úterý 28. července 2015

Historická fantasy odehrávající se na našem území

Zdeněk Žemlička: Vlčice

Historická fantasy odehrávající se na našem území, není v české literatuře novinkou. Nakladatelství Epocha nabízí čtenářům fantaskní pohled do historie očima netradiční hrdinky, díky románu Zdeňka Žemličky, Vlčice.

V knize sledujeme život vlkodlačice Kroany, která je hnána touhou po pomstě, jenž chce vykonat na markomanském králi. Král Marobud zavinil smrt její rodiny a to díky chtíči, kdyžse chtěl zmocnit Kroaniny matky. Byl však odmítnut, a tak se ji rozhodl uzmout násilím.

Avšak nepočítal s tím, že si zahrává s bytostí mocnější než tuší, s vlkodlakem, ze strachu vydal příkaz, aby byla celá rodina povražděna. Jediným přeživším a současně svědkem smrti svých rodičů se stala Kroana.

Děj příběhu je zasazen do Čech, který kdysi obýval keltský kmen Bojů, avšak byl téměř vyhlazen vpádem markomanského krále Marobuda, který se snaží upevňovat svoji moc a zvětšovat mocenský vlil. Autor využívá historické reálie, zasazuje je do vlastního světa a tím vytváří obraz doby minulé.

Příběh ze začátku nemá ucelený děj, čtenář váhá, zda autor nevěděl, kterým směrem chce příběh směrovat nebo to byl záměr. Ukázkově zde můžeme vypozorovat, jak se spisovatel ve své prvotině vyvíjí. V úvodu se Žemlička s příběhem snaží vžít, testuje hranice svého světa a rozhoduje se jak dál. Asi v jedné čtvrtině příběhu začíná řádně utahovat otěže a příběh uceleně usměrňovat, což se mu po zbytek knihy bez problému daří.

Každá kniha je vesměs specifická tím, že ústřední postava má nějaký cíl, který vede přes množství překážek a když se k němu dopracuje, dobrodružství skončí. V románu Vlčice tomu tak není, Kroana směřuje za pomstou, tento záměr je však dlážděn menšími, leč významnými milníky, které příběh posunují kupředu. Když má čtenář pocit, že je na konci knihy, autor se vytasí s něčím novým a dobrodružství vesele pokračuje. V některých částech jsem opravdu čekal něco ve smyslu – „Teď bude konec, budu se muset počkat na další díl“, ale autor prozíravě čtenáře nenechá usnout na vavřínech.

Možná zbytečně je zde naroubována věštba, která předpovídá králi Marobudovi neslavný konec. Proroctví dává ději určitý fantasy nádech, ale určitě by román fungoval i bez ní.
Ostatně v příběhu se kromě vlkodlaků, vyskytují nadpřirozené bytosti, kterým autor říká „děti lesa“.

Po stylistické stránce Žemlička píše vcelku čtivě. Snaží se čtenářům aspoň trochu přiblížit mluvu v tomto období, ale občas využívá moderní slangovější výrazy, které se dle mého názoru do příběhu příliš nehodí. Zajímavostí je, že každá kapitola nese název, dle věty, která se v ní vyskytne, to bylo první, co mě zaujalo.

Postav je v příběhu přehršel. Každá z nich je víceméně důležitá, ale přehlednosti to nepřidává a občas se ztratíte v tom, kdo je kdo. Každopádně autorovi klobouk dolů za to, že tolik jmen vymyslel. Nejdůležitější pro samotný děj je hlavní hrdinka, emancipovaná žena Kroana. Krom toho, že se musí udržet ve světě, kde vládnou muži, je jedním z mála vlkodlaků. Tato kombinace není v české či světové fantastice zvykem, proto autor dostává zlatého bludišťáka za kreativitu. Úctyhodně se Žemlička popasoval s Kroaninými pocity a ženstvím a téměř nejde poznat, že by tuto postavu psal muž.

Jelikož první vydání příběhu o vlkodlačici Kroaně vyšlo již v roce 2005, je nové vydání příjemným připomenutím toho, že česká literární scéna měla a má co říct. Příběh vlkodlačice Kroany je poutavým dobrodružstvím a nadchne každého fanouška historické fantasy. Autor zpracoval román se zajímavou hrdinkou s neustále se měnícím, přesto neotřelým příběhem. Vlčice patří rozhodně mezi knihy, které mají co nabídnout. Na letní lenošení u vody, či při cestě na dovolenou je tento román horkým kandidátem.


Matuška


Vlčice – Žemlička

Ačkoliv děj je často velmi předvídatelný, některé nečekané dějové zvraty činí knihu Zdeňka Žemličky velmi čtivou.

Děj začíná věštbou pro makromanského krále Marobuda. Král se jí chce vyhnout a nechá zabít zabít mírumilovné vlkodlaky krále Bójů Bellovese a jeho ženu Brennu, žijící v ústraní. Paradoxně tím roztočí kola nenávisti a pomsty. Hlavní hrdinka Kroana je totiž dcerou zabitých vlkodlaků. Začínáme sledovat Kroanu, jakým způsobem chce vykonat pomstu . Nejpodrobněji a nejlépe spisovatel popisuje boje a bitky. Zde naprosto nešetří podrobnostmi o zraněních a způsobu smrti . Vzhledem k tomu, že Kroana je bojovnice a jako taková se nechá najmout Marobuldem, je bojů v knize dost a dost.

Lovec Kristom a skřítek Pelíšek jí přijmou do svého společenství jako malého sirotka. A je to Kristom, její první láska, který jí zavrhne, když zjistí, čím Kroana je. Tím posílí její touhu pomstít se králi. Její přátelství s lidmi i dalšími bytostmi je často zkouškou toho, jak jí ostatní dokážou přijmout v případě , že je dozví, co je Kroana vlastně zač.Je zajímavé je sledovat, jak se jejich postoj ke Kroaně mění. Přítelkyní se jí stane třeba Alexa, jenž je člověkem a naopak vlkodlak Keven jí chce zabít.
Pomocí nejbližší přítelkyně rusalky Meruzalky dojde Kroana k poznání , že pomsta jako smysl života není nejlepší cíl. K tomuto poznání dojde po setkání s bohem Wotanem, po spoustě bojů mezi Římany a Markomany nebo Kvády.Než se dostane kniha ke konci je tu ještě útěk Alexy od manžela, těhotenství Kroany, její naprosté ochrnutí po bitce s Běsy i zázračné uzdravení, návrat do rodného údolí spolu se skřetem i Kristomem. Jak ? přečtěte si to.

Agewa runy

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

Žádné komentáře:

Okomentovat