pondělí 30. září 2013

Nepřehlédněte: Konec prokrastinace Petra Ludwiga už je i pro Kindle

Udělám to. Potom. 
Kolikrát už jste si tuhle větu řekli? A kdy naposledy? Kolik přátel a klientů už jste kvůli ní ztratili? Pokud odpovídáte "hodněkrát, před chvílí a nepočítám to" nebo nějak podobně, je čas něco s tím udělat. Když říkáme s tím, myslíme s PROKRASTINACÍ. Chorobným odkládáním povinností a práce "na potom". Nestíháním termínů. Vším, co by se možná vešlo pod slůvko lenost, ale lenost to není.

Nechte si poradit od Petra Ludwiga

a jeho knihy Konec prokrastinace. V tištěné podobě patří už několik měsíců mezi bestsellery, dnes poprvé vyšla podobě pro nejrozšířenější čtečky u nás - pro Kindle.


Co mě knížka naučí?
  • Co dnes věda ví o tom, proč věci odkládáme, jsme nerozhodní a neefektivní.
  • Jak sebe motivovat tak, aby nás práce bavila, naplňovala, a přesto nás méně unavovala.
  • Jak se zbavit závislosti na nebezpečné vnější motivaci.
  • Jak se nestát cílovými feťáky, lidmi, kteří jsou závislí na dosahování stále větších cílů.
  • Jak lépe motivovat a inspirovat blízké, klienty nebo kolegy.
  • Jak se zbavit špatných návyků s minimálním rizikem jejich návratu.
  • a další a další techniky, jak neodkládat věci na zítra...
Zjistli jste právě, že prokrastinace je i váš problém?
Stáhněte si knížku Petra Ludwiga. Hned. Bez odkládání na potom;)
Možná jste si ještě nevšimli, že máme v nabídce také další bestsellery z nakladatelství Jan Melvil Publishing v podobě pro Kindle. Jsou to tyto:

       

pátek 27. září 2013

Andaluský přítel. Divoká jízda Alexandera Söderberga (recenze)

Představte si Muže, kteří nenávidí ženy říznuté Rodinou Sopránů, pak vytúrujte zápletku na maximum a osolte hlasitost. Alexander Söderberg napsal úžasný thriller, který si určitě budete chtít přečíst.

To nejsou moje slova. Řekl je Brad Thor, autor bestselleru Black List. Mluví mi z duše. Přibližně po prvních padesáti stránkách Andaluského přítele jsem začal mít nemístný pocit, že nemůžu jít spát, dokud nenalistuji ve čtečce poslední stránku. A za dalších dvacet stránek jsem si uvědomil, jaká že je škoda, že je debut Alexandera Söderberga v knihkupectvích nabízen s nálepkou severská detektivka, na kterou už jsou mnozí alergičtí a příběhu nedají šanci.

Vtáhne a nepustí

Už první scéna, kterou si pak znovu připomeneme někde kolem stránky 400, je přitom napsána ú-ž-a-s-n-ě - střílečce na dálnici nedaleko Malagy, kde k smrti vyděšená Sophie a Hector, její andaluský přítel, bojují o život, chybí jediné - filmové plátno. Tak je ta scéna živá, tak je uvěřitelná. Když se na sebe v jednom okamžiku milenci podívají, je jim oběma jasné - jestli tady dneska zůstaneme, mělo to tak být. Jemu i jí je na tváři vidět jediné - nelituji.

Střih. Z Malagy do Stockholmu. Za Sophií, která pracuje jako zdravotní sestra ve velké nemocnici. Když se jí jednoho dne začne dvořit sympatický Hector, původem Španěl, kterého srazilo na ulici auto a má nohu v sádře, uvědomí si, že už je dlouho sama. Když dvoření přeroste v pozvání na večeři, dostane se Sophie do hledáčku jistých policejních složek, pro které je Hector nebezpečným zločincem. Zločincem, kterého je třeba dostat za každou cenu. Za každou.

Kdo je vlastně hodný a kdo zlý?

Andaluský přítel je románem, kde jsou role těch správných a zlých dost pokroucené. Nic není úplně bílé, nic není úplně černé. Podrazáci a práskači jsou mezi mafiány i mezi policajty. I procento vyšinutých je na obou stranách stejné. Drogy, nájemné vraždy, obchod se zbraněmi, zrada, korupce, ale i čest a slovo, které platí. A mezi tím Sophie Brinkmannová, obyčejná zdravotní sestra. A její syn, který má zaplatit za... ale to už prozrazovat nebudu.



Andaluský přítel je plný popisných násilných scén, vytlučených zubů a popisů vražd, styl vyprávění je přitom uměřený a chladný, o to hlouběji se ale zahryzne. Söderberg píše podobně jako Larsson v Miléniu - tak živě, že máte pocit, že jste uprostřed děje. Všechno je plastické a živé, autor nenudí a nenutí přeskakovat stránky.

Dokonalé romány neexistují. Ale tady chybí jen kousíček

Co mě těší nejvíc? Že Andaluský přítel je prvním dílem plánované trilogie a že si ještě minimálně dvakrát užiji dokonalý čtenářský orgasmus, který mě letos potkal poprvé. Andaluský přítel mi sedl, mám rád romány, kde autor dokáže sestavit smysluplnou větu, která má víc než pět slov a kde věty a odstavce mají rytmus, který připomíná vlny na moři.

Nebudu se dál rozepisovat, jen řeknu - Andaluského přítele si kupte a přečtěte. A pak mi dejte vědět, jestli vás rozparádil stejně jako mě.

Ukázka:
Držela plyn na podlaze, ručička tachometru se chvěla, auto se ve vysoké rychlosti zmítalo. Chvatný pohled do zpětného zrcátka. 
„Vrací se,“ řekla. 
Pokusil se otevřít okénko u sebe, ale náraz do svodidel promáčkl dveře tak, že se zaseklo. Naklonil se k ní, pokrčil pravou nohu a okénko vykopl. Sklo se z větší části vysypalo. Pažbou pistole odstranil zbylé střepy, vyklonil se ven a vystřelil po motocyklu, který se od nich znovu o něco vzdálil. Uvědomila si, jak beznadějná je jejich situace. Hlavní slovo měli ti na motorce. 
V autě se rozhostilo ticho, jako by někdo vypnul zvuk. Proplouvali dálnicí a zírali před sebe ve snaze vyrovnat se s blížící se smrtí. Bledí ve tváři, neschopní pochopit, co se v jejich životě právě odehrává. Vypadal unaveně: hlavu měl svěšenou, oči posmutnělé. 
„Tak řekni něco!“ vybídla ho hlasitě, obě ruce na volantu, pohled upřený na silnici, rychlost beze změny. Nejdřív neodpověděl, zdálo se, že přemýšlí. Obrátil se na ni. 
„Promiň, Sophie.“

Andaluský přítel v e-shopu

středa 25. září 2013

Nonstop knihkupectví pana Penumbry


Disklejmr: Toto není recenze. Je to v podstatě nová anotace ke knize. A taky se nedozvíte, kdo koho zabil. Nebo nezabil. Protože nezabil.


Kniha Nonstop knihkupectví pana Penumbry od Robina Sloana vydalo Nakladatelství HOST. Ta informace je podstatná, protože milí čtenáři: jakmile něco vydal Host, tak to prostě není blbá kniha.
Vlastně taková odbočka: těším se na dobu, kdy čtenáři budou rozlišovat nakladatele a podle nich vybírat knihy. Sami si hodně usnadní život – a nám to pomůže snížit reklamní budget :-)
Takže knihu vydal Host. Tím bych mohl skončit. K tomu hodnocení: 80 %.
20 % srážím za opakované použití slovesa „lozit“, které neexistuje jinde, než na Moravě a fakt není české. :-) Mimochodem, kombinace překladatel – korektor Hostu toto slovo propustila už v jiné knize, jen ji teď nejsem schopný dohledat.

Kdybych psal anotaci, tak by zněla takto:
Nonstop knihkupectví pana Penumbry je příjemná, inteligentní a přesto oddychová kniha o hledání středověkého tajemství, podivném knihkupectví, knižních pirátech, moderních technologiích, typografii, lásce a přátelství. Nonstop knihkupectví vás připoutá k četbě, aby vás na poslední stránce pustilo spokojené do občanského života. Po přečtení knihy zjistíte, že existují romány o tajných sektách, ve kterých nutně nemusí téci potoky krve. A ani potůčky nemusí téct. Jak zjistíte, tak napětí nemusí být nutně spojeno s násilím. 

Konec anotace Jirky Vlčka. Závěrem: Co vidím jako plus (a nemusí to tak chápat každý) je okouzlení moderními technologiemi, internetovým světem a startupovou scénou, která čiší z každé stránky knihy. Předpokládám, že například moji maminku by to tolik nebavilo.

Takže pokud vás povídání zaujalo, tak knihu najdete zde: http://www.palmknihy.cz/web/kniha/nonstop-knihkupectvi-pana-penumbry-5996.htm
U nás také najdete dlouhou ukázku přímo do čtečky. 
A tady najdete recenzi od iDnesu, pokud chcete více informací.

sobota 21. září 2013

Ze zákulisí - co děláme, proč to děláme a tak vůbec. Díl první: žánry

Dobrý den, jmenuju se Jirka Vlček a jsem jedním ze zakladatelů Palmknih. Řekl jsem si, že by vás mohlo zajímat, co děláme a proč to děláme - a taky co jsme dělali špatně a jestli a jak jsme se z toho poučili. A v neposlední řadě by mě zajímal váš názor.

No a začnu jednou věcí, kterou jsem pořádně zkopal. Mám na mysli naše štítky a žánry. Paradox je, že jsem udělal chybu, která nám hodně pomohla.

Nejdřív jak to všechno začalo.
Palmknihy jsme zakládali jako hobby projekt někdy v roce 1999. Struktura žánrů byla jednoduchá a v podstatě jsme si z toho hlavu nedělali. Žánrů jsme měli pár a když bylo potřeba, tak jsem si založil nový. Sofistikovanost dokládají žánry jako Ikarie, Současná nebo Povídky.
Z toho taky plyne, že když jsme chtěli pustit komerční Palmknihy, tak jsme neměli nic. Okopírovat hotovou strukturu žánrů od papírové konkurence nám připadalo žinantní - měl jsem pocit (a mám pořád), že to je za hranicí morálky. Naštěstí nám pánové z nakladatelství Fragment nabídli, že můžeme využít jejich strukturu žánrů. Jen na okraj: kolem nás se pořád pohybují lidé, kteří nás dobrovolně tahají z bryndy. Osobně nechápu, čím jsme si to zasloužili - ale jsem jim nesmírně vděčný.
Od ostrého startu v roce 2010 tedy používáme v podstatě nezměněnou podobu žánrů. Brzy se však ukázalo, že nestačí.
Například severská detektivka. Vlastně to ani není samostatný žánr, jsou to detektivky. Zajímá to ale čtenáře, kteří vyhledávají severské detektivky? Nezajímá. Měli u nás možnost vyhledat severské detektivky? Neměli.
Nebo erotika. Trochu pokrytecky ji řadíme (a řadili jsme) do žánrů romantika. No, žádnou naši erotickou jsem nečetl, ale namátkou jsem vyhledal. Je tohle fakt romantika?

„Líbilo se vám to?“ zašeptal. „Chtěla byste mě cítit hluboko v sobě? Hodně, hodně hluboko? Otevřete oči, slečno Hartová.“ Jeho hlas najednou zněl drsně. „Podívejte se na mne.“
Pomalu zvedla řasy a věnovala mu rozladěný pohled. „Na takový tón špatně reaguju.“
„Tentokrát byste možná měla reagovat dobře.“ Na rtech se mu pomalu utvořil úsměv. „Protože mám to, co potřebujete.“
Rozšířila nosní dírky a v očích jí prudce zaplál zelený plamen. „Není pravda, že vás potřebuju. Mám vibrátor.“
Není to romantika. Nebo jinak: je to asi tak romantické jako dílo Františka Kotlety, řezníka z Bruntálu.
Takže:
  • Máme tady zájemce o severskou detektivku a erotiku.
  • Nemáme pro ně snadnou možnost, jak si svoje žánry najít.
  • Z toho plyne, že máme mrzutost.
Tak a teď ta chyba. Místo toho, abych se trošičku zamyslel a upravil žánry, tak jsem navrhnul, abychom přidali štítky. Ty měly doplnit žánry tam, kde chyběl dostatečný detail. Fakt nevím, na co jsem myslel, když jsem to vymyslel. A pak taky jak se mi povedlo ukecat kolegy, aby mi to sežrali.

Štítky jsme chtěli použít i na další problém, který nás trápil. Podíváme-li se na současnou strukturu žánrů, tak se například k fantasy (čtvrtý nejoblíbenější žánr) dostaneme tímto způsobem:
  1. Klik na Beletrie pro dospělé.
  2. Panika. Nikde nevidím fantasy. Budu hledat. Nic nevidím. Namátkově klikám. A zkouším Romány, povídky, novely. 
  3. A helemese. Tady, dovedně ukryté, nacházím ty nejprodávanější žánry: Detektivky, thrillery, romantiku, sci-fi i tu hledanou fantasy. 
  4. Je to na palici. Na třetí úrovni to nejhledanější? No fuj!
Takže štítky měly řešit to, co bylo na palici - nesmyslně ukryté žánry, které čtenáři chtějí. Vytáhli jsme fantasy, krimi a tak dále nahoru a výsledek se dostavil.

Štítky jsme zavedli v květnu 2012.
Hned v květnu jsme vyrostli proti dubnu 2012 o 22%. V červnu to bylo o 40 %, v červenci jsme byli na dvojnásobku dubna. Mimochodem, když jsem se letos na výstavě Svět knihy potkal s jedním konkurentem, tak mi říkal: "Pořád jsme byli nastejno. Ale najednou v květnu jste nám odskočili a my nevíme proč." Tak teď už to možná ví. :-)

Abych shrnul štítky. Udělali jsme blbost. Místo toho, abychom přerovnali žánry do správné podoby, tak jsme zavedli něco, co se blbě spravuje, rozbíjí to design a duplikuje funkčnost. Ale díky tomu jsme odskočili konkurenci.

Teď je rok 2013. V polovině října budeme nasazovat nový systém a do něj nechceme přenášet nectnosti a chyby toho starého. Při implementaci jsme potlačili naše nutkání mít žánry systematicky správně a budeme se (konečně) řídit přáním zákazníků. Dáme oblíbené žánry nahoru, vytvoříme nové (například hry na hrdiny, erotiku nebo akční fantastiku) a ten zbytek připravíme tak, aby byl k nalezení - ale nezabíral tolik místa a pozornosti. Takže nebude dělení beletrie pro dospělé, odborná pro dospělé a tak dále.
Bude to vypadat asi takto:

  • Krimi, detektivky
  • Thrillery, napínavá četba
  • Fantasy
  • Sci-fi
  • Romantika
  • Erotické
  • Humor, satira
  • Ostatní pro dospělé
  • Cizí jazyky 
  • Naučná pro dospělé
Je to pro nás velká změna a nevíme, jak se ujme. V Čechách to u knížek nejspíš ještě nikdo nevyzkoušel. A třeba na tom pohoříme a vrátíme se na úroveň prodejů z dubna 2012. Já si ale myslím, že ne.  

SOUTĚŽ: Tři odpovědi, malý nákup a podepsaný Pratchett je doma - máme vítěze

Terry Pratchett. Autor legendy zvané Úžasná zeměplocha. První díl, Barva kouzel, vyšel v roce 1983. Česky v roce 1993. A konečně jako e-kniha v roce 2013.

Z našeho blogu už víte, že příštích 18 měsíců budeme postupně vydávat elektronicky všechny díly Zeměplochy. A že každý díl budeme mít vždycky nějaký čas exkluzivně pouze my. Zatím vyšly Barva kouzel a Lehké fantastično, další díl pro vás chystáme na 1. října.

A právě do 1. října hrajeme na Palmknihách o UNIKÁT. Ano, UNIKÁT. Tištěné vydání Soudných sester s autorovým podpisem. Pro fanouška Zeměplochy klenot do sbírky. Ale nejen pro ně. Prattchet je jen jeden a zase tolik knížek v Česku nepodepsal.

Kdo se stal vítězem?

Dohráli jsme - kdo se stal vítězem a dostane od nás Soudné sestry s podpisem T. Pratchetta? Je to Zbynek Fedra. Gratulujeme!


úterý 17. září 2013

Úžasná zeměplocha - 30 let od prvního anglického vydání vychází jako český e-book

Pokud Pratchetta čtete, nedá vám tenhle článek téměř nic. Pokud jste ale dosud chodili v knihkupectví kolem brožovaných knížek s podivnými kresbičkami na obálce s myšlenkou "hele, zkusil bych to, ale slyšel jsem, že je to blbost", čtěte dál.

Na hřbetu želvy pojedeme dvakrát měsíčně

Všechny příběhy Úžasné zeměplochy postupně převádíme do elektronické podoby. A nějaký čas budeme mít každý díl jenom my. Exkluzivně.

Svět, který leží na hřbetě želvy a pluje si vesmírem. 39 knížek, mapy, svérázné postavy, humor. Úžasná zeměplocha. Před Harry Potterem nejprodávanější knižní série vůbec. První díl, nazvaný Barva kouzel, vyšel před třiceti lety - v roce 1983. Česky pak o deset let později - v roce 1993.

Spisovatel, kterému kradou knížky

Terry Pratchett, spisovatel, který má (prý) jeden nepříliš záviděníhodný primát - jeho knihy se nejvíce kradou. Jeho věhlas je takový, že jej v roce 2009 jmenovala britské královna Alžběta rytířem. To už Pratchett dva roky bojoval s nevyléčitelnou Alzheimerovou nemocí.

Ve stejné době (2009) Pratchett oznámil, že je rozhodnut podstoupit eutanázii v okamžiku, kdy se jeho stav zhorší natolik, že se nebude schopen o sebe postarat. Zatím se mu ale daří s nemocí bojovat. Věnoval obrovské prostředky na její výzkum, píše (diktuje zapisovateli), cestuje po světě. V Praze byl naposledy v roce 2011.

Jak s Pratchettem začít?

Nejlíp asi od začátku, od Barvy kouzel. První dva zeměplošské příběhy už na Palmknihách najdete, další vyjde 1. října - na přečtení jednoho dílu máte vždycky dva týdny. A takhle to bude skoro rok a osm měsíců.

Zatím vydané díly (tak jak jdou po sobě):

Terry Pratchett: Lehké fantastično

A abychom nezapomněli. Už v sobotu 21. září začínáme soutěžit o Soudné sestry. S vlastnoručním podpisem Terryho Pratchetta. 

pondělí 9. září 2013

Temná tajemství. Výborná severská krimi očima Katky Petrusové (recenze)

Sebastian Bergman je policejní psycholog a muž, se kterým není snadné vyjít. Tedy - pokud on sám nechce. A on chce většinou jen v případě, že jste žena, protože to je to jediné, co ho ještě trochu baví a co ho utahá natolik, aby mohl chvíli spát tvrdě a vyhnul se tak nočním můrám, které mají něco společného s jeho minulostí i současným stavem.

Sebastian se vrací do svého rodného města, aby zařídil prodej domu po zemřelé matce, se kterou mnoho let nemluvil, a právě v tu dobu dojde ve městě k vraždě. Zavražděn byl student gymnázia Roger, brutálně, nepochopitelně. Místní policie dělá jednu botu za druhou, a tak se šéfka oddělení rozhodně povolat tým státní kriminálky, který vede Torkel Hoglund. Shodou okolností bývalý kolega našeho nerudného hrdiny Bergmana.

Sebastian se doslova vnutí do vyšetřovacího týmu. Nejde mu ale o vyřešení případu, sleduje svoje pohnutky a při tom jen tak mezi řečí pomáhá s prací kriminalistům – většinou tak, že jim oponuje a rozčiluje je. Protože být protivným a namyšleným rýpalem, to je přesně co, co jde Sebastianovi nejlépe.

Zajímavost: Postava Sebastiana Bergmana uchvátila čtenáře natolik, že vznikla švédská minisérie, kterou v létě odvysílala i britská BBC.

Temná tajemství jsou dalším zástupcem severských detektivek a plní přesně to, co se od nich očekává. Dostanete svou dávku napětí, budete přemýšlet, jak bude vyšetřování pokračovat a budete tipovat, jestli podezřelý opravdu je tím, koho všichni hledají. A budete překvapeni.

Vždy, když jsem si myslela, že už je mi všechno jasné, stačily tři řádky, jedna informace, a byla jsem zase na začátku. Ve finále jsem vraha znala skutečně jen o několik málo slov před tím, než bylo jeho jméno napsáno. Příběh je vyprávěn z několika pohledů, aby nám autoři ukázali přesně ten kousek skládačky, který se jim právě nejvíc hodí.

Není to prvoplánové; každá z postav vnímá vyšetřování i vše okolo trochu jinak a ukáže nám odlišné obrazy jedné a té samé věci.

Kromě vraždy se v knížce hodně řeší vztahy. Partnerské, rodinné, pracovní – v každím případě hodně pokřivené. A právě tohle u mě v Temných tajemstvích hodně zabodovalo, protože to při čtení velmi příjemně rozptylovalo od pídění se po vrahovi a zároveň jsem neměla nejmenší šanci se nudit.

Autoři Michael Hjorth a Hans Rosenfeldt napsali Temná tajemství jako svou kriminální prvotinu, ale protože jsou oba velmi zkušenými autory, text nikde nedrhne, je velmi čtivý a chytrý a po dočtení knížky máte pocit, že nutně a hned potřebujete něco dalšího od téhle dvojice.

Zajímavost: Michael Hjorth je jedním z nejvýznamnějších současných švédských scenáristů a producentů. Hans Rosenfeldt pracoval jako ošetřovatel lvounů, řidič, učitel a herec, dnes se živí jako scénárista.

Stáhněte si Temná tajemství v e-shopu.

neděle 8. září 2013

Čtečky umřely. Čest jejich památce.

Čtečky to mají za sebou. Jsou mrtvé, asi tak jako včerejší noviny. Bohužel. 

Tak to jsou zhruba výsledky návštěvy veletrhu spotřební elektroniky IFA v Berlíně. Do Berlína bych dobrovolně nejel, ale vyvrbilo se mi tam jednání, takže mi nic jiného nezbylo. Ta doba, kdy jsem žral každý výdobytek techniky, je dávno pryč a tak jsem místo rozplývání nad domácí elektronikou chtěl zvolit úzce profesní přístup. 
Moje představa: stáhnu si katalog, vyberu vše, co se týká elektronických knih (hlavně tedy čtečky), oběhnu si výstaviště a snad všechno stihnu. 

Ehm. 

Čteček tam bylo vystavováno méně, než domácích pekáren na chleba, které jsou ovládány z mobilu. 
Fakt, nekecám. 

Takže jsem měl usnadněnou situaci a mohl jsem přijet v 11, poobědvat, pojednat a ve tři vypadnout směr nákupní centrum Elbe v Drážďanech. 
Takže co bylo na IFĚ v Berlíně zajímavého? 

Wexler

Tento menší výrobce vystavoval dvě čtečky: Flex One (to je poměrně mediálně provařená čtečka s trochu ohebným displejem) a čtečku s nesmírně inovativním názvem Book E6007. 
Ani jedna čtečka mě neuchvátila a abych řekl pravdu, není důvod, proč si je pamatovat. Nebo fotit. 
Wexler Flex ONE - čtečka s ohebým displejem
Wexler Book E6006

Nejen čtečkami je živ člověk. Tady mě zaujalo zjištění, kam že vlastně šly všechny ty peníze z pražského magistrátu. Nikdy bych netušil, že pan exprimátor je tak sofistikovaný! :-)
Další zjištění. Slovinská firma vystavovala hi-tech krabičky do ledničky. Kdyby je prodávali, tak je koupím, doma by mě partnerka pochválila. Krabičky do ledničky - nejlepší dárek pro 99 % českých žen!

Trekstor

Menší německá firma, která prodává čtečky čínského původu. Zas tak moc levné nejsou, takže asi moc není důvod je kupovat. Aspoň myslím. Možná vám Trekstor bude povědomý díky aféře kvůli placení patentových poplatků. Nebo spíše neplacení. Vlastně ani nevím, jak to nakonec dopadlo. Nicméně jedna věc byla zajímavá: tři velikosti čteček. Mimo klasické 6" nabízí výrobce i 8" a 4,3". Ta malá čtečka by stála za úvahu, kdyby nebylo... no, čtěte dál. 
Velká čtečka
Střední čtečka
Malá čtečka

Sony

Sony se tak intenzívně věnuje čtečkám, že je dokonce opomíjí zařadit do katalogu. Nakonec jsem v obrovském stánku Sony objevil v koutku výstavku, kterou hlídala znuděná slečna. Sony vystavovalo relativní novinku: PRS-T3. Čtečka je to hezká (i ten název se mi jako horňákovi líbí), bohužel zastaralá díky neexistenci nasvícení. Sony se to snaží kompenzovat krásným displejem a integrovaným pouzdrem - po jehož sejmutí jsou vidět střeva přístroje. Slečna byla natolik znuděná, že si ani nevšimla, jak jim tam demoluji vystavené exponáty.  
Sony PRS-T3
Sony v negližé
Sony v kombiné - integrované pouzdro s lampičkou.
Ano, to se dělalo před třemi roky

PocketBook

Ukrajinský výrobce PocketBook byl snad jediný, který vystavoval něco zajímavého.

Pocket Book TouchLux v dárkovém balení.
Omezený počet kusů, bude na Vánoce.
Překvapivý termín :-)
Chystaná náhrada PB 613.
Přibyl dotykový displej.

Hodně zajímavě vypadá nový model PocketBook Mini. 5" displej je velmi vyhovující pro běžné čtení, rychlost také, cena bude úžasná (a nechte se překvapit dotací). Nevím proč, ale Mini jsem nevyfotil. Můžete se na něj nicméně kouknout tady.

Technicky nejzajímavější byl čtecí přívažek k mobilnímu telefonu. Ten se mi natolik líbil, že jsem si ho natočil na video. Prodej slibují v říjnu, cena 99 EUR. Zatím bude čtečka jen pro Samsung Galaxy třetí generace, pokud bude zájem, tak se objeví i pro další telefony.




Kobo

Na závěr návštěva na stánku Koba. Byly tam staré známé čtečky v trochu oprášeném hávu. Nevím proč, ale tak nějak mě nezajímají - nejsou špatné, ale nejsou taky sexy. Chybí jim šmrnc.

Jo a to nebyl úplný závěr. Ten obstarali němečtí rapeři na stánku Vodafone. Německý rap mi připadá podobně obskurní, jako eskymácký šavlový tanec. No, nakonec jsem to germánům vrátil i s úroky. Vzal jsem domorodé stopaře a nedali jinak, než že chtějí pustit českou muziku. Chvíli soustředěně poslouchali Sto zvířat a pak se zeptali, jestli je to politický protest song.

No a na závěr bych měl vlastně napsat, proč si myslím, že jsou čtečky mrtvé. Protože nezajímají výrobce. Protože na nich výrobci nevydělávají. Protože je Číňani ani Thajvanci neprodávají. Prošel jsem čínský pavilón a ani jedna čtečka. Zato mraky tabletů s Androidem. 
Pak v pavilónu byl bufet, kde jsem si koupil super kung-pao k obědu, dal čínské slečně Euro spropitné a připadal si jako světák.
Tolik poučení z krizového vývoje v Berlíně. Takže přátelé: čtečky se nepřestanou ještě nějaký ten pátek prodávat, ale nečekejte na zásadní vývoj a změny. Nebudou. Čtečky jsou na tom teď průměrně. Hůř než včera a líp než zítra.

pátek 6. září 2013

Neváhejte a naloďte se! Smrt na Dunaji Očima Petry Moravcové (recenze)

Může se vlastně člověk zamilovat do řeky?  Už třetí večer obhlížím mapu toku druhé nejdelší řeky Evropy a prstem po mapě cestuji od jejího pramene k ústí tam a zpět.  Jak se to vlastně celé přihodilo?

Dočetla jsem totiž knihu Michala Hvoreckého Smrt na Dunaji.

Podivuhodný „detektivní cestopis“ začíná ve chvíli, kdy hlavní hrdina Martin Roy vyhraje konkurs  na průvodce v posádce luxusní lodi MS America. Ta má za úkol přepravit zámožné americké turisty důchodového věku, kteří si přiletěli  do Evropy užít luxusní a nezapomenutelnou dovolenou, od pramene Dunaje až po ústí do Černého moře.

„Navzdory hospodářské krizi byly dunajské  lodě hlavně v létě vyprodané a na každé místo by se našly tucty náhradníků, kteří věřili ve výhodnější nabídku last minute. Firma si o zákaznících zjistila všechno. Průměrný cestující muž vážil 130 kilogramů, žena o deset míň. Když si sebou vzali kreditní kartu, cesta se jim prodražila o třetinu. A když vzali i vnučku, tak o polovinu. Vědělo se, co a za kolik nakoupili v supermarketu dva dny před odletem, jak na tom jsou s rodinnými vazbami, jestli je jejich syn stále podvodník a nevěsta nezaměstnaná, jaké stránky na internetu čtou, kolik chipsů při jakém seriále snědí a tak dále.“

Na cestující čeká jeden turistický zážitek za druhým. Martin Roy a celá posádka se snaží všem pasažérům připravit co nejzajímavější a též nejpohodlnější program. Nejen, že se plaví  po Dunaji, ale ve vybraných městech si užívají výjezdy na pevninu spojené s místními památkami, poznáváním naturelu domorodců,  včetně ochutnávek vybraných specialit v těch nejšpičkovějších restauračních zařízeních.

Vše plyne krásně jako voda Dunaje. Autor nádherně popisuje tok řeky, všímá si zajímavých historických událostí, které měly pro Dunaj zásadní význam, zmiňuje zvyky a tradice zemí, kterými právě proplouvají. To líčení je neskonalé čtivé.  Michal Hvorecký si dal velkou práci s nastudováním nejrůznějších historických pramenů, a v knize je to znát.

Celou dobu ale cítíte, že Martin je vlastně taková holka pro všechno, která musí poslouchat komandování rozmazlených a zazobaných výletníků.  On, vystudovaný filolog, je nucen  vysvětlovat americkému důchodci co je to baroko a hádat se s otrávenými obtloustlíky o to, že  na Kamenný most v Řezně autobusy nesmějí, a že dál prostě půjdou po svých.

 „Martine, prosím tě, co to je baroko? Paní průvodkyně to několikrát zmínila,“ zeptal se Jeffrey Rose a nahnul se nad pult.
„Tím se netrap, Jeffe. To v Americe nemáte.“
„Baroko byla italská politická diktatura, která v Evropě vládla před příchodem gotiky. Velmi špatná věc, temná a nebezpečná!“
„Tak to je dobře, že ji v USA nemáme! Nic takového nepotřebujeme. My teď potřebujeme prosperitu a pořádek.“
„Mluvíš mi z duše, Jeffe,“ odpověděl Martin.
Opravení klienta snižovalo šanci na dobré spropitné, a hlavně na příznivý rating. Přitakával i na největší hlouposti a říkal kdovíco, jen aby mu co nejrychleji utekl čas. Podle čtvrtiny Američanů jsou Winston Churchill, Gándhí a Charles Dickens smyšlené postavy a Sherlock Holmes, Robin Hood či Eleanora Rigbyová naopak reálné.“

Vše nicméně plyne bez větších zádrhelů  do toho okamžiku, než Martin zjistí, že posádka v podpalubí  objevila mrtvolu.

 Jisté je, že se říční policie volat nebude, aby firma neutržila finanční ztrátu, protože zákazníci by přece dál s mrtvolou necestovali a požadovali by zrušení dovolené. Mrtvolu tedy jedné noci ( za přísného utajení před pasažéry) vyhodí posádka z lodi a Martin se až do konce plavby snaží na vlastní pěst vypátrat, kdo mohl  na lodi zabíjet.

Pokud si myslíte, že zůstane u jedné mrtvoly, mýlíte se. Ještě na jednoho čeká na  té  lodi snů smrt. Ale nemá cenu prozrazovat...

Naloďte se spolu s Martinem Royem a užijte si napínavou plavbu! Nejméně stejně tak, jako jsem si ji vychutnala já.

Autorkou recenze je Petra Moravcová, recenzovanou knížku naleznete samozřejmě na Palmknihách.


neděle 1. září 2013

Nejprodávanější e-knihy na Palmknihách - srpen 2013

Měsíc se s měsícem sešel, pojďte se s námi podívat, co se u nás nejvíce prodávalo v srpnu. Žebříček je (pochopitelně) ovlivněn akčními slevami, které jsme v srpnu na Palmknihách měli, skokanem měsíce je erotická romance Všechny jeho touhy, která se dokázala vyšvihnout na páté místo žebříčku, přestože jsme ji začali prodávat až 28. srpna. Neuvěřitelný výkon:)

Tady je kompletní žebříček 20 nejprodávanějších e-knih za srpen 2013:

  1. Jo Nesbo - Švábi 
  2. Ariana Franklinová - Vykladačka smrti 
  3. Maya Banks - Pád 
  4. Mo Hayder - Ptáčník 
  5. CC Gibs - Všechny jeho touhy 
  6. Johann Theorin - Mlhy Ölandu 
  7. Christina Laurenová - Božský bastard 
  8. Jussi Adler-Olsen - Žena v kleci 
  9. Jo Nesbo - Netopýr 
  10. Asa Larssonová - Oběť Molochovi 
  11. Henning Mankell - Než přijde mráz 
  12. František Niedl - Platnéř 
  13. Jiří Pavlovský - Magie pro každého 
  14. Kateřina Tučková - Žítkovské bohyně 
  15. Jiří Pavlovský - Město mrtvých 
  16. Štěpán Kopřiva - Holomráz 
  17. L. a S. Hammerovi - Bestie uvnitř 
  18. Jan Bauer - Číše jedu pro krále 
  19. Vladimír Šlechta - Emma z umírajícího města 
  20. J. M. Roberts - Královský gambit (SPQR I)