čtvrtek 30. července 2015

Od konce k začátku: Jeffery Deaver boduje na plné čáře…

Jeffery Deaver – Říjnový seznam 


Jeffery Deaver je již řádku let mezi králi detektivek. Jeho styl je jedinečný, příběhy plné šokujících zvratů a dokonalých zápletek. Říjnový seznam není přímo typickým dílem, protože je psán od konce k začátku, zato je to naprosto dokonale propracovaný příběh, který vyrazí dech…

Pravidelného čtenáře detektivek jen tak něco nepřekvapí. Sem tam možná nečekaný pachatel trestného činu, sem tam dobře propracovaná zápletka. Napsat ale příběh, který začíná poslední kapitolou a postupně se propracovává k začátku, to je opravdu umění. A Jeffery Deaver ho zvládl na jedničku.
Ze začátku působí poněkud chaoticky. Spousta osob, rychlý spád… Krátké kapitoly, které moc vodítek neposkytují. Ale čím víc se čtenář propracovává k první kapitole, tím víc zůstává v němém úžasu.

Zápletka se jeví jednoduše - mladá žena je vydírána a jako rukojmí je držena její malá dcera. Musí najít tajemný Říjnový seznam a zaplatit výkupné. Sama ale nemá ani jedno... Jak tuhle situaci vyřeší a jakou roli v celé věci hrají ostatní postavy?

Nebyl by to ale Deaver, kdyby vše nebylo tak trochu jinak. Před očima čtenáře se rozplétá dokonale postavený příběh, který rozhodně stojí za přečtení. Nechybí mu napětí, dynamicky utíkající děj, který Vás nenechá odpočinout a nutí Vás číst, dokud se nedostanete k poslednímu slovu.
Děj je postavený především na dialozích. Samozřejmě mu nechybí dovysvětlení v podobě myšlenkových pochodů postav, ale dialogy jsou to, co pomáhá příběhu udržet napětí a rychlý spád. Když se pak dostanete k závěru a odkryje se před Vámi zápletka, možná budete muset listovat zase na začátek, ale mohu garangovat, že Deaver Vás opravdu překvapí. Ani ne tak rozsahem jako dokonalou zápletkou a netradičním zpracováním.

Hodnocení: 95%

Tereza Bártová


Jeffery Deaver: Říjnový seznam

Nejprve se musím přiznat, že Říjnový seznam byla má první přečtená kniha od autora Jefferyho Deavera. Přitom čtu detektivky velice ráda a v knihovničce nebo na čtečce jich mám už hodně.
Dá se říct, že autor svému řemeslu opravdu rozumí. To dokazuje jeho odvaha začít psát knihu od konce na začátek.
Příběh jsem zpočátku vnímala dost obtížně. Chvílemi jsem přemýšlela o tom, jestli se mi vůbec text stáhl do čtečky dobře. Ale pravdou je, že vás autor vhodí hned na začátku do rozbouřených vod událostí s tím, že se prostě musíte rychle v ději zorientovat. Chce to číst si kapitoly jakoby odděleně, pak už se rychle zorientujete a vše do sebe začně pomalu a pěkně zapadat. Je pravda, že mi to pár kapitol teda trvalo, ale když jsem se „chytla“ děj mě doslova pohltil. Hlavní postavy jsou dobře zapamatovatelné a není jich moc. Zápetka a styl vyprávění je díky vyprávění od konce na začátek docela zvláštní a netradiční. Ještě jsem se s tím u žádné knihy teda nesetkala., ale Jeffry Deavera dokázal, že to tak jde. Celá dějová línie je převrácena a přesto se můžete těšit na napínavý příběh, ve kterém nechybí neuvěřitelné zápletky, které vás překvapí a dostanou. Když už si myslíte, že vás nic nepřekvapí, zjistíte, že nic není takové, jak se za začátku zdálo. Díky tomu pak dává smysl čtení od konce na začátek, protože jinak by děj tak nevynikl. Na co se teda můžete těšít?
Příběh začíná ve chvíli, kdy vyděšená a rozčilená Gabriela McKenziová čeká na zprávy o své unesené dceři Sáře. Padouch jménem Joseph ji odvedl a snaží se Gabrielu vydírat. Chce po ní půl milonu dolarů a tzv. Říjnový seznam. Tajemný dokument Gabrielina bývalého šéfa, který zpronevěřil peníze a utekl do zahraničí neznámo kam.

Jenomže co když je všechno úplně jinak? Kdo je na straně dobra a kdo na straně zla? To co si myslíte na začátku knihy, může být po pár kapitolách úplně jinak. A to se mi líbí. Říjnový seznam je osvěžující změnou oprotí jiným detektivkám, protože tady neodhadnete dopředu co se stane, kdo je padouch a jak to všechno dopadne.

Knihu doporučuji všem, kdo mají rádi napětí, dobrodružství a nebojí se číst příběh naruby.

Sisa Beránková

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

úterý 28. července 2015

Historická fantasy odehrávající se na našem území

Zdeněk Žemlička: Vlčice

Historická fantasy odehrávající se na našem území, není v české literatuře novinkou. Nakladatelství Epocha nabízí čtenářům fantaskní pohled do historie očima netradiční hrdinky, díky románu Zdeňka Žemličky, Vlčice.

V knize sledujeme život vlkodlačice Kroany, která je hnána touhou po pomstě, jenž chce vykonat na markomanském králi. Král Marobud zavinil smrt její rodiny a to díky chtíči, kdyžse chtěl zmocnit Kroaniny matky. Byl však odmítnut, a tak se ji rozhodl uzmout násilím.

Avšak nepočítal s tím, že si zahrává s bytostí mocnější než tuší, s vlkodlakem, ze strachu vydal příkaz, aby byla celá rodina povražděna. Jediným přeživším a současně svědkem smrti svých rodičů se stala Kroana.

Děj příběhu je zasazen do Čech, který kdysi obýval keltský kmen Bojů, avšak byl téměř vyhlazen vpádem markomanského krále Marobuda, který se snaží upevňovat svoji moc a zvětšovat mocenský vlil. Autor využívá historické reálie, zasazuje je do vlastního světa a tím vytváří obraz doby minulé.

Příběh ze začátku nemá ucelený děj, čtenář váhá, zda autor nevěděl, kterým směrem chce příběh směrovat nebo to byl záměr. Ukázkově zde můžeme vypozorovat, jak se spisovatel ve své prvotině vyvíjí. V úvodu se Žemlička s příběhem snaží vžít, testuje hranice svého světa a rozhoduje se jak dál. Asi v jedné čtvrtině příběhu začíná řádně utahovat otěže a příběh uceleně usměrňovat, což se mu po zbytek knihy bez problému daří.

Každá kniha je vesměs specifická tím, že ústřední postava má nějaký cíl, který vede přes množství překážek a když se k němu dopracuje, dobrodružství skončí. V románu Vlčice tomu tak není, Kroana směřuje za pomstou, tento záměr je však dlážděn menšími, leč významnými milníky, které příběh posunují kupředu. Když má čtenář pocit, že je na konci knihy, autor se vytasí s něčím novým a dobrodružství vesele pokračuje. V některých částech jsem opravdu čekal něco ve smyslu – „Teď bude konec, budu se muset počkat na další díl“, ale autor prozíravě čtenáře nenechá usnout na vavřínech.

Možná zbytečně je zde naroubována věštba, která předpovídá králi Marobudovi neslavný konec. Proroctví dává ději určitý fantasy nádech, ale určitě by román fungoval i bez ní.
Ostatně v příběhu se kromě vlkodlaků, vyskytují nadpřirozené bytosti, kterým autor říká „děti lesa“.

Po stylistické stránce Žemlička píše vcelku čtivě. Snaží se čtenářům aspoň trochu přiblížit mluvu v tomto období, ale občas využívá moderní slangovější výrazy, které se dle mého názoru do příběhu příliš nehodí. Zajímavostí je, že každá kapitola nese název, dle věty, která se v ní vyskytne, to bylo první, co mě zaujalo.

Postav je v příběhu přehršel. Každá z nich je víceméně důležitá, ale přehlednosti to nepřidává a občas se ztratíte v tom, kdo je kdo. Každopádně autorovi klobouk dolů za to, že tolik jmen vymyslel. Nejdůležitější pro samotný děj je hlavní hrdinka, emancipovaná žena Kroana. Krom toho, že se musí udržet ve světě, kde vládnou muži, je jedním z mála vlkodlaků. Tato kombinace není v české či světové fantastice zvykem, proto autor dostává zlatého bludišťáka za kreativitu. Úctyhodně se Žemlička popasoval s Kroaninými pocity a ženstvím a téměř nejde poznat, že by tuto postavu psal muž.

Jelikož první vydání příběhu o vlkodlačici Kroaně vyšlo již v roce 2005, je nové vydání příjemným připomenutím toho, že česká literární scéna měla a má co říct. Příběh vlkodlačice Kroany je poutavým dobrodružstvím a nadchne každého fanouška historické fantasy. Autor zpracoval román se zajímavou hrdinkou s neustále se měnícím, přesto neotřelým příběhem. Vlčice patří rozhodně mezi knihy, které mají co nabídnout. Na letní lenošení u vody, či při cestě na dovolenou je tento román horkým kandidátem.


Matuška


Vlčice – Žemlička

Ačkoliv děj je často velmi předvídatelný, některé nečekané dějové zvraty činí knihu Zdeňka Žemličky velmi čtivou.

Děj začíná věštbou pro makromanského krále Marobuda. Král se jí chce vyhnout a nechá zabít zabít mírumilovné vlkodlaky krále Bójů Bellovese a jeho ženu Brennu, žijící v ústraní. Paradoxně tím roztočí kola nenávisti a pomsty. Hlavní hrdinka Kroana je totiž dcerou zabitých vlkodlaků. Začínáme sledovat Kroanu, jakým způsobem chce vykonat pomstu . Nejpodrobněji a nejlépe spisovatel popisuje boje a bitky. Zde naprosto nešetří podrobnostmi o zraněních a způsobu smrti . Vzhledem k tomu, že Kroana je bojovnice a jako taková se nechá najmout Marobuldem, je bojů v knize dost a dost.

Lovec Kristom a skřítek Pelíšek jí přijmou do svého společenství jako malého sirotka. A je to Kristom, její první láska, který jí zavrhne, když zjistí, čím Kroana je. Tím posílí její touhu pomstít se králi. Její přátelství s lidmi i dalšími bytostmi je často zkouškou toho, jak jí ostatní dokážou přijmout v případě , že je dozví, co je Kroana vlastně zač.Je zajímavé je sledovat, jak se jejich postoj ke Kroaně mění. Přítelkyní se jí stane třeba Alexa, jenž je člověkem a naopak vlkodlak Keven jí chce zabít.
Pomocí nejbližší přítelkyně rusalky Meruzalky dojde Kroana k poznání , že pomsta jako smysl života není nejlepší cíl. K tomuto poznání dojde po setkání s bohem Wotanem, po spoustě bojů mezi Římany a Markomany nebo Kvády.Než se dostane kniha ke konci je tu ještě útěk Alexy od manžela, těhotenství Kroany, její naprosté ochrnutí po bitce s Běsy i zázračné uzdravení, návrat do rodného údolí spolu se skřetem i Kristomem. Jak ? přečtěte si to.

Agewa runy

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

středa 22. července 2015

Čtivá honba za forenzními důkazy, to je další Peter May

Peter May – Výjimeční lidé

Stará vražda a komplikované rodinné vztahy. Je vám to povědomé? Ano, vítejte ve světě Petera Maye. I když u Výjimečných lidí máme spíš pocit, že se autor vydal na dovolenou. Frivolní Paříž místo temných Vnějších Hebrid, lehká kriminálka místo drásavých tragédií a vztahy, které sice jsou komplikované, ale koneckonců docela běžné. Nová detektivka Petera Maye postrádá naléhavost jeho trilogie z ostrova Lewis, ale přináší příjemné osvěžení pro volné chvíle.

Hlavní postava, vysokoškolský pedagog Enzo je sympaťák. May ho obdařil rysy přitažlivého melancholika, který se vlivem svých zkušeností tak trochu bojí života. Přesto přijímá výzvu a vrhne se do svého dosud největšího dobrodružství. Rozhodne se dokázat, že dávné zmizení proslulého kritika je ve skutečnosti vraždou. A co se zpočátku jevilo jako akademický spor o metodách moderní kriminalistiky a forenzní vědy, se promění v životu nebezpečný souboj se zákeřným vrahem nebo dokonce vrahy.

Zápletka odhalování starého zločinu, které se stane svého druhu honbou za pokladem, je rozhodně čtenářsky atraktivní. May je navíc zkušený autor, který svoje myšlenky zprostředkovává čtivě, stránky jenom letí. Jeho silnou stránkou je vykreslení atmosféry, zejména mezi postavami. May vybírá typické situace, které dobře přibližují jejich charaktery a způsoby jednání. Na poměrně malém prostoru pronikneme postavě takříkajíc pod kůži. Na rozdíl od hebridské trilogie se však Mayovi nedaří tolik pracovat s atmosférou míst. Chvilkami máme pocit, že čteme místopis. Prostě příliš mnoho názvů a málo genia loci.

Hledání indicií není úplně originálním konceptem, přesto baví. Jen se může zdát, že některé pasáže jsou trochu odbyté, jako by autorovi chyběla invence a potřebná logika. Návaznost některých indicií je trochu vymodlená, velkou roli hraje náhoda. May se chvílemi pohybuje na hraně klišé, ale jeho obratnost ho nakonec z tohoto nebezpečí poměrně bezpečně vyvede. A dobře vygradované, dokonce strhující finále nám dá na některé drobnosti zapomenout.

Nejsilnější je ovšem příběh ve vnitřním světě a osobních poutech hrdiny, tam autor exceluje a přibližuje knihu čtenáři. Vnitřní monology hlavního hrdiny, svět jeho pohledem, nejistota, která ho provází, i zarputilost, s níž jde po stopách nebezpečí, jsou skutečně vzrušující. Jeho osobní vazby jsou pro čtenáře velmi poutavé, tím víc, čím se dotýkáme bolavých míst. Udělat si k Enzovi vztah je natolik snadné, že se čtenář na konci raduje, když zjistí, že těch nevyřešených starých příběhů na nás čeká ještě několik. Budou-li všechny tak příjemným zážitkem, jaký nám nabídli Výjimeční lidé, čeká nás mnoho stran potěšení.


Magdalena Straková

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

středa 15. července 2015

Hluboce dojemný román z pera Johna Williamse

Stoner - John Williams

Znáte ty knihy, které po dočtení odložíte s tím, že to bylo dobré, ale ne skvělé, a na nějakou dobu na ně zapomenete? A pak, po pár dnech, nebo týdnech, vám na mysli vyvstane postava z té knihy nebo nějaká scéna a najednou vám není jasné, proč jste její genialitu neodhalili dřív a běžíte si ji znovu přečíst? Tak přesně takový pocit jsem měla po dočtení Stonera.

Hlavní hrdina románu, William Stoner, je na začátku devatenáctiletý mladík, který na přání svého otce odchází studovat zemědělství na Missourskou univerzitu. Po roce se ale navzdory všem očekáváním rozhodne pro studium anglické literatury a univerzitní prostředí si zamiluje natolik, že se rozhodne stát se učitelem. Jeho život je protkán množstvím zklamání, od neúspěšného manželství po zmařenou kariéru. S tím vším se ale Stoner vyrovnává s klidem sobě vlastním.

Stoner je román, který se na první pohled tváří velmi nenápadně. Je to životní příběh člověka, který není ničím výjimečný na začátku ani na konci. To, co si prožil, by se klidně mohlo stát komukoliv z nás. Ale přesto je to román, který si dokáže udržet čtenářovu pozornost a vzbudit v něm sympatie k hlavním postavám.

Celý příběh stojí na postavě Williama Stonera. Stoner je samotářský, zamlklý a své city vyjadřuje jen velmi zřídka. To je ostatně špatná vlastnost většiny postav. Občas si říkáte, že kdyby spolu byli schopní trochu lépe komunikovat, všechny jejich problémy by se zázračně vyřešily. Stoner je výjimečný právě tím, jak je obyčejný. Není to ten typ hrdiny, kterého v románech obvykle očekáváme. Spíš než aby sebral sílu a postavil se nástrahám osudu, Stoner všechny životní těžkosti přijímá s jistou apatií. Nemá velké ambice ani sny a vlastně ho to ani netrápí. Celkově je úplným opakem onoho příslovečného amerického muže, který se svou pílí a vytrvalostí vypracuje až na vrchol a žije šťastně až do smrti.

Celý román má trochu existenciální nádech. Není to kniha, která by vám zrovna dokázala zvednout náladu. Při čtení jsem spíš měla chvílemi nutkání zakřičet na postavy, aby se přestaly chovat jako pokrytci a začaly něco dělat. Nutno říct, že to nepomohlo. Na první pohled se zdá, že Stoner nevedl šťastný život. S odstupem ale můžu říct, že se mi to tak jednoznačné nepřipadá. Stoner vás donutí zamyslet se nad tím, co to znamená být šťastný, což knize dodává nový rozměr.

John Williams pro svůj román zvolil dosti strohý styl psaní, který ale velmi dobře odráží atmosféru příběhu. Popisy rozhodně převládají nad dialogy, což jen zdůrazňuje pocit odcizenosti, který je v knize všudypřítomný. I přes množství popisů není Williamsův styl těžkopádný a čte se velmi příjemně (pokud se zrovna neutápíte v depresi nad tím, jak katastrofálně skončilo Stonerovo manželství). Vyprávění ve třetí osobě z pohledu Stonera umožnuje zachovat si od hlavní postavy odstup, ale zároveň se s ní sžít natolik, že vám na ní bude záležet, což je důležitý předpoklad k tomu, aby se vám tato kniha líbila.

Já sama jsem ze Stonera nadšená. Pravda, ta pochmurná atmosféra na náladě nepřidá, ale najdou se i světlejší momenty. Pokud patříte mezi čtenáře, kteří dokáží docenit trochu kvalitního pesimismu, Stoner se vám jistě zalíbí.
- See more at: http://book-lords.blogspot.cz/2015/06/stoner-john-williams.html#sthash.Sm948PPj.dpuf

Marcela Jelínková

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

pondělí 13. července 2015

Co ukrývá dva tisíce let staré evangelium? Nejen o tom vypráví tato kniha..

Templářské tajemství

Autor: Chloe Pavlov


Námětem knihy je dnes velmi populární tajemství řádu Templářů. Příběh začíná hluboko v minulosti. Rok po vyvraždění celého řádu. Hlavní hrdina je mučen, aby prozradil, kam schoval Kašparovo evangelium, které pro Templáře získal. Když rytíř zjistí, že král za jeho tajemství nehodlá vyměnit životy dalších templářů, vzdá se naděje a v poslední chvíli svého života neustále opakuje zdánlivě nesmyslné poselství.
Kašparovo evangelium znovu ožívá v moderní době, kdy archeoložka v Indii objeví důkaz, že existovalo. Začne pátrat v archivech Vatikánu po dalších informacích. V té době zároveň umírá papež a připravuje se konkláve. Arcibiskup toužící po návratu církve k starým pořádkům, začne spřádat intriky. Únosem dcery indické archeoložky ji nutí k rozluštění templářské hádanky a nalezení skandálního evangelia. To se nakonec podaří otci její dcery. Kašparovo evangelium je nalezeno a přinese senzační odhalení. Dobro v tomto případě vyhrává a padouši jsou nemilosrdně zlikvidováni.
Příběh se odvíjí postupně a zpočátku jsou jednotlivé postavy izolovány. Dějové linie se začínají prolínat a skládat až v druhé polovině knihy, kdy zdánlivě nesouvisející osudy vytváří a dokreslují jeden celek. Na své si zde přijdou milovníci logických dedukcí.
Kniha se čte dobře, děj je velmi poutavý a zvědavost čtenáře pohání k dalšímu čtení.

Lenka Hlinšťáková

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.