úterý 28. dubna 2015

Slavný režisér, terezínské ghetto a děsivá volba

Charles Lewinsky: Gerron

Gerron je románová biografie německého meziválečného oblíbeného herce, zpěváka a režiséra Kurta Gerrona, jejímž autorem je švýcarský spisovatel Charles Lewinsky. Spisovatel na svých webových stránkách o téhle své knize napsal, že když se poprvé dozvěděl o Kurtu Gerronovi, velké hvězdě své doby, která se přátelila s jinými prominenty, tak hned viděl v jeho životním osudu námět pro román. Zpracoval ho bravurně, já sama se nebojím Gerrona označit za nejlepší knihu, co jsem kdy četla.
Příběh Kurta Gerrona je silný a Lewinského podání tento dojem ještě umocňuje. Hlavní hrdina se narodil do dobře situované rodiny obchodníků s oděvy. Měl spokojené dětství, se svým spolužákem z gymnázia vymýšlel a hrával své první scénky. Když nastoupil do maturitního ročníku, začala válka. Celé jeho třídě bylo umožněno složit dřívější maturitu, jen aby mohli chlapci narukovat. Kurt se dostal do Francie, kde se stal svědkem jednoho z prvních použití plynu v boji. Byl ale také zraněn, z toho důvodu ho propustili z armády. Doma pak začal studovat medicínu. Válka ovšem pokračovala, takže si vlast opět žádala Kurtových služeb, využila ho jako medika v jednom lazaretu. Po válce Kurt pokračoval ve studiu medicíny, dokud ho nadobro nezlákalo divadlo.
Po celá dvacátá a polovinu třicátých let si budoval úspěšnou kariéru, oženil se a měl se dobře. Bohužel byl ale také židovského původu, což znamenalo, že musel odejít z Německa nejprve do Francie, potom do Holandska. Z něj vedla cesta už jen do sběrného tábora Westerbork a po něm pak do Terezína. V něm se s Gerronem také poprvé setkáme. Velitel Rahm chce po Gerronovi, aby natočil film plný propagandy o tom, že se Židi mají v Terezíně skvěle. Gerron váhá, ví, že odmítnutí zaručí okamžitý odjezd do Osvětimi nejen jemu, ale i jeho ženě. Ta ho nechá rozhodnout samotného, jen mu sdělí svůj názor, že než se film dokončí, může už být třeba po válce.

Jelikož Charles Lewinsky použil jejich formu, tak sledujeme Gerronovo dilema, zda daný film natočit, přímo z první řady. Toto přirovnání se hodí, protože celý děj knihy je postaven jako slet scén z představení život Kurta Gerrona. Tak ke svému životu občas přistupuje i hlavní hrdina, glosuje ho divadelním a filmovým jazykem. Popíše událost a stručně řekne, že takto by se do finálního scénáře nedostala, protože by byla označena za nepravděpodobnou. Či nechá rozehrát scénu, jak by si přál, aby bývala proběhla. Pak pouze sdělí, jak se stala ve skutečnosti a my vidíme, že je člověk jako každý jiný.

Terezínská současnost se v románu střídá se vzpomínkami na minulé události.

Mám udělat, co mi řekli? Na to musím teprve přijít. Jestli jsem dost statečný, abych řekl Ne. Dost hloupý, abych byl statečný. Musím přemýšlet. A ne se blaženě převalovat ve vzpomínkách.“

Vzpomínky nesděluje bezdůvodně, v dalším vyprání z nich čerpá a odkazuje na ně. V Gerronově vzpomínání se objevují i jeho kolegové z branže a známí. Mluví moc pěkně o Marlene Dietrich, zato ale nesnáší Bertolda Brechta. Zmíněna je i Magda Schneider, matka Romy Schneider, či boxer Max Schmeling, manžel české herečky Anny Ondrákové. Padla jména i jiných umělců, ty ocení znalci meziválečné filmografie.
Sama mohu román všem doporučit. Je to jednak biografie psaná nádherným divadelním a filmovým jazykem, ale také je to osud jednoho Žida za 2. světové války, který se ocitne v Terezíně. Jelikož byl Gerron známou osobností, tak mu Němci dopřáli v Terezíně prominentní zacházení. Co to znamená, to vám řekne hlavní hrdina, který si svou výjimečnou situaci uvědomuje, sám. Jeho vyprávění tak svým způsobem doplňuje vzpomínky mnoha českých Židů, kteří se zmiňují, že s příchodem právě těchto německých prominentů se jejich situace v táboře zhoršila.

Kniha by si ale zasloužila doporučení i jenom díky Gerronovým trefným poznámkám. Ty na jedné straně popisují politické a společenské dění. To je třeba nemožnost vyhodit z armády věčně opilého velitele, protože je příbuzný s Wittelsbachy nebo prohlášení, že si celé Německo koupilo špatné plnicí pero značky Nácek. Na druhé straně jsou tyto postřehy radami do života podložené Gerronovými zkušenostmi.

„Když si někdo začne klást otázky, v tu chvíli prohrál. Musí se brát, co se nabízí. Kašlat na to, co si o něm myslí druzí. Všichni opravdu úspěšní lidé, které znám, jsou egoisté.“

Magdalena Šejdová

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

úterý 21. dubna 2015

Pojďte si přečíst příběh Anny Falcké..

Anna Falcká - Hana Whitton

 Kniha je románem ze 14. století. Vypráví příběh panovníka Karla IV. a jeho druhé manželky Anny. Věnuje se jen krátké části jejich života.
Už od samého začátku mě čtení bavilo, protože historii mám ráda. Podobnou knihu jsem zatím nečetla a tahle mě příjemně překvapila. Dobře a lehce se četla, text byl jednoduchý, žádné složité a těžké popisy a děj uběhl velice rychle. Při čtení jsem se pohybovala na více místech, v podstatě jsem sledovala příběh jakoby více pohledy, aby se nakonec vše sešlo u základní linie.

I když po většinu času bylo jasné kam jaká část směřuje, vůbec to na příběhu neubíralo. Bylo to zajímavé a myslím si, že se kniha zalíbí každému, kdo má rád knihy stylu například Jane Austen nebo jiných autorů věnujících se těmto 'dřívějším dobám', protože je to psané podobným stylem, i když v tomto případě je to psané moderní češtinou.
Na závěr knihy je napsaný epilog, kde je upřesněno, které části jsou pravdivé a historicky podložené, které byly upraveny nebo přidány a co vlastně dodnes neví ani historici a jsou to jen dohady. Což je opravdu dobrý nápad, vzhledem k tomu, že se kniha věnuje skutečným historickým postavám.

A abych to shrnula, rozhodně přečtení této knihy nelituji. Opravdu se mi hodně líbila. Jediné co bych vytkla je, že některé popisované úvahy postav a další informace se opakovaly několikrát a že vše bylo hodně jednoduché, předvídatelné a bez napětí. V konečném hodnocení uděluji čtyři hvězdičky.

Lucy Lillianne

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

úterý 14. dubna 2015

Vodní andělé - další vydařená severská detektivka

Mons Kallentoft -Vodní andělé

Román Vodní andělé je ďalším pokračovaním zo série o Malin Forsovej, inšpektorke zo švédského Linköpingu, ktorá si už dávnejšie vyslúžila povesť dobrého policajta. A to najmä zaťatosťou s akou sleduje stopu a odhodlaním robiť si svoju prácu dobre, i za cenu osobných strát. Ako väčšina hrdinov severskej detektívky i ona sa potýka so súkromnými problémami a závislosťami: nezvládnutý alkoholizmus, denno-denný boj odolať „poháriku“,nevyriešená minulosť a neuspokojivý vzťah s priateľom a dcérou.
Knihou nás vedú tri línie. Jednou je Malinin osobitý pohľad na svet, ktorý nám Kallentoft približuje  prostredníctvom jej vnútorných monológov a vôbec k nej pritom nie je zhovievavý. Druhou je volanie a prosby obetí, ktoré všetko sledujú a čakajú na vytúžený pokoj a spravodlivosť. Treťou je samotný príbeh, ktorý sa začína vraždou mladého manželského páru a zmiznutím ich päťročnej adoptovanej dcéry Elly. Samotný dej je veľmi jednoduchý, žiadne prekombinované zápletky, žiadne vyšperkované policajné akcie, žiadne hry na mačku a myš. Pravidelná, dennodenná, niekedy až ubíjajúca práca celého tímu, ktorých spojil osud stratenej Elly a vedomie ubúdajúceho času.  Stôp je zúfalo málo a nevedú nikam. Každý ďalší krok zdá sa vedie do slepej ulice. Malin cíti zodpovednosť, musí byť šanca to malé vietnamské dievčatko nájsť, ale v podstate chce tým zachrániť aj seba. Hľadá súvislosti, odsúva vlastné povinnosti matky a svoje potreby a túžby. A nezvláda to tak akoby chcela. Je poháňaná nespravodlivosťou sveta, hnevom a paralyzovaná strachom zo zlyhania. Zápasí nielen s nedostatkom informácií a ústretovosti zo strany zainteresovaných, ale aj s ľudskou slabosťou, s vlastnou chuťou upiť sa k smrti, alebo aspoň na chvíľu zabudnúť. Vie aké by to malo následky, všetci v zbore to vedia, pozorujú ju, obávajú sa, čakajú a vedia že to nemala a nemá ľahké.         
V pozadí príbehu cítime vplyv minulých rozhodnutí u všetkých postáv, nielen u Malin. Všetky kroky ktoré urobili či neurobili, odpovede, ktoré pre bolesť vytesnili, otázky, ktoré sa báli položiť, to všetko sa nakoniec vyplaví a je treba prevziať zodpovednosť. Aké až môžu byť dôsledky individuálnych rozhodnutí? Ako sa vysporiadať s pocitmi viny a prinútiť sa všetko napraviť?  Ako sa vyrovnať s vlastnou nedokonalosťou a slabosťou? Kallentoft akoby dobre poznal ako ženy myslia a cítia, pretože aj ja sama, či chcem alebo nechcem všetky tieto otázky smerujem nakoniec na seba. A nie vždy sa mi odpoveď páči. V celej knihe prevláda téma materstva a lásky k dieťaťu. Láska ku všetkým deťom a úcta ku všetkým matkám. A spoločná nenávisť k tým, ktorí toho nie sú schopní, ktorí pre peniaze alebo vlastné potešenie urobia čokoľvek. A takých je treba zastaviť. Malin musí byť tvrdá, k sebe aj k svojim blízkym, dožaduje sa odpovedí, kladie nepríjemné otázky a kúsok po kúsku posúva svoj tím ku krutej pravde. O čo pomalší bol začiatok rozprávania, miestami až blokovaný pravidelnými lyrickými vstupmi, (ktoré mne osobne skôr prekážali) o to rýchlejšie prichádza v závere rozuzlenie.
Démoni, ktorých Malin so svojimi kolegami chytila sú odhalení a čaká ich trest, ale s démonmi, ktorých nosí v sebe a ktorí jej bránia žiť šťastný život, s tými si musí ešte len poradiť. Možno už v nasledujúcom pokračovaní.....uvidíme.

Marbla

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

čtvrtek 9. dubna 2015

Famózní sci-fi, říká o knize Plástev jedu naše recenzentka

Plástev jedu – J. Pecinovský

Anotace – Představte si svět, který je tak přelidněný, že celý povrch kontinentů je zastavěn do výšky několika set metrů, představte si svět, kde většina lidských bytostí pozbyla vlastní vůli a žije jen proto, aby pracovala a regenerovala své síly, představte si svět, v němž je společnost ostře rozdělena na pracující a vyvolené, představte si svět, který tak připomíná strukturu úlu, že se zde pro běžné pojmy používají slova trubec, dělnice, plástev, královna… Jaký může být osud jedince, který se omylem dostane do soukolí nestvůrného systému, ale také jaký může být osud vyvoleného, který se vzepře zavedeným pořádkům ? Podaří se uniknout z nestvůrného bahna plástve? Podaří se prorazit tím nestvůrným systémem násilí, byrokracie a zvůle, kde není místa pro soucit a lásku?

Mayo, trubec zvyklý být v buňkách o malých rozměrech, trubec, který automaticky plní své úkoly a na pracoviště je přemísťován pohyblivými buňkami. Poslušný takřka nemyslící „stroj“.
Na své dnešní cestě do práce zjistí, že u sebe nemá klaret. Malou krabičku, která monitoruje všechny osoby. Zpanikaří, zjistí, že ve svém oděvu má na kapse díru. Nechce být potrestán, ale buňky si ho předávají až k „autobusu“. Zde narazí na někoho nového. Všichni trubci jsou v šedém obleku. Je tu však přítomen člověk ve fialovém, ještě se s nikým takovým nesetkal, dokonce s ostatními hovoří.

Mayo přemýšlí jak se vyhnout trestu, v poslední vteřině před rozdělením buněk autobusu se natáhne a fialovému člověku vezme jeho fialový klaret. Očekává trest ještě větší , než by dostal za pouhou nedbalost, že je bez svého. Avšak k jeho údivu, tento fialový přístroj s ním komunikuje. Ještě nikdy nezažil, že by klaret mluvil, aspoň ty jejich šedé to neumí. Klaret ho veze na pro něj zcela neznámé místo.
Vyklouzl z vozidla, protože se otevřela dvířka, pevně sevřel klaret a pomalu se belhal směrem, kde se v šedé stěně rýsoval obdélníkový otvor. Vytušil v něm kabinku, která ho může dopravit zpět. Chůze byla nepřirozeným pohybem a Mayo se neměl čeho přidržet, přesto však úporně kráčel dál. Tvář měl zkřivenu námahou a nezměrným úsilím, ruce zaťaté v pěst, jen s obtížemi udržoval rovnováhu, ale šel a šel. Konečně se dotkl rukou stěny. Chvíli odpočíval a pak pronikl do komůrky. Dveře se za ním zaklaply.
Mezitím řeší Mon Lester-pravý majitel, dilema. Přišel o svojí identifikaci. Avšak zprvu se nebojí. Očekává poplach. Klarety jsou na bázi otisků prstů, je téměř nemožné, aby ten troufalý trubec měl stejný otisk prstu. Když se však notnou chvíli nic neděje, začne cítit pochyby, že by přeci jen měl? Je odveden před „soud“, kde ho odsoudí za zapomenutí klaretu jako Maya. Jeho námitky jsou pouze odměněny zvýšením trestu. Teď je Mayo.

Avšak nic není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Autor celý děj promyslel do skutečně zajímavých detailů. Radila bych s nikým nesympatizovat, protože lidé mají i své temné stránky a délka jakéhokoliv života je zde vysoce nejistá.
Propletenec počátečního děje se posouvá i o nějaký čas kupředu. Ukazuje nám následky jedné „výrobní“ a typicky lidské chyby. Jak může jedna zapomenutá drobnost změnit celý zaběhlý proces.

Je zde Klasická hierarchie, pouze s velice drsnými „okraji“. Trubci v plástvi pracují pro mocné, vyvolené. Nejsou zde bráni jako nic víc, než pouhé pracovní síly, stroje, které automaticky dělají práci, pro kterou jsou předurčeni. Nemají možnost sami uvažovat, rozhodovat se, protestovat.
Jenže, co když se někdo, možná kvůli výrobní chybě, rozhodne udělat něco nevídaného? Jaké následky to může mít, si již musíte přečíst sami. Je zde krásně nastíněna „teorie chaosu“ kdy pouhé mávnutí motýlích křídel způsobí konec světa. Kdy genetické kódy nezajišťují takové bezpečí, jaké by měly, má to totiž háček, klasické věci co známe a co jsou pro nás platné, v bilionech trubců neplatí. A jediný otisk palce můžou mít statisíce tvorů…. A tímto „drobným“ nedostatkem se běh věcí zásadně mění…
Potkáte zde prazvláštní tvory, trubce. Jsou upraveni dle svého zařazení. Někteří mají manuálně velice vyvinuté ruce, jiní neskutečný jemnocit. Kapitolu samu pro sebe mají Královny Plástve. U této části mi padali oči z důlků. Jejich popis a úkol je neskutečný, zároveň však pro chod plástve velice důležitý.

Závěr knihy je podle mého výborný. Zvraty a překvapeními je kniha velice nabitá. Na jednu stranu je příběh ukončen, avšak víme, že jsou ještě dva svazky Dětí plástve a Plástev v ohrožení.

Takže tuto sci-fi výpravu si rozhodně nenechte ujít. Je svým způsobem naprosto famózní.

Za poskytnutí e-knihy k recenzi děkuji Palmknihám !

Jitka Jitulisko

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

pátek 3. dubna 2015

Napínavý román s výborným hodnocením od našich recenzentů..

Plavec - Joakim Zander

Nevzpomínám si, že bych kdy četl nějaký špionážní román. Snad jako dítě v dobách hluboké totality jsem hltal propagandisticky laděné příběhy kapitána Klosse z druhé světové války o neohroženém polském špionovi v sídle berlínské SS. A když se mi jakousi šťastnou náhodou dostala do ruky kniha Plavec švédského autora Joakima Zandera, nevěděl jsem jak k tématu zpravodajských her přistoupit. Nakonec jsem si řekl, že nejjednodušší bude knihu poslat do čtečky a pustit se do četby.
„Jen ve vodě mohu zapomenout.“ Tak charakterizuje svůj život plavec, který vše, co je v životě důležité obětoval pochybné službě vyšším zájmům. Zpověď bezejmenného amerického agenta, bezejmenné vládní organizace, kterou je celý příběh protkán, mě zcela pohltil od první kapitoly. Příběh vlastní viny a zoufalství pracovníka tajných služeb se sklony k sebemrskačství uprostřed krutosti a nelidskosti, která je produktem každé války, ať otevřené, nebo té skryté, hořící den za dnem na všech frontách naší stařičké zeměkoule, zalézá pod kůži a zasáhne nitro i těch nejotrlejších cyniků.
Vůbec nejde o to, k jaké špíně se připletl Mahmúd Šammúš, švédský student práv. V okamžiku, kdy se od kamaráda ze základní vojenské služby dozví o počítači ukrytém kdesi v Paříži, začne zoufalý boj o přežití sympatického Araba a jeho bývalé přítelkyně Klary Walldéenové, osobní asistentky poslankyně Evropského parlamentu.

Zmatek se pomalu mění v jistotu, že vůbec nejde o informaci samotnou. Jde totiž jen o likvidaci nepohodlných svědků tajné operace na jedné straně a o přežití nevinných na straně druhé. Podaří se lidem, kteří s tajnými službami nemají nic společného, uniknout z jejich pasti a objevit co tady smrdí? A jak do toho všeho zapadá ona zpověď agenta začínající před třiatřiceti lety, kdy se jeho žena stala obětí bomby určené jemu?

Knihu Plavec vydalo nakladatelství Host – vydavatelství, s. r. o., Brno ve zdařilém překladu Luisy Robovské. Obálka byla převzata z původního originálu Simmaren vydaného nakladatelstvím Wahlström & Widstrand ve Stockholmu roku 2013. Předpokládám, že originál je po literární stránce stejně kvalitní jako překlad, a paní Robovské bych tak rád vyjádřil vděčnost za to, s jakou grácií nám tuto kvalitu dokázala zprostředkovat. Příběh je totiž mistrně vystavěný, a s přibývajícími událostmi graduje až k závěrečnému finále, takže se vůbec nedivím, že nejen v Německu se Plavec stal bestselerem.
Podle dostupných informací už práva zakoupila americká filmová společnost a doufám, že hollywoodský průmysl z díla nevytvoří paskvil, jak se to občas u kvalitních literárních předloh stává.

Hranice mezi státy mizí stejně jako hranice mezi přítelem a nepřítelem, pravdou a lží, minulostí a přítomností…
Tak začíná upoutávka knihy Plavec. Tato věta trefně dílo charakterizuje. Nicméně zbytek prozrazuje až příliš z děje a podle mého názoru se autor anotace dopustil velmi časté chyby mnoha českých vydavatelství, za kterou by si každý takový pisálek zasloužil jednu za ucho.
A tak se anotací nezdržujte, otevřete knihu nebo zapněte čtečku, abyste si přečetli první slova knihy: „Kolem nás nadále zuří šílenství mocností…“

Otakar Nechvátal

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

Joakim Zander: Plavec


Kniha je svět, doba, čas, který se s poslední stránkou, slovem, tečkou rozplyne. Ve chvíli kdy se začtu do první stránky jsem v tom světě, době a čase.
Knížka o světě špionáže se mi dostala do rukou ŠŤASTNOU náhodou. Znala jsem jen filmy a nemám je ráda, hodně politiky, vyšších zájmů. Samozřejmě jsou i tady, ale v únosné míře.
V knize se hlavně odehrává strhující příběh lidí, kteří o něco bojují, chtějí napravit chyby a snaží se přežít. Děj, zasazený převážně do mého oblíbeného Švédska okolo vánočních svátků, se žene kupředu jako lavina, nenechá málem nadechnout, ani vydechnout. Odtrhnout se je skoro nemožné, hltala jsem kapitoly jednu za druhou. Měla jsem pocit jako bych tam byla a sledovala děj vlastníma očima, viděla města i skály a moře.

Tato kniha určitě stojí za přečtení! Čtu poslední stranu, poslední slovo, tečku. Jakmile knihu zavřu, opravdu se tento svět rozplyne? Tento příběh je smyšlený, nepopisuje žádné skutečné události podoba čistě náhodná?

Lenka Hanáková

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.