pátek 3. dubna 2015

Napínavý román s výborným hodnocením od našich recenzentů..

Plavec - Joakim Zander

Nevzpomínám si, že bych kdy četl nějaký špionážní román. Snad jako dítě v dobách hluboké totality jsem hltal propagandisticky laděné příběhy kapitána Klosse z druhé světové války o neohroženém polském špionovi v sídle berlínské SS. A když se mi jakousi šťastnou náhodou dostala do ruky kniha Plavec švédského autora Joakima Zandera, nevěděl jsem jak k tématu zpravodajských her přistoupit. Nakonec jsem si řekl, že nejjednodušší bude knihu poslat do čtečky a pustit se do četby.
„Jen ve vodě mohu zapomenout.“ Tak charakterizuje svůj život plavec, který vše, co je v životě důležité obětoval pochybné službě vyšším zájmům. Zpověď bezejmenného amerického agenta, bezejmenné vládní organizace, kterou je celý příběh protkán, mě zcela pohltil od první kapitoly. Příběh vlastní viny a zoufalství pracovníka tajných služeb se sklony k sebemrskačství uprostřed krutosti a nelidskosti, která je produktem každé války, ať otevřené, nebo té skryté, hořící den za dnem na všech frontách naší stařičké zeměkoule, zalézá pod kůži a zasáhne nitro i těch nejotrlejších cyniků.
Vůbec nejde o to, k jaké špíně se připletl Mahmúd Šammúš, švédský student práv. V okamžiku, kdy se od kamaráda ze základní vojenské služby dozví o počítači ukrytém kdesi v Paříži, začne zoufalý boj o přežití sympatického Araba a jeho bývalé přítelkyně Klary Walldéenové, osobní asistentky poslankyně Evropského parlamentu.

Zmatek se pomalu mění v jistotu, že vůbec nejde o informaci samotnou. Jde totiž jen o likvidaci nepohodlných svědků tajné operace na jedné straně a o přežití nevinných na straně druhé. Podaří se lidem, kteří s tajnými službami nemají nic společného, uniknout z jejich pasti a objevit co tady smrdí? A jak do toho všeho zapadá ona zpověď agenta začínající před třiatřiceti lety, kdy se jeho žena stala obětí bomby určené jemu?

Knihu Plavec vydalo nakladatelství Host – vydavatelství, s. r. o., Brno ve zdařilém překladu Luisy Robovské. Obálka byla převzata z původního originálu Simmaren vydaného nakladatelstvím Wahlström & Widstrand ve Stockholmu roku 2013. Předpokládám, že originál je po literární stránce stejně kvalitní jako překlad, a paní Robovské bych tak rád vyjádřil vděčnost za to, s jakou grácií nám tuto kvalitu dokázala zprostředkovat. Příběh je totiž mistrně vystavěný, a s přibývajícími událostmi graduje až k závěrečnému finále, takže se vůbec nedivím, že nejen v Německu se Plavec stal bestselerem.
Podle dostupných informací už práva zakoupila americká filmová společnost a doufám, že hollywoodský průmysl z díla nevytvoří paskvil, jak se to občas u kvalitních literárních předloh stává.

Hranice mezi státy mizí stejně jako hranice mezi přítelem a nepřítelem, pravdou a lží, minulostí a přítomností…
Tak začíná upoutávka knihy Plavec. Tato věta trefně dílo charakterizuje. Nicméně zbytek prozrazuje až příliš z děje a podle mého názoru se autor anotace dopustil velmi časté chyby mnoha českých vydavatelství, za kterou by si každý takový pisálek zasloužil jednu za ucho.
A tak se anotací nezdržujte, otevřete knihu nebo zapněte čtečku, abyste si přečetli první slova knihy: „Kolem nás nadále zuří šílenství mocností…“

Otakar Nechvátal

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

Joakim Zander: Plavec


Kniha je svět, doba, čas, který se s poslední stránkou, slovem, tečkou rozplyne. Ve chvíli kdy se začtu do první stránky jsem v tom světě, době a čase.
Knížka o světě špionáže se mi dostala do rukou ŠŤASTNOU náhodou. Znala jsem jen filmy a nemám je ráda, hodně politiky, vyšších zájmů. Samozřejmě jsou i tady, ale v únosné míře.
V knize se hlavně odehrává strhující příběh lidí, kteří o něco bojují, chtějí napravit chyby a snaží se přežít. Děj, zasazený převážně do mého oblíbeného Švédska okolo vánočních svátků, se žene kupředu jako lavina, nenechá málem nadechnout, ani vydechnout. Odtrhnout se je skoro nemožné, hltala jsem kapitoly jednu za druhou. Měla jsem pocit jako bych tam byla a sledovala děj vlastníma očima, viděla města i skály a moře.

Tato kniha určitě stojí za přečtení! Čtu poslední stranu, poslední slovo, tečku. Jakmile knihu zavřu, opravdu se tento svět rozplyne? Tento příběh je smyšlený, nepopisuje žádné skutečné události podoba čistě náhodná?

Lenka Hanáková

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

Žádné komentáře:

Okomentovat