středa 25. listopadu 2015

Jedna pekařská soutěž, pět životních osudů...

Sarah Vaughanová: Láska s chutí makronky

Obchodní dům Eaden´s hledá po smrti Kathleen novou tvář, která bude reprezentovat značku. Výběrové řízení se koná prostřednictvím pekařské soutěže, do které je vybráno pět soutěžících, čtyři ženy a jeden muž.
Vicki je na mateřské dovolené a zoufale se snaží být dokonalou matkou svému synovi. Dlouho si odmítá připustit, že ji mateřství nenaplňuje.

Jennifer je žena, která se vyrovnává se syndromem opuštěného hnízda a odcizením od manžela. Zatímco ona se věnuje pečení, manžel trénuje na maraton a pravděpodobně si našel milenku.

Karen je přepečlivá hospodyňka a skrytá bulimička. Má spoustu traumat z období svého dospívání, která v sobě pečlivě dusí. Úzkostlivě kontroluje nejen svoje emoce, ale i tělo, prostor kolem sebe a pokud možno i svoje děti.

Claire je matka samoživitelka, nemá peněz na rozhazování, pracuje za minimální mzdu a výhra v soutěži by jí značně vylepšila život.

V průběhu knihy se blíže seznamujeme s hlavními hrdinkami a mezi kapitolami i se samotnou pekařskou ikonou Kathleen, které život připravil spoustu trápení v mateřství. Líbí se mi, jak se v knize prolínají různá časová období od života Kethleen až po různé úseky ze života soutěžících.

Všechny osudy napsal sám život a v příběhu každé z žen jsem se tak trochu našla. Uvědomila jsem si, že kniha nepíše nic nového ani převratného a přesto je těžké se od ní odtrhnout. Také jsem zjistila, proč čtu romány pro ženy, i když se náměty tak trochu opakují. Je to proto, že se jedná o příběhy nás žen a všechny je moc dobře známe a stále dokola prožíváme. Ať už se věnujeme rodině, kariéře, máme těžkosti ve vztahu s partnerem nebo s dětmi, tohle jsme zkrátka my.

Vřele doporučuju všem ženám, které si chtějí odpočinout, pobavit se a mít něco na zamyšlení.

Anna Potůčková

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

čtvrtek 19. listopadu 2015

Další počin skvělého autora očima našich dvou recenzentů

Jo Nesbø – Syn

Knihy tohoto autora mám rád, protože popisuje život a životní situace bez přikrášlování a některé problémy jeho hrdinů se stávají i nám, obyčejným smrtelníkům. Sice naprostá většina z nás nepřísluší k policii, ale máme s nimi určitou zkušenost. Dobrou nebo špatnou. Jak kdo. A ruku na srdce, kdo z nás se někdy v životě necítil jako Harry Hole po flámu.

Knih tohoto autora se zároveň bojím, protože jsou realistické a popisují obyčejné lidi, kteří se dostali, často ne vlastní vinou do průšvihů. A to se může stát i nám, každému z nás.

Přistihl jsem se, že po přečtení části nebo i celé knihy se nedívám na zprávy.

Už začátek Syna stojí za to. Vězeň, který poslouchá o vraždách, loupežích a jiném násilí, a tak vlastně bere na sebe jejich vinu. S tím jsem se ještě nesetkal. Již jen tohle dává knize dramatický nádech.
A nyní si představte tohoto důvěrníka, který toho tolik zná a který se chce pomstít.

Nikdo nemůže vědět, co si všechno zapamatoval a co může udělat. Je to někdo, kdo není pod kontrolou. A to musí vyděsit každého, kdo má máslo na hlavě.
Nechci moc prozrazovat, protože bych si přál, aby každý čtenář měl možnost vychutnat si Nesbøa naplno.
Vždyť už to, že vězeň dostane vycházku, uteče a zabije neznámou ženu. Nebo se k tomu alespoň přizná. Musíme přemýšlet o tom, co je to společnost, která umožní a dovolí něco takového.

A to je jen začátek knihy. A potom se objevuje další mrtvola kněze, který předal instrukce, jak má vězeň vypovídat.
Tenhle případ bude vyšetřovat bývalý kolega vězňova otce a jeho nová parťačka. 

Jednoduše. Spoustě čtenářů bude při četbě běhat po zádech mráz a budou se ptát, jestli je něco takového možné i u nás. Nejspíš si odpoví, že ne, ale ta nejistota tam zůstane.

A za to může jen a jen Jo Nesbø.

Radek Hradečný


Jo Nesbø – Syn

Na začátku se ocitáme ve věznici – seznámíme se s vězněm, vzorným vězněm, závislým na drogách, ale také s člověkem, který má neomezenou důvěru svých spoluvězňů, svěřují se mu a žádají „rozhřešení“. Pak se ale jednou při jedné „zpovědi“ dozví tajemství o svém otci a to ho změní.

Zatím se mi nezdálo, že další „Nesbo“ bude dobrý, jako jeho minulé knihy, ale pak děj dostane spád a už nechcete čtení přerušit a to není tak jednoduché, protože kniha má přes 500 stran.

Skvělé čtení, neustále přemýšlíte na čí straně vlastně jste – zkorumpovaná policie, nájemní vrazi, feťáci……kladná je postava Marty, která šéfuje ubytovně pro závislé, má před svatbou, ale její práce pro „spodinu“ společnosti je vždycky na prvním místě, ale….

Silné je téma drog, spodiny společnosti, všichni se na ně díváme s nadhledem, ale jsou to lidé jako my, dobří i špatní, dokonce i mezi nimi se najdou tací, co vám poskytnou vše i z toho mála co sami mají a mezi „smetánkou“ nacházíme ty nejhorší „zmetky“ bez svědomí, co myslí jen na sebe a svůj prospěch. Určitě silná myšlenka i dnes v době uprchlické krize, kdy tak přemýšlíme, jak se těch nešťastníků zbavit.

I prostředí závislých lidí, feťáků je silné téma - hlavně jak motivace, může silně působit. Já sama nemám s tímto prostředím ani s lidmi zkušenosti, myslím si, že autor asi ano, protože ty pasáže mne oslovily, i když s pochybností, jestli je to fakt možné, tak rychlá proměna, ale asi je to individuální, někdo v sobě tu sílu najde, pro někoho i sebesilnější impuls nic neznamená.

Marie Valášková

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

čtvrtek 12. listopadu 2015

Stříbrný orel římských legií

Ben kane: Stříbrný orel 

Z prostředí starého Říma vzešla spousta historických románů. Kniha Stříbrný orel, kterou napsal anglický spisovatel Ben Kane, patří ke špičkám tohoto žánru, i tom se dočtete v následující recenzi.

Autor se narodil v roce 1970 v Keni, nyní žije s rodinou v Somersetu, který se nachází na jihozápadě Anglie. Studoval veterinární medicinu na University College v Dublinu v Irsku. Jeho velkou vášní je historie, kvůli které cestuje po celém světě. Dosud napsal osm románů, které byly vydány v deseti zemích světa, šest z nich jsou bestsellery. Recenzované dílo je z roku 2009, u nás bylo vydáno nakladatelstvím Vyšehrad v roce 2015 o 400 stranách jako elektronická kniha, v překladu Jaroslavy Hromadové. Kniha Stříbrný orel je druhým dílem trilogie Zapomenutá legie.

"Těžce polkla. Neměli štíty, které by je chránily před střelami. Jestli si nepospíší, ten lučištník je dostane všechny. Fabiola vytáhla dýku, kterou jí dal Tullius a vycenila zuby. "Vrhněte se přímo na ně", zašeptala. "Jinak odejdeme na onen svět". Jestli je tohle konec, který pro ni vybral Jupiter, aspoň bude mít dobrou smrt."

Hlavními postavami jsou dvojčata římské otrokyně. Jedno z nich bývalý gladiátor a nyní legionář Romulus a druhé Fabiola, dříve prostitutka a teď milenka římského Bruta. V této knize sledujeme zbytky poražené Crassovy armády, které tvoří zapomenutou legii, jež nyní bojuje ve službách Parthů. Romulus má vedle sebe statného Gala nejlepšího přítele Brenna a jednoho z posledních Etrusků věštce Tarquiniena. Fabiola se mezitím pohybuje v urozených kruzích a zaplétá se do politiky, poté následuje svého milence, který v Alexandrii slouží Caesarovi.

První kniha má stejný název jako celá trilogie, t.j. Zapomenutá legie, druhý román, který je předmětem této recenze se jmenuje Stříbrný orel a celou sérii uzavírá Cesta do Říma. Není nezbytné začít prvním dílem, aby však čtenář pochopil všechny souvislosti, udělá dobře, pokud sáhne i po něm. Ostatně, určitě tak učiní, protože kniha se velmi dobře čte. Přičítám to tomu, že autor líčí především osobní příběh obou hlavních hrdinů a historické události jsou jen v pozadí celého děje. Spisovatel se jich dogmaticky nedrží a vhodně je upravuje pro potřeby celkového vyznění románu.

Bojový útvar římských legií

"Někdo musí zasáhnout, jinak většina vojáků padne nebo utrpí zranění, pomyslel si Romulus. "Vytvořte želvu!" vykřikl rozkaz a porušil tím veškerá pravidla. Okamžitě se projevil výcvik. Muži uprostřed si ihned dřepli, a zvedli těžké štíty nad hlavy. Vzduchem prosvištěly stovky dřevěných šípů. Byl to tichý, krásný a smrtící zvuk."

Jak bylo řečeno v anotaci, kniha sleduje dvě dějové linie, každá je vyprávěná odlišným způsobem, což je výhoda, pokud se vám nebude líbit jedna, může se vám líbit druhá. Mě více zaujala část týkající se Fabioly, ale milovníky vojenské historie určitě doslova dostane Romulus a jeho pobyt v zapomenuté legii. Spisovatel zde úchvatným způsobem popisuje osobní souboje i velké bitvy, často s vykreslením podrobností o organizaci, výzbroji či výstroji a činí tak zábavnou formou, nikoliv jen nudným vykreslením technických detailů.

V románu je uveden poměrně velký počet latinských názvů věcí, vojenských hodností, zbraní, funkcí, apod.. Na jeho konci je vynikající slovníček, avšak u elektronické knihy považuji za nedostatek, že kliknutím na slovo v textu nepřejdete hned do výkladu pojmů. Musíte se pak k němu různě funkčně probojovat podle toho, jakou máte čtečku nebo si počkat až na konec celého textu. V obdobné situaci bývá čtenář papírové knihy, pokud na stránce není uvedena interpretace slovíčka pod čarou. Tento nedostatek ovšem vymazává kvalita románu.

Římští legionáři

"Když jsou Vaši muži tak stateční, co se stalo v Georgovii?" zeptala se důrazně. Všichni kolem stolu zaskočeně zmlkli. Caesar strnul. "Nuže?" zeptala se znovu. Nikdo neodpověděl. "Fabiolo!" zasyčel Brutus. "Tos přehnala". Nikdy ho neviděla tak rozlobeného. Najednou vystřízlivěla. "Omlouvám se," zašeptala. "Nic mi do toho není...jsem obyčejná žena."

Výborné dialogy a stupňování napětí, to všechno bude čtenáře bavit. Kniha je určena pro nadšence římských dějin a příznivce románů. Doporučuji si ji vzít do wellness, například solné jeskyně, kvůli vytvoření iluze římských lázní. Autor nenabízí jen zábavu s procházkou v historii, ale říká nám i něco jiného. S odvahou můžete porazit jakékoliv množství protivníků, dnes jsou bez štítů či mečů, ale mohou mít třeba obleky a mobily. Nebo s odhodláním získáte životní lásku. Dokážete cokoliv, ale nikdy ne sami. Jen pokud máte vedle sebe přátele, na které se můžete spolehnout.

"Stříbrný orel byl standartou pro římskou legii. Nosil ji aquilifer, nižší důstojník váženého postavení, tento symbol pro římské vojáky hodně znamenal. V pozdním období republiky byl orel stříbrný a v pařátech držel zlaté znamení blesku. Dřevěná žerď měla dole špičku, aby se dala zabodnout do země. V případě, že o něj Římané v boji přišli, udělali všechno pro to, aby ho získali zpátky."

Moderní rekonstrukce standarty Stříbrný orel    

Moje hodnocení: 90 %

Jan Šik

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

čtvrtek 5. listopadu 2015

Depresivně magická budoucnost

Jana Rečková: Virtuální vrazi


Na Janu Rečkovou a její Virtuální vrahy jsem narazil v podstatě náhodou. Možná jsem někde četl, že dobře píše, nebo mě upoutala obálka či název… To už teď nevím. Co vím jistě, pokud jste příznivci apokalyptické vize budoucnosti a rozhodnete se tuto knihu přečíst, tak určitě neuděláte chybu.

Svět který nám autorka předkládá, není rozhodně místo, kde by většina z nás chtěla žít. Minimálně ten reálný svět, stojí za prd. Je plný diktatur, doktrín, zákazů a virtuální reality. Na druhou stranu si dost dobře dokážu představit, že by se zde mohl bohužel za pár generací objevit. Minimálně k tomu zdárně směřujeme a je jenom otázka času kdy a jaká korporace udělá ten rozhodující krok a místo trapného „lajku“ nám dopřeje virtuální realitu se vším všudy všem.

Osobně jsem s knihou měl ze začátku trochu problém. Dokonce jsem se několikrát přistihl, že přemýšlím o tom, že bych ji odložil. Vadilo mě tam kde co. Jmény postav počínaje, střídání přítomnosti – minulosti, reálu – virtuálu nebo třeba jenom prosté označení “šejdíř” mě prostě popuzovalo. Na druhou stranu, mě stále něco nutilo číst dál. Mimochodem co se týká jmen postav, s těmi jsem se popravdě nesžil do teď. V přechodech jednotlivých období či stavů jsem si našel rytmus a Rečková mě po pár stránkách polapila do jednoho ze svých světu, které jsou všude kolem nás. Stačí se jenom pořádně dívat a chtít. Až skoro ve finále jsem si udělal svoji vlastní teorii, proč autorka použila ty divné jména a názvy věci-skutků v knize. A vzal jsem to na milost. Pokud budete chtít napište mi svoji verzi a můžeme o tom hodit řeč ;).

Čím déle jsem knihu četl, tím více jsem se stával empatický a poctivě trpěl s Tajnem a jeho životním osudem. Pomalu servírovaný příběh, dráždí čtenáře zhruba stejně jako nějaké kulinářské delikatesy. A stejně jako u degustačního menu víte co bude následovat, ale stejně jste naprosto odbouráni až to přijde, tak tomu je i zde. Sice tušíte co bude, nebo by mělo následovat, ale kdy a jakou formou to autorka naservíruje vás vždy milé překvapí.

Vladimír Brabec

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.