čtvrtek 17. prosince 2015

Recenze na Baltimorskou cyber-detektivku, která sem tam, obsahuje i trochu toho SPOILERu.

Petr Heteša: Tekuté krystaly

Pokud se chcete vyvarovat případných SPOILERu tak si prosím přečtěte pouze tento odstavec. Rok s rokem se sešel a mistr nás „obdaroval“ dalším rychlopalným sci-fi románem. Příběh jak již název napovídá, se odehrává v Baltimore, v neurčité, nedaleké budoucnosti. Kniha je velmi čtivá a od začátku do koce je to prostě klasická Baltimorská Hetešovina, která vás chytne a nepustí. Rozhodně doporučuji!

Pro ty kteří se nebojí, že se možná trochu dozví něco navíc, tu mám pokračování…
Hlavní děj je postaven na vcelku jednoduché zápletce. Borec v našem případě Logan Raynar má v hlavě kus počítače a díky tomu mu někdo velmi jednoduše dokáže vymazat čtyři měsíce paměti a nastrčit na něj vraždu. Kniha, jak je u Heteši dobrým zvykem, je psaná velmi svižně a čtivě, takže než se rozkoukáme náš borec je z vězení venku a začíná pátrat po tom co se stalo během chybějících čtyř měsíců. Na můj vkus má až moc spolupracovníků i když ono moc... ono jich je vlastně jenom pár, ale jsou takřka všemocní a tím pádem mu jde až moc všechno hladce, ale toto je diskutabilní. Jednak je mi jasný, že kdyby se v tomto ohledu dalo do knihy trochu více realismu, tak nemá 400 stran, ale 2420 a není to svižná sci-fi, ale nudný opisný román. Takže ve své podstatě je asi všechno jak má být.

Máme tu tedy neohroženého desperáta co má pár známých, který mu vždy vyjdou vstříc, dále nesmí chybět atraktivní milenka, rychlé motorky, konspirační teorie a hlavně! v ruce má USB připojení :D. Proč zmiňuji to USB? Protože toto mi přišlo jako největší fail knihy. V jedné části se dozvíme, že hrdina má tento výstup, a o pár stránek dál se musí online připojit, aby ho hacker mohl hacknout WTF?? Ano, samozřejmě to může být jenom „výstupní“ port, ale nedokázal by ho ten vele úspěšný hacker hacknout? Osobně jsem přesvědčený, že v „reálu“ by to byla první možnost, kterou by zkusili. Na druhou stranu, kdyby to Heteša/hacker udělal takto, tak bychom my čtenáři byli ochuzeni o pár desítek stránek, což by rozhodně byla chyba, protože v podstatě každá stránka je nadupaná akcí, černým humorem a pomalým rozplétáním zamotaného klubka domněnek. Pokud by se vám kniha nezdála humorná, tak si schválně dejte hledat třeba názem čtvrti, kde se Logan skrývá a uvidíte, že to v  kontextu vtipné je ;)

Ve své podstatě jsem až do doby, kdy to sám autor uznal za vhodné netušil jak ty informace Raynar najde a v podstatě i jaké najde. A i v momentě, kdy hlavní hrdina zjistil co se v době, kterou mu smazali dělo, tak přišel alespoň pro mě další nečekaný zvrat a já se začal modlit, aby ta kniha, měla ještě dalších sto stran, protože se odkrylo tolik věcí co se muselo vyřešit. Bohužel jakmile byla zápletka na světle, tak konec na sebe nenechal dlouho čekat. A já zamáčkl slzu v oku, že skončila další Baltimorská zábava. Naštěstí ne na dlouho! ;)

Vladimír Brabec

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

pátek 11. prosince 2015

Životní příběh poslední manželky anglického krále Jindřicha VIII.

Elizabeth Fremantleová: Královnin gambit

Po mimořádném úspěchu knihy Ve stínu trůnu jsem neodolala pokušení a napsala si Palmknihám o recenzní výtisk další knihy Elizabeth Fremantleové.

Tentokrát je hlavní postavou poslední žena Jindřicha VIII. Tudora Kateřina Parrová. Už od začátku známe dobrý konec, Kateřina přežije svého manžela a hlava jí zůstane na krku, co ale tomu šťastnému konci předcházelo?

S Kateřinou se poprvé setkáváme ještě jako s manželkou umírajícího Johna Nevilla (už dokonce druhý manžel). Krátce po jeho smrti přijíždí na královský dvůr a k její škodě na ní se zalíbením spočine oko krále, což jak dokládá historie, může být pro ženu dost nebezpečné. Kateřina má navíc tu smůlu, že úžasný Jindřich Anny Boleynové je už jen starý, tlustý a nemocný chlap, takže manželství s ním jí moc vyhlídek na příjemné věci nenabízí a ještě k tomu je tu Thomas Seymour. Ten je králův pravý opak – mladý, krásný a vůbec se zdá být v podstatě dokonalý. Jenže … když si troufá lézt do zelí samotnému králi, musí ode dvora zmizet a Jindřich tak získává svoji šestou manželku, Kateřina jeho nabídku k sňatku přijme, ačkoliv je otázka, na kolik má vlastně na výběr.

Příběh nám nabízí opět pohledy dvou žen – samotné Kateřiny a její služebné Dot. Občas se mihne jako vypravěč i královnin lékař Huicke. Postavy jsou opět neuvěřitelně dobře napsané – já tu Fremantleovou prostě miluju, druhá knížka od ní jen potvrdila vysokou úroveň autorky. Charaktery jsou uvěřitelné, perfektně propracované do každé drobnosti. Čtete a máte pocit, jakoby se vše odehrávalo kousek od vás nebo přímo ve stejné místnosti. Nejde si neoblíbit úžasnou, vyrovnanou Kateřinu a neobdivovat, jak se smířila se ztrátou lásky k Seymourovi, jak dokázala čelit královým náladám a jeho už dost nechutné osobnosti a ještě si uchovat milou povahu a starost o druhé. V prostředí dvorských intrik si dokáže zachovat chladnou hlavu a po boku toho příšerného chlapa přežívá den za dnem, jak nejlépe může.

Celý příběh samozřejmě dokreslují známé historické události a vyprávěním se táhne poutavá nit probíhající náboženské reformace (katolíci mají momentálně navrch) – Kateřina, byť pocházela z přísně katolické rodiny, byla zastánkyní reformace, dokonce až tak velikou, že se stala autorkou několika teologických knih. Její horlivost jí také málem stála královu přízeň a po té, co byla upálena Anna Askewová, unikla Kateřina pádu do nemilosti jen tak tak. Jak víme, pád do nemilosti znamenal minimálně zapuzení do kláštera, případně blízké setkání s katovou sekerou. Stárnoucí král si krom řádné bolesti nemocné nohy v knize také užije několik válečných tažení, i když tyto nejsou nijak zvlášť v knize rozebírány. Autorka se věnuje spíš společenským záležitostem, mimo jiné i vztahu mezi králem a jeho dětmi, kterým se Kateřina stala macechou a pomohla zlepšení situace mezi nimi a otcem.

Celkově se jedná opět o velice poutavý román, který prostě neodložíte. Nevím, jak to autorka dělá, ale dokázala jsem mít pochopení i pro ne vyloženě kladné postavy, koneckonců přežití na královském dvoře nebylo nic jednoduchého a přijít o královu přízeň bylo dokonce životu nebezpečné.

Jestli máte rádi historické romány, tenhle vám nesmí chybět.

Kateřina Miklíková

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

čtvrtek 3. prosince 2015

Zaujme vás detektivka ze 17. století stejně jako naše recenzentky?

S. Thomas: Zločin v Yorku

Očekávání:
Prostě detektivka odehrávající se v sedmnáctém století. Baví mě číst o starých dobách, prodírat se ulicemi společně s hrdinou nebo hrdinkou knihy a nakouknout do „zákulisí“ toho či onoho prostředí. Tentokrát to mělo být řemeslo porodní báby.

Skutečnost:
Příběh mi vydržel na čtyři hodiny a třicet minut, které jsem strávila s úžasnou hlavní postavou a je mi naprosto jasné, že jsme se neviděly naposledy. Už teď pokukuji po pokračování a nesnáším se za to! Proč? Protože je to návykové a člověk si nemůže pomoci. Jenže hrozí, že to dopadne třeba jako s mou oblíbenou Agathou Raisinovou… knihy se neprodávají tak, jak by vydavatelství potřebovalo, a další nevyjdou, což mě akorát roztočí do vrtule.

Bridget je svéráz. S nikým si nebere servítky, nehledí na vlastní bezpečí a pouští se bezhlavě do záchrany přítelkyně a netuší, do čeho to vlastně strčila nos. Jenže jakmile se zakousne, už se nepustí. Riziko neriziko. Bavilo mě postupně spolu s ní objevovat stopy, odhalovat další a další důkazy, dokud nebyl konec!

Už se mi dlouho nestalo (kecám, naposledy včera, kdy jsem šla spát v půl druhé ráno, ale o tom u jiné recenze), abych u knihy vydržela tři hodiny v kuse! Bylo to tak napínavé a já prostě musela vědět, kdo to byl!
Autor má úžasný talent. Jeho styl psaní mi dokonale vyhovuje. Detailů není málo ani moc. Jak se prodíráte řádky, máte skoro pocit, že na té špinavé ulici v dešti promáčení na kost stojíte také. Jedním slovem ÚŽASNÉ a já se nebudu dál rozepisovat. Dávám pět kachniček z pěti a už teď se na Bridget a její další zážitky těším.

PS: postava je psána podle ženy, která skutečně existovala. Jen pár detailů autor upravil, zřejmě, aby se mu příběh snáze psal.

Kateřina Dušáková


Zločin v Yorku


York, ctihodné město Anglie, je obklíčeno parlamentalisty. Píše se rok 1683 a Anglie je na pokraji války. V radě města proti sobě bojují dvě nepřátelské frakce a na ulicích potkáte opilé vojáky, kteří se ničeho neštítí. Porodní bába Bridget Hodsonová je vdova, schopná a vážená bohatá paní. Přesto však neváhá pomáhat rodičkám ve dne i v noci.

Městem se roznese zpráva, že manžel její přítelkyně Esther Cooperové byl zavražděn. Najde se i utrejch, kterým byl otráven a vše nasvědčuje tomu, že vražednicí je manželka. Po rychlém soudu, kdy chce starosta ukázat pevnou ruku v obleženém městě a Esther je odsouzena k smrti upálením. Naštěstí Bridget zjišťuje, že je Esther těhotná a tak bude upálena až po porodu. Porodní bába nevěří, že je její přítelkyně vrahem a začíná pátrat na vlastní pěst. Do svých služeb přijme Marhu, služku, která v sobě skrývá mnohá tajemství. Pomáhá jí při porodech a hlavně v jejím pátrání. V rychlém sledu se střídá jedna výhrůžka za druhou, Bridget ohrožují neznámí útočníci a odsouzení Esther je všeobecně vítáno s ulehčením. Bridget však při svém pátrání zjišťuje, že horlivý puritán pan Cooper není zase takový výlupek ctnosti. Porodní bába navštěvuje chudé příbytky i bohatá místa. Nikdy však nezapomíná na jedno- v první řadě je pomoc rodičkám a novorozencům. Proto pátrá po vrahovi, který zabil pana Coopera, aby pomohla nešťastné budoucí matce. Zjišťuje, že ne všichni jsou nevinní a chtějí znát pravdu.

Když se řekne středověká detektivka, člověk se pomalu vyděsí, co to asi bude za hrůzu. Tahle knížka mne mile překvapila. Je sice zasazena do středověku, ale lidé jsou stále stejní. Boj o moc, znásilňování sloužících, hrubé zacházení s učni, nepořádek a špína kam se podíváš. Lidé nejsou jen černí a bílí, zlodějka, zneužívána vlastním pánem, nakonec pomáhá ostatním.

Musím přiznat, že se mi Bridget líbila. Možná tím, že nedala na pomluvy a první pohled a snažila se dobrat pravdy, možná tím, že si nenechala vše líbit. Nevím, jestli vše odpovídá té době. Zdá se, že takovou emancipovanou ženu by v té době muži nesnesli. Ale tahle knížka není sonda do dějin. Je to dobrý detektivní příběh, který si rádi přečtete a budete překvapeni závěrem. Líbila se mi a myslím, že si ještě někdy znovu přečtu.

Zdena Posekaná

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

středa 25. listopadu 2015

Jedna pekařská soutěž, pět životních osudů...

Sarah Vaughanová: Láska s chutí makronky

Obchodní dům Eaden´s hledá po smrti Kathleen novou tvář, která bude reprezentovat značku. Výběrové řízení se koná prostřednictvím pekařské soutěže, do které je vybráno pět soutěžících, čtyři ženy a jeden muž.
Vicki je na mateřské dovolené a zoufale se snaží být dokonalou matkou svému synovi. Dlouho si odmítá připustit, že ji mateřství nenaplňuje.

Jennifer je žena, která se vyrovnává se syndromem opuštěného hnízda a odcizením od manžela. Zatímco ona se věnuje pečení, manžel trénuje na maraton a pravděpodobně si našel milenku.

Karen je přepečlivá hospodyňka a skrytá bulimička. Má spoustu traumat z období svého dospívání, která v sobě pečlivě dusí. Úzkostlivě kontroluje nejen svoje emoce, ale i tělo, prostor kolem sebe a pokud možno i svoje děti.

Claire je matka samoživitelka, nemá peněz na rozhazování, pracuje za minimální mzdu a výhra v soutěži by jí značně vylepšila život.

V průběhu knihy se blíže seznamujeme s hlavními hrdinkami a mezi kapitolami i se samotnou pekařskou ikonou Kathleen, které život připravil spoustu trápení v mateřství. Líbí se mi, jak se v knize prolínají různá časová období od života Kethleen až po různé úseky ze života soutěžících.

Všechny osudy napsal sám život a v příběhu každé z žen jsem se tak trochu našla. Uvědomila jsem si, že kniha nepíše nic nového ani převratného a přesto je těžké se od ní odtrhnout. Také jsem zjistila, proč čtu romány pro ženy, i když se náměty tak trochu opakují. Je to proto, že se jedná o příběhy nás žen a všechny je moc dobře známe a stále dokola prožíváme. Ať už se věnujeme rodině, kariéře, máme těžkosti ve vztahu s partnerem nebo s dětmi, tohle jsme zkrátka my.

Vřele doporučuju všem ženám, které si chtějí odpočinout, pobavit se a mít něco na zamyšlení.

Anna Potůčková

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

čtvrtek 19. listopadu 2015

Další počin skvělého autora očima našich dvou recenzentů

Jo Nesbø – Syn

Knihy tohoto autora mám rád, protože popisuje život a životní situace bez přikrášlování a některé problémy jeho hrdinů se stávají i nám, obyčejným smrtelníkům. Sice naprostá většina z nás nepřísluší k policii, ale máme s nimi určitou zkušenost. Dobrou nebo špatnou. Jak kdo. A ruku na srdce, kdo z nás se někdy v životě necítil jako Harry Hole po flámu.

Knih tohoto autora se zároveň bojím, protože jsou realistické a popisují obyčejné lidi, kteří se dostali, často ne vlastní vinou do průšvihů. A to se může stát i nám, každému z nás.

Přistihl jsem se, že po přečtení části nebo i celé knihy se nedívám na zprávy.

Už začátek Syna stojí za to. Vězeň, který poslouchá o vraždách, loupežích a jiném násilí, a tak vlastně bere na sebe jejich vinu. S tím jsem se ještě nesetkal. Již jen tohle dává knize dramatický nádech.
A nyní si představte tohoto důvěrníka, který toho tolik zná a který se chce pomstít.

Nikdo nemůže vědět, co si všechno zapamatoval a co může udělat. Je to někdo, kdo není pod kontrolou. A to musí vyděsit každého, kdo má máslo na hlavě.
Nechci moc prozrazovat, protože bych si přál, aby každý čtenář měl možnost vychutnat si Nesbøa naplno.
Vždyť už to, že vězeň dostane vycházku, uteče a zabije neznámou ženu. Nebo se k tomu alespoň přizná. Musíme přemýšlet o tom, co je to společnost, která umožní a dovolí něco takového.

A to je jen začátek knihy. A potom se objevuje další mrtvola kněze, který předal instrukce, jak má vězeň vypovídat.
Tenhle případ bude vyšetřovat bývalý kolega vězňova otce a jeho nová parťačka. 

Jednoduše. Spoustě čtenářů bude při četbě běhat po zádech mráz a budou se ptát, jestli je něco takového možné i u nás. Nejspíš si odpoví, že ne, ale ta nejistota tam zůstane.

A za to může jen a jen Jo Nesbø.

Radek Hradečný


Jo Nesbø – Syn

Na začátku se ocitáme ve věznici – seznámíme se s vězněm, vzorným vězněm, závislým na drogách, ale také s člověkem, který má neomezenou důvěru svých spoluvězňů, svěřují se mu a žádají „rozhřešení“. Pak se ale jednou při jedné „zpovědi“ dozví tajemství o svém otci a to ho změní.

Zatím se mi nezdálo, že další „Nesbo“ bude dobrý, jako jeho minulé knihy, ale pak děj dostane spád a už nechcete čtení přerušit a to není tak jednoduché, protože kniha má přes 500 stran.

Skvělé čtení, neustále přemýšlíte na čí straně vlastně jste – zkorumpovaná policie, nájemní vrazi, feťáci……kladná je postava Marty, která šéfuje ubytovně pro závislé, má před svatbou, ale její práce pro „spodinu“ společnosti je vždycky na prvním místě, ale….

Silné je téma drog, spodiny společnosti, všichni se na ně díváme s nadhledem, ale jsou to lidé jako my, dobří i špatní, dokonce i mezi nimi se najdou tací, co vám poskytnou vše i z toho mála co sami mají a mezi „smetánkou“ nacházíme ty nejhorší „zmetky“ bez svědomí, co myslí jen na sebe a svůj prospěch. Určitě silná myšlenka i dnes v době uprchlické krize, kdy tak přemýšlíme, jak se těch nešťastníků zbavit.

I prostředí závislých lidí, feťáků je silné téma - hlavně jak motivace, může silně působit. Já sama nemám s tímto prostředím ani s lidmi zkušenosti, myslím si, že autor asi ano, protože ty pasáže mne oslovily, i když s pochybností, jestli je to fakt možné, tak rychlá proměna, ale asi je to individuální, někdo v sobě tu sílu najde, pro někoho i sebesilnější impuls nic neznamená.

Marie Valášková

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

čtvrtek 12. listopadu 2015

Stříbrný orel římských legií

Ben kane: Stříbrný orel 

Z prostředí starého Říma vzešla spousta historických románů. Kniha Stříbrný orel, kterou napsal anglický spisovatel Ben Kane, patří ke špičkám tohoto žánru, i tom se dočtete v následující recenzi.

Autor se narodil v roce 1970 v Keni, nyní žije s rodinou v Somersetu, který se nachází na jihozápadě Anglie. Studoval veterinární medicinu na University College v Dublinu v Irsku. Jeho velkou vášní je historie, kvůli které cestuje po celém světě. Dosud napsal osm románů, které byly vydány v deseti zemích světa, šest z nich jsou bestsellery. Recenzované dílo je z roku 2009, u nás bylo vydáno nakladatelstvím Vyšehrad v roce 2015 o 400 stranách jako elektronická kniha, v překladu Jaroslavy Hromadové. Kniha Stříbrný orel je druhým dílem trilogie Zapomenutá legie.

"Těžce polkla. Neměli štíty, které by je chránily před střelami. Jestli si nepospíší, ten lučištník je dostane všechny. Fabiola vytáhla dýku, kterou jí dal Tullius a vycenila zuby. "Vrhněte se přímo na ně", zašeptala. "Jinak odejdeme na onen svět". Jestli je tohle konec, který pro ni vybral Jupiter, aspoň bude mít dobrou smrt."

Hlavními postavami jsou dvojčata římské otrokyně. Jedno z nich bývalý gladiátor a nyní legionář Romulus a druhé Fabiola, dříve prostitutka a teď milenka římského Bruta. V této knize sledujeme zbytky poražené Crassovy armády, které tvoří zapomenutou legii, jež nyní bojuje ve službách Parthů. Romulus má vedle sebe statného Gala nejlepšího přítele Brenna a jednoho z posledních Etrusků věštce Tarquiniena. Fabiola se mezitím pohybuje v urozených kruzích a zaplétá se do politiky, poté následuje svého milence, který v Alexandrii slouží Caesarovi.

První kniha má stejný název jako celá trilogie, t.j. Zapomenutá legie, druhý román, který je předmětem této recenze se jmenuje Stříbrný orel a celou sérii uzavírá Cesta do Říma. Není nezbytné začít prvním dílem, aby však čtenář pochopil všechny souvislosti, udělá dobře, pokud sáhne i po něm. Ostatně, určitě tak učiní, protože kniha se velmi dobře čte. Přičítám to tomu, že autor líčí především osobní příběh obou hlavních hrdinů a historické události jsou jen v pozadí celého děje. Spisovatel se jich dogmaticky nedrží a vhodně je upravuje pro potřeby celkového vyznění románu.

Bojový útvar římských legií

"Někdo musí zasáhnout, jinak většina vojáků padne nebo utrpí zranění, pomyslel si Romulus. "Vytvořte želvu!" vykřikl rozkaz a porušil tím veškerá pravidla. Okamžitě se projevil výcvik. Muži uprostřed si ihned dřepli, a zvedli těžké štíty nad hlavy. Vzduchem prosvištěly stovky dřevěných šípů. Byl to tichý, krásný a smrtící zvuk."

Jak bylo řečeno v anotaci, kniha sleduje dvě dějové linie, každá je vyprávěná odlišným způsobem, což je výhoda, pokud se vám nebude líbit jedna, může se vám líbit druhá. Mě více zaujala část týkající se Fabioly, ale milovníky vojenské historie určitě doslova dostane Romulus a jeho pobyt v zapomenuté legii. Spisovatel zde úchvatným způsobem popisuje osobní souboje i velké bitvy, často s vykreslením podrobností o organizaci, výzbroji či výstroji a činí tak zábavnou formou, nikoliv jen nudným vykreslením technických detailů.

V románu je uveden poměrně velký počet latinských názvů věcí, vojenských hodností, zbraní, funkcí, apod.. Na jeho konci je vynikající slovníček, avšak u elektronické knihy považuji za nedostatek, že kliknutím na slovo v textu nepřejdete hned do výkladu pojmů. Musíte se pak k němu různě funkčně probojovat podle toho, jakou máte čtečku nebo si počkat až na konec celého textu. V obdobné situaci bývá čtenář papírové knihy, pokud na stránce není uvedena interpretace slovíčka pod čarou. Tento nedostatek ovšem vymazává kvalita románu.

Římští legionáři

"Když jsou Vaši muži tak stateční, co se stalo v Georgovii?" zeptala se důrazně. Všichni kolem stolu zaskočeně zmlkli. Caesar strnul. "Nuže?" zeptala se znovu. Nikdo neodpověděl. "Fabiolo!" zasyčel Brutus. "Tos přehnala". Nikdy ho neviděla tak rozlobeného. Najednou vystřízlivěla. "Omlouvám se," zašeptala. "Nic mi do toho není...jsem obyčejná žena."

Výborné dialogy a stupňování napětí, to všechno bude čtenáře bavit. Kniha je určena pro nadšence římských dějin a příznivce románů. Doporučuji si ji vzít do wellness, například solné jeskyně, kvůli vytvoření iluze římských lázní. Autor nenabízí jen zábavu s procházkou v historii, ale říká nám i něco jiného. S odvahou můžete porazit jakékoliv množství protivníků, dnes jsou bez štítů či mečů, ale mohou mít třeba obleky a mobily. Nebo s odhodláním získáte životní lásku. Dokážete cokoliv, ale nikdy ne sami. Jen pokud máte vedle sebe přátele, na které se můžete spolehnout.

"Stříbrný orel byl standartou pro římskou legii. Nosil ji aquilifer, nižší důstojník váženého postavení, tento symbol pro římské vojáky hodně znamenal. V pozdním období republiky byl orel stříbrný a v pařátech držel zlaté znamení blesku. Dřevěná žerď měla dole špičku, aby se dala zabodnout do země. V případě, že o něj Římané v boji přišli, udělali všechno pro to, aby ho získali zpátky."

Moderní rekonstrukce standarty Stříbrný orel    

Moje hodnocení: 90 %

Jan Šik

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

čtvrtek 5. listopadu 2015

Depresivně magická budoucnost

Jana Rečková: Virtuální vrazi


Na Janu Rečkovou a její Virtuální vrahy jsem narazil v podstatě náhodou. Možná jsem někde četl, že dobře píše, nebo mě upoutala obálka či název… To už teď nevím. Co vím jistě, pokud jste příznivci apokalyptické vize budoucnosti a rozhodnete se tuto knihu přečíst, tak určitě neuděláte chybu.

Svět který nám autorka předkládá, není rozhodně místo, kde by většina z nás chtěla žít. Minimálně ten reálný svět, stojí za prd. Je plný diktatur, doktrín, zákazů a virtuální reality. Na druhou stranu si dost dobře dokážu představit, že by se zde mohl bohužel za pár generací objevit. Minimálně k tomu zdárně směřujeme a je jenom otázka času kdy a jaká korporace udělá ten rozhodující krok a místo trapného „lajku“ nám dopřeje virtuální realitu se vším všudy všem.

Osobně jsem s knihou měl ze začátku trochu problém. Dokonce jsem se několikrát přistihl, že přemýšlím o tom, že bych ji odložil. Vadilo mě tam kde co. Jmény postav počínaje, střídání přítomnosti – minulosti, reálu – virtuálu nebo třeba jenom prosté označení “šejdíř” mě prostě popuzovalo. Na druhou stranu, mě stále něco nutilo číst dál. Mimochodem co se týká jmen postav, s těmi jsem se popravdě nesžil do teď. V přechodech jednotlivých období či stavů jsem si našel rytmus a Rečková mě po pár stránkách polapila do jednoho ze svých světu, které jsou všude kolem nás. Stačí se jenom pořádně dívat a chtít. Až skoro ve finále jsem si udělal svoji vlastní teorii, proč autorka použila ty divné jména a názvy věci-skutků v knize. A vzal jsem to na milost. Pokud budete chtít napište mi svoji verzi a můžeme o tom hodit řeč ;).

Čím déle jsem knihu četl, tím více jsem se stával empatický a poctivě trpěl s Tajnem a jeho životním osudem. Pomalu servírovaný příběh, dráždí čtenáře zhruba stejně jako nějaké kulinářské delikatesy. A stejně jako u degustačního menu víte co bude následovat, ale stejně jste naprosto odbouráni až to přijde, tak tomu je i zde. Sice tušíte co bude, nebo by mělo následovat, ale kdy a jakou formou to autorka naservíruje vás vždy milé překvapí.

Vladimír Brabec

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

čtvrtek 29. října 2015

Ideální čtení na podzim je Lunapark od Kinga, tvrdí naše recenzentka

Stephen King - Lunapark


Že je King uznávaným spisovatelem a vypravěčem, je všeobecně známo. Takzvaný mistr hororu však nepíše jen stoprocentní hororárny, (jak již bravurně předvedl ve své knize Pan Mercedes), o čemž se čtenáři mohou přesvědčit v knize Lunapark...
Některé knihy se prostě skvěle hodí do nějakého ročního období. Buď tím, že se odehrávají ve stejný čas, nebo svou atmosférou, aurou, kterou vyzařují. Já miluji podzim. Mám své knihy, které nečtu nikdy jindy, než na podzim. Mezi ty patří hlavně Noční Cirkus a série o Charliem od Jenny Nimmo (pro děti, no a co :)). Lunapark je přesně ta kniha, která se hodí na podzim. Na začátek tohoto kouzelného období, kdy se příroda ukládá ke spánku, aby se po zimě jako fénix obnovila a znovu rozvinula své zelené listy.

Inzerát, který zní ,,Pracujte blízko nebe!" zní jako ideální práce pro člověka, který zabředl do hluboké deprese. Dívka, kterou Devin Jones miluje, jejich vztah očividně nevidí stejně jako on. Práce v lunaparku zní jako vítané rozptýlení. Kromě vydělaných peněz získá také pár přátel, díky nimž se Devinovi daří bojovat se splínem a zlomeným srdcem. První láska bolí, zvlášť když skončí.

Lunaparkem, místem, kde se plní dětské sny, však vibruje zlověstný podtón. Legendární Dům hrůzy skrývá krvavé tajemství, které Devina fascinuje. Před lety zde neznámý mladík zavraždil svou dívku, jejíž duch prý setrvává v kulisách Domu hrůzy... Je to pravda? Nebo je to jen legenda, kolující mezi světskými v lunaparku?..

Příběh začíná pozvolna, avšak King skvěle vládne umění upoutat čtenářovu pozornost, omotá si čtenáře kolem prstu a už ho nepustí. Děj není uměle vyhnaný až ke konečnému finále, plyne jako voda – chvilku rychleji, chvilku pomaleji, ale stále vpřed. Lunapark je pro mě jedinečné dílo díky absenci zbytečných odboček.

King sebelepší vypravěč, občas se nechá unést a do příběhu instaluje přebytečné, nudné slepé uličky, které pro hlavní dějovou linii nejsou důležité a jen zbytečně odvádí čtenářovu pozornost. Lunapark je těchto nešvarů zproštěn, za což jsem neskonale vděčná. Příběh je věnován předně hlavnímu hrdinovi, vedlejší postavy dostávají v knize dostatek prostoru, nicméně je stále vidět, čí příběh je vyprávěn.
Jsme seznámeni s nejdůležitějšími prvky a charaktery, které se pohybují kolem hlavního hrdiny, nicméně nejdou extra do hloubky. A což je překvapivé – zde to rozhodně není na škodu. Lunapark je poměrně krátká kniha (208 stran), která ale nepotřebuje zbytečné prodlužování.

Knihu hodnotím 4 z 5 hvězd, což je klasické ohodnocení pro knihu, která mě bavila :) Prostředí bylo příjemné, ačkoliv atmosféra cirkusu se většinou využívá spíše pro strašidelné a hororové filmy/knihy (American Horror Story, 4. série budiž zářným příkladem). I přes pověst hororového krále je Lunapark spíše román s detektivním nádechem a mírně paranormálním podbarvením.
Můj dojem z knihy je mírně rozmlžen ve snovém a nostalgickém oparu, kterým kniha oplývá. Rozhodně je však pozitivní a Lunapark se tímto řadí mezi knihy, které mají zaručeno opakované předčtení někdy v budoucnu.

Hochmanová

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

středa 21. října 2015

Co se stane, když se spojí láska ke knihám, poklidná krajina anglického venkova a obrovská záhada?

Charlie Lovett - Dobrodružství milovníka knih

Co se stane, když se spojí láska ke knihám, poklidná krajina anglického venkova a obrovská záhada? Poměrně zábavné čtení, které potěší srdce každého správného knihomola. Hlavní hrdina románu je totiž knihami a především starými knihami doslova posedlý. Největší dobrodružství jeho života přítom začíná úplně nevinně - nalezením obrázku...

Peter Byerly je americký sběratel a restaurátor vzácných tisků a tak trochu asociál. Před světem se uzavírá ve své dílně nebo v knihovně, zaprášené svazky na policích mu stačí ke štěstí. Jediným, kdo ho dokázal vytáhnout z jeho ulity, byla jeho žena Amanda. Ta však bohužel zemřela a Peter se musí naučit žít bez ní. Usoudí proto, že by bylo rozumné na čas změnit prostředí a odjede do staré dobré Anglie. A právě tam na něj čeká životní dobrodružství.

Začne to úplně nevinně. Při prolistovávání knih v antikvariátu Peter narazí na portrét dámy, která se neuvěřitelně podobá jeho zesnulé manželce. Byl by přísahal, že je to ona, kdyby obrázek nepocházel z 19. století. Autor se podepisuje pouze iniciálami M. B. a nikde o něm není jediná zmínka. Přesto je Peter odhodlán přijít záhadě portrétu na kloub, přičemž ho jeho pátrání zavede na stopu jedné z největších literárních záhad...

Příběh se odvíjí ve třech časových rovinách, které spolu zdánlivě nesouvisí, ale dohromady vytváří ucelenou mozaiku. V první řadě je to hlavní dějová linie z Peterovy současnosti zaývající se pátráním po původu tajemného akvarelu, dále linka Peterovy minulosti, v níž je čtenáři představen jeho vztah s Amandou, a nakonec je to příběh jedné nenápadné knížečky, která se Peterovi dostane do rukou a mohla by od základů změnit literární historii. Respektive vysvětlit jednu z jejích velkých záhad.

Nedá se říct, že by kniha byla nějak mistrovsky napsaná, ale přesto příjemně plyne. Autor se nedokáže vyvarovat opakování slov nebo příliš kostrbatým větným konstrukcím. Patrné je to hlavně v úvodních několika kapitolách. Jak se však příběh rozjíždí a tempo graduje, přestanete drobné stylistické nedostatky vnímat a budete se soustředit jen a pouze na příběh.

Přestože jistá akční linie je přítomná, celé vyprávění je hlavně o hluboké lásce ke knihám a obdivu k nim. Vztah, který si se starými tisky Peter vytváří, je až intimní a nedá se snadno popsat. To musíte zažít. Z příběhu dýchá atmosféra knihoven a stovek zaprášených svazků skrývajících netušené příběhy. Pro Petera jsou knihy tím, čím jsou pro jiné lidi. Jsou to jeho nejvěrnější přátelé, kteří ho nikdy nezradí ani nenechají samotného. Takovou lásku dokáže pochopit jen někdo, kdo je na tom podobně.

Dobrodružství milovníka knih není kniha nijak zvlášť náročná, spíš naopak. Je to příjemné oddechové čtení, u kterého nemusíte moc přemýšlet, pouze se necháváte unášet jeho atmosférou a čekáte, jak to dopadne. A protože láska ke knihám není většině z nás neznámá, žádný správný knihomol by neměl tenhle román minout.

Markéta Damková

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

středa 14. října 2015

Netrpělivě očekávané vydání čtvrtého dílu trilogie Milénium hodnotí naši 2 recenzenti

David Lagercrantz - Dívka v pavoučí síti

Knihu som do rúk brala so zmesou zvedavosti, očakávania a nedôvery. Nešlo mi do hlavy, prečo sa iný autor vracia k v podstate pre mňa už uzavretej trológii. Kto si trúfa po 10 rokoch dokončiť fenomén Milénia a byť následníkom Stiega Larssona? Bude ešte Lisbeth stále Lisbeth a Mikael Mikaelom? Pretože práve to boli moji sprievodcovia vo svete mužov, ktorí nenávidia ženy. Na nich som si získala návyk, na ich osobnostiach, inakosti. Zápletky boli skvelé, hlavne prvá časť, ktorá bola pre mňa vstupenkou do sveta severskej krimi. I keď v ďalších dieloch začala prevládať politika stále Milenium vnímam ako prelom a vzor k porovnávaniu. Tak mi prepáčte že som neodolala a porovnávala......

Od začiatku Dívky v pavoučí síti mi bolo jasné, že Lagercrantz píše vlastným štýlom, nesnaží sa napodobňovať ani sa za každú cenu zapáčiť tým istým čitateľom. Aj keď príbeh pokračuje tam kde Milenium končí je to skrátka „iné“. V prvom rade je to kniha tzv. na jedno zhltnutie. Niekedy som sa pristihla že sa mi nechce ani len vstať a najesť sa, po každej ďalšej kapitole som si hovorila, ešte túto a už vstanem, ale bolo to ako začarovaný kruh, musela som skrátka vedieť čo bude ďalej. Akčné scény sú napísané skvelo, podporujú predstavivosť a nesplasnú ako bublina po prvom výstrele. Na druhej strane sú tam pasáže, kde je priveľa spovedí a trochu moc vysvetľovania a objasňovania minulosti. I keď hlavnou hrdinkou je Lisbeth a je jasné že sa bude písať o metódach hackerov a o obrane pred nimi, predsa len tieto pasáže boli pre mňa ako brzda pri zjazde z riadneho kopca. Postava Salander je však výborná, nestratila nič zo svojej výnimočnosti, ani som nemusela meniť obraz čo som si o nej vytvorila. (Snáď len tá podobnosť s komiksovými hrdinami a jej prešpekulované sesterské vzťahy...) O Blomkvistovi sa však to isté povedať nedá, ten sa akosi len vezie, stále dobieha rozbehnutý vlak i keď občas má aj on svoje svetlé chvíle. Jeho postavu vidím síce ako realistickú, ale v knihe skôr ako slabé miesto, než jedného z nosičov príbehu.

V každom prípade je to výborne napísané. Téma umelej inteligencie, vykrádania technológií, a nepochopených géniov je stále zaujímavá a mužov ktorí nenávidia ženy je na svete stále bohužiaľ dosť. Vôbec sa preto nebudem brániť ak prídu ďalšie časti. Vlastne sa na ne už teraz teším...

Marbla


Dívka v pavoučí síti - D. Lagercrantz


Tři vydané knihy detektivního románu o podivném děvčeti Lisbeth Salanderové a novináři Mikaeli Blomkvistovi se těšily příznivé kritice, a tak se spisovatel Stieg Larsson rozhodl napsat pokračování. Bohužel však nečekaně v roce 2004 zemřel na infarkt a ze čtvrtého dílu nakonec sešlo. Ovšem ne tak docela. David Lagercrantz se rozhodl napsat pokračování sám. Dostal souhlas od nakladatelství, které vlastnilo práva, a pustil se do toho. Podařilo se mu navázat tam, kde Larsson skončil nebo je to jenom laciná kopie?

Ke knize jsem přistupoval se smíšenými pocity. Styl psaní Stiega Larssona jsem si oblíbil a bál jsem se, že by to nový autor mohl pokazit. Jenomže se tak vůbec nestalo. Lagercrantz je věrný předloze, rozdíl téměř nejde poznat. Příběh si udržuje napětí až do poslední stránky. Některé otázky z předchozích dílů doplňuje, další naopak vytváří. Větší roli tu dostane i tajemná a nebezpečná sestra Lisbeth – Kamila.

Dívka v pavoučí síti si trochu pohrává i s tématem dnešní doby. Zaobírá se špionážními organizacemi a jejich posedlostí sledovat všechny a všechno. Také předhazuje otázku výzkumu umělé inteligence, a jaký to bude mít dopad na lidstvo.

Pokračování oblíbené série tedy mohu fanouškům předchozích knih s klidným svědomím doporučit. Nebude je čekat žádné nemilé překvapení, ani úplně odlišný styl psaní. Jakmile se pohrouží do čtení, ani nepoznají, že čtou slova jiného autora. Ovšem ostatní, kteří neznají příběh, by nejdříve měli přečíst předchozí části. A až poté se pustit do nejnovějšího pokračování.

Pavel Šnábl

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

středa 7. října 2015

Bratrstvo krve: Střízlivě hustá recenze

Bratrstvo krve 1 - Hustej nářez - František Kotleta

Pokud hledáte "oddechové" čtení, které se čte rychlostí kadence kulometu, nevadí nebo naopak vítáte krev na každé stránce, sexuální scény z kterých by si kdejaký porno scénárista mohl vzít příklad. Nebo si chcete nostalgicky zavzpomínat na Kulhánka, kdy měl svou nejlepší formu. Máte rádi upíry a UFO je pro vás samozřejmá věc, tak pro vás je to prakticky povinná četba. V ostatních případech si s tím doporučením už tak jistej nejsem.

Kniha, respektive celá trilogie Bratrstvo krve je napsána kvalitně a čtivě, děj prakticky nikdy neklopýtne, stále si v rámci žánru udržuje logiku a spád. Postavy jsou promyšlené a prakticky nic mi nebrání se vcítit do děje a jak se tak říká, splynout s davem ;).

Kdybych psal recenzi po prvním přečtení bylo by to velké WOW! A pěl bych chválu o 106 všemi směry. Na Twitteru jsem v té době, když jsem to četl poprvé, tuším napsal něco ve smyslu:"Kulhánek je mrtev ať žije Kotleta". Tehdy jsem si taky slíbil, že si Bratrstvo musím přečíst ještě jednou a vystavil jsem si knihy na čestné misto. Leč osud tomu chtěl jinak. Za tu dobu co jsem poprvé četl Kotletu uplynulo plno času, mezi tím jsem si v době kdy nebylo co číst, přečetl Vládce strachu a oba Noční kluby a na Kotletu, ač na mě knihy mávaly z police jsem neměl náladu. Teď přišel server Palmknihy.cz s reedicí Bratrstva a já neváhal ani minutu. Tak se ukaž jak křehké bude tvoje masíčko, ty jeden řezníku!

Slušně bych tu knihu shrnul jako velká pocta Kulhánkovi. S tím, že autor efektně vyplnil díru v trhu a udělal si zvučné jméno-značku. Neslušné musím napsat, že je to prach-sprostá vykrádačka, která abych autorům nekřivdil, je bravurně realizovaná. Je tam plno zajímavých, atraktivních, kreativních a osobitých nápadů. Ale kostra na které to celé sedí a podobenství s Kulhánkem, je dle mého názoru dost jasná a značná.

Nicméně zde stále mluvím o nadprůměru české akční fantastiky. A je jedno jestli to psal jedinec nebo team autorů. Proč si myslím, že Kotleta není jeden autor? Nemám k tomu žádné pádné důkazy, ale čím víc o tom přemýšlím, tím mi to dává větší smysl. Nebudu zde spekulovat, každý ať si na to udělá názor sám. Osobně se po konzultaci s internetem spíš kláním k té druhé možnosti.

Alternativní konec... ztráta času pro všechny zúčastněné.

Rozhovory s autorem jsou humorné. Na druhou stranu, když po třetí čtěte za každou cenu vtipné odpovědi... no nic ;).

Reedice jako taková mi nepřišla v ničem zásadně jiná (tedy krom obálky). Asi bych musel být megafanda, abych odhalil rozdíly a nebo brát stránku po stránce a zjišťovat co se změnilo, což se mi opravdu nechce.

Suma sumárum, bych knihu v podstatě doporučil.

Vladimír Brabec

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.