čtvrtek 4. dubna 2013

Ve službách klanu Miroslava Žambocha. Recenze Petra Václavka

Konečně se zase jednou dočkali fandové Koniáše a milovníci fantasy příběhů z pera Miroslava Žambocha – tento nadaný autor napsal další knihu z koniášova světa (naposledy se tak stalo v roce 2010, kdy vyšla povídková sbírka Čas žít, čas umírat s Baklym a to už je hodně dávno).

Děj románu Ve službách klanu se sice neodehrává ve stejné době, kdy žil Koniáš a Bakly, ale o několik století dříve, ještě před velkou válkou čarodějů, kdy kouzla a magie se používaly poměrně běžně.

Z tohoto období období pochází například také dříve vydaná kniha Dlouhý sprint, nebo Maverick pěšec na odpis, často jsem se setkal s označením Vegašský cyklus.

Hlavní postavou románu je horník Herbert Ducatti, který v horách spolu s ostaními těží aktivní drahokamy (které se používají při čarování) pro svůj čarodějnický klan Hastů. Těžit tyto surové drahokamy plné magie nemůže jen tak někdo – dotyčný musí mít alepoň nějaké nadání, normálnímu smrtelníku by síla těchto kamenů v podzemí vypálila mozek. Hastové ovšem nejsou jediným čarodějnickým klanem a protože najít dobrá ložiska a získat licenci k těžbě není jen tak, brzy vypukne v podzemí nelítostná válka, ve které se soupeřící klan čarodějů neštítí použít různých podrazů a intrik.

Velká část děje se odehrává v dolech, což mi hodně připomínalo povídku V temnotě s Baklym. Jedna z nejpůsobivějších a nejnapínavějších částí (asi první třetina) popisuje boj o přežití v podzemí – už jen z toho čtení mi běhal mráz po zádech a ve výtahu jsem začal pociťovat mírnou klaustrofobii. Ale nebojte se, kniha není jen o magii, kouzlech, intrikách, pomstě, bojích a zabíjení – místo v ní si najde i přátelství, pár vtipných hlášek, romantika, láska a lehká erotika.

Kupte si nového Žambocha v našem e-shopu

Možná to bylo tím podzemím, možná rychlostí akce, každopádně kniha mě nenechala vydechnout, dokud jsem ji nedočetl (jen s velkým úsilím jsem se od ní odtrhával abych uspokojil své základní životní, rodinné a profesní potřeby, vše ostatní šlo stranou) a pak mi bylo hodně líto, že už je konec. Ale takové už jsou příběhy od Miroslava Žambocha – vždy po jejich dočtení mám chuť na pokračování a většinou to řeším tak, že si znovu přečtu některou z jeho straších knih s Baklym nebo Koniášem (a pro příště do této skupiny určitě přihodím i Herba Ducattiho).

Hodnocení: 10/10

Autorem recenze je Petr Václavek, na našem blogu ji přetiskujeme s jeho svolením. Originální text naleznete na autorově blogu.

Žádné komentáře:

Okomentovat