úterý 28. dubna 2015

Slavný režisér, terezínské ghetto a děsivá volba

Charles Lewinsky: Gerron

Gerron je románová biografie německého meziválečného oblíbeného herce, zpěváka a režiséra Kurta Gerrona, jejímž autorem je švýcarský spisovatel Charles Lewinsky. Spisovatel na svých webových stránkách o téhle své knize napsal, že když se poprvé dozvěděl o Kurtu Gerronovi, velké hvězdě své doby, která se přátelila s jinými prominenty, tak hned viděl v jeho životním osudu námět pro román. Zpracoval ho bravurně, já sama se nebojím Gerrona označit za nejlepší knihu, co jsem kdy četla.
Příběh Kurta Gerrona je silný a Lewinského podání tento dojem ještě umocňuje. Hlavní hrdina se narodil do dobře situované rodiny obchodníků s oděvy. Měl spokojené dětství, se svým spolužákem z gymnázia vymýšlel a hrával své první scénky. Když nastoupil do maturitního ročníku, začala válka. Celé jeho třídě bylo umožněno složit dřívější maturitu, jen aby mohli chlapci narukovat. Kurt se dostal do Francie, kde se stal svědkem jednoho z prvních použití plynu v boji. Byl ale také zraněn, z toho důvodu ho propustili z armády. Doma pak začal studovat medicínu. Válka ovšem pokračovala, takže si vlast opět žádala Kurtových služeb, využila ho jako medika v jednom lazaretu. Po válce Kurt pokračoval ve studiu medicíny, dokud ho nadobro nezlákalo divadlo.
Po celá dvacátá a polovinu třicátých let si budoval úspěšnou kariéru, oženil se a měl se dobře. Bohužel byl ale také židovského původu, což znamenalo, že musel odejít z Německa nejprve do Francie, potom do Holandska. Z něj vedla cesta už jen do sběrného tábora Westerbork a po něm pak do Terezína. V něm se s Gerronem také poprvé setkáme. Velitel Rahm chce po Gerronovi, aby natočil film plný propagandy o tom, že se Židi mají v Terezíně skvěle. Gerron váhá, ví, že odmítnutí zaručí okamžitý odjezd do Osvětimi nejen jemu, ale i jeho ženě. Ta ho nechá rozhodnout samotného, jen mu sdělí svůj názor, že než se film dokončí, může už být třeba po válce.

Jelikož Charles Lewinsky použil jejich formu, tak sledujeme Gerronovo dilema, zda daný film natočit, přímo z první řady. Toto přirovnání se hodí, protože celý děj knihy je postaven jako slet scén z představení život Kurta Gerrona. Tak ke svému životu občas přistupuje i hlavní hrdina, glosuje ho divadelním a filmovým jazykem. Popíše událost a stručně řekne, že takto by se do finálního scénáře nedostala, protože by byla označena za nepravděpodobnou. Či nechá rozehrát scénu, jak by si přál, aby bývala proběhla. Pak pouze sdělí, jak se stala ve skutečnosti a my vidíme, že je člověk jako každý jiný.

Terezínská současnost se v románu střídá se vzpomínkami na minulé události.

Mám udělat, co mi řekli? Na to musím teprve přijít. Jestli jsem dost statečný, abych řekl Ne. Dost hloupý, abych byl statečný. Musím přemýšlet. A ne se blaženě převalovat ve vzpomínkách.“

Vzpomínky nesděluje bezdůvodně, v dalším vyprání z nich čerpá a odkazuje na ně. V Gerronově vzpomínání se objevují i jeho kolegové z branže a známí. Mluví moc pěkně o Marlene Dietrich, zato ale nesnáší Bertolda Brechta. Zmíněna je i Magda Schneider, matka Romy Schneider, či boxer Max Schmeling, manžel české herečky Anny Ondrákové. Padla jména i jiných umělců, ty ocení znalci meziválečné filmografie.
Sama mohu román všem doporučit. Je to jednak biografie psaná nádherným divadelním a filmovým jazykem, ale také je to osud jednoho Žida za 2. světové války, který se ocitne v Terezíně. Jelikož byl Gerron známou osobností, tak mu Němci dopřáli v Terezíně prominentní zacházení. Co to znamená, to vám řekne hlavní hrdina, který si svou výjimečnou situaci uvědomuje, sám. Jeho vyprávění tak svým způsobem doplňuje vzpomínky mnoha českých Židů, kteří se zmiňují, že s příchodem právě těchto německých prominentů se jejich situace v táboře zhoršila.

Kniha by si ale zasloužila doporučení i jenom díky Gerronovým trefným poznámkám. Ty na jedné straně popisují politické a společenské dění. To je třeba nemožnost vyhodit z armády věčně opilého velitele, protože je příbuzný s Wittelsbachy nebo prohlášení, že si celé Německo koupilo špatné plnicí pero značky Nácek. Na druhé straně jsou tyto postřehy radami do života podložené Gerronovými zkušenostmi.

„Když si někdo začne klást otázky, v tu chvíli prohrál. Musí se brát, co se nabízí. Kašlat na to, co si o něm myslí druzí. Všichni opravdu úspěšní lidé, které znám, jsou egoisté.“

Magdalena Šejdová

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

Žádné komentáře:

Okomentovat