čtvrtek 28. ledna 2016

Boj o moc a politika ovládají náboženství

C. J. Sansom: Lamentace

Plní náboženství svou pravou roli? Ať už ano, nebo ne, jedno je jasné. Jakmile do náboženství pronikne politika, intriky, boj o moc a bohatství, případně fanatismus, pravé poslání náboženství se vytrácí. 

Vývoj patří do všech součástí našich životů. Nejinak tomu je i s náboženstvím. Jeho vznik (ať už jakéhokoli vyznání) byl spojen s určitou ideou. Ale i taková myšlenka se postupem času přetváří a uzpůsobuje své době. Problém může nastat, když se náboženství a jeho poslání změní v soupeření, boj o moc spojený s intrikami a politikou či honění se za hromaděním majetku (ať už movitého či nemovitého). 

Pak už mnohdy nejde ani tak o víru samotnou. Případně může jít o víru zfanatizovanou až přespříliš. A pokud jde o boj o moc, asi každý (koho aspoň trochu zajímá historie) si vybaví město Avignon, které je historicky spojeno s příkladem boje o moc v souvislosti s náboženstvím. Právě Avignon byl v letech 1335 – 1430 rezidencí papežů a vzdoropapežů.

A tehdy šlo především o boj o moc, přičemž vše „vyprovokoval“ francouzský král Filip IV. Sličný. Šlo mu především o moc. A francouzský vliv v kolegiu kardinálů byl tehdy tak silný, že byl roku 1305 papežem zvolen arcibiskup z Bordeaux jako papež Klement V. Ten si později za své sídlo zvolil právě Avignon. 

Tradicionalisté proti reformistům

To zde ale rozebírat nechci, šlo jen o příklad z historie. „Náboženské souboje“ se odehrávají a odehrávaly vždy. A nemám tu na mysli propíraný konflikt křesťané versus muslimové. Problémem v 16. století byl například i boj mezi tradicionalisty a reformisty.

Ve 20. a 30. letech 16. věku se totiž začala prosazovat reformace. V roce 1534 se chtěl král Jindřich VIII. rozvést, což mu přísný katolický řád neumožňoval. Jindřich VIII. tak vystoupil z církve a založil anglikánskou církev, do jejíhož čela se postavil sám.
Jindřich VIII. byl ale v otázkách boje o moc mezi tradicionalisty a reformisty poměrně nestálý a svou náklonost na tu či onu stranu často měnil. Pokud někdo ale nežil ve víře, jakou prosazoval a ctil v tu kterou chvíli právě Jindřich VIII., byl souzen a v řadě případů následně upálen jako kacíř.

Touto tematikou se zabývá ve svém historickém detektivním románu Lamentace (právě z doby Jindřicha VIII.) britský spisovatel C. J. Sansom.

Kdo je C. J. Sansom

Pokud jde o samotného autora románu Lamentace, britský spisovatel Christopher John Sansom se narodil ve skotském Edinburghu v roce 1952.
Sansom vystudoval na University of Birmingham svobodná umění, později získal i doktorát z historie. Zřejmě i to je jeden z důvodů, proč po 11 letech advokátní praxe v Sussexu přesedlal na literární dráhu.
C. J. Sansoma mám osobně zařazeného mezi těmi lepšími spisovateli. Může za to především jeho série detektivních románů ze středověké Anglie, jejichž hlavním hrdinou je londýnský právník – hrbáč – Matthew Shardlake.
V rámci série Matthew Shardlake jde už o šestý Sansomův román. Po prvním Sansomově počinu této série – Rozpuštění - následovaly další díly v pořadí: Temný oheň, Vladař, Zjevení, Trofej a následně výše zmíněná Lamentace.

Nejen anglický středověk, ale i moderní dějiny

Ve všech případech jde o naprosto excelentní díla. Tyto romány se odehrávají v době anglické reformace za vlády krále Jindřicha VIII. Sansom v nich využil nejen svou znalost historie, ale rovněž i své zkušenosti z advokacie. A právě romány z období středověku jsou dle mého názoru Sansomovou parketou. A to par excellence.
Přesto se Sansom pustil ve své spisovatelské kariéře i do románů z jiných historických období. Příkladem je román Zima v Madridu, který se odehrává po konci občanské války ve Španělsku v roce 1940.
Ve fiktivním románu Nadvláda se pak Sansom snaží přiblížit čtenářům možné důsledky toho, co by se stalo v případě, že by Británie a nacistické Německo podepsaly v roce 1940 mírovou smlouvu, a Winston Churchill by se místo premiérem stal vedoucí postavou odboje.

Lamentace hříšné duše

Vraťme se však v našem exkursu zpět k Sansomově Lamentaci, jejíž děj se odehrává v roce 1546. Hlavním hrdinou je opět hrbatý právník, syndik Matthew Shardlake. Ten se tentokráte zaplete do velkých a velmi nebezpečných intrik na královském dvoře Jindřicha VIII., kdy neodolá žádosti o pomoc královně Kateřině Parrové.
V románu Lamentace se sice „nepotkáváme“ až tak často s Jackem Barakem, pomocníkem nad pomocníky Matthewa Shardlaka, přesto je jednou z ústředních postav. A troufám si navíc tvrdit, že všichni hlavní hrdinové včetně zmíněných dvou jsou v mnohem větším ohrožení života, než tomu bylo v předchozích dílech série.
Opět pochopíme i to, že Matthewovy city ke královně Kateřině Parrové jsou mnohem více než jen pracovní. I proto neodolá a Kateřině bude pomáhat hledat její skryté tajemství, které by ji v případě odhalení mohlo uvrhnout nejen do nelibosti krále, ale rovnou ji přivést až na hranici pro kacíře.

Nečekané rozuzlení

A „soupeře“ má královna více než zdatné. V pozadí příběhu jde totiž především o boj o poručnictví osmiletého prince Eduarda. Král Jindřich VIII. má totiž „na kahánku“ a mocní si chtějí ještě před jeho smrtí zajistit možnost podílet se po jeho smrti výraznou měrou na vládě následníka trůnu.
Opět se tak v Sansomově románu objevují skutečné osobnosti historie – nejen výše zmínění královna a král, ale také například členové královské rodiny, dále biskup Thomas Cranmer, William Cecil, Richard Rich a další.
A nebyl by to Sansomův román ze série Matthew Shardlake, aby neměl od začátku až do konce napínavý a svižný děj. A nejen to. Stejně jako u předchozích dílů je rozuzlení naprosto překvapivé, a řekl bych, že tentokráte ještě mnohem více nečekané, než tomu bylo kdykoli jindy.

Slovo závěrem…

Sansomův historický detektivní román Lamentace je napsán naprosto brilantně a čte se jedním dechem. Christopher John Sansom napsal tuto knihu v roce 2014. Anglický originál nese název Lamentation a vydán byl v Londýně nakladatelstvím Mantle.
Do češtiny pak knihu více než zdatně přeložil Antonín Otáhal a vydalo ji v Praze v roce 2015 nakladatelství BB/art s.r.o.
Každopádně všem vřele doporučuji, aby si Sansomovu knihu Lamentace určitě přečetli. Obrázek si následně udělejte každý sám.

Tomáš Králíček

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

čtvrtek 21. ledna 2016

Prastarými chodbami léčebny za nocí obchází přízrak..

Mo Hayder Panenka

Tento thriller se odehrává v psychiatrické léčebně. Pacienti i personál jsou vystrašeni tajemným přízrakem, mají strach chodit do práce a tak Jo Grande, koordinátor má problém jak zajistit dozor, ale pomalu se i on začíná obávat tajemného přízraku. Obrátí se tedy na policii, ale inspektor Jack Caffery se zrovna zabývá jiným vyšetřováním a tak se mu do tohoto případu moc nechce. Situace se ale pomalu začíná měnit, objevují se různé podezřelé okolnosti a ztratí se také propuštěný pacient Isaak Handel, ale všude se po něm objevují různé panenky.

Zajímavý je vhled do systému péče o psychiatrické pacienty. Pak jsou tu momenty, kdy jsem si nebyla jistá, co je skutečnost a co je blud. Koordinátor Joe má úžasnou empatii a dovede velmi dobře navázat vztah i s velmi nemocnými lidmi. Zaujal mne také pohled jakoby z druhé strany, z pohledu pacientů v ústavu, ale víme vlastně co se odehrává v myslích našich nejbližších, kde je hranice „normálnosti“? Zkuste si sami pro sebe připustit vlastní bludy, všichni je máme, ale kdo o nich bude mluvit… schválně se zeptejte svých kolegů, přátel, podobně je to se strachy, jen děti přiznají čeho se bojí (lupič pod postelí), ale dospělí se přece nemohou bát.

Líbil se mi styl příběhu, jak se pomalu setkáváme s jednotlivými aktéry, nejprve nijak nezapadají do probíhajícího děje, ale postupně jsou doplněny informace a jednotliví aktéři se propojí. Linie příběhu z psychiatrické léčebny je víc propracovaná než linie pátrání s kolegyní Blechou, tam se mi to zdá trochu nedotažené, ale zase můžeme zapojit fantazii..

Marie Valášková

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

čtvrtek 14. ledna 2016

Temně rudý případ z Baltimore

Petr Heteša: Morphin red

Vítejte v Budějovickém Baltimore, tak jak ho máme všichni rádi.

Mistr Heteša opět exceloval a připravil si pro nás napínavou detektivku s velmi explicitním obsahem. V knize rozhodně není nouze o androidy, umělou inteligenci, velkého bratra, který ví téměř o všem, více-úrovňové hi-tech město, kriminální zápletku, brutální násilí, sex a všude přítomné drogy.

Rovnou říkám, že tato kniha není pro jedince se slabším žaludkem a osobně jsem byl překvapen, že autor šel do nejmenších detailů. Na druhou stranu, knize to jenom prospělo a já se těšil, až se těm hajzlům zatne tipec.

Kniha je rozdělená do dvou částí, „současnost“ a to co se stalo před dvaceti lety. To co se stalo v minulosti je s větší částí vyprávěno formou deníků hlavní hrdinky, současnost je vylíčena z několika pohledů různých osob. Jak jsem se dozvídal více podrobností o tom jaké to bylo v minulosti, a čím vším si hlavní hrdinka a její přátelé museli projít, tím více jsem se těšil jaké to bude "pěkně" shledání v přítomnosti. A pokud se mi do tohoto okamžiku zdálo, že je to maso, tak v momentě, kdy se protne minulost se současností, to začíná být opravdu nářez.

Pro pohled na Velký třesk bych zabíjel.

Pokud bych měl Morphin red srovnat s nějakou další mistrovou tvorbou, tak si myslím, že jsem četl i lepší kusy (ale toto je věcí názoru). Na druhou stranu musím říct, že kniha se velmi dobře čte, dej má hlavu i patu, zápletka je řádně zapletená a celkově patří kniha mezi to lepší co Heteša napsal. Celkově bych Morphin red zařadil mezi nadprůměr české akční fantastiky. A jednoznačně doporučuji!

Vladimír Brabec

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde.

čtvrtek 7. ledna 2016

Vtipné glosy ze života herečky přináší kniha Kafe a cigárko

Kafe a cigárko (aneb Historky z hereckého podsvětí) - Marie Doležalová

Když si mladičká herečka Marie Doležalová zhruba před patnácti měsíci zakládala blog, ani v nejmenším se jí nesnilo o tom, že se z něj stane fenomén. Neměla v úmyslu s ním prorazit a nečekala, že jednou svoje historky vydá knižně. Ona jen uskutečňovala svůj sen psát o světě, ve kterém se pohybuje a přiblížit herecké podsvětí těm, kteří by do této oblasti jinak neměli šanci nahlédnout. Její úspěch přišel jako blesk z čistého nebe a ona sklízí jen samou chválu. Ocitla se v pohádce.

Herečka a blogerka Marie Doležalová už dávno není jen lesbičkou z Pusinek, stydlivou Sašou z českého sitcomu s názvem Comeback, culíkatou moderátorkou z Planety Yó, či pouze jednou z hereček Divadla Na Fidlovačce. Dobrou pověst si získala i díky nespočtu dalších projektů. Rok 2015 pro ni byl více než úspěšný. Za psaní svého blogu získala Magnesii Literu, zazářila ve StarDance a nyní vydala knížku složenou ze svých blogových článků.

Knížka Kafe a cigárko s trefným podtitulem Historky z hereckého podsvětí je po vzoru své blogové předlohy pojmenována po dvou věcech, které k Marii Doležalové, ač si to člověk při prvním dojmu nedovede představit, neodmyslitelně patří. Herci zkrátka bez těchto dvou povzbudivě uklidňujících a návykových pomůcek nefungují. Chcete-li mezi herce zapadnout, musíte si s nimi dát cigárko. Však právě s ním v ruce se odehrávají ty nejdůležitější debaty a nejnapínavější chvíle těsně před premiérou, případně po úspěšném představení.

Marie Doležalová s grácií sobě vlastní a (ačkoli by se jistě téhle masky ráda zbavila) s vrozenou roztomilostí, popisuje nejrůznější zážitky ze světa za oponou, ve světle reflektorů, v herecké šatně, na konkurzech i v tom mezidobí, kdy se herci utápí v sebelítosti, že nemají práci a že je jejich kariéra nenávratně v háji. S typickou ironií a sebekritičností shazuje vlastní úspěchy a mluví i o tom, na jakou úroveň se někdy herci musí snížit, aby vůbec mohli dále existovat a zcela beze studu přiznává, že i ona už má pár takových zkušeností za sebou.

Marie je prostě normální holka, jen má to štěstí, že v životě dělá to, co ji skutečně baví. Všechno si v životě vydřela a její nesobeckost a opravdovost musí být sympatická absolutně všem. Nevtíravý literární styl a typický blogový formát je hodně univerzální, čte se s neuvěřitelnou rychlostí a i přes celkovou délku knížky budete mít tento svazek přečtený za chvíli a s láskou se k němu budete vracet.
Největší výhodou téhle skromné knížky je bezpochyby to, že nabízí to, co dnes lidé vyhledávají nejvíce. Autenticitu a opravdovost. Marie si na nic nehraje a zkrátka píše o tom, co dobře zná. A tenhle přístup se jí vyplatil.

Knížka samotná neobsahuje žádnou přidanou hodnotu oproti blogu. Je to prostě sbírka takřka všech jejích článků, uspořádaných pěkně logicky za sebou a zabalených do povedené obálky, což ocení jistě zapálení knihomolové, kteří zkrátka mají rádi všechno pohromadě, pěkně fyzicky vystavené v papírové podobě na své knižní poličce jako další trofej do sbírky.

Nejsou zde vynechány ani obrázky, ať už jde o samotné Maruščiny fotky, čiilustrace z pera Honzy Hofmana, které dodávají jejím historkám šťávu a čtenáře na závěr každého článku pobaví, jelikož trefně shrnují to, na co někdy nestačí ani tisíc slov.

Marie zřejmě ráda dělí lidi a situace, o kterých píše do několika kategorií a toto dělení je pak hlavním prvkem většiny kapitol. Téměř vždy dokáže dokonale uhodit hřebíček na hlavičku a čtenář se jen usmívá a přikyvuje hlavou. Ačkoli ne všichni mohou její zážitky aplikovat přímo na herectví, na své si přijde úplně každý, neboť její postřehy a dojmy se hodí i na každodenní situace a nejen kolegyně a kolegové z divadla a filmu se v jejím psaní najdou.

Herečka je zajímavá a svá nejen na prknech, která znamenají svět, či tanečním parketu, ale i v písemném projevu. Její nezaměnitelný rukopis baví, srší z něj vrchovatá dávka pozitivní energie podivně smíšená (a zdánlivě neslučitelná) s neuvěřitelným cynismem a tento mišmaš na čtenáře perfektně funguje.

Nyní po vydání knížky a skončení StarDance se doufejme můžeme opět těšit na pravidelnou každočtvrteční dávku Marušky na on-line Kafi a cigárku. Ale to se uvidí.
Kafe a cigárko je příjemnou oddechovou sbírkou krátkých ústřižků Maruščina života, který dokáže, že si sympatickou zrzku oblíbíte ještě více, než kdy dřív. Knížce nechybí vtip, inteligence ani jiskra. Zkrátka má všechno, co knížka podobného ražení mít má a ve své kategorii exceluje. Osobně se moc těším, na další Maruščiny počiny a myslím si, že o ní ještě hodně uslyšíme.

Kateřina Chybová

Elektronickou verzi knihy můžete zakoupit zde