úterý 29. října 2013

O našich nesplněných slibech

Není to tak dávno, co jsem hýřil sliby.
Namátkou si vzpomenu:
  • do konce října bude čtečka za korunu
  • před měsícem, možná dvěma, jsme hlásili, že brzy bude Troska
Je konec měsíce října a nic.
Moc se omlouvám a pokusím se napsat, co se stalo a stane.

1. Čtečka za korunu

Ta bude. Její prodej je vázán na velké Ctrl X + Ctrl V, které čeká Palmknihy. Zatím bych ten počítačový termín nechal bez bližší specifikace. Nicméně bez toho si nebudeme moci dovolit dotovat zhruba 1500 Kč. Ale termín se blíží, budeme startovat brzy. Teď nám prosím držte palce, ať se všechno zdaří a v první dekádě listopadu odstartujeme v pořádku.
Jinak ta čtečka bude PocketBook Mini.

2. J. M. Troska

Tam už je skoro hotovo. Jen čekáme, až kolega napíše anotace. Opět zdržení jde za mnou (píše Jirka Vlček) - měli jsme hodně práce při převodu jiných knih a málo jsem tlačil na dokončení. Ale jak jsem psal- jakmile bude anotace, tak my vydáváme.


Ještě jednou se omlouváme - chyba je na našem příjímači. Snad to ale brzy napravíme.


pátek 25. října 2013

Proč není dobré půjčování e-knih

Tímto článkem hodně lidí naštvu. Tak začnu trochu opatrně:

  1. Nejsem hamoun, který musí obrat nebohého zákazníka o každou korunu. Už to, že jsme dělali Palmknihy 11 let zdarma je malá nápověda :-)
  2. Uvědomuji si, že se někdy liší zájmy nakladatelů, prodejců a kupujících - čtenářů. Je mi líto, ale pokud chceme fungující trh, tak se musí najít kompromis.
Celé téma ve mě kvasilo delší dobu, nicméně diskuse na Czech Internet Foru mě přiměla k činnosti. Na závěr panelové diskuse, které jsem se účastnil, padl dotaz, co si myslíme o půjčování e-knih a půjčování knih za paušál - tedy obdobu hudebního Spotify nebo Deezeru.
Vzhledem k tomu, že vedle mě seděl pan Kadlec, tedy ředitel Albatrosu (a Albatros je spolumajitelem konkurenčního portálu eReading, který knihy půjčuje), tak bylo jasné, že se názory mohou a musí lišit. :-)
Na druhou stranu jsem nechtěl jít do příkré konfrontace, protože na to nebyl prostor a jakákoliv odpověď by vypadala hodně osobně a nepříjemně. Takže jsem nakonec mlčel a rozhodl se z toho mlčení vypsat tady.

O co jde. V současnosti se velmi liší právní úprava související s licencováním / kupováním knih a e-knih.
Asi víte, že knihu můžete koupit (a tedy ji vlastníte), můžete ji prodat, půjčit nebo také dědit.
Elektronickou knihu si nekoupíte - tam máte propůjčenou licenci, která je pro vás a nemůžete ji na někoho převést nebo zapůjčit. (Že se e-knihy běžně půjčují v rámci rodiny tak je jasné nám i nakladatelům a všem nám to připadá normální a správné. Zde je tedy v rozporu to, jak právo zní a jak se reálně aplikuje - to jen na okraj.)
Z rozdílného licencování knih a e-knih také vyplývá, že knihovny si mohou nakoupit knihy (dokonce obvykle dostávají nižší ceny než normální kupující v obchodě) a ty knihy potom půjčovat.
U elektronických knih je tomu jinak - tam si knihovny musí zakoupit pekelně drahou, časově i jinak omezenou licenci a hlavně: musí ji majitel práv chtít prodat. Což obvykle nechce nebo nemůže z důvodů smluv. Ona ani knihovna za těchto podmínek právě nehýří nadšením - za půjčení nesmí chtít peníze (ze zákona), ale za nákup platit musí a krvavě. Takže státní knihovny za současné legislativy pravděpodobně nebudou tím, kdo e-knihy bude půjčovat.

Zbývají tedy soukromé subjekty.
Jak si jako soukromá knihovna mohu zajistit knihy k výpůjčce? Jediným legálním způsobem je dohoda s nakladatelem. Ten se ale musí domluvit s:
  • držitelem práv (tedy autorem případně agenturou, která autora zastupuje)
  • překladatelem, pokud to nakladatel nemá vyřešeno smluvně
  • to samé s autorem obálky a případných ilustrací
Problémem je, že s půjčováním drtivá většina smluv s autory nepočítá. Takže se může stát, že autor bude po nakladateli požadovat za každou výpůjčku honorář ve stejné výši, jako kdyby byla kniha prodána. U českých autorů věřím, že by se smlouvy daly upravit a možná je někdo i upravil. U zahraničních agentur jsou úpravy smluv v podstatě nemožné - trvají tak dlouho a zájem agentur je tak malý, že to čeští nakladatelé většinou vzdají. Pokud tomu nevěříte, tak si zkuste koupit práva jen na elektronické vydání jakékoliv knihy. Budete mít velké štěstí, pokud vám někdo vůbec odpoví, že ne, nic nedá.

Takže tím bychom měli vyřešená práva na atraktivnější část produkce. Nemáme je. Tečka.

Mimochodem, ještě horší je situace u prodeje za paušál. Tam se nakladatelé nemají čeho chytit a obávám se, že se tento model nechytí už jen kvůli obtížné predikovatelnosti výnosů.

Možná se ptáte, proč to například Amazon umožňuje. Ano, umožňuje. Ale nemějte představu, že to nějak funguje. Podle tohoto zdroje je v knihovnách k dispozici pouze 15 % dostupných e-knih.  A o dalších problémech si můžete přečíst v linkovaném článku. Další zajímavý článek k tématu najdete například tady.

Půjčování knih nefunguje a je to velké téma tady i ve světě. Jestliže nefunguje půjčování knih, tak poskytování knih za paušál je tak velká změna fungování businessu, že v dohledné době dobře fungovat nebude. K tématu si přečtěte například tento dnešní článek.

Nebavili jsme se zatím o jednom úhlu pohledu: a tím je zájem nakladatelů, případně autorů. A on je samozřejmě významný.

Předně: knihovny jsou brány jako veřejná služba. Má to historické pozadí, kdy dříve opravdu plnily úlohu šiřitele vzdělanosti. Proto půjčují knihy zdarma, proto autor z každé půjčené knihy uvidí do pěti korun, nakladatel nic. Půjčování se zavedlo, nakladatelé si na něj zvykli a i když některým vadí, tak to je tak jediné, co s tím udělají.

U půjčování e-knih je to jiné: tam se nakladatelé musí rozhodnout, zda to povolí či ne. A vzhledem k tomu, že u půjčování e-knih odpadají pro čtenáře některé nepříjemnosti jaké nastávají u půjčování papírových knih (tedy čekání na volný výtisk, nutnost někam zajít a včas vrátit), tak jedna půjčená kniha znamená v podstatě jedna neprodaná kniha.

Za prodanou e-knihu zaplatí čtenář průměrně 125 Kč bez DPH, z toho dostane nakladatel 81 korun. Z jedné půjčené knihy bude mít ale jen 37 korun (předpokládám půjčovné ve výši 57 bez DPH). Pro čtenáře je to nevýhodné (vysoké půjčovné za krátkou dobu), pro nakladatele také.

Ještě horší situace je u prodeje za paušál. Pokud připustíme, že se to povede spustit s rozumným množstvím titulů, tak jediná věc, která se stane je to, že to odřízne příjmy od těch nejvíce kupujících čtenářů. Už od dvou přečtených knih měsíčně se totiž čtenáři vyplatí přejít na paušál - ale nakladatelé z každého čtenáře dostanou maximálně 107 Kč bez DPH (z půjčovného 200 Kč s DPH měsíčně). To by znamenalo naprostou katastrofu pro nakladatele, kteří už teď mají poměrně značné problémy s přežitím (což by bylo docela zajímavé téma na článek, ale to snad někdy jindy). Je jedno, zda se počítají honoráře nakladatelům za přečtenou stránku nebo za otevřenou knihu: je tady strop a tím je hotovo. K tomu jedna drobnost: nakladatel dostane stejnou částku za drahou knihu jako dostane jiný za knihu levnou.

Závěrem: pokud by se měly tady půjčovat knihy, tak by se musely hledat úspory tam, kde to bude bolet čtenáře. Uspořit se dá na korekturách, redakci a překladu. Problém je ten, že už nyní jede celý nakladatelský business na doraz, co se týká úspor a jakékoliv snížení kvality by poznal i laik. (Jen perlička: u jednoho velkého nakladatelství mají redaktoři zákaz číst knihu vícekrát - jinak by se musel snížit počet knih, které jsou schopni ročně vyprodukovat. Správně by ale měl číst redaktor knihu několikrát, aby opravdu jeho práce stála za to.)

Snažil jsem se, aby tento článek byl pochopitelný i pro čtenáře, který se nepohybuje v nakladatelském businessu. Chtěl jsem, aby čtenář, jehož oprávněným zájmem je platit co nejméně, pochopil, že to někdy je na úkor budoucnosti celého odvětví. Budu rád, když se mi tímto článkem podaří rozproudit diskusi - jen prosím slušně a pokuste se o racionální argumenty, ne o výkřiky z běžných internetových diskusí.

Děkuji vám, pokud jste článek dočetli až sem.

pondělí 21. října 2013

Krátké povídání o dlouhé knize aneb Jirka Vlček o románu Pád Simona Mawera


Dílo Simona Mawera je našim čtenářům už dobře známé. Na Palmknihách jsme se k němu dostali přes Skleněný pokoj (což je opravdu krásná kniha, ve které hraje hlavní roli brněnská vila Tugendhat) pokračovali jsme Mendelovým trpaslíkem a donedávna poslední knihou byla Dívka, která spadla z nebe. Všechny knihy vydala Kniha Zlín, což je pro mě zárukou dobrého výběru (no dobře, rozcházíme se v názoru na severské detektivky...) a překladu, který netahá za oči.
Takže jakmile vyšla další kniha, tak nebylo o čem mluvit, musela do čtečky.

A udělala dobře (kniha), protože mě přiměla přemýšlet o kamarádství, manželství, horách a vlastních limitech.
O čem kniha je? Z lenosti okopíruji anotaci nakladatele:

Rob Dewar se zrovna vrací autem domů, když v rádiu uslyší zprávu o smrti svéhostarého kamaráda a kdysi také horolezeckého partnera Jamieho Matthewsona, známého a úspěšného horolezce, který se zabil při pádu z obávané skalní stěny v severním Walesu.

Ačkoli se tito dva muži již několik let neviděli, Rob okamžitě otáčí svůj vůz a spěchá do Walesu, aby nabídl pomoc a útěchu Ruth, vdově po Jamiem. Tahle změna trasy se ukáže být osudovým momentem, který Roba přiměje vydat se na pomyslnou cestu zpět v čase do doby svého mládí, do časů vlastní posedlosti horolezectvím, do dnů, kdy učinil určitá klíčová životní rozhodnutí, která jej nyní začínají pronásledovat. Při pátrání po příčinách Jamieho smrti je náhle nucen čelit desítky let starým a zdánlivě zapomenutým zradám a lžím.

Postupně odrývaná tajemství Jamieho života odhalují Robovi palčivou pravdu o osudech jeho matky v době jejího pobytu v Londýně před vypuknutím a v průběhu druhé světové války. Simon Mawer odhaluje ve svém v pořadí pátém románu jednotlivé vrstvy historických dějů propojujících skupinku lidí vzájemně propletených láskou, rivalitou a vášní. Na pozadí jednoho milostného trojúhelníku se nenápadně rozvíjí historie další a zcela nečekané pavučiny vztahů.

Čtenář sleduje osudy postav od doby válkou zkoušeného Londýna, přes rozevlátá a náruživým horolezectvím naplněná šedesátá léta, až porozuzlení zasazené do kulis zapadlé vesnice současného Walesu. Simon Mawer originálním a velmi přitažlivým způsobem zpracovává téma nemožnosti úniku před dopady dávných křivd a utrpení. Román Pád byl publikován v roce 2003 a v témže roce za něj Simon Mawer získal prestižní Boardam-Taskerovu cenu za nejlepší knihu s horolezeckou tématikou.

Naštěstí anotace je opravdu anotace a není to spoiler. Čtete o tom, co se stalo hlavnímu hrdinovi, co se stalo jeho matce i příteli a postupně pod povrchem odkrýváte, co se SKUTEČNĚ stalo. Čtete knihu a postupně si vytváříte teorie o tom, proč se vlastně zabil Jammie Matthewson. Čtete knihu a cítíte se být součástí děje. Společně s hrdiny stoupáte na Severní stěnu Eigeru a vnímáte každý bolestivý krok. Společně s matkou prožíváte bombardování Londýna během druhé světové války. Jste najednou Jamie a hledáte odkaz svého otce...

Znáte lepší definici kvalitní knihy než to profláknuté "Kniha vás pohltí"?
Kniha mě pohltila.

Vy ji můžete najít zde: Simon Mawer - Pád.

sobota 19. října 2013

Na slovíčko s nakladatelem: MOBA a česká detektivka

Nakladatelstí MOBA je známé především svojí podporou české historické literatury - Jan Bauer, František Niedl a především Vlastimil Vodruška vydávají svoje knihy právě tady. Druhým pilířem, na kterém známé moravské nakladatelství podle nás stojí, je ediční řada Původní česká detektivka. A právě o té jsme si povídali s Lukášem Kratochvílem.

Rozhovor je prvním z nepravidelného cyklu Na slovíčko s nakladatelem.

1. Moba je známá podporou původní české detektivky. Jako dlouho už vydáváte stejnojmennou edici a co vás k tomu vedlo? 

Silná edice původní české detektivní tvorby na našem trhu až do roku 2000, kdy vyšly v naší edici první svazky, chyběla. Z dnešního pohledu je to vlastně zvláštní, když si uvědomíme, že krimi romány jsou celosvětově velmi oblíbené a často patří mezi bestsellery. Chtěli jsme také navázat na silnou tradici vydávání detektivní literatury u nás, vzpomeňme třeba jen na vysokou úroveň edice Smaragd, v níž za minulého režimu vycházeli výrazní čeští a zahraniční autoři tohoto žánru.

2. Kolik knížek už v edici vyšlo a prozradíte pětici historicky nejúspěšnějších? 

K dnešnímu dni je to již 190 titulů. Historicky nejúspěšnější byly asi knihy pana Václava Erbena, klasika české detektivní tvorby. Například kniha Poslední pád Mistra Materny vyšla letos v říjnu v našem nakladatelství již ve třetím vydání. Z ženských autorek jsou dlouhodobě oblíbené například knihy paní Evy Kačírkové a Inny Rottové, z mladších autorek bych jmenoval např. paní Jarmilu Pospíšilovou či Veroniku Černuckou. Každý autor a každá autorka jsou svým způsobem specifičtí, z každé vydané knihy mám velkou radost. Je skvělé, že jsou v naší edici zastoupeni autoři všech generací, začínající talentovaní autoři i klasici žánru.

3. Co chystáte v edici Původní česká detektivka do konce roku 2013? Doporučíte něco pro předvánoční nákupy? 

Z posledních měsíců tohoto roku bych doporučil tři knihy: Pod pokrývkou zla Jindřišky Ptáčkové, což je výborně napsaný příběh o vraždě ředitelky dětského domova, která se pro mnohé své bližní stala ztělesněním zla, detektivní román Modřiny mladého autora Michala Klimenta, který zavede čtenáře na ostravskou periferii, v níž došlo ke dvěma vraždám, jež dělí téměř osmdesát let, a do třetice pak soubor skvělých detektivních příběhů Zdivočelý tlukot srdce pana Romana Cílka, který už je vlastně také klasik české detektivky.

4. Máte s českou detektivkou bohaté zkušenosti. Co byste poradil začínajícím autorům? Kopírovat zahraniční styly, nebo zůstat věrný českým reáliím? 

Psát nejlépe, jak umí. Mít velký literární rozhled, ale nikoho nenapodobovat, zachovat si originalitu. Detektivka už dávno není pokleslý žánr, jak dokázala a dokazují velká jména typu Chandlera, Simenona, Blacka, Zábrany, Škvoreckého, ale třeba i těch nejlepších autorů současné severské krimi. Podle mého názoru jsou detektivky nadčasovou záležitostí, budou se číst pořád, i když nejrůznější současné literární módy opadnou. Možná bude detektivka stále víc překračovat hranice žánru, jak to dnes vidíme např. u populární severské krimi.

5. Doporučíte nám nějakého zajímavého autora, kterého Moba pro českou detektivku objevila?

Vzhledem k velkému množství jmen je obtížné vybrat jedno jediné jméno. Myslím, že pokud čtenář sáhne po knihách autorů, jako jsou např. Naďa Horáková, Roman Cílek či František Niedl, určitě nebude zklamán. Milovníkům golfu bych pak doporučil knihy pana Jaroslava Kuťáka. Myslím, že budou velmi příjemně překvapeni.

Děkujeme.

středa 16. října 2013

Devět miliard božích jmen Robina Sloana (recenze)

Na začátek asi takto: Nejsem geek. Nevím, co vyjadřuje slovo hipster. Startup je pro mě synonymum pro "hele, něco spíchneme a pak to rychle prodáme". Google používám, ale že bych z něj byl nějak zvlášť paf... Když to vezmu kolem a kolem, knížka Nonstop knihkupectví pana Penumbry, která je "těch internetů" plná, mě nemůže vůbec oslovit.

A hle, oslovila. Připomněla mi totiž jednu z mých nejoblíbenějších sci-fi povídek, a to Devět miliard božích jmen Arthura C. Clarka, ve které  tibetští mudrcové odhalují jedno boží jméno po druhém. Až jich bude devět miliard, pozbude existence světa smyslu a přijde konec. Jejich práce je úmorná a monotónní, hotovo mají mít za 15 000 let. Pak jim ale expedice ze Západu přiveze výdobytek civilizace - počítač, a pátrání po božích jménech se stává otázkou týdnů. Když zbývá několik posledních, technici odcházejí - nechtějí být přítomni zklamání mnichů, že se "nic nestalo", Cestou z kláštera si všimnou něčeho prazvláštního - na obloze začínají jedna po druhé zhasínat hvězdy...

Základní půdorys knížky Robina Sloana je zhruba stejný - tajná sekta luští středověký kód, ukrytý v tajemných knihách. Co se stane, až svoji práci dokončí? To se moc neví, ale předpokládá se, že podobně jako v každém náboženství a víře budou spaseni ti, kdo věří, a zatraceni všichni ostatní.

Jednu z hlavních rolí v rozkrývání tajemného kódu sehraje mladý programátor Clay Jannon, náš hlavní hrdina, toho času na dlažbě. Když jej nohy jednou zanesou do knihkupectví pana Penumbry, který mu nabídne noční směny, s vděkem přijímá a plánuje, jak do knihkupectví přivede nové zákazníky ze sítě - remarketing v PPC, SEO, behaviorální targeting... zkrátka a dobře reklama.

Jenže vděk a plány se brzy změní v podezření - pracuji opravdu v knihkupectví? Zákazníci žádní, jen sem tam se v noci objeví podivné existence, které si žádají ještě podivnější svazky z části obchodu, běžným zákazníkům nepřístupné. Netrvá to dlouho a Clay zjistí, že knihkupectví je jen zástěrkou pro tajnou sektu, která luští prastarý a tajný kód...

Stačí takto? Ne? Tak ještě přidám, že Clay se jistým způsobem (dočtete se v příběhu) do práce sekty přimotá, že pomocníky mu budou Kate, manažerka Google, kamarád z dětství, který má firmu na "digitální modely prsou", obří OCR skener i pan Penumbra, který je zvědavý, co se vlastně stane, až bude tajemství rozluštěno. Začnou zhasínat hvězdy?

To už vám neprozradím. Poslední, co vám řeknu, je to, že mě knížka pobavila natolik, že jsem ji s gustem přečetl na jeden zátah. A to nejsem geek, hipster a na svůj první pořádný startup ještě pořád čekám.

Kniha Nonstop knihkupectví pana Penuimbry v e-shopu

úterý 15. října 2013

Padesát stínů Evy: Místy drsná sebeironie, která umí i pobavit (recenze)

Po padesáti stínech Evy jsem sáhla, abych si na chvíli odpočinula od detektivek a načerpala sílu na další severskou vlnu. Ruku na srdce, očekávala jsem slaďák, který bude více či méně připomínat trilogii Fifty Shades, tedy přiměřeně lásky, hodně sexu, mraky peněz a trocha svazování. Vždyť se na ni odvolává už titulka, a tak jsem se zaradovala, když se mi v košíku na webu Palmknihy objevil tento kousek od Rosselly Calabró. Pro případné zájemkyně předem říkám, že kniha nemá s charismatickým Christianem Greyem nic společného.

Pro pořádek si udělejme jasno v terminologii:
Adam = chlap, kterého máme každá doma
Eva = žena, kterou má Adam doma
Stín = “to nejlepší z nejlepšího”, co může hormonálně nestabilní Eva nabídnout  

Na přetřes se dostává (stín) mimo jiné muži tolik nepochopený obsah dámské kabelky. Musím uznat, že jsem si oddechla, když jsem zjistila, že na tom nejsem s obsahem mého “vaku”, který denně nosím, tak špatně. Nemám v ní koště, věšteckou kouli a bohužel ani Johnnieho Chodce.

Momentky ze soužití s Adamem jsou ale mnohdy trefné. Jeden příklad za všechny je téma “Adam a Eva versus myčka”: “Každý kus nádobí, který už do myčky Eva dala, je znechuceně vyjmut a s útrpným výrazem opět teatrálně vložen dovnitř, avšak na jiné místo. Tss, takhle se to tam musí dát, jinak voda správně necirkuluje.” Dámy, také jste měly ty chvíle, kdy jste chtěly svého Adama za tuto hru přiškrtit, nebo jste nasadily “obligátní výraz č. 2 - Kyselá prdel ze křoví”?

Protože jsem ale odvážná školačka, podsunula jsem mužské polovičce naší domácnosti podle instrukcí autorky kapitoly určené pro Adamy a zajímalo mě, jaká bude reakce. Čtečku mi vrátil, mlčel a až po chvíli se ozval: “A není pravda, že je jedno, jestli se dá sůl hned nebo až když voda vaří.” Pak se na mě nevinně podíval: “Psali to v návodu k hrncům. Sůl by nechala na dně taková kolečka, kdyby se tam dala před bodem varu.” Co já Eva mám teď dělat, když Rossella říká, že je to jedno?

Troufla bych si říci, že kniha zahrnuje i pasáže, které byly už za hranicí a zarývaly se mi do ženského sebevědomí a snažily se ho trochu pošramotit. Eva je ráno po probuzení vylíčena jako divoká hyena, která se zvoněním budíku zavyje a lidskou podobu získá  až po dávce kofeinu (zmizí jí chlupy z ušních boltců, tesáky i drápy se zasunou zpátky). Je to vtipné? Dále se v knize vyskytuje Eva jako různá havěť, např. netopýr, sušená treska nebo nosorožec mixnutý s tasmánským čertem, což je nakonec trefný popis stavu PMS.

Padesát stínů Evy je nenáročná kniha tvořená padesáti krátkými kapitolami. Bude vám ideálním společníkem na cestu autobusem, pokud přistoupíte na riziko, že se budete občas přihlouple usmívat nebo upozorníte na svou přítomnost hlasitým pousmáním. Je určená k pobavení žen, které snesou dávku sebeironie.

Kniha Padesát stínů Evy v e-shopu.

Autorkou recenze je Alena Bouchalová, recenzi naleznete také na jejím webu.

úterý 8. října 2013

Jehla v kupce sena. Jihoamerická detektivka očima Petry Moravcové

Stalo se vám už někdy, že sotva jste dočetli knihu, začali jste ji číst znova od začátku? Ne za měsíc, ne za týden, ale hned? Nalistovali jste dobrovolně znovu první stránku a ponořili nos do stejných vod ?

Mně se to přihodilo s Jehlou v kupce sena.
Detektivka?
Možná.
Silný příběh?
Každopádně.

Četla jsem skoro bez dechu a ve chvíli, kdy skončila poslední věta, bylo mi najednou strašně líto, že už s detektivem Lascanem nebudu sdílet jeho myšlenky, a že ten šílený svět, který kolem mě Ernesto Mallo rozprostřel, najednou zmizel.

Místo? Argentina. Buenos Aires.
Čas? Období vlády vojenské junty, osmdesátá léta minulého století.

Detektiva Lascana zavolají k ohledání dvou mrtvých těl nalezených poblíž řeky Riachuelo. Na místě ovšem k překvapení dotyčného leží těla tři. Dvě z nich má na svědomí vraždící komando vojenské junty. Třetí případ je docela jiný…

Přiblíží se k rohu a z mlhy se vynoří scéna vojenského zátahu. Dva olivově zelené nákladní vozy Bedford blokují vjezd do ulice. Vojáci s puškami Fal a samopaly. Linkový autobus s otevřenými dveřmi. Podél jeho boku, zády k vojákům, stojí všichni cestující s rukama nad hlavou a mlčky čekají, až na ně přijde řada: nejdřív je podrobí osobní prohlídce a pak je vyslechne poručík s tváří krutého dítěte.

Lascano je lhostejně míjí. Nějaký nováček se na něj podívá, otočí se k poručíkovi v očekávání rozkazu, který nepřijde, a pak se opět obrátí k Lascanovi. Ten mu oplatí tvrdým velitelským pohledem, zírá mu upřeně do očí, až přinutí vojáka sklopit zrak. Pomalu se rozednívá.

Než dojde ke garáži, projedou kolem něj vojenské náklaďáky. Do prvního naložili mladíka a dívku v květovaných šatech, zhruba ve věku Marisy, když se s ní seznámil. Vrhne na něj krátký zoufalý pohled, jenž mu projede páteří jako elektrický šok při výslechu. Pak ji spolkne mlha. Lascano zamíří k temnému vchodu do garáže. Začíná nový den.

Brzy se na scéně objeví ještě jedna žena, pro kterou má najednou Lascano chuť se začít holit, vařit nejen špagety a pomýšlet na barevnější život než jen truchlit a donekonečna si vybavovat notně ohlazené vzpomínky na svou mrtvou manželku. Aby to ale nebylo tak jednoduché, Eva, do které se zamiloval, je ilegální aktivistka a musí se skrývat.

Co mě ještě dostalo?

Mrtví na každém kroku. Drogy. Popravy na počkání. Zvuk střelby z kulometu na vás vykukuje za písmenky i souvětími. Drsný kraj, drsný mrav. Řekli byste deprese na depresi bez pověstného světélka na konci tunelu.

Ani náhodou!

Ernesto Mallo se celou dobu opírá o sílu hlavního hrdinu a detektiv Lascano skutečně působí jako blikající hvězdička naděje v tom šíleném světě plném morálního marasmu s absencí jakýchkoli pravidel, zmoženém korupcí a násilím. Lascana prostě není možné si neoblíbit. Fandíte mu a jeho lásce až do úplného konce.

A ještě jedna věc.

Moc zajímavý je taky literární styl. Neobvyklý, netradiční, nekonformní. Jasné stručné věty. Střihy jako ve filmu. Přímá řeč je v textu psána kurzívou jako souvislý text vět za sebou, bez uvozovek. Jen z kontextu tedy poznáte, která osoba říká to, co říká. Někdy se možná seknete, a o to větší dobrodružství na vás čeká o pár řádek dál.

Zavři dveře. Jak to šlo? Bez problémů. Máš prachy? Tady. Spočítals je? Řekli mi, abych je spočítal, tak jsou spočítaný. Dvacet táců. Byl dědek spokojenej? Jakmile uviděl ty dvě snědý pusniky, začal slintat. Říkal něco? Nic, jen mi dal prachy a vypakoval mě ven.Fajn, teď jdi dolů a hlídej, ať je všechno v cajku. Už jdu. Mluvil jsi s tím lampasákem? Jo, máme volnou ruku. Zavři za sebou.

Knih s takovým příběhem je jak jehel v kupce sena.

Nenechte si ji ujít.

Kniha Jehla v kupce sena v e-shopu.