklad napoví

Jsem registrovaný zákazník Palmknih a chci kamarádovi darovat pod stromeček voucher na e-knihy v hodnotě 1 000 Kč. Přihlásím se, vložím do košíku položku Kredit v požadované výši, zaplatím (a ušetřím 5 %), poukaz vytisknu (neaktivuji, vytisknu) a daruji.

Aktivaci provede obdarovaný. Přihlásí se na Palmknihy (nový zákazník se registruje), ve svém účtu klikne na odkaz Moje kredity, vepíše kód z poukazu a klikne na Aktivovat. To je vše, za deset minut po rozbalování dárků si čte první knížku, pořízenou za voucher:)


Několik obrázků (klikněte pro zvětšení):
Tady vouchery najdete
Tady je aktivujete
A takto dárkový voucher vypadá

KOUPIT VOUCHER JAKO DÁREK





pátek 29. listopadu 2013

Jak aktivovat zasílání eknih do čtečky PocketBook Touch Lux?

Máte doma čtečku PocketBook Touch Lux a zatím si neposíláte knížky, které jste u nás pořídili, přímo do čtečky? Připravili jsme návod, který vás aktivací a nastavením služby Send-to-PocketBook provede.

1. Nahrajte nejnovější firmware

Připojte čtečku k napájecímu zdroji, aktivujte wi-fi a v menu přístroje přejděte na záložku Aktualizace (Nastavení -> O přístroji -> Software -> Aktualizace softwaru). Podmínkou úspěšné aktualizace je aktivní připojení k síti Internet.

2. Vytvořte účet ve službě Send-to-PocketBook

Po dokončení aktualizace se na záložce Send-to-PocketBook (Nastavení -> Účty a synchronizace – Send-to-PocketBook) do služby zadáním e-mailové adresy a hesla zaregistrujte.

3. Potvrďte registraci

Ve zprávě, která vám byla zaslána na registrační e-mail (je pouze v anglickém jazyce) klikněte na delší ze dvou odkazů (viz obrázek). Obratem získáte účet ve službě a e-mailovou adresu ve tvaru zvolene.jmeno@pbsync.com.

4. Aktivujte zasílání

Přihlaste se do svého účtu na Palmknihy.cz (vpravo nahoře, odkaz Přihlásit) a aktualizuje svůj profil (viz obrázek).


Jak službu používat?

· Do svého PocketBooku si snadno odešlete všechny soubory menší než 10 MB.
· Přenos je automatický a vyžaduje stálé připojení k síti Internet (wi-fi).
· Způsob šetřící baterii: Na záložce Send-to-PocketBook (viz bod 3 návodu) zneaktivněte položku Přijímat soubory automaticky. Knihy stahujte kliknutím na položku Přijmout soubory nyní.
· Knihy, které jste zakoupili před spuštěním služby, odešlete do čtečky podobně snadno – v knihovničce na Palmknihách klikněte u zvoleného titulu na tlačítko Zaslat na e-mail.

A pokud ještě PocketBook s dotykovým displejem doma nemáte, vězte, že jej před Vánoci v našem e-shopu pořídíte za velmi příjemnou cenu - namísto obvyklých 3 900 Kč zaplatíte 1 999 Kč, když zároveň zakoupíte kredit na eknihy v hodnotě 3 000 Kč. Více informací najdete tady. 

neděle 24. listopadu 2013

Neviditelný strážce očima Aleny Bouchalové (recenze)

Podobně jako se v knihkupectvích rozmohly erotické romány po vzoru Padesáti odstínů, zaplavily jejich pulty také severské detektivky. I přesto, že zájem o Larssona a Nesbøho neutichá, čtenář musí občas zabrousit i do jižních krajin. Přesně pro takové chvíle mám jeden tip.  

Nakladatelství Panteon přináší na český trh detektivní román Neviditelný strážce od španělské autorky Dolores Redondo, který je prvním dílem trilogie Baztán. Napříč Evropou se její jméno šíří jako lavina. 15. ledna 2013 vyšla tato detektivka kromě španělštiny také ve třech regionálních jazycích (baskičtina, katalánština, galicijština). Od té doby si našla cestu nejen k nám, ale i do Itálie, Německa, Francie, Turecka nebo Velké Británie. Filmová práva si už stihl zakoupil německý producent Peter Nadermann, který už má na triku adaptaci knih Stiega Larssona.

Román má mnoho rovin, které se prolínají a doplňují. Díky baskickému původu autorky se čtenář dočká procítěného vylíčení chladného a uplakaného údolí řeky Baztán, kde byla postupně nalezena těla tří mladých dívek. Do čela vyšetřování je jmenována mladá a atraktivní inspektorka Amaia Salazarová, která pochází z města Elizondo v údolí Baztán a která se do těchto míst vrací jen velmi nerada. Při hledání sériového vraha se potýká s nočními můrami a otevírají se staré rány, které chtěla dávno nechat zacelené. 

“Přestože nezamhouřila oka, nebyla ani trošku ospalá. Obličeje tří dívek na ploše stolu se dívaly do prázdna. Tři hodně odlišné tváře, ale ve smrti stejné.”

Poblíž místa vraždy jsou vždy nalezeny vyrovnané boty dívek. Ačkoliv nebyly dívky zneužity, byly oholeny a jejich oblečení rozedrané jakoby to udělalo zvíře. Děj se proto proplétá s mytologií regionu, jejíž součástí je i legenda o basajaunovi, pánovi lesa. Policie a lidé z velkých měst říkají, že nikdo takový neexistuje, jiní jej jistojistě v tamních lesích viděli. Amaia se snaží vybalancovat racionální pohled na vyšetřování s příběhy o čarodějnicích a o temných ochráncích lesa.

“Neschvaluje jejich způsob oblékání, že se malují, jejich dospělé způsoby, a trestá je a předvádí na nich svůj ideál čistoty, proto je nikdy sexuálně nezneužije; to je to poslední, co by chtěl udělat. Chce je uchránit před zkažeností, před hříchem …”

Amaia je součástí matriarchání rodiny typické pro oblast Pyrenejí, kde mají ženy důležitou společenskou roli. Muži pracovali pro loďařské společnosti a ženy byly ponechány samy v péči o děti, zvířata i prarodiče. V knize se proto otevírá také téma vztahů mezi ní a jejími sestrami, matkou, mateřství i plodnost. Podle autorky v ní samotné Amaia žila již dlouho, vznikla na základě vlastních zkušeností, ale také pod vlivem ostatních. Díky tomu je postava realistická, má emoce, cítí bolest, strach, které jsou tak typicky lidské. 



Už v úvodu autorka čtenáře nešetří a nechá ho bát se. Přiznávám se, že jsem si po přečtení první čtvrtiny knihy nebyla jistá, jestli jsem nepřecenila své síly. Četla jsem ji zalezlá pod dvěmi dekami, zpod kterých mi trčel pouze nos a doufala jsem, že manžel přijde brzy domů, protože jsem se bála každého šustnutí. Jednoduše to není kniha na osamělé večery. Zato je vidět, že ji píše žena, protože pánové odpustí, ale píše o pocitech hlavní hrdinky. Objevují se slova jako brebentit, obklopit, vůně dřeva, pocítit, mrtvá krása nebo sošnost. Tempo knihy je svižné, ale ne překotné a je podpořeno kratšími kapitolami.

První díl trilogie mě přiměl k tomu, abych zasedla k mapě a podívala se, kde se nachází město Elizondo a údolí Baztán, kde se odehrává natolik zajímavý příběh, který má možná co dělat s dávnými příběhy tamních babiček. A nebo máte Španělsko spojené pouze s plážemi, míchanými nápoji a létem? Chyba lávky. Však si to můžete ověřit na vlastní kůži.

Neviditelný strážce v e-shopu

Autorkou recenze je Alena Bouchalová, recenzi naleznete také na jejím webu.

středa 13. listopadu 2013

Nová Kotleta řádně naklepaná - ukázka z knihy Perunova krev


26. listopadu vyjde nová kniha Františka Kotlety. Přinášíme malou ukázku z knihy: 

Dokonalý byznys

Blondýnka široce roztáhla drobounká ústa v úsměvu. Nevypadala, že by ji palebná síla mířící na její křehounké tělo nějak vyvedla z míry.
„Bojíš se?“ zeptala se mě.
„Ne,“ zavrtěl jsem opatrně hlavou.
„Měl bys,“ ozval se jí za zády mužský hlas.
A pak nastal masakr…

*   *   *

Přitom ten den probíhal jako každý jiný pracovní den. Teda pracovní den zahrnující předávku pašovaných diamantů do rukou ukrajinské mafie.

*   *   *

Vzduch čpěl vodkou, tabákem, jehněčím a olejem na zbraně. Saša Rybionek si vidličkou labužnicky vložil do úst posledního pelmeně, zapil ho vodkou a mocně říhl. Vzduch byl náhle ještě mnohem víc čpící než před chvílí. Naštěstí jsem stál v opačné části místnosti. Koncentrovanou dávku ukrajinské neformálnosti tak schytal kapitán Nachtigall. Nerozhodilo ho to. Cigaretami značky Sparta si kolem sebe už dobrou půlhodinu vytvářel vlastní atmosféru.
V gruzínské restauraci Sakartvelo stálo větrání obecně za týden starého pelmeně, takže v téhle soukromé zadní místnosti už slabším jedincům začínaly slzet oči.
Saša Rybionek se za roky staršinování v Mukačevské brigádě dokázal stylizovat do dokonalého archetypu mafiánského šéfa východního střihu. Na krku mu visel těžký zlatý pravoslavný kříž s Ježíšem, posetý drahými kameny, hlavu si holil tak dokonale, až se leskla, přestože nebyl přirozeně plešatý, a pečlivě si dával záležet na tom, aby se choval hrubě a neotesaně. Každý, kdo se poprvé dostal do přítomnosti ukrajinského mafiána, musel z jeho vizáže během tří sekund pochopit, že odpouštění je doménou toho chlápka, co visí Sašovi na krku, zatímco on osobně dává přednost spíš tomu, aby každý, kdo jej zklame, ať už plánovaně nebo jen z neschopnosti, skončil s hlavní samopalu v puse a rozpáleným železem v análním otvoru.
My jsme se Saši nebáli. Rozložení sil bylo sice pět na sedm v náš neprospěch, ale stačilo si pořádně prohlédnout ukrajinské mládence, kteří jinak na první pohled vypadali naprosto stejně – krátké vlasy, býčí šíje, špatně padnoucí saka kvůli širokým ramenům, prázdný pohled a sebevědomý ironický úšklebek –, aby zkušenému pozorovateli došlo, že jediný doopravdy nebezpečný je jenom jeden z nich. Stál strategicky v protějším rohu místnosti tak, aby dokázal uchránit staršinu Rybionka. Všichni ostatní byli jen prostí bijci z ulice. Jejich pěsti už určitě poslaly do nemocnice nebo rovnou do rakve spoustu chlapů, ale dobře vycvičený voják by si dokázal poradit s každým z nich.
A my jsme byli zatraceně dobře vycvičení vojáci. Kapitán Nachtigall, rotmistr Válek a četař Čech pocházeli ze 601. skupiny speciálních sil a já s nadporučíkem Mezinou jsme prožili šest let v SOG, nejlepší jednotce Útvaru speciálních operací Vojenské policie. S Nachtigallem a jeho partou jsme se seznámili v Afghánistánu. Každý z nás tam postřílel pár mudžáhedínů a spolu jsme vypili hektolitry piv. V civilu jsme se pak dali dohromady kvůli poněkud jinému druhu speciálních operací. Místo ochrany konvojů s potravinami pro vesničany a odstřelování islámských bojovníků, jsme dělali delikátnější práci jako převážení peněz, zbraní či zlata. Zkrátka a dobře jsme si zařídili vlastní zločineckou organizaci.
„Vodku?“ zeptal se už asi pošesté Rybionek. Kapitán kývl. Ukrajinec mu do sklenice rozšafně nalil až po okraj. Čirá tekutina přetekla a rozstříkla se po dřevěném stole bez ubrusu.
„Na zdraví!“ vyhrkl Saša a kapitán ve výslužbě vypil až do dna.
Zatím dokázal s mafiánem držet krok, ale jak znám bývalého důstojníka, další dva panáky ho dostanou do kolen. Ale tohle už Rybionek patrně neplánoval. Hrál si. Ukazoval nám i svým mužům, že má nervy z oceli, protože kufřík s kontrabandem ležel celou dobu zavřený na stole. Tohle všechno byla zkrátka jenom předehra.
„Dobře, pojďme k té nepříjemné části,“ zamračil se jakoby otráveně Ukrajinec.
Nachtigall souhlasně pokýval hlavou, prsty pohladil číselný kód na kufru a po souhlasném cvaknutí zámku jej otevřel. Ukrajinský ranař postávající za sedícím staršinou vytřeštil překvapeně oči.
Tolik diamantů pohromadě ještě v životě neviděl.

*   *   *

Rybionek pomalým pohybem sáhl do kufříku a vybral jeden z kamenů.
Jižní Amerika, hezký kousek, ale mizerné opracování. Latinos jsou flákači snad ve všem, co dělají,“ zakroutil jakoby smutně hlavou.
Kecal. Žádný Latino tyhle diamanty neopracovával. Byla to poctivá německá práce a většina   diamantů navíc pocházela z jihoafrických dolů. Alespoň to tvrdili Izraelci, kteří nám v Nebrasce tohle horké zboží prodali. A židům, marná sláva, co se týče diamantů, věřím mnohem víc než umaštěnému Ukrajinskému mafiánovi.
Rybionek měl dva důvody, proč tohle říkal. Buď chtěl jenom udělat dojem na své podřízené, kteří by nerozeznali diamant od broušeného skla, nebo se chystal srazit cenu.
„Pět milionů euro je za tohle moc,“ řekl Rybionek.
Takže to druhé.
Ukrajinci pochopili jeho narážku a našponovali svaly k boji. Pouze muž, který stál za staršinou, na sobě nedal znát pohnutí. Odhadl jsem ho přesně – profík. On byl ve střehu pořád.
Nachtigall se také nenechal vyvést z míry: „Dohoda s panem Hladilem zněla pět milionů. Jenom za to, abych je dostal ze Států, jsem musel zaplatit přes dvě stě padesát tisíc. Nesl jsem největší riziko, a pokud se změnily podmínky, tak od obchodu ustupuji.“
Jak popsat zvuk, který vydá deset chlapů, když z podpažních pouzder během pár sekund vytáhnou pistole a odjistí je? Poslední série zvuků byla rozhodně jedno velké „cvak“, které prostorem ještě chvíli rezonovalo. Jediní, kdo své pistole nevytáhli, byli Nachtigall s Rybionkem.
„Nebuďte tak hrr,“ usmál se široce mafiánský staršina. „Ach, vy Češi, děláte jako bych snad znesvětil lůno vaší matky,“ dodal, načež následoval hurónský smích. Navzdory němu bylo každému v místnosti jasné, že zrovna Rybionek by byl v případě potřeby schopný přesně něco takového provést. Osobně.
Mávl ledabyle rukou a jeho hoši sklonili pistole. Všichni měli makarovy – PM 9 mm. Stará dobrá ruská záležitost. Mafián nemafián, co se týče zbraní, je každý většinou tak trochu patriot. Hoši z východu dávali přednost makarovům, stejně jako chlapci ze Států milovali Colt 1911. My, hoši ze střední Evropy, jsme zase nedali dopustit na čezety. Konkrétně CZ 83 ráže 7,65 Browning. Poctivý výtvor Augustina Nečase z roku 1982 stále patřil do výzbroje české armády. Znali jsme ty chladné mrchy líp než své manželky a nevyměnili bychom je ani za nic. Na rozdíl od manželek. Alespoň já jsem to tak udělal.
„Tady je ale testosteronu.“
Byl to ženský hlas. A nejzvláštnější na něm bylo, že se místnostní rozlehl mnohem dřív, než se otevřely dveře, do té doby prokazatelně zamčené, a dovnitř vpadla mladičká blondýnka v lehce průhledných bílých šatech.
Všechny čezety i makarovy zamířily na ni.
„Možná jste si spletla dveře, madam,“ usmál se na dívku Ukrajinec, který stál spolu se mnou nejblíž dveřím a pistolí jí naznačil, aby se otočila a zmizela. S blondýnkou jako by se vzduch v místnosti osvěžil. Mezi tabák, vodku, jídlo a mužský pot vpadla silou stáda býků vůně fialek, která ovládla vzduch stejně rychle a nekompromisně jako Hitler Polsko. Tohle musel být zatraceně drahý parfém.
„Myslíte?“ uculila se na Ukrajince dívka a předvedla mu dokonalé pukrle.

*   *   *

„Míšo, odveď slečnu k baru a kup jí na mé zdraví panáka. Máme tady práci,“ zahlaholil přes místnost ukrajinsky Rybionek. Snažil se, aby to znělo nenuceně, ale v jeho hlase rezonovala slušná podrážděnost. Ať už za tohle narušení milionového obchodu může kdokoliv z restaurace, jeho příští hodiny budou naplněny bolestí.
Míša si dovolil krátký vítězný pohled k jednomu ze svých kolegů, schoval makarova do podpažního pouzdra a vřele se na dívku usmál. „Slyšela jste slečno, tady nemůžete být,“ řekl až otcovským tónem, tedy otcovským takovým tím způsobem, jaký si nevlastní tatínci schovávají pro dcerky, kterým právě povyrostla prsa, a vykročil jí naproti. Pravou rukou ji pevně obvinul kolem ramen, aby mu nevyklouzla, a se zkušeností vyhazovače ji manévroval ven ze dveří.
„Kafka,“ řekl najednou do ticha, které nastalo, nadporučík Mezina. Všechny čezety zamířily nervózně ke dveřím.
*   *   *

„Što slučilos? Što slučilos!?“ ozval se zezadu Rybio­nek. Jeho postoj „Jsem stále nad věcí“ zmizel stejně rychle a definitivně jako hotovost při první návštěvě bordelu.
„Slečno, pomalu zvedněte ruce a lehněte si na zem,“ řekl jsem a namířil dívce odjištěnou pistoli mezi oči. Ukrajinec, který se ji chystal odvést k baru, na mě vrhl tázavý pohled.
„Što slučilos?!“ zařval už definitivně vytočený Rybionek.
„Mí muži předpokládají, že na nás někdo šije boudu. Ta holka je kafka. Návnada, někdo, kdo má odvést naši pozornost,“ vysvětlil mu naopak klidným hlasem Jan Nachtigall. Přitom pomalu vstal a z podpažního pouzdra vytáhl svou čezetu. Ukrajinci opatrně následovali našeho příkladu a své makarovy znovu namířili směrem ke dveřím.
Blondýnka široce roztáhla drobounká ústa v úsměvu. Nevypadala, že by ji palebná síla mířící na její křehounké tělo nějak vyvedla z míry.
„Bojíš se?“ zeptala se mě.
„Ne,“ zavrtěl jsem opatrně hlavou.
„Měl bys,“ ozval se jí za zády mužský hlas.

*   *   *

A pak nastal masakr.

*   *   *
První vystřelil Mezina. Jeho terčem byl muž, kterému patřila ona výhružná slova. I on vypadal velmi mladě, tak na pětadvacet let. Na rozdíl od dívky se o něm ale nedalo říct, že by byl křehký. Naopak. Pod košilí se mu rýsovaly svaly, které by mu záviděl i Arnold Schwarzenegger za mlada. Měl dlouhé zrzavé vlasy svázané do culíku a na sobě zelenou košili a hnědé kalhoty. V ruce držel meč. Vypadal trochu jako ti idioti, co běhají po lese a hrají si na Pána prstenů, ale i kdyby to byl prostě jenom vypatlaný debil žijící v představě, že je elf, tady byl kufřík s diamanty za pět milionů euro. Kvůli tomu už stojí zabít nějakého toho larpera.
Výstřel mu směřoval do ramene ruky s mečem. Kulka zasáhla svůj cíl přesně. Na košili v místě ramene se mu objevila díra a pod ní se rozlila trocha krve. Jenže místo toho, aby se chlapík svíjel v bolestech, si jenom povzdechl: „To je na míru od Lowensteina! Víte vy, idioti, kolik tyhle věci stojí?“
My idioti jsme ale neodpověděli. Jen jsme fascinovaně hleděli na zrzka a jeho zranění, ze kterých si vůbec nic nedělal.

*   *   *

„Buch, krach, vžbuch!“ Tohle všechno naráz udělala zeď za Rybionkovými zády. Prostě se rozletěla, jako by do ní někdo vpálil granát. Ale nebyl to žádný výbuch. Nejdřív vyletěly cihly, pak vzduch ztěžknul prachem z malty a omítky, a nakonec tou čerstvě proraženou dírou ve zdi vlezl do místnosti chlap. Malý, podsaditý, plešatý, ve světle hnědém koženém baloňáku. Rozhlédl se po místnosti, ledabyle si z baloňáku oprášil trochu prachu a řekl: „Koukám, že jsem o nic nepřišel.“

*   *   *

„Streljaj! Streljaj!“ řval Saša jako smyslů zbavený.
„Prásk! Prásk! Prásk!“ místnost na ten povel explodovala výstřely jedenácti pistolí. Pěti čezet a šesti makarovů. Jen mafiánský staršina nestřílel. Skočil pod stůl.

*   *   *

Palba se rozdělila rovnoměrně dvěma směry. Kdo měl blíž blbečka s mečem, střílel na něj. Kdo tlusťocha v baloňáku, pálil po něm. Já jsem mířil na zrzka. Přeci jen jsem ho měl nejblíž. První výstřel mu šel přímo do srdce. Trochu to s ním cuklo. Spíš to ale vypadalo jako přátelské dloubnutí klacíkem než zásah nábojem 7,65 Browning ze tří metrů.
„Neprůstřelná vesta,“ napadlo mě. Lehce jsem nadzvedl hlaveň a zamířil mu doprostřed čela. Vystřelit jsem už ale nestihl. Zrzek se zatočil, švihl mečem a usekl hlavu Davidu Válkovi, který mi stál po boku. Jeho nakrátko ostříhaná hlava dopadla na podlahu a tělo se za chvíli zhroutilo za ní. Předtím do něj ale stačil zrzek silně šťouchnout a dostat ho na chvíli mezi sebe a mou hlaveň. Výstřel skončil v hrudi bezhlavého rotmistra.
„Zabijte je!“ křičel na nás na všechny Nachtigall. Na rozdíl od Rybionka pod stůl neskočil. Pálil po tlusťochovi v baloňáku. Jak moc úspěšně, jsem nedokázal odhadnout. Šla po mně totiž blondýna. Držela před sebou jako štít Ukrajince, který ji měl původně pozvat k baru na panáka. Dělo se s ním přitom něco příšerného. Oči mu zčernaly a tělo se mu scvrklo jako penis po souloži. Jenom kurevsky rychleji. Blondýně se přitom oči naopak rozzářily.
„Hiváááááááá!“ zaječela a nejbližší z Ukrajinců, kterého se jen lehce dotkla rukou, se přitom v jednom jediném okamžiku pozvracel, pokálel, pochcal a vytekly mu oči z důlků.
„Děvko!“ vyprskl jsem a vystřílel do ní pět nábojů naráz. Kulky se od ní odrážely, jako kdybych střílel vzduchovkou do tanku, a s výsměšným cinkáním dopadaly na podlahu.
„Bacha!“ zařval na mě Mezina. Střílel přitom do zrzka, který mezitím naporcoval dalšího mafiána. Ten ještě žil, ale nevypadalo to s ním dobře. Klečel na zemi, opíral se hlavou o stěnu a měl usekané obě ruce. Krev z něj stříkala na všechny strany.

*   *   *

Zrzek se smál od ucha k uchu a šel po mně. Švihal mečem těsně před mým obličejem a vůbec nic si nedělal z kulek, které jsem do něho střílel.
Ta první se mu zaryla do čela. Vypadalo to, jako by ho jenom škrábla. Přesto ho zpomalila natolik, abych uhnul před jeho ostřím.
Druhou kulku jsem mu namířil do krku. Zase jen škrábanec.
„Švih, švih, švih,“ meč svištěl a jakoby ledabyle přitom prosekl břicho dalšímu z Ukrajinců.
Využil jsem toho a vyskočil na stůl, pod kterým se skrýval Rybionek. Hned vedle kufru s diamanty. Ztratil jsem se tím na chvíli ze zrzkova zájmu, takže to místo mě odnesl Mezina. Jeho pistole cvakla na prázdno a krátce nato meč prošel skrz něj. Po cestě propíchl levou plíci. „Uch,“ vydechl afghánský veterán naposledy.
„Chcípni už, ty kundo vykurvená,“ procedil jsem skrz zuby a narval posledních sedm nábojů zrzounovi do ksichtu, zatímco on vytahoval svůj meč z nadporučíka Meziny. Některé z kulek minuly, ale dobré tři nebo čtyři se mu zakously do očí.
„Ááááá!“ zařval, když mu došlo, že jsem ho oslepil. Z očí mu vytékal hnus v barvách Slavie, tedy bílo-červená břečka.
„Jáááárííííííílóóóóó!“ řval oslepený hajzl a mečem kolem sebe sekal tak zběsile, že blondýnka měla co dělat, aby se dostala z dosahu jeho meče. Proklouzla mu za zády do vstupní chodby, jako by byla jenom jarní mlha, aby se dostala z jeho dosahu.
Využil jsem zmatku, abych vytáhl z kapsy náhradní zásobník a narval jej do pistole. Prázdný s cinknutím skončil na podlaze. Konečně jsem měl také čas rozhlédnout se po místnosti. Všichni byli mrtví. Polovina byla posekaná mečem, ta druhá dopadla mnohem hůř. Byli…
„Ježíšikriste…,“ vydechl jsem.

„Ten s tím nemá co dělat,“ odvětil chlápek, který se do místnosti proboural skrz zeď.

Autor: František Kotleta
Název knihy: Perunova krev I.
Obálka: Piotr Cieśliński
Grafická úprava obálky: Lukáš Tuma
Rozměr knihy: 110x180
Forma: paperback i e-book
Pořadí v nakladatelství Epocha: 407.
Pořadí v edici Fantastická Epocha: 29.
Počet stran: 288

sobota 9. listopadu 2013

1913. Léto jednoho století. Očima Petry Moravcové (recenze)

Kniha o roku 1913.

Nebude to nuda v podobě pelmel plků a drbů na téma, jak se císař Vilém II. kousl při snídani do jazýčka, a že Alma Mahlerová v berlínském baru sbalila zas dalšího básníka?

Není to nuda!

Rok 1913 byl výjimečný na moc způsobů.

Vznikají zásadní umělecká díla nejen na poli výtvarného umění, ale i hudby a literatury. Proust sepisuje Hledání ztraceného času, Joyce si chystá podklady k velkému románu, (šikovní vědí:-)) Robert Musil píše Muže bez vlastností.

O první světové válce ještě nikdo nemluví, ale jisté je, že něco visí ve vzduchu. Duchamp montuje kolo na kuchyňskou stoličku. V Essenu se otevírá prototyp prvního supermarketu Aldi, v Miláně zase první filiálka módního domu Prada. Pán jménem Hitler dělá celé dny ve vídeňské ubytovně pro muže čmariky-čmariky a smolí jednu nepovedenou obrázkovou pohlednici za druhou.

Ukázka:

Stalin se prochází parkem, přemýšlí, stmívá se. Najednou mu jde v ústrety další chodec, třiadvacet let, ztroskotaný malíř, kterého nepřijali na akademii umění, a který teď ubíjí čas v ubytovně pro muže. Stejně jako Stalin i on čeká na svou velkou šanci. Ten muž se jmenuje Adolf Hitler. Možná se ti dva, o nichž jejich známí z té doby vyprávěli, že rádi chodívali k Schönbrunnu na procházku, někdy zdvořile pozdravili, smekli klobouk... a dál kráčeli nekonečným zámeckým parkem.

Věk extrémů, děsivě krátké dvacáté století, začíná jednoho lednového odpoledne roku 1913 ve Vídni. Zbytek je mlčení. Hitler a Stalin se nesetkají, dokonce ani když uzavírají roku 1939 osudný „Pakt“. Nikdy si tedy nebyli blíže než některého z těch třeskutě mrazivých lednových odpolední v parku v zámku Schönbrunn.


Milujete literaturu? Máte rádi Kafku, Prousta, Joyce, Musila , Rilkeho, Woolfovou? Že jen ostýchavě přikyvujete? Žádný strach. Nikdo Vás nebude nutit znovu číst jejich náročná díla, v knize pana Illiese si tyto významné osobnosti vychutnáte poněkud jinak. Budete s nimi cestovat po světě, poznávat jejich oblíbená místa, hledat, kde čerpají energii a inspiraci, účastnit se často překvapivých disputací o umění, užívat si autory „v civilu.“

Ukázka:

Duben

Dvacátého dubna Hitler oslaví čtyřiadvacáté narozeniny ve vídeňské ubytovně pro muže na Meldemannstrasse. Thomas Mann přemýšlí o Kouzelném vrchu, jeho žena už je opět na léčení. Lyonel Feininger objevuje malinkatý vesnický kostel a vytvoří z něj katedrálu expresionismu. Franz Kafka se hlásí na dobrovolnou pracovní službu u pěstitele zeleniny a po odpoledních vyžíná plevel, aby se zotavil z vyhoření. Bernard Kellermann píše bestseller roku Tunel, sci-fi o podzemním spojení mezi Amerikou a Evropou. Oskar Kokoschka kupuje plátno, které je stejně velké jako postel jeho milované almy Mahlerové, a začíná na něm malovat portrét milenecké dvojice. Když to bude mistrovské dílo, Alma se za něj provdá.

Illies poutavě vyzobává zajímavé souvislosti a vazby a předkládá omámenému čtenáři řadu překvapivých skutečností. Skládala jsem si je jako puzzle a občas se ptala sama sebe, jestli si ze mě nedělá autor legraci. Několik nocí jsem nadšeně trávila nad Googlem a se zaujetím dohledávala, zda mě ten mladý Němec netahá za nohu.

Netahal.

Věřím, že ani vás nezklame.

A než si ji na Palmknihách pořídíte, můžete zatím popřemýšlet o tom, co všechno za události pojme kniha o roku 2013, která třeba vyjde za sto let.....

Autorkou recenze je Petra Moravcová.

Knihu 1913. Léto jednoho století pohodlně stáhnete v našem e-shopu.

středa 6. listopadu 2013

Monument 14 – Nebe v plamenech


Kdo z vás si nepředstavoval co by, kdyby... Mě to ohromně baví pořád, celých 43 let nebo kolik mi je. Věřím, že i vy patříte mezi jedince s jemně infantilními sny – pak je totiž kniha Monument 14 právě pro vás.
Píšu o knize, ale jde o celou sérii – právě totiž vyšel druhý díl a další bude následovat.

O co v knize jde:
-       Amerika
-       Skupina dětí ve školním autobuse
-       Tsunami gigantických rozměrů vyřadí na čas infrastrukturu
-       Díky tomu uniknou chemické zbraně z nedalekého výzkumného komplexu
-       Školáci se zachrání v supermarketu, kde se opevní a čekají na záchranu
-       Tak končí první díl, ten druhý je o cestě části dětí za záchranou

Jules Verne před stoletím napsal předobraz podobných knih v podobě knihy Patnáctiletý kapitán. Kulisy a autoři se mění, hlavní téma zůstává: děti jsou ponechány napospas nepříznivým okolnostem a nic jiného jim nezbývá, aby se o sebe postaraly samy. Musí ve svém středu najít schopného vůdce, projevit odvahu, zvládnout vlastní strach a v neposlední řadě se naučit přijímat rozhodnutí, která nejsou vždy příjemná.
Tak jo, přesně takovou knihou je i Monument 14. A co má jako být? Knihy jsem četl rád, navíc částečně místo spánku – takže se mi líbily.
Dokonce jsem si o druhý díl řekl s předstihem Baronetu, abych si jej mohl přečíst dřív než ostatní. Záminkou se stala slíbená recenze. Pravda je jako vždy trochu košatější :-) Ale to jsou takové drobné radosti profese elektronického knihkupce.

Budou se knihy líbit i vám?
Inu, to fakt nevím panenky a panáčci. Hodně záleží na tom, jestli máte rádi postapo knihy (postapo = post apokalypsa). Pak by vám v knihách neměly vadit děti jako hlavní hrdinové a z toho plynoucí jiné jednání, než které předpokládá dospělý. Osobně si myslím, že se kniha bude líbit všem, kteří mají rádi v knize silný příběh a dobrodružství – a vadí jim zpytování široké ruské duše (či jiných podobných širokých duší).
Kniha se mi tedy (jak jsem už napsal, ale z prodejních důvodů to ještě zopakuji) líbila. Drobné nelogičnosti v ději bych ji prominul- beztak patří k žánru. Takže pokud je vám mezi 13 a 130, splňujete výše uvedené podmínky, tak do toho jděte. A vám ostatním to nemám za zlé, přečtěte si něco jiného. Beztak jste toto povídání nedočetli až sem :-)
Jo a pro jistotu: knihu najdete tady

pondělí 4. listopadu 2013

Písečný muž aneb jak vzal Jiří Malý Keplera na milost (recenze)

Bylo to moje druhé setkání s Larsem Keplerem. První rande s názvem Paganiniho smlouva nám nějak nevyšlo. Byl jsem tedy docela zvědavý, zda se mi podaří najít si k autorovi znovu cestu a zda ještě kdy budu chtít jeho knihy kupovat a číst. Vzhledem k tomu, že mě první kniha poměrně silně zklamala, nevyhnu se v této recenzi srovnávání.

Obě Keplerovy knihy, které jsem četl, mají pro mě dva specifické prvky:

Prvním jsou extrémně krátké kapitoly. Osobně příliš nerozumím tomu, proč to tak je, zda je to záměr autora či nakladatele. Někdy začíná nová kapitola v místě, kde to postrádá jakýkoliv smysl. Končí větou, na kterou přímo navazuje první věta kapitoly další. Je to čistě funkční předěl, jen nevím, jaká ta funkce má být. Nutno podotknout, že v této knize jsou krátké kapitoly rozhodně méně otravné, než v druhé zmiňované a až na jedinou výjimku se dokázal vyhnout těm půlstránkovým, které mě iritovaly extrémně.

Druhým specifikem je hlavní postava. Nejde ani tak o to, že jsem si k němu nezvládl (nebo v krátkých kapitolách nestihl) vybudovat žádné sympatie nebo nesympatie. Vadí mi jeho jméno. Joona Lina. Já vím, je to asi malicherné, ale abych použil slova z jedné divadelní hry: “Já si na toho chlapa prostě nezvyknu.”. V první knize mi to jméno vadilo hodně, nyní už méně. Ale přesto - jak chcete cítit sympatie k hlavnímu klaďasovi, detektivovi, tvrďákovi, který pacifikuje protivníky během tří vteřin, když se jmenuje jako holka? :-)

Nicméně a navzdory všem předcházejícím odstavcům, mě Kepler docela příjemně překvapil. Kniha se čte velmi dobře, do příběhu se dostanete velmi rychle, od začátku se něco děje. Neztrácíte se ani v množství cizojazyčných jmen, jak tomu někdy bývá, postavy jsou vcelku přehledné. Na první posezení s knihou, které jsem plánoval jen na pár stran, jsem konec skončil až někde za stou stranou a opravdu jsem se bavil. Příběh je vcelku napínavý a v této části knihy snad i zmíněné krátké kapitoly pomáhají tomu, že docela slušně odsýpá. Musím přiznat, že po prvním sezení s knihou jsem se již těšil, až ji vezmu do ruky znovu.

Moje emoce však začaly chladnout s blížící se půlkou knihy. Víc než často totiž začnete narážet na funkční nedostatky příběhu nebo na místa, kde postavy (vyšetřovatelé) vynechávají naprosto logické otázky, které pozorného čtenáře okamžitě po dialogu dvou osob napadnou. A ten si potom skoro v jednom kuse říká “Ty vole tak proč se ho nezeptáš na tohle a tohle? Vždyť ti už po páté naznačuje, že…… Jsi snad natvrdlej?” A dílo je dokonáno ve chvíli, kdy si detektivové ve finálních kapitolách začnou tyhle otázky, které vás napadnou okamžitě, klást a vy máte zcela neodbytný pocit, že jsou to idioti.

Bylo by nefér nezmínit také hlavního záporáka příběhu. Lepší, než v Paganiniho smlouvě. To rozhodně. Ale lepší, než v jiných thrillerech? Ani náhodou. Kepler se pokouší vytvořit takovou kopii Lectora Hannibala a chce, abychom věřili, že jeho darebák, je stejně rafinovaný, jako on. Průšvih je však v tom, že mu to věřit nebudete. Nejde věřit, že je tak inteligentní, jak se nám snaží říct, že je tak rafinovaný, jak příběh popisuje. A proč? Protože mu právě velmi často v příběhu pomáhá výše zmíněnými nedostatky v logice a lacinými náhodami nebo fintami, kdy se prostě neubráníte tomu, kdy autorovi nevěříte, že by to takhle mohlo proběhnout, ani kdyby to byl Agent 007. Jeden příklad? Maska z toaletního papíru. Pokud knihu budete číst, schváleně, jestli si stejně jako já řeknete “Si dělá pr...l, ne?”.

Nezmínil jsem ještě jeden rys Keplerových příběhů, který jsem ze dvou knih vypozoroval. Totiž vcelku nesmrtelné, nadlidsky silné, obratné, nezranitelné záporné postavy, které především v této knize dokážou i po poměrně dlouhé izolaci provádět až neuvěřitelné věci, mají informace, ke kterým by se nedostali ani náhodou a orientují se ve světě kolem sebe tak, jako by od něj nikdy izolováni nebyli.

Nicméně - a tím se dostávám k samotnému závěru - se rozhodně nejedná o špatné čtení. Přiznám se, že i přes všechno výše popsané, jsem vzal Keplera na milost. Nikdy se nestane mým oblíbeným autorem, na to jsou jeho příběhy příliš neoriginální, kopírují již existující charaktery a mají mnoho děr a laciných kliček, ale byla to zábava. Užil jsem si docela slušné napětí, mráz po zádech proběhl taky. A působení příběhu na svoji osobu si vynásobte deseti, pokud jste rodič. Proč, to velmi záhy pochopíte, až začnete číst. Knihu jsem přečetl za čtyři dny a to moc času na čtení nemám, což také vypovídá něco o tom, že to nuda není.

Písečný muž je docela průměrný thriller, ovšem s velkým spádem, slušným příběhem, velmi dobrým napětím a nabídne vám na několik večerů zajímavou porci zábavy. Pokud nejste příliš náročný čtenář a dokážete autorovi ledacos odpustit, nahraďte si slovo “průměrný” za “dobrý”.

Díky Palmknihám za možnost si knihu přečíst a podělit se s vámi o svůj názor na ni.

Jiří Malý

Kupte si e-knihu Písečný muž v našem e-shopu.

Neviditelný strážce. Nejúspěšnější španělskou detektivku roku 2013 máme v předprodeji

Panteon. Schopnost tohoto malého nakladatelství vozit do Česka velké bestsellery zdá se být vpravdě nadpozemská - co titul, to prodejní trhák a čtenářský zážitek. Začalo to nenápadně, knížkou s hodně dlouhým a hodně potrhlým názvem: Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Koupili byste takovou knížku?

Nakonec se "švédský Forrest Gump" stal jednou z nejprodávanějších knih v Česku posledních let, jak v papíru, tak v elektronické podobě. Jako svoji druhou knihu vydal Panteon Vodní labyrint, který evokoval atmosféru románů Dana Browna, třetí byla skvostná detektivka Konec vosí sezóny.

Všechny tři dosud vydané knihy Panteonu se u nás na Palmknihách prodávaly a stále prodávají fantasticky - třeba posledně jmenovaná (Konec vosí sezóny) je dnes, 4. listopadu, na pátém místě žebříčku bestsellerů posledních 30 dnů.

Dolores Renondo? Královna španělské detektivky vychází poprvé česky

Na břehu řeky Baztán, v jednom z nejmagičtějších míst Baskicka, je nalezena záhadně zavražděná mladá žena. Téměř čtyřiadvacet hodin poté je zjištěna souvislost s měsíc starou vraždou jiné dívky.
Amaia Salazarová, inspektorka z oddělení vražd, jíž byl případ přidělen, se tak vrací zpět na místo, kde se narodila a odkud vždycky toužila odejít. Amaia bojuje na dvou frontách: na té profesionální vyšetřuje sérii vražd, která velmi zneklidňuje místní obyvatele; a na osobní, spletité a emocionální, jež bude plná zvratů a překvapivých momentů.




Amaia pronásleduje rituálního vraha, inspirovaného silnou psychosexuální symbolikou tradiční baskické mytologie, který bude pokračovat ve svém řádění, zatímco ona bojuje proti profesní žárlivosti některých svých kolegů, proti dávným nevyřešeným konfliktům se svými sestrami a proti ponurému tajemství, jež poznamenalo jejich dětství a které se vrací, aby ji dál trápilo...

Takto představuje detektivní román Dolores Renondo anotace. Dodejme, že Neviditelný strážce je první částí trilogie Baztán a že ve Španělsku se stal nejúspěšnější detektivkou roku 2013. Ohlasy médií a kritiků naleznete v e-shopu na detailu knihy, co se mě, coby čtenáře, týče - po malé ochutnávce "španělského naturelu" ve fantastickém Andaluském příteli se na Dolores a komisařku Salazarovou těším. A to tak moc, že hned teď poprosím kolegyni, ať mi pošle "pracovní" výtisk do čtečky:)

Neviditelný stráčce v předprodeji

Nejúspěšnější španělskou detektivku roku 2013 jsme pro vás připravili v exkluzivním předprodeji. Stáhněte si ihned 30 % knihy za zvýhodněnou cenu (sleva 20 %) a zbytek 13. listopadu 2013 v 00:01. 


úterý 29. října 2013

O našich nesplněných slibech

Není to tak dávno, co jsem hýřil sliby.
Namátkou si vzpomenu:
  • do konce října bude čtečka za korunu
  • před měsícem, možná dvěma, jsme hlásili, že brzy bude Troska
Je konec měsíce října a nic.
Moc se omlouvám a pokusím se napsat, co se stalo a stane.

1. Čtečka za korunu

Ta bude. Její prodej je vázán na velké Ctrl X + Ctrl V, které čeká Palmknihy. Zatím bych ten počítačový termín nechal bez bližší specifikace. Nicméně bez toho si nebudeme moci dovolit dotovat zhruba 1500 Kč. Ale termín se blíží, budeme startovat brzy. Teď nám prosím držte palce, ať se všechno zdaří a v první dekádě listopadu odstartujeme v pořádku.
Jinak ta čtečka bude PocketBook Mini.

2. J. M. Troska

Tam už je skoro hotovo. Jen čekáme, až kolega napíše anotace. Opět zdržení jde za mnou (píše Jirka Vlček) - měli jsme hodně práce při převodu jiných knih a málo jsem tlačil na dokončení. Ale jak jsem psal- jakmile bude anotace, tak my vydáváme.


Ještě jednou se omlouváme - chyba je na našem příjímači. Snad to ale brzy napravíme.


pátek 25. října 2013

Proč není dobré půjčování e-knih

Tímto článkem hodně lidí naštvu. Tak začnu trochu opatrně:

  1. Nejsem hamoun, který musí obrat nebohého zákazníka o každou korunu. Už to, že jsme dělali Palmknihy 11 let zdarma je malá nápověda :-)
  2. Uvědomuji si, že se někdy liší zájmy nakladatelů, prodejců a kupujících - čtenářů. Je mi líto, ale pokud chceme fungující trh, tak se musí najít kompromis.
Celé téma ve mě kvasilo delší dobu, nicméně diskuse na Czech Internet Foru mě přiměla k činnosti. Na závěr panelové diskuse, které jsem se účastnil, padl dotaz, co si myslíme o půjčování e-knih a půjčování knih za paušál - tedy obdobu hudebního Spotify nebo Deezeru.
Vzhledem k tomu, že vedle mě seděl pan Kadlec, tedy ředitel Albatrosu (a Albatros je spolumajitelem konkurenčního portálu eReading, který knihy půjčuje), tak bylo jasné, že se názory mohou a musí lišit. :-)
Na druhou stranu jsem nechtěl jít do příkré konfrontace, protože na to nebyl prostor a jakákoliv odpověď by vypadala hodně osobně a nepříjemně. Takže jsem nakonec mlčel a rozhodl se z toho mlčení vypsat tady.

O co jde. V současnosti se velmi liší právní úprava související s licencováním / kupováním knih a e-knih.
Asi víte, že knihu můžete koupit (a tedy ji vlastníte), můžete ji prodat, půjčit nebo také dědit.
Elektronickou knihu si nekoupíte - tam máte propůjčenou licenci, která je pro vás a nemůžete ji na někoho převést nebo zapůjčit. (Že se e-knihy běžně půjčují v rámci rodiny tak je jasné nám i nakladatelům a všem nám to připadá normální a správné. Zde je tedy v rozporu to, jak právo zní a jak se reálně aplikuje - to jen na okraj.)
Z rozdílného licencování knih a e-knih také vyplývá, že knihovny si mohou nakoupit knihy (dokonce obvykle dostávají nižší ceny než normální kupující v obchodě) a ty knihy potom půjčovat.
U elektronických knih je tomu jinak - tam si knihovny musí zakoupit pekelně drahou, časově i jinak omezenou licenci a hlavně: musí ji majitel práv chtít prodat. Což obvykle nechce nebo nemůže z důvodů smluv. Ona ani knihovna za těchto podmínek právě nehýří nadšením - za půjčení nesmí chtít peníze (ze zákona), ale za nákup platit musí a krvavě. Takže státní knihovny za současné legislativy pravděpodobně nebudou tím, kdo e-knihy bude půjčovat.

Zbývají tedy soukromé subjekty.
Jak si jako soukromá knihovna mohu zajistit knihy k výpůjčce? Jediným legálním způsobem je dohoda s nakladatelem. Ten se ale musí domluvit s:
  • držitelem práv (tedy autorem případně agenturou, která autora zastupuje)
  • překladatelem, pokud to nakladatel nemá vyřešeno smluvně
  • to samé s autorem obálky a případných ilustrací
Problémem je, že s půjčováním drtivá většina smluv s autory nepočítá. Takže se může stát, že autor bude po nakladateli požadovat za každou výpůjčku honorář ve stejné výši, jako kdyby byla kniha prodána. U českých autorů věřím, že by se smlouvy daly upravit a možná je někdo i upravil. U zahraničních agentur jsou úpravy smluv v podstatě nemožné - trvají tak dlouho a zájem agentur je tak malý, že to čeští nakladatelé většinou vzdají. Pokud tomu nevěříte, tak si zkuste koupit práva jen na elektronické vydání jakékoliv knihy. Budete mít velké štěstí, pokud vám někdo vůbec odpoví, že ne, nic nedá.

Takže tím bychom měli vyřešená práva na atraktivnější část produkce. Nemáme je. Tečka.

Mimochodem, ještě horší je situace u prodeje za paušál. Tam se nakladatelé nemají čeho chytit a obávám se, že se tento model nechytí už jen kvůli obtížné predikovatelnosti výnosů.

Možná se ptáte, proč to například Amazon umožňuje. Ano, umožňuje. Ale nemějte představu, že to nějak funguje. Podle tohoto zdroje je v knihovnách k dispozici pouze 15 % dostupných e-knih.  A o dalších problémech si můžete přečíst v linkovaném článku. Další zajímavý článek k tématu najdete například tady.

Půjčování knih nefunguje a je to velké téma tady i ve světě. Jestliže nefunguje půjčování knih, tak poskytování knih za paušál je tak velká změna fungování businessu, že v dohledné době dobře fungovat nebude. K tématu si přečtěte například tento dnešní článek.

Nebavili jsme se zatím o jednom úhlu pohledu: a tím je zájem nakladatelů, případně autorů. A on je samozřejmě významný.

Předně: knihovny jsou brány jako veřejná služba. Má to historické pozadí, kdy dříve opravdu plnily úlohu šiřitele vzdělanosti. Proto půjčují knihy zdarma, proto autor z každé půjčené knihy uvidí do pěti korun, nakladatel nic. Půjčování se zavedlo, nakladatelé si na něj zvykli a i když některým vadí, tak to je tak jediné, co s tím udělají.

U půjčování e-knih je to jiné: tam se nakladatelé musí rozhodnout, zda to povolí či ne. A vzhledem k tomu, že u půjčování e-knih odpadají pro čtenáře některé nepříjemnosti jaké nastávají u půjčování papírových knih (tedy čekání na volný výtisk, nutnost někam zajít a včas vrátit), tak jedna půjčená kniha znamená v podstatě jedna neprodaná kniha.

Za prodanou e-knihu zaplatí čtenář průměrně 125 Kč bez DPH, z toho dostane nakladatel 81 korun. Z jedné půjčené knihy bude mít ale jen 37 korun (předpokládám půjčovné ve výši 57 bez DPH). Pro čtenáře je to nevýhodné (vysoké půjčovné za krátkou dobu), pro nakladatele také.

Ještě horší situace je u prodeje za paušál. Pokud připustíme, že se to povede spustit s rozumným množstvím titulů, tak jediná věc, která se stane je to, že to odřízne příjmy od těch nejvíce kupujících čtenářů. Už od dvou přečtených knih měsíčně se totiž čtenáři vyplatí přejít na paušál - ale nakladatelé z každého čtenáře dostanou maximálně 107 Kč bez DPH (z půjčovného 200 Kč s DPH měsíčně). To by znamenalo naprostou katastrofu pro nakladatele, kteří už teď mají poměrně značné problémy s přežitím (což by bylo docela zajímavé téma na článek, ale to snad někdy jindy). Je jedno, zda se počítají honoráře nakladatelům za přečtenou stránku nebo za otevřenou knihu: je tady strop a tím je hotovo. K tomu jedna drobnost: nakladatel dostane stejnou částku za drahou knihu jako dostane jiný za knihu levnou.

Závěrem: pokud by se měly tady půjčovat knihy, tak by se musely hledat úspory tam, kde to bude bolet čtenáře. Uspořit se dá na korekturách, redakci a překladu. Problém je ten, že už nyní jede celý nakladatelský business na doraz, co se týká úspor a jakékoliv snížení kvality by poznal i laik. (Jen perlička: u jednoho velkého nakladatelství mají redaktoři zákaz číst knihu vícekrát - jinak by se musel snížit počet knih, které jsou schopni ročně vyprodukovat. Správně by ale měl číst redaktor knihu několikrát, aby opravdu jeho práce stála za to.)

Snažil jsem se, aby tento článek byl pochopitelný i pro čtenáře, který se nepohybuje v nakladatelském businessu. Chtěl jsem, aby čtenář, jehož oprávněným zájmem je platit co nejméně, pochopil, že to někdy je na úkor budoucnosti celého odvětví. Budu rád, když se mi tímto článkem podaří rozproudit diskusi - jen prosím slušně a pokuste se o racionální argumenty, ne o výkřiky z běžných internetových diskusí.

Děkuji vám, pokud jste článek dočetli až sem.