pondělí 31. srpna 2015

Složka 64 aneb Dánsko v trochu jiném světle

Jussi Adler Olsen: Složka 64

Další, v pořadí již čtvrtý, díl v hlavní roli s nerudným detektivem Carlem Morckem nepřekvapí. Což nemusí být nutně na škodu, protože to značí, že si Olsen drží nastavenou laťku, která je v jeho případě poměrně vysoko. Žádný velký skok v kvalitě – ať už pozitivní nebo negativní – se tedy nekoná, takže pokud vás zaujaly předchozí díly, bez obav se můžete pustit do čtení.

Olsenovy knihy jsou postaveny z podstatné části na humoru založeného převážně na postavě Carlova snědého pomocníka Asada. To zůstává i v tomto díle, avšak nutno říci, že místy je humor přidaný lehce na sílu. Vzhledem k tomu, že vtipy často spočívají v Asadově neporozumění některým dánským slovům, je vcelku možné, že je to způsobeno překladem.

Vraždy, které Oddělení Q nyní řeší, jsou spáchány snad tím nejtradičnějším způsobem, avšak zajímavé je hlavně prostředí a okolnosti jejich páchání. Autor nás provádí ostrovem, na který byly v minulosti deportovány ženy, které se do tehdejší společnosti určitým způsobem nehodily (tento ženský ostrov prý ve skutečnosti existoval… kdo by to byl do Dánska řekl). Souvisejícím tématem jsou pak nucené sterilizace za účelem dosažení „čisté rasy“, tedy téma v historii známé, avšak bohužel stále tak trochu aktuální. Zajímavé je také prolínání minulosti s přítomností a postupné vysvětlování motivu.

Jediná věc, kterou bych knize vytkla, je poměrně uspěchaný konec. Slušelo by se dozvědět více o dalším osudu postav, ale autor nás nechává napospas vlastní fantazii a domýšlení. Olsen stejně jako v minulých dílech navíc otevírá záhadný starý případ, při kterém Carl málem přišel o život, avšak místo odpovědí nabízí jen další otázky. Na druhou stranu je jasné, že si potřebuje nechat materiál pro další knihu.

Co dodat? Snad jen, že pátý díl se jmenuje Marco a již se chystá vydání dílu šestého, takže není na co čekat :)

Adéla

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

úterý 25. srpna 2015

Putování ledovou krajinou za nordickými bohy, to je román Valhalla

Robert J. Mrazek: Valhalla

Co kdyby Eriksson dorazil přesně tam, co Kolumbus, ale o pět set let dříve?
Co kdyby Eriksson byl někým zcela jiným, než islandským průzkumníkem z učebnic?

Kryštof Kolumbus, nordické božstvo a americký kongres. To vše nachází společného jmenovatele v románu Valhalla z pera Roberta Mrazka. Právě on je bývalým členem amerického kongresu a autorem strhujícího thrilleru, který zahajuje mrazivou sérii rozsáhlé a často neúprosné honby za relikviemi. Mrazek s sebou čtenáře bere na putování ledovou krajinou za nordickými bohy a (nejen) jejich tajemstvími.
Úvodní část románu nás zavádí do grónské základny expedice, která pátrá po ztraceném letadlu ze druhé světové války. Netrvá dlouho a skupina dosáhne vytipovaného cíle, když pod masou ledu objeví zmíněný válečný kolos. Ovšem to není jediné, co na ně pod ledem čeká. Ukrytá hluboko pod zmrzlými vrstvami se již po staletí ukrývá vikingská loď spolu s posádkou. Ledová rakev však také uchovala do lodi vyryté znaky, které je potřeba rozluštit, což odstartuje zběsilý hon za odhalením starodávné záhady.
Neuplyne však ani den a tým archeologů je napaden teroristickou skupinou, která po brutálním zásahu za sebou zanechává pouze hromadu obětí a, jak se ukáže, i dva přeživší. Lexy Vaughan, archeoložka a odbornice na staré runy a symboly, je jednou z přeživších a spolu s bývalým generálem Macaulayem se vydává mrazivou krajinou na cestu za pravdou.
Mimo jiné, zmíněné teroristické uskupení je součástí tajné společnosti uctívající nordické bohy. Tato společnost je financována jedincem o jehož fascinujícím příběhu se čtenář vzápětí dozvídá a jehož identitu si nechám pro sebe, neboť bych vás pouze okradla o element překvapení. Tajná společnost má své následovníky v mnoha světových institucích a Mrazek tak svůj poutavý, mytologický příběh zasazuje do realistického prostředí amerických a evropských nejvyšších úřadů.

Uváděním nových postav Mrazek uchovává čtenáře v napětí a nevědomosti. I přes neustálé spekulování se čtenář jen těžko dobere ke správnému závěru, to vše díky autorově schopnosti ohýbat děj a plnit ho zvraty a odbočkami. Dalším velmi ceněným faktem je přítomnost vedlejších postav a jejich pozice v příběhu. Vedlejší postavy mají tendenci se v ději ztrácet, čemuž se Mrazek vyhýbá a sekundární postavy naopak hrají důležité role v celkovém příběhu a leckdy se dostávají na úroveň hlavních postav, Lexy a Macaulayho.
Právě s Lexy Vaughan vnáší Mrazek do svého příběhu příjemnou svěžest, neboť se jedná o hrdinku, která si velice snadno a rychle najde své oblíbence v řadách čtenářů. Inteligentních a silných hrdinek, které ovšem nemusí ztratit na své ženskosti a půvabnosti, aby čtenáře zaujaly, je stále v současné literatuře nedostatek, a nejen díky tomu je tedy Mrazek velmi sympatickým autorem.
Jen těžko si čtenář živě nepředstaví mrazivé jehličky bodající do obličeje či neúprosné kručení v břiše. Mrazek velmi zkušeně pracuje se slovy a svižným tempem poutá čtenářovu pozornost. Po zdánlivě pomalejším úvodu se román rázem stává knížkou, která se vám bude jen těžko před spaním odkládat. Valhalla je tak ideálním čtením jak do parných letních veder, tak do ledových zimních plískanic, kdy bude skvěle doplňovat kalamitu za okny.

Karolína Stránská

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

úterý 11. srpna 2015

Další skvělá detektivka z pražské kotliny očima našeho bloggera

Štěpán Kopřiva: Rychlopalba

Knihy Štěpána Kopřivy jsou většinou plné bouřlivé akce, krve, násilí a spousty mrtvol. Dodnes nemůžu zapomenout na jeho knihu Asfalt, kde mi ukázal jak omezená je moje představivost – chvílemi se mi z jeho popisu pekla dělalo až zle a měl jsem nutkání knihu odložit, ale nešlo to. Musel jsem ji dočíst až do konce.

Proto jsem byl hodně zvědavý, jak zvládne detektivní žánr (i když jednu dobrou detektivní novelu už má za sebou – Holomráz se to tuším jmenovalo). To že to bude detektivka bylo vše, co jsem si z anotace zapamatoval. Čekal jsem opět spoustu akce, krve a násilí, lehce zahaleného detektivní zápletkou (co jiného si také představit pod názvem „rychlopalba“), ale bylo to nakonec úplně jinak.
Celý děj se odehrává v místní pražské kotlině – Vysočany, Libeň, takže mi nečinilo problémy si tyto lokality poměrně přesně představit. Hrdinou je normální pochůzkář, žádný detektiv. Jen mu to dobře myslí, má skvělé vtipné hlášky, … a rozvod na krku. Manželka se od něj odstěhovala a on teď má ideální podmínky na to, aby konečně něco dotáhl do zdárného konce. A tím něčím je zmizení neteře jeho bývalého spolužáka. Ale protože není detektiv, musí jít na vše jako pochůzkář a všechno krůček po krůčku obchodit, prověřit a zjistit.
Příběh jen tak pomalu ubíhá, vše je víc a víc na hovno, všechno spěje do jednoho velkého průseru. Pátrání po tom, co se vlastně v minulosti stalo se posouvá jen malými krůčky, když se jednou za čas objeví nějaká nová souvislost, důkaz, svědectví. Ale nebojte se, o rychlopalbu a mrtvoly nepřijdete, jen to bude taková vedlejší, vlastně nedůležitá větev celého příběhu.
Akce tedy není hlavní náplní knihy, ale to vůbec nevadí. Výsledkem je totiž skvělá detektivka postavená na dobrém příběhu a velkém množství podrobností z policejní práce. Tady by mě hodně zajímal názor skutečného pochůzkáře z Prahy. Kopřivovo vylíčení policejního prostředí je vskutku detailně propacované a velmi realistické.
Co autor ubral na akčnosti, to si vynahradil na skvělých vtipných hláškách. Potvrzují to hned první věty románu:
Mrtvola ležela v kuchyni. Nebyla to pěkná kuchyně a mrtvola taky nebyla nic moc.
Kopřiva mě tedy překvapil hned dvakrát. Poprvé tím, že opustil svůj akční styl a podruhé tím, že výsledná detektivka byla opravdu dobrá, takže můžu jen doporučit a tešit se na jeho další tvorbu.
Petr Václavek
Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.





čtvrtek 6. srpna 2015

Láska, lži, intriky - to vše je namícháno v historickém románu Nevěsta Borgiů

Jeanne Kalogridis: Nevěsta Borgiů


Dynastie Borgiů byla ve své době postrachem Itálie. Jen ten nejodvážnější by si troufl je znepřátelit, ovšem pohybovat se v jejich blízkosti bylo ještě o něco nebezpečnější. Každý den ve společnosti některého člena této proslulé rodiny byl totiž bruslením na hodně tenkém ledě. Jak si asi poradí mladičká Sancha, která byla doslova vržena do jámy lvové?

Rod Aragonských ovládá Neapol. Sancha je sice nemanželská dcera, ale to rozhodně neznamená, že by ji mužští příslušníci rodu nemohli využít ve svůj prospěch. Zvlášť když doroste do věku na vdávání a jejím prostřednictvím je tak možné uzavírat výhodná spojenectví. Rodinná rada brzy rozhodne, že princezniným ženichem se stane nejmladší syn papeže Alexandra, Joffre Borgia. Sancha není ze sňatku nijak nadšená, protože její budoucí manžel je ještě dítě, ale na její názor se nikdo neptá. A tak se koná svatba.

Sancha s manželem nejprve odjíždí na jeho panství, velmi záhy jsou však povoláni do Říma, protože papež si přeje mít celou rodinu kolem sebe. Dostat se do rodinného kruhu Borgiových je však nebezpečnější, než by se na první pohled zdálo. Papež Alexandr má zálibu v krásných ženách, jeho dva starší synové jsou na tom podobně a dcera Lucrezia je žárlivá na každou potenciální soupeřku, která ji okrádá o otcovu přízeň. A Sancha jako proslulá krasavice záhy pochopí, že s touhle rodinou se nikdy neměla zaplést.

Jeanne Kalogridis vytvořila na stránkách svého románu složitou síť intrik, do nichž se hlavní hrdinové zaplétají. Borgiové jsou nebezpeční nepřátelé, ale držet si je blízko může být ještě zrádnější. Jsou tím typem lidí, kterým se nevyplatí věřit, protože zrada je jejich druhým jménem. A přátelství nebo láska pro ně moc neznamenají. A pokud, pak jen dočasně.

Autorka vychází z italských dějin a za hrdiny dosazuje skutečné historické postavy, ovšem vztahy mezi nimi poupravuje podle toho, jak se jí to nejlépe hodí. Řada z nich tak získává lepší nebo naopak horší pověst, než jakou měla ve skutečnosti. Sama Sancha nebyla ve skutečnosti žádnou kladnou postavou, podle všeho totiž zahřívala postel všem třem bratrům Borgiovým a stala se ohniskem sváru mezi nimi. Jako románová vypravěčka je to postava veskrze kladná, která miluje svou rodinu a nesnáší její nepřátele. Na druhou stranu, některé její vlastnosti a principy jsou jí hodně na překážku a můžou se stát rozbuškou, která odstartuje celou sérii katastrof.

Příběh je vyprávěn z pohledu Sanchi, což znamená, že jí jako jediné vidíme do hlavy a všechny postavy pozorujeme pouze jejím prostřednictvím. Zároveň si díky tomu může čtenář k hrdince vytvořit bližší vztah, miluje stejné lidi jako ona a nesnáší ty, které ona nemůže vystát.
Autorce se podařilo báječně vykreslit atmosféru renesanční Itálie a papežského dvora, který na jednu stranu okouzluje a na druhou budí hrůzu. Nevěsta Borgiů je ve své podstatě typickým historickým románem se vším, co k tomuto žánru patří. Nechybí úklady, láska ani nebezpečí a to vše v prostředí, které přímo volá k navštívení. Navíc je kniha napsána svěžím čtivým stylem, který zaujme a nenechá čtenáře vydechnout.

Moje hodnocení: 80%
Markéta Damková

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

úterý 4. srpna 2015

Výborná detektivka, co má tah na branku, píše náš blogger

James Patterson - Pohlednice smrti

Už dlouho se mi nestalo abych přečetl knihu jedním dechem za dva dny.

A to jsem měl připravené tři skvělé filmy, v televizi byl tenis a golf a moje nová kamarádka se konečně rozhodla, že mi dovolí se přiblížit blíže než na délku paže.
Sice mi po minulém víkendu pod očima naskočily pytle jako míval jeden z našich prezidentů a v zrcadle mne obličej vítal zprávou: “Čau, já jsem tvoje stáří!”, ale stálo to za to, dal jsem to!

Příběh Pohlednice smrti není nijak mimořádný a dalo by se říct, že je až tak trochu klišé. Úchylní sérioví vrazi provádí s mrtvolami obětí jakési umělecké rituály, hlavní hrdina detektiv se opíjí aby zahnal deprese a jeho kolegyně novinářka právě prošla lesbickým vztahem. Skandinávská policie je plná zabedněnců kteří svému americkému kolegovi nevěří, ale on je z osobních důvodů ochoten obětovat vše aby vrahy dopadl. Mýlím se když poukážu na to, že to už tu bylo a je snad přespříliš často?
Ale o to v detektivním žánru vůbec nejde. Jde o hrdiny a to nejen o ty kladné. Jde o situace, napětí v dialozích, vývoj příběhu a finální rozuzlení, tedy dopadení vraha, či v tomto případě vrahů. Jde o přátelství, nenávist, vášeň, někdy o lásku a hlavně o smrt. To všechno v této knize skvěle funguje.
Příběh běží jak dobře promazaný stroj, nezasekává se v peripetiích jako u některých jiných moderních autorů detektivek, kdy si neodpustí nudit čtenáře trapnou snahou o umělecký popis nepodstatných kravin, aby ukázali jak jsou vzdělaní. Tato detektivka má tah na branku. Připomíná mi některá z děl mistra tempa Dicka Francise, či jiných klasiků moderního detektivního žánru, třeba Ed McBaina.
V závěru knihy jsem se dočetl že Patterson prodal 250Mio kopií svých knih a když to srovnám se 400Mio Rowlingové která je světový fenomén, divím se, že jsem ho objevil až teď. Taky se divím že český čtenář adoruje Jo Nesbo a patří k dobrému vkusu mít knihovnu napěchovanou jeho tituly, zatímco se Patterson krčí ve spodních pozicích v knihkupectví a téměř nikdo ho nezná. Vlastně se ani nedivím. Prodejnost není o kvalitě, ale o marketinku který dokáže vyvolat davové šílenství. Prokousal jsem se pár tituly Jo Nesbo a rozhodl, že ho příště budu číst jen kdybych ztroskotal na pustém ostrově a jiné knihy nebyly. Z mého pohledu to je průměr detektivního žánru vyhoněný reklamou.
Přečetl jsem tři knihy Pattersona a jsem šťastný že jich mám ještě tolik před sebou. Každá z nich byla na jiné téma, ale stejně napínavá a čtivá.
James Patterson je pro mne nově objevený spisovatelský šampion.

Oliver Burian

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.