čtvrtek 29. října 2015

Ideální čtení na podzim je Lunapark od Kinga, tvrdí naše recenzentka

Stephen King - Lunapark


Že je King uznávaným spisovatelem a vypravěčem, je všeobecně známo. Takzvaný mistr hororu však nepíše jen stoprocentní hororárny, (jak již bravurně předvedl ve své knize Pan Mercedes), o čemž se čtenáři mohou přesvědčit v knize Lunapark...
Některé knihy se prostě skvěle hodí do nějakého ročního období. Buď tím, že se odehrávají ve stejný čas, nebo svou atmosférou, aurou, kterou vyzařují. Já miluji podzim. Mám své knihy, které nečtu nikdy jindy, než na podzim. Mezi ty patří hlavně Noční Cirkus a série o Charliem od Jenny Nimmo (pro děti, no a co :)). Lunapark je přesně ta kniha, která se hodí na podzim. Na začátek tohoto kouzelného období, kdy se příroda ukládá ke spánku, aby se po zimě jako fénix obnovila a znovu rozvinula své zelené listy.

Inzerát, který zní ,,Pracujte blízko nebe!" zní jako ideální práce pro člověka, který zabředl do hluboké deprese. Dívka, kterou Devin Jones miluje, jejich vztah očividně nevidí stejně jako on. Práce v lunaparku zní jako vítané rozptýlení. Kromě vydělaných peněz získá také pár přátel, díky nimž se Devinovi daří bojovat se splínem a zlomeným srdcem. První láska bolí, zvlášť když skončí.

Lunaparkem, místem, kde se plní dětské sny, však vibruje zlověstný podtón. Legendární Dům hrůzy skrývá krvavé tajemství, které Devina fascinuje. Před lety zde neznámý mladík zavraždil svou dívku, jejíž duch prý setrvává v kulisách Domu hrůzy... Je to pravda? Nebo je to jen legenda, kolující mezi světskými v lunaparku?..

Příběh začíná pozvolna, avšak King skvěle vládne umění upoutat čtenářovu pozornost, omotá si čtenáře kolem prstu a už ho nepustí. Děj není uměle vyhnaný až ke konečnému finále, plyne jako voda – chvilku rychleji, chvilku pomaleji, ale stále vpřed. Lunapark je pro mě jedinečné dílo díky absenci zbytečných odboček.

King sebelepší vypravěč, občas se nechá unést a do příběhu instaluje přebytečné, nudné slepé uličky, které pro hlavní dějovou linii nejsou důležité a jen zbytečně odvádí čtenářovu pozornost. Lunapark je těchto nešvarů zproštěn, za což jsem neskonale vděčná. Příběh je věnován předně hlavnímu hrdinovi, vedlejší postavy dostávají v knize dostatek prostoru, nicméně je stále vidět, čí příběh je vyprávěn.
Jsme seznámeni s nejdůležitějšími prvky a charaktery, které se pohybují kolem hlavního hrdiny, nicméně nejdou extra do hloubky. A což je překvapivé – zde to rozhodně není na škodu. Lunapark je poměrně krátká kniha (208 stran), která ale nepotřebuje zbytečné prodlužování.

Knihu hodnotím 4 z 5 hvězd, což je klasické ohodnocení pro knihu, která mě bavila :) Prostředí bylo příjemné, ačkoliv atmosféra cirkusu se většinou využívá spíše pro strašidelné a hororové filmy/knihy (American Horror Story, 4. série budiž zářným příkladem). I přes pověst hororového krále je Lunapark spíše román s detektivním nádechem a mírně paranormálním podbarvením.
Můj dojem z knihy je mírně rozmlžen ve snovém a nostalgickém oparu, kterým kniha oplývá. Rozhodně je však pozitivní a Lunapark se tímto řadí mezi knihy, které mají zaručeno opakované předčtení někdy v budoucnu.

Hochmanová

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

Žádné komentáře:

Okomentovat