čtvrtek 29. října 2015

Ideální čtení na podzim je Lunapark od Kinga, tvrdí naše recenzentka

Stephen King - Lunapark


Že je King uznávaným spisovatelem a vypravěčem, je všeobecně známo. Takzvaný mistr hororu však nepíše jen stoprocentní hororárny, (jak již bravurně předvedl ve své knize Pan Mercedes), o čemž se čtenáři mohou přesvědčit v knize Lunapark...
Některé knihy se prostě skvěle hodí do nějakého ročního období. Buď tím, že se odehrávají ve stejný čas, nebo svou atmosférou, aurou, kterou vyzařují. Já miluji podzim. Mám své knihy, které nečtu nikdy jindy, než na podzim. Mezi ty patří hlavně Noční Cirkus a série o Charliem od Jenny Nimmo (pro děti, no a co :)). Lunapark je přesně ta kniha, která se hodí na podzim. Na začátek tohoto kouzelného období, kdy se příroda ukládá ke spánku, aby se po zimě jako fénix obnovila a znovu rozvinula své zelené listy.

Inzerát, který zní ,,Pracujte blízko nebe!" zní jako ideální práce pro člověka, který zabředl do hluboké deprese. Dívka, kterou Devin Jones miluje, jejich vztah očividně nevidí stejně jako on. Práce v lunaparku zní jako vítané rozptýlení. Kromě vydělaných peněz získá také pár přátel, díky nimž se Devinovi daří bojovat se splínem a zlomeným srdcem. První láska bolí, zvlášť když skončí.

Lunaparkem, místem, kde se plní dětské sny, však vibruje zlověstný podtón. Legendární Dům hrůzy skrývá krvavé tajemství, které Devina fascinuje. Před lety zde neznámý mladík zavraždil svou dívku, jejíž duch prý setrvává v kulisách Domu hrůzy... Je to pravda? Nebo je to jen legenda, kolující mezi světskými v lunaparku?..

Příběh začíná pozvolna, avšak King skvěle vládne umění upoutat čtenářovu pozornost, omotá si čtenáře kolem prstu a už ho nepustí. Děj není uměle vyhnaný až ke konečnému finále, plyne jako voda – chvilku rychleji, chvilku pomaleji, ale stále vpřed. Lunapark je pro mě jedinečné dílo díky absenci zbytečných odboček.

King sebelepší vypravěč, občas se nechá unést a do příběhu instaluje přebytečné, nudné slepé uličky, které pro hlavní dějovou linii nejsou důležité a jen zbytečně odvádí čtenářovu pozornost. Lunapark je těchto nešvarů zproštěn, za což jsem neskonale vděčná. Příběh je věnován předně hlavnímu hrdinovi, vedlejší postavy dostávají v knize dostatek prostoru, nicméně je stále vidět, čí příběh je vyprávěn.
Jsme seznámeni s nejdůležitějšími prvky a charaktery, které se pohybují kolem hlavního hrdiny, nicméně nejdou extra do hloubky. A což je překvapivé – zde to rozhodně není na škodu. Lunapark je poměrně krátká kniha (208 stran), která ale nepotřebuje zbytečné prodlužování.

Knihu hodnotím 4 z 5 hvězd, což je klasické ohodnocení pro knihu, která mě bavila :) Prostředí bylo příjemné, ačkoliv atmosféra cirkusu se většinou využívá spíše pro strašidelné a hororové filmy/knihy (American Horror Story, 4. série budiž zářným příkladem). I přes pověst hororového krále je Lunapark spíše román s detektivním nádechem a mírně paranormálním podbarvením.
Můj dojem z knihy je mírně rozmlžen ve snovém a nostalgickém oparu, kterým kniha oplývá. Rozhodně je však pozitivní a Lunapark se tímto řadí mezi knihy, které mají zaručeno opakované předčtení někdy v budoucnu.

Hochmanová

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

středa 21. října 2015

Co se stane, když se spojí láska ke knihám, poklidná krajina anglického venkova a obrovská záhada?

Charlie Lovett - Dobrodružství milovníka knih

Co se stane, když se spojí láska ke knihám, poklidná krajina anglického venkova a obrovská záhada? Poměrně zábavné čtení, které potěší srdce každého správného knihomola. Hlavní hrdina románu je totiž knihami a především starými knihami doslova posedlý. Největší dobrodružství jeho života přítom začíná úplně nevinně - nalezením obrázku...

Peter Byerly je americký sběratel a restaurátor vzácných tisků a tak trochu asociál. Před světem se uzavírá ve své dílně nebo v knihovně, zaprášené svazky na policích mu stačí ke štěstí. Jediným, kdo ho dokázal vytáhnout z jeho ulity, byla jeho žena Amanda. Ta však bohužel zemřela a Peter se musí naučit žít bez ní. Usoudí proto, že by bylo rozumné na čas změnit prostředí a odjede do staré dobré Anglie. A právě tam na něj čeká životní dobrodružství.

Začne to úplně nevinně. Při prolistovávání knih v antikvariátu Peter narazí na portrét dámy, která se neuvěřitelně podobá jeho zesnulé manželce. Byl by přísahal, že je to ona, kdyby obrázek nepocházel z 19. století. Autor se podepisuje pouze iniciálami M. B. a nikde o něm není jediná zmínka. Přesto je Peter odhodlán přijít záhadě portrétu na kloub, přičemž ho jeho pátrání zavede na stopu jedné z největších literárních záhad...

Příběh se odvíjí ve třech časových rovinách, které spolu zdánlivě nesouvisí, ale dohromady vytváří ucelenou mozaiku. V první řadě je to hlavní dějová linie z Peterovy současnosti zaývající se pátráním po původu tajemného akvarelu, dále linka Peterovy minulosti, v níž je čtenáři představen jeho vztah s Amandou, a nakonec je to příběh jedné nenápadné knížečky, která se Peterovi dostane do rukou a mohla by od základů změnit literární historii. Respektive vysvětlit jednu z jejích velkých záhad.

Nedá se říct, že by kniha byla nějak mistrovsky napsaná, ale přesto příjemně plyne. Autor se nedokáže vyvarovat opakování slov nebo příliš kostrbatým větným konstrukcím. Patrné je to hlavně v úvodních několika kapitolách. Jak se však příběh rozjíždí a tempo graduje, přestanete drobné stylistické nedostatky vnímat a budete se soustředit jen a pouze na příběh.

Přestože jistá akční linie je přítomná, celé vyprávění je hlavně o hluboké lásce ke knihám a obdivu k nim. Vztah, který si se starými tisky Peter vytváří, je až intimní a nedá se snadno popsat. To musíte zažít. Z příběhu dýchá atmosféra knihoven a stovek zaprášených svazků skrývajících netušené příběhy. Pro Petera jsou knihy tím, čím jsou pro jiné lidi. Jsou to jeho nejvěrnější přátelé, kteří ho nikdy nezradí ani nenechají samotného. Takovou lásku dokáže pochopit jen někdo, kdo je na tom podobně.

Dobrodružství milovníka knih není kniha nijak zvlášť náročná, spíš naopak. Je to příjemné oddechové čtení, u kterého nemusíte moc přemýšlet, pouze se necháváte unášet jeho atmosférou a čekáte, jak to dopadne. A protože láska ke knihám není většině z nás neznámá, žádný správný knihomol by neměl tenhle román minout.

Markéta Damková

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

středa 14. října 2015

Netrpělivě očekávané vydání čtvrtého dílu trilogie Milénium hodnotí naši 2 recenzenti

David Lagercrantz - Dívka v pavoučí síti

Knihu som do rúk brala so zmesou zvedavosti, očakávania a nedôvery. Nešlo mi do hlavy, prečo sa iný autor vracia k v podstate pre mňa už uzavretej trológii. Kto si trúfa po 10 rokoch dokončiť fenomén Milénia a byť následníkom Stiega Larssona? Bude ešte Lisbeth stále Lisbeth a Mikael Mikaelom? Pretože práve to boli moji sprievodcovia vo svete mužov, ktorí nenávidia ženy. Na nich som si získala návyk, na ich osobnostiach, inakosti. Zápletky boli skvelé, hlavne prvá časť, ktorá bola pre mňa vstupenkou do sveta severskej krimi. I keď v ďalších dieloch začala prevládať politika stále Milenium vnímam ako prelom a vzor k porovnávaniu. Tak mi prepáčte že som neodolala a porovnávala......

Od začiatku Dívky v pavoučí síti mi bolo jasné, že Lagercrantz píše vlastným štýlom, nesnaží sa napodobňovať ani sa za každú cenu zapáčiť tým istým čitateľom. Aj keď príbeh pokračuje tam kde Milenium končí je to skrátka „iné“. V prvom rade je to kniha tzv. na jedno zhltnutie. Niekedy som sa pristihla že sa mi nechce ani len vstať a najesť sa, po každej ďalšej kapitole som si hovorila, ešte túto a už vstanem, ale bolo to ako začarovaný kruh, musela som skrátka vedieť čo bude ďalej. Akčné scény sú napísané skvelo, podporujú predstavivosť a nesplasnú ako bublina po prvom výstrele. Na druhej strane sú tam pasáže, kde je priveľa spovedí a trochu moc vysvetľovania a objasňovania minulosti. I keď hlavnou hrdinkou je Lisbeth a je jasné že sa bude písať o metódach hackerov a o obrane pred nimi, predsa len tieto pasáže boli pre mňa ako brzda pri zjazde z riadneho kopca. Postava Salander je však výborná, nestratila nič zo svojej výnimočnosti, ani som nemusela meniť obraz čo som si o nej vytvorila. (Snáď len tá podobnosť s komiksovými hrdinami a jej prešpekulované sesterské vzťahy...) O Blomkvistovi sa však to isté povedať nedá, ten sa akosi len vezie, stále dobieha rozbehnutý vlak i keď občas má aj on svoje svetlé chvíle. Jeho postavu vidím síce ako realistickú, ale v knihe skôr ako slabé miesto, než jedného z nosičov príbehu.

V každom prípade je to výborne napísané. Téma umelej inteligencie, vykrádania technológií, a nepochopených géniov je stále zaujímavá a mužov ktorí nenávidia ženy je na svete stále bohužiaľ dosť. Vôbec sa preto nebudem brániť ak prídu ďalšie časti. Vlastne sa na ne už teraz teším...

Marbla


Dívka v pavoučí síti - D. Lagercrantz


Tři vydané knihy detektivního románu o podivném děvčeti Lisbeth Salanderové a novináři Mikaeli Blomkvistovi se těšily příznivé kritice, a tak se spisovatel Stieg Larsson rozhodl napsat pokračování. Bohužel však nečekaně v roce 2004 zemřel na infarkt a ze čtvrtého dílu nakonec sešlo. Ovšem ne tak docela. David Lagercrantz se rozhodl napsat pokračování sám. Dostal souhlas od nakladatelství, které vlastnilo práva, a pustil se do toho. Podařilo se mu navázat tam, kde Larsson skončil nebo je to jenom laciná kopie?

Ke knize jsem přistupoval se smíšenými pocity. Styl psaní Stiega Larssona jsem si oblíbil a bál jsem se, že by to nový autor mohl pokazit. Jenomže se tak vůbec nestalo. Lagercrantz je věrný předloze, rozdíl téměř nejde poznat. Příběh si udržuje napětí až do poslední stránky. Některé otázky z předchozích dílů doplňuje, další naopak vytváří. Větší roli tu dostane i tajemná a nebezpečná sestra Lisbeth – Kamila.

Dívka v pavoučí síti si trochu pohrává i s tématem dnešní doby. Zaobírá se špionážními organizacemi a jejich posedlostí sledovat všechny a všechno. Také předhazuje otázku výzkumu umělé inteligence, a jaký to bude mít dopad na lidstvo.

Pokračování oblíbené série tedy mohu fanouškům předchozích knih s klidným svědomím doporučit. Nebude je čekat žádné nemilé překvapení, ani úplně odlišný styl psaní. Jakmile se pohrouží do čtení, ani nepoznají, že čtou slova jiného autora. Ovšem ostatní, kteří neznají příběh, by nejdříve měli přečíst předchozí části. A až poté se pustit do nejnovějšího pokračování.

Pavel Šnábl

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

středa 7. října 2015

Bratrstvo krve: Střízlivě hustá recenze

Bratrstvo krve 1 - Hustej nářez - František Kotleta

Pokud hledáte "oddechové" čtení, které se čte rychlostí kadence kulometu, nevadí nebo naopak vítáte krev na každé stránce, sexuální scény z kterých by si kdejaký porno scénárista mohl vzít příklad. Nebo si chcete nostalgicky zavzpomínat na Kulhánka, kdy měl svou nejlepší formu. Máte rádi upíry a UFO je pro vás samozřejmá věc, tak pro vás je to prakticky povinná četba. V ostatních případech si s tím doporučením už tak jistej nejsem.

Kniha, respektive celá trilogie Bratrstvo krve je napsána kvalitně a čtivě, děj prakticky nikdy neklopýtne, stále si v rámci žánru udržuje logiku a spád. Postavy jsou promyšlené a prakticky nic mi nebrání se vcítit do děje a jak se tak říká, splynout s davem ;).

Kdybych psal recenzi po prvním přečtení bylo by to velké WOW! A pěl bych chválu o 106 všemi směry. Na Twitteru jsem v té době, když jsem to četl poprvé, tuším napsal něco ve smyslu:"Kulhánek je mrtev ať žije Kotleta". Tehdy jsem si taky slíbil, že si Bratrstvo musím přečíst ještě jednou a vystavil jsem si knihy na čestné misto. Leč osud tomu chtěl jinak. Za tu dobu co jsem poprvé četl Kotletu uplynulo plno času, mezi tím jsem si v době kdy nebylo co číst, přečetl Vládce strachu a oba Noční kluby a na Kotletu, ač na mě knihy mávaly z police jsem neměl náladu. Teď přišel server Palmknihy.cz s reedicí Bratrstva a já neváhal ani minutu. Tak se ukaž jak křehké bude tvoje masíčko, ty jeden řezníku!

Slušně bych tu knihu shrnul jako velká pocta Kulhánkovi. S tím, že autor efektně vyplnil díru v trhu a udělal si zvučné jméno-značku. Neslušné musím napsat, že je to prach-sprostá vykrádačka, která abych autorům nekřivdil, je bravurně realizovaná. Je tam plno zajímavých, atraktivních, kreativních a osobitých nápadů. Ale kostra na které to celé sedí a podobenství s Kulhánkem, je dle mého názoru dost jasná a značná.

Nicméně zde stále mluvím o nadprůměru české akční fantastiky. A je jedno jestli to psal jedinec nebo team autorů. Proč si myslím, že Kotleta není jeden autor? Nemám k tomu žádné pádné důkazy, ale čím víc o tom přemýšlím, tím mi to dává větší smysl. Nebudu zde spekulovat, každý ať si na to udělá názor sám. Osobně se po konzultaci s internetem spíš kláním k té druhé možnosti.

Alternativní konec... ztráta času pro všechny zúčastněné.

Rozhovory s autorem jsou humorné. Na druhou stranu, když po třetí čtěte za každou cenu vtipné odpovědi... no nic ;).

Reedice jako taková mi nepřišla v ničem zásadně jiná (tedy krom obálky). Asi bych musel být megafanda, abych odhalil rozdíly a nebo brát stránku po stránce a zjišťovat co se změnilo, což se mi opravdu nechce.

Suma sumárum, bych knihu v podstatě doporučil.

Vladimír Brabec

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.