pátek 30. ledna 2015

"Povinná" kniha pro příznivce fantasy - Zaklínač 1. Poslední přání



Sapkowski Andrzej - Zaklínač 1. Poslední přání


Knížky Andrzeje Sapkowského mám rád. 
Vlastně jsem je měl rád ještě dřív než jsem je mohl přečíst. Jeho povídky se začaly objevovat v Ikárii. 
Když začaly u nás vycházet jeho knížky, tak jsem se seznámil s osudem zaklínače Geralta z Rivie a osudy jeho přátel i nepřátel.
Většinou to byl o sám, zaklínač, kdo šel proti monstrům v lidské nebo magické podobě. 
Během doby se dílo Andrzeje Sapkovského rozrostlo a jeho povídky se spojily do celku, kde pořád běží jen o jedno. 
O boj proti monstrům v jakékoliv podobě. 
Většinu povídek jsem již četl samostatně, ale Hlas rozumu je pozvedl na vyšší úroveň. Spoutal je do jednoho svazku, který popisuje a naznačuje další děj. 
Ať se jedná o celkem přímočarou povídku Zaklínač nebo o povídku Menší zlo. 
Tahle kniha je o chlápkovi, kterým by chtěla být většina z nás. Procházeli bychom krajinou, zabíjeli zlo a skládali bychom účty jen sami sobě, svému svědomí.
Proto nejsem jediný, komu se knihy a povídky Andrzeje Sapkowského líbí a kdo má doma tolik jeho knížek, kolik se mu jich podařilo sehnat. A bez ohledu na to kolik máme doma místa.

Radek Hradečný

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

úterý 27. ledna 2015

Varovný signál - thriller, který vzbuzuje mnoho vášní



Lee Child: Varovný signál

Reacher je klasický prototyp muže, který je zvyklý na řád a pořádek. Naučila ho tomu vojenská disciplína. Nic jiného v životě nepoznal. Když je ze dne na den uvržen do civilního „normálního“ života, najednou neví co si s ním počít. Nedovede se začlenit do života a tak se jen tak potlouká světem a hledá příležitostné práce. Hlavně bez závazků a zodpovědnosti. Snaží se nějak přežít.
Krev do žil mu vrátí tři muži, kteří se po něm znenadání začnou vyptávat. Reacher zbystří a svým, léty praxe vytříbeným, vojenským šestým smyslem zjistí, že je něco špatně. Chtěl být bezejmenný občanem jakéhokoliv amerického městečka a najednou se stává hlavním hrdinou. A kladné hrdiny chce většinou někdo zabít. Než zjistí, kdo a proč najednou už není sám. A on není zvyklý být zodpovědný za jiné lidi. Jenomže Julie, dcera jeho učitele a téměř jakoby otce ho nenechává chladným již řadu let. A najednou je to ona, kdo je první na seznamu nežádoucích osob a tedy v ohrožení života.
Reacher zapojí veškerá svá umění, obroušené lety válečných akcí, a začne chránit nejen ji, ale i sám sebe.
Akce, cit, soucit a láska. To vše by nemělo chybět v jakémkoliv akční krimi. V knize Varovné signály se střídá akce s napětím a rozuzlení, dokážete odhadnout až v závěrečné kapitole.


Jitka Zahrádková



Lee Child: Varovný signál

Třetí díl série o Jacku Reacherovi. 376 stran přečteno za pět hodin a patnáct minut. Poprvé v životě jsem si stopovala, jak dlouho knihu přesně čtu, speciálně pro účely této recenze. I když je to třetí díl, v mém případě se jednalo o díl první, a taktéž o první knihu tohoto autora. Nemůžu se zbavit dojmu, že tato první kniha bude zároveň i má poslední, kterou si o Jackovi přečtu.

V recenzích bývá tato kniha označována jako zatím nejslabší, takže jsem při výběru měla zřejmě hodně špatnou ruku. Nedá se nic dělat. Hlavní zápletka nebyla nejhorší. Dokonce bych mohla říct, že zachránila knihu od toho, abych ji nedočtenou odložila. I když se mi nechtělo se k příběhu vracet, stejně kdesi vzadu hlodal červíček zvědavosti, který toužil po uspokojení.

A čím u mě tedy autor narazil? Je až přehnaně detailní! Mám poměrně bujnou fantazii a ocením, když mě autor nechá, abych si některé detaily dotvořila sama. Což Lee Child nedělá. Popíše všechno, přesně, podrobně, únavně, utahaně a nudně. Chápu, že někdo si na to potrpí. Omlouvám se, ale já rozhodně ne.

Další věc, která mi nepředstavitelně lezla na nervy, byla milostná zápletka. Klišé jako z učebnice, které se do příběhu naprosto nehodilo a akorát mě štvalo. Kniha se začala opravdu rozjíždět až přibližně sto stran před koncem, což je dost smutné. Přitom hlavní myšlenka je velice dobrá, překvapivá, napínavá a zajímavá. Jen by si zasloužila lepší zpracování. Takhle u mě kniha naprosto propadla a Lee Child se zařadil mezi autory, kterým se obloukem vyhnu.

Kateřina Dušáková


Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

čtvrtek 22. ledna 2015

Na beton pěkné příběhy v knize BETON od Ivy Pekárkové



Iva Pekárková: Beton


Tato povídková knížka je složená z povídek několika kontinentů. V první části jsou povídky z Československa z doby totality. Vyprávějí o lidech, kteří jsou jakoby bez života, životního elánu, ideí. V povídce Měkká hora za barevnou řekou vypráví o ženě, jejíž syn denně odváží z fabriky zbytky látek, aby je vysypal na smetiště. Žena se svou snachou ihned vyráží zbytky látek prohrábnout, aby si vybraly, co se jim hodí. I ostatní lidé chodí na skládku pro látky. Jedna žena si odváží spoustu kousků na kárce a po večerech z nich šije povlečení, pyžama a pak své výrobky od domu k domu prodává.To se ovšem nelíbí paní, která přes okno sleduje počínání podnikavé švadleny. Neváhá a udává ji na policii.
Další povídka, která mě zaujala je z Ameriky. Richardovy věci se jmenuje. Vypráví o ženě , ketrá přišla o partnera. Katy je velmi nešťastná, pociťuje v životě prázdno, mazlí se s věcmi po svém druhovi. Nechce se jich vzdát. Postupně vyplouvá na povrch, že její přítel byl narkoman, HIV pozitivní a ukončil svůj život skokem z mostu.
V povídce z Londýna Církevní sňatek se afgánská dívka Laima seznámí s muslimem Mirwaisem, který není v Londýně legálně. Rozhodne se za něj provdat, protože velmi touží sdílet s ním společný život a tím mu umožnit legální pobyt ve Velké Británii. Aby toho dosáhli, musí oba navštěvovat každou neděli církevní bohoslužbu. Protože Mirwais odmítá navštěvovat kostel, chodí sama. A tam přemýšlí. O tom, že svého vyvoleného vůbec nezná, neví nic o jeho náboženství a zvycích. Zdá se jí, že před svými přáteli dává najevo pohrdání k ženě, již si vyvolil za manželku . Začíná pochybovat o svém rozhodnutí, provdat se za něho. Ve chvíli, kdy v kostele oznámí jejich ohlášky, už ví, že její partner je terorista.
Nejvíc se mi líbila povídka z Afriky JESEDMHODINRÁNO!VSTAŇ! Je o mladém muži z Nigérie, který má dědečka, který několikrát denně pronáší moudra. Mladému muži to vadí, ale tradice mu nedovolují dát najevo svůj názor. Časem se mu podaří z vesnice odejít do Německa, kde pracuje jako mechanik v autodílně. V obchodním domě si koupí hodiny, které každou hodinu ohlásí Je deset hodin večer, je jedenáct hodin večer. A tak to jde celou noc. Nejhorší je to ráno: JESEDMHODINRÁNO!VSTAŇ! Křičí hodiny, ikdyž je neděle. Chidimu se podaří mezi jednu baterii vložit papírek a tím hlášení času vypnout. Často vzpomíná na svoji rodinu v Nigérii. Když se dozví, že je jeho dědeček nemocný, nemůže chodit, rozhodne se rodinu navštívit. Ani neví proč, vezme s sebou hodiny. Navštíví dědečka a hodiny zapomene u jeho postele. Ráno si dědeček hodiny prohlíží a vytáhne vsunutý papírek. Potom se ozve: JESEDMHODINRÁNO!VSTAŇ! Dědeček vyskočí z postele a vyběhne před dům.
Kniha se velmi dobře čte, některé povídky jsou smutné například o ztrátě bratra, se kterou se nelze smířit, o rasové nenávisti. Všechny povídky spojuje slovo BETON, ať už jako přirovnání k nohám při ztrátě panenství nebo k objektu či komunikaci.

Hana Raabová


Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.


pondělí 19. ledna 2015

Roštěnka na tři způsoby


Alice Claytonová - Roštěnka


Erotických románů v poslední době vychází pořádné množství. Vše, co rozpoutalo Padesát odstínů, už může na někoho působit ohraně. Vždyť už snad muselo být vše řečeno, ne? Jenže autorce Cocktail série se to daří a neustále překvapuje. Její jedinečný styl, tj. propojení erotiky a vtipu, je příjemnou změnou, a očekávané pokračování velmi úspěšného Nabíječe je tak na místě.

Druhý díl s názvem Roštěnka nás opět zavádí do San Franciska. Setkáváme se s Caroline a Simonem, jejich blízkými přáteli i lidsky chovajícím se kocourem Clivem. Vztah ústředních protagonistů se vyvíjí, prohlubuje a vlastně i mění v něco, na co nejsou zvyklí. Jedno vede k druhému, nastává společné bydlení, chyby v komunikaci a schyluje se k možným problémům a hrozbám. Ani další dějové linky ostatních postav nejsou pozadu. I ony nám do příběhu zasahují a tvoří ten správný celek.  Autorka nám na stříbrném podnose nastolila obyčejné problémy, se kterými partneři bojují a ještě k tomu to okořenila notnou dávkou erotiky – když už to ten erotický román je, že? – a kousavým humorem.

Tak, jak nás u prvního dílu Alice Clayton namlsala vtipnými scénami a peprnými hláškami a dialogy, jeho následovník v tomto duchu lehce zaostává. Nemohu ale říct, že jsem se nebavila. Právě naopak. Odlehčená nota se stále udržovala a já si tak vychutnala příjemně strávené čtecí chvilky.
Až na epilog, ten mě zklamal.

Gabriela Maruščáková


Alice Claytonová: Roštěnka 


Kniha navazuje na předchozí díl "Nabíječ". Ten kdo tento díl nečetl bude se v tomto díle optížněji orientovat. Autorka přikládá kočce vlastnosti člověka,což je trochu matoucí,ale pokud budete brát tuto věc s nadhledem, kniha Vás vtáhne do děje. Kniha Roštěnka nám dává náhled na to,jak se může rozvíjet vztah dvou lidí nadálku a jak se může vše pokazit,když se člověk začne podřizovat a měnit život pro toho druhého. Simon je po dlouhém potlačování své minulosti opět zpět ve svém rodném městě a dává se dohromady s kamarády ze svého mládí. Caroline je na vrcholu kariéry a má před sebou životní šanci,která se jen tak neodmítá. Simon se mění a Carolin neví kam dřív skočit,nedokáže se Simonem mluvit o všem jako dřív a to je zásadní trhlina v jejich vztahu. Carolin pomáhá řešit krizi vztahu kamarádky a Simon svého kamaráda,což způsobuje další problémy v jejich vztahu. Kniha nám popisuje jak se názory liší z pohledu mužů a žen a jak každý má jiný náhled co ve vztahu je nejdůležitější. Knihu doporučuji a doufám, že Vás zaujme jako mě.

Klára Bradáčová



Alice Clayton: Roštěnka


Lehce přiostřené romány pro ženy zažívají nyní obrovský boom. Vše samozřejmě odstartovala E. L. James se svými Padesáti odstíny a poté se roztrhl pytel s obdobně laděnými příběhy. Dá se říci, že se Alice Clayton na této vlně svezla také, avšak tato autorka pojala své knihy s větším nadhledem a hlavně humorem. S hlavními aktéry - Simonem a Caroline - jsme měli možnost se setkat v prvním díle zvaném Nabíječ, na který nyní navazuje Roštěnka.

Těm, kterým se dostala Roštěnka do rukou jako první, radím, aby se čtením posečkali a začali s Nabíječem. Druhý díl totiž navazuje na ten první a autorka s objasňováním věcí minulých neztrácí čas. Simona a Caroline zastihneme ve chvíli, kdy žijí poměrně harmonickým životem plným cestování, sexu a cuketových buchet.

Popravdě musím říci, že prvních zhruba 25 % knihy (na webu o e-knihách mohu konečně používat procenta, aniž by mne okolí považovalo za blázna!) se nedělo nic, respektive dělo se stále to samé. Každá kapitola měla stejný průběh: Caroline pracuje à Caroline toho má nad hlavu à Caroline jako zázrakem vše zvládne à Caroline si píše prasečinky se Simonem à Caroline se vyspí se Simonem. A tak pořád dokola. Kdybych měla v tuto chvíli knihu ohodnotit jedním slovem, použila bych výraz „plytké“. Ovšem přednost knihy spočívá v lehkosti a nenáročnosti, proto jsem ani neměla kdovíjaké nutkání ji odložit.

V druhé čtvrtině příběhu se již pomalu začíná něco dít a výše uvedený bludný kruh postupně narušují trhliny. Téměř všechny postavy v knize jsou nádherné a bohaté (což vás mimochodem začne postupem času lehce iritovat), takže když se ve světě těchto dokonalých lidí začaly tvořit první mráčky, škodolibá část mého já se spokojeně uchechtla.

Jenže pak jsem si na jistou nereálnost prostředí zvykla a raději se věnovala příběhu do něj zasazeného. Simon i Caroline se často chovají iracionálně, ale upřímně – kdo ne? Právě tyto jejich výstřelky pomáhají čtenářovi se s postavami ztotožnit a nakonec si je i oblíbit.

Má poslední výtka směřuje k překladu. Některá slova ve mně vyvolávají nevolnost a nemyslím si, že by na vině byla pouze autorka. Již samotný název knihy se mi nelíbí, dále tu máme přezdívku Caroline – „Košilka“, či asi nejnechutnější výraz „mušlička“ (teď budu muset spálit klávesnici). Nicméně frekvence jejich výskytu není natolik vysoká, aby mi to při čtení mělo nějak extrémně vadit.

Rozhodně nechci, aby tato recenze vyzněla negativně. Roštěnka patří ve svém žánru nepochybně k těm lepším knihám. Na rozdíl od svých slavnějších kolegů, Alice Clayton nepoužívá dokola ty stejné věty a fráze, knize nechybí vtip a hlavně – není pouze „o tom jednom.“

Suma sumárum, pokud chcete něco odlehčenějšího, u čeho nemusíte přemýšlet a co máte přečteno za pár dní, Roštěnka je rozhodně dobrá volba. Není to kniha, kterou potřebuji mít vystavenou v knihovně, ale každopádně je to kniha, kterou chci mít ve své čtečce.

Adéla Š.


Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.