čtvrtek 25. února 2016

Jindřich VIII. Tyran, nebo reformátor na britském trůnu?

Alison Weirová: Jindřich VIII. - Král a dvůr

Druhého panovníka na britském trůnu z řad Tudorovců – Jindřicha VIII. – máme zažitého především jako tyrana, který měl šest manželek. Za 38 let své vlády však udělal daleko více, než aby byl brán pouze jako despota a sukničkář.
Jindřich VIII. je často zmiňován zejména jako král se šesti manželkami a tyran, který si liboval v popravách. Byl ale opravdu jen tímto obecně známým vladařem, nebo dokázal za svého kralování mnohem více? 
Jindřich VIII. usedl na britský trůn po smrti svého otce Jindřicha VII. v roce 1509 a vydržel na něm do své smrti v roce 1547. Délka jeho vlády je tak skutečně úchvatná a má svůj vývoj a logicky ji provází i změny stylu vládnutí.
Jindřich VIII. měl velmi rád luxus, byl neustále nespokojen se svými majetkovými poměry, což se odráželo v jeho lačnění po dalším a dalším nemovitém majetku. Na druhou stranu byl ale vládcem vzdělaným a prahnoucím po úspěších.

Když se člověk znelíbí králi
Jindřich VIII. zdědil po svém otci značný majetek, přesto dokázal většinu „rozházet“ především na provoz svého dvora či na financování stavebních úprav královských paláců (včetně těch, které propadly koruně). Nejen toto, ale mnohem více se může o Jindřichovi VIII. a jeho dvoře dočíst v knize Alison Weirové Jindřich VIII. Král a dvůr.
Dokázal se obklopovat lidmi, kteří toho byli hodni, ale rovněž prospěcháři, kteří by dle našich porovnání „nestáli ani za zlámanou grešli“. Řada nejvyšších pak doplatila na našeptávání a intriky na Jindřichově dvoře, případně na svou vlastní neukojenost majetkem a mocí či své názory, které odmítli ve prospěch Jindřicha VIII. změnit. Příkladem mohu zmínit Thomase Cromwela, Thomase Wolseye či Thomase Morea či manželky Jindřicha VIII. Annu Boleynovou či Kateřinu Howardovou, které byly popraveny.
Jindřich VIII. měl rád dvorské slavnosti a především pak rytířské turnaje. Dlouhá léta se jich dokonce sám účastnil, což dle Alison Weirové mohlo mít za následek jeho nikdy nekončící bolesti hlavy a další zdravotní problémy. Velké bolesti a problémy měl díky své noze, na níž se mu často vytvářely vředy, a rovněž jeho s lety rychle rostoucí váha. Jindřich VIII. dokonce rád vymýšlel receptury různých medikamentů.

Mužský potomek – „přes to nejede vlak“

Z knihy Alison Weirové se rovněž dozvíme, jaké měl výdaje Jindřich VIII. na fungování svého dvora, kolik za co zaplatil, jaké byly výše platů dle profesí (ale i dle oblíbenosti), že Jindřich VIII. hrával tehdejší podobu tenisu a mnoho dalších zajímavostí.
Celá kniha Alison Weirové Jindřich VIII. Král a dvůr se ale nese rovněž ve znamení touhy Jindřicha VIII. po mužském potomkovi a následníkovi trůnu, stejně jako kolem stěžejní otázky náboženství (vyprovokované v Jindřichovi především jeho odhodláním ukončit oficiálně sňatek s Kateřinou Aragonskou), Jindřichovu katolicismu, přes který ale Jindřich VIII. je vřele považován za otce reformace a tedy i anglikánské církve.
Je nutné podotknout, že pokud si Alison Weirová kladla za cíl podat tuto část anglické historie poutavým a čtivým stylem a přiblížit ji i čtenáři neodborníkovi tak, aby se mu četla de facto sama, pak se to autorce určitě povedlo. Weirová totiž dokázala přehršel historických fakt a informací dokonale spojit v jeden velký „příběh s omáčkou“, která musí chutnat i laikovi.
Kdo je Alison Weirová
Autorka knihy Jindřich VIII. Král a dvůr Alison Weirová (*8. července 1951) je britská historička a spisovatelka. Ve svých dílech, které spadají nejen do literatury faktu, se zaměřuje především na anglické dějiny 16. století. Mimo své aktivní kariéry historičky/spisovatelky pořádá rovněž zájezdy po místech, kde se psaly anglické dějiny 16. století a o nichž ve svých dílech nejčastěji píše.
Weirová se narodila a vyrůstala v centru Londýna, nyní žije v hrabství Surrey poblíž Londýna. Než se stala historičkou/spisovatelkou, pracovala jako učitelka pro postižené děti. V roce 1972 se vdala, má dvě děti, Johna a Kate. Napsala řadu historických děl z oblasti literatury faktu. Mimo zmiňované knihy Jindřich VIII. Král a dvůr jde například o knihy Děti Anglie, Šest žen Jindřicha VIII., Pád Anne Boleynové, Princové v Toweru či Marie, královna Skotů.
Není bez zajímavosti, že jejím prvním dílem, které bylo publikováno (v roce 1989), je dílo s názvem Britain's Royal Families, přičemž jde o genealogii britské královské rodiny. Weirová ale není „jen“ autorkou děl literaturu faktu, napsala také pět historických románů - Nevinná zrádkyně, Princezna Alžběta, Zajatá královna, Nebezpečné dědictví a nejnověji také Královna Alžběta.

Co lze rovněž říci
E-kniha Jindřich VIII. Král a dvůr je poměrně dobře členěna, čímž se jí dostává dobré přehlednosti. Vzhledem k obsáhlosti (i když ji vzhledem ke knihám, které čtu, považuji za středně obsáhlou - má 664 stran) to čtenář dozajista ocení.
Kromě základních informací (kdo, kdy a kde ji vydal atd.) je e-kniha rozdělena na autorčino poděkování, poté následuje samotný úvod knihy, dále celkem 63 kapitol s nejrůznějšími (ale celkem výstižnými názvy).
Autorka a editoři knihy neopomněli ani na seznam zkratek, poznámky a odkazy, bibliografii (ta je rozdělena na primární a sekundární prameny), e-kniha obsahuje rovněž graficky znázorněný rodokmen Tudorovců. Každopádně lze říci, že přesně na dvou třetinách knihy je text samotný a ve zbývající třetině pak poznámky, biografie atd.

Závěrečné slovo…
Co je ale velkou škodou, je oproti papírové knize absence obrazové přílohy. Tu nakladatel dle informací o knize slibuje jen ve formátu PDF. Na druhou stranu ale nechápu, proč je tedy i v ostatních formátech e-knihy Jindřich VIII. Král a dvůrnepochopitelně zařazen Seznam ilustrací.
Velmi zdařilý mi naopak přišel překlad knihy Jindřich VIII. Král a dvůr, kterou Alison Weirová napsala v roce 2001. Anglický originál nese název „Henry VIII: King and Court“ a vydal jej ve Velké Británii Jonathan Cape. Do češtiny knihu přeložil více než zdatně Zdeněk Hron. Knihu vydalo v Praze v roce 2014 nakladatelství BB/art s.r.o.
Všem vřele doporučuji, aby si knihu Alison Weirové Jindřich VIII. Král a dvůr určitě přečetli. Obrázek si ale následně udělejte každý sám. :-) E-knihu mi k recenzi poskytl portál palmknihy.cz, za což děkuji.

Tomáš Králíček

Elektronickou verzi knihy si můžete zakoupit zde.

čtvrtek 18. února 2016

Pojďte se příjemně bát...

Yrsa Sigurdardottir : Pamatuji si vás všechny

Pokud budete mít možnost jet v zimě do opuštěné islandské vesnice, do které se dá dostat pouze lodí a vy nevlastníte loď, abyste mohli rychle odjet, dobře si to rozmyslete a pokud možno nejezděte. Mohli byste dopadnout jako tři hlavní hrdinové knihy a zůstat ve strašidelném domě bez elektřiny. Zjistíte, že poslední majitel před pár lety zmizel a jeho mrtvola se nikdy nenašla. Co v domě najdete, jsou záhadné stopy mořské vody, mušle, zápach a vrzající prkna. Občas uslyšíte dětský pláč nebo najdete na stole kříže z náhrobku. Počítejte s tím, že se vám sám od sebe vybije mobil a vy si nemůžete zavolat loď, aby vás odvezla.

Kniha vypráví ještě jeden příběh. Psycholog Freyra přišel před třemi lety od malého syna. Benni zmizel beze stopy při hře na schovávanou . S Freyrou se setkáváme v době, kdy je rozvedený a řeší případ vloupání a vandalismu v mateřské školce. Na zdi je navíc nápis: „Špinavé“. Při zjišťování všech okolností případu se dozvídá, že stejné vloupání proběhlo před padesáti lety na základní škole. Dostane dokonce do rukou fotky škod způsobených vandalem a vidí, že ve škole bylo na zeď napsáno stejné slovo stejnou rukou. Je něco takového ale vůbec možné? Navíc se ukáže, že pár týdnů před vloupáním do školy zmizel jeden z žáků beze stopy stejně jako Freyrův syn. Co mají obě zmizení malých chlapců společného?

Knihu jsem si půjčila, abych se zase jednou pořádně bála. V první třetině jsem byla zklamaná, protože v domě se toho kromě strašení moc neděje a příběh je trochu předvídatelný. Jak se ale dozvídáme jednotlivé kousky skládačky ohledně vloupání a zmizení obou chlapců, příběh dostává grády a opravdu je čeho se bát. Duchové už nejsou jen v domě, ale snad na celém Islandu, lépe řečno všude tam, kam se Freyra dostane. Nakonec jsem s napětím očekávala, kdo je pachatel či pachatelé. Ukáže se totiž, že někteří žáci školy v dospělosti zemřeli za podivných okolností a se symbolem kříže na zádech. Několik mrtvých přibude i v novém příběhu. Prozradím Vám, že někdo padl za oběť lidem, někdo duchům. Nakonec mi to přišlo trochu překombinované.

Konec je zajímavý a nečekaný hlavně tím, že jedna z obětí převezme štafetu a jde strašit do opuštěného domu.

Anna Potůčková

Elektronickou verzi knihy si můžete zakoupit zde.

čtvrtek 11. února 2016

Co všechno stojí za únosem malého chlapce? Napoví naše 2 recenzentky..

Carl-Johan Vallgren: Chlapec ve stínu

Hneď v úvode sa musím priznať, že takto rýchlo som už veľmi dávno knihu neprečítala. Skrátka som ju vzala do ruky, nadýchla sa a vydýchla až pri poslednej strane. A určite nie preto, lebo som potrebovala popreskakovať strany, ani o jednu by som sa neukrátila. A som za to veľmi vďačná, pretože už som pomaly začala na severskú krimi zanevierať. Začiatok je síce trochu zmätený, ale po pár stránkach sa rozbehne kolotoč z ktorého nie je možné len tak zoskočiť. 

Chlapec ve stínu patrí ku knihám, kde neviete odhadnúť čo vás na nasledujúcej strane čaká. Tušíte, hádate a kombinujete, ale nakoniec to vzdáte a oddáte sa tomu s myšlienkou, že si to predsa nebudete kaziť nejakými vlastnými špekuláciami. Veď prečo vlastne aj keď je dej taký nepredvídateľný a čítanie také vzrušujúce. Dokonca sa v druhej polovici knihy dejové línie rozdvoja a autor nám dáva informácie z dvoch strán, ktoré zo začiatku ani nevedia že „ v tom sú spolu“. Je tam skrátka všetko, čo má správny (dovolím si použiť označenie krimi-thriller) mať.

Hlavný hrdina Danny Katz, je outsider, s všeobecným prívlastkom bývalý. Narkoman - odsúdenec - ztroskotanec – agent, ale aj skvelý tlmočník. Nemá rodinu, zázemie, priateľku, nemá hranice ani stanovené pevné hodnoty. Prešiel peklom, z ktorého sa len zázrakom vymotal a aj to len preto aby sa dostal do ďalšieho. Je ale inteligentný, rozumie sa remeslu, vie sa orientovať v počítačoch a dostáva ďalšiu šancu, ktorú využije a drží sa. Všetko sa však opäť zamotá, keď mu prekvapivo zatelefonuje atraktívna manželka bývalého spolužiaka, momentálne nezvestného a požiada ho, aby jej pomohol. Z Dannyho sa stáva neprofesionálny detektiv a postupne zisťuje, že sa ho tento prípad týka viac akoby mohol tušiť a zákonite sa opäť dostáva na druhú stranu zákona. Celým príbehom nás vedie nevyriešený únos malého chlapca spred 30 rokov a i keď nie všetko je také ako na prvý pohľad vyzerá, predsa aj tu platí, že minulosť nás vždy doženie.

Pokiaľ sa vám páčila Larssonova trilogia o mužoch čo nenávidia ženy, tak toto je kniha práve pre vás, i keď s trochu inou tematikou. Výborne napísané strhujúce čítanie, dokonale vyvážené a vhodné pre mužov i ženy.

Marbla


Chlapec ve stínu – Carl-Johan Vallgren

Poutavý příběh začíná únosem malého chlapce, který je příslušníkem bohaté rodiny Klinbergů, a nikdy se nenajde. Podobný osud čeká o mnoho let i jeho bratra Joela. Joelova manželka požádá o pomoc jeho bývalého spolužáka Dannyho Katze, který je velmi schopný polyglot a také velmi nadaný počítačový hacker. Danny začne hledat Joela a dostane se tak do kontaktu s mocným klanem Klinbergů. Začíná mít podezření, že za zmizením Joela, ale i smrtí jeho rodičů je mnohem víc. Při pátrání se setká se svou přítelkyní Evou, kamarádkou z mládí, oba měli zkušenosti s užíváním drog, ale pak se jejich životní osudy rozešly. Pátrání ho zavede až do Dominikánské republiky, do Santa Dominga. Musí proniknout do magie a kouzel, vúdú symbolů.
Zpočátku mi připadá děsivé čtení o uneseném chlapci, kolik dětí takhle zmizí a už se nikdy nenajdou. Zajímavé je také skutečnost, že unesený chlapec byl černoušek, nebyl adoptovaný, jen geny si zahrály a přeskočily jednu generaci.

Také obrazy ze života „feťáků“ jsou zajímavé, ale i skutečnost, že se ze závislosti oba aktéři dokázali ze zajetí drogy vymanit a v životě si našli místo, ale čas od času se jim po droze stýská.

Největší téma je ale magie, kouzla, vúdú – závislost na těchto praktikách může být zničující a svět v Africe je nám asi hodně cizí. Pověrčivá jsem, s vúdú bych si asi nikdy nic nezačala, rozhodně si myslím že černá magie může člověka zahubit. Nakonec o tom mluví i Kateřina Tučková v Žítkovských bohyních.

Marie Valášková

Elektronickou verzi knihy si můžete zakoupit zde.

čtvrtek 4. února 2016

Hodnocení série Blíženci "Evropské space opery"

Juile Nováková - Prstenec prozření (kniha první)

Už kvůli upoutávce na “evropskou space operu” jsem ke knize přistupoval spíše skepticky. Nebudu zde moc rozepisovat děj, protože je možné si jej přečíst v každém úvodníku. Spíše bych se soustředil na to, jak kniha působila na mě a jak se četla.
Musím říci, že prvních pár desítek stran mě spíše odrazovalo, autorka se snažila čtenáře dostat do prostředí, ale byl jsem z toho spíše zmatený. Navíc jsem některé pojmy musel číst na několikrát a vyhledávat si je na wikipedii, abych pochopil, o co jde. Některé pojmy se mi zdály poměrně šroubované a přitom na děj měly poměrně malý vliv. To byly trošku těžší začátky, které jsem nakonec překonal a byl jsem za to rád. Děj se pak poměrně rozjede a kniha se začne číst velmi dobře. Jednotlivé souvislosti do sebe začnou zapadat a vše najednou dává smysl. Jen způsob vyprávění mi činil sem tam potíže, protože některé situace byly popisovány trochu kostrbatě a chvíli jsem nevěděl v “které hlavě” zrovna jsem. V příběhu si také budete muset zvyknout na, pro mě, celkem novou věc. Hlavní prim zde totiž hrají ženy. V podstatě vše mají v rukou ony, muži jsou zde trochu upozaděni, někdy řekl bych, až příliš. Nicméně není to nic hrozného. Jako čtenář sci-fi jsem zvyklý na vyrovnanější zastoupení rolí. Možná až příliš navyklý na mužnější vedení děje. Tato kniha to změnila, což nevadí, ale přes to bych v dalším díle chtěl vidět role třeošku vyváženější.
Teď bych se chtěl podívat na stránku technologickou. Technologie, s nimiž postavy přichází do kontaktu, jsou pečlivě promyšlené a pokrok jsem byl schopen akceptovat. Nenarazil jsem na místa, která by mi něčím vadila, anebo z nich vyzařovala “nesouměrnost” s pokrokem v ostatních oblastech. Jednu výtku bych přeci jenom měl, no možná dvě. Trochu mi připadal nedovysvětlený způsob cestování mezi planetami. Okrajově se postupně dovíme, jak to asi je, ale přece jen, pokud se hned na začátku řeší problémy s pohonem, měl by o něm čtenář aspoň trochu něco vědět. Druhá věc, která mi přišla taková hůře představitelná, bylo propojení myslí/mozků. Toto prostředí mě trochu mátlo.
Celkově na mě kniha působila dobře a i přes začáteční trampoty jsem si příběh začal užívat. A nebýt o něco “hloupějších” mužů, kniha by se mi líbila ještě víc, protože po technické stránce bylo vše domyšleno a technologie a vývoj společnosti takovýmto směrem mi připadal velmi uvěřitelný.

Kniha od poměrně mladé spisovatelky mě příjemně překvapila. Čeká vás zajímavý a uvěřitelný příběh ve kterém se podíváte na jiné planety a poznáte trošku vylepšené lidi. Celkově můžu knihu s klidným svědomím doporučit všem, kterým žánr sci-fi něco říká.

Julie Nováková - Elysium (kniha druhá)

Nyní se blíže podíváme na druhou knihu série Blíženci. Kniha má název Elysium. Trochu si knihu probereme, bez toho, abych prozradil podrobnosti. Ještě bych chtěl varovat, že následující text je určen především pro ty, kteří první knihu četli a neví, jestli číst dál. Pokud se rozhodujete o čtení první knihy, přečtěte si recenzi na díl první.
Kniha plynule navazuje tam, kde první skončila. V příběhu jsme pokročili. Na planetě jménem Jitřní posel se odehrávají nové objevy, které mají, nebo spíš budou mít, značný dopad na celé lidstvo. Dozvíme se o Entech a pravděpodobném účelu jejich vzniku, také doktor Thuy učiní pokroky při výzkumu vermise (velmi slibného červa)  V laboratoři Hewitová slušně pokročí v komunikaci s dvojčaty, což je sice super, ale není to zadarmo. Spojení jsou náročnější a jejich vliv na její myšlení je znatelný. Její myšlení se změní až do té míry, že bez pomoci svého implantátu nebude schopna zastírat dopady spojení s dvojčaty. Mezitím na Nové Andalusii dochází objevu neznámého zařízení vejcovitého tvaru. Na to, co je to, bude muset přijít nová postava v příběhu Amelia Valdezová. Tilde, Lennox a Atrhur (který si “dovolenou” poměrně dobře užije) se dostanou na Zemi a zahájí pátrání.

Nejprve bych se chtěl vyjádřit k obrazu země, který je nám představen. Kolébka lidského života se změnila na velkou pokladničku. Vše je orientováno na turisty. Země se rozdělila na jedné straně na prodejce zážitků, “stánkaře” a spousty dalších odvětví turistického ruchu. Některá města se dokonce mění tak, aby odpovídala určitému historickému období. Sem také patří lidé, kteří udělají cokoli, aby se ze Země dostali. Na straně druhé zde máme lidi, městečka, které nějaký vesmír vůbec nezajímá, a dál žijí normální život. Tenhle obrázek světa budoucnosti považuji za velmi zajímavý. Vidíme to stejné už dnes ve velkých metropolích, jež se orientují hlavně na turisty. Tak že rozvoj naší planety tímto směrem mi připadá reálný.

V knize se také objeví jedinec, jehož nenávist vůči jiným, může zmařit velké množství životů a ještě přitom uvrhnout všechny snahy o mír v zapomnění. V napjatých vztazích už pak mnoho lidí nehledá pravého viníka, ale rovnou se vrhne na nejpravděpodobnějšího.

Julie Nováková - Hvězdoměnci (kniha třetí)

Kniha Hvězdoměnci je poslední v sérii Blíženci z pera (klávesnice) Julie Novákové. Konečně tedy máme všechny knihy přečteny a můžeme se dát do hodnocení série. Nejprve se teď podíváme na poslední knihu, pak si zhodnotíme celou sérii.

Knihu jsem jako jedninou ze série přečetl na dvě posezení. Musím říct, že tady se děj rozjel svižněji, než v knihách předchozích. Dostaneme se do válečného konfliktu mezi dvěma světy. Boj o jednu planetu, která je velmi zvláštní (o většině zde učiněných objevů, se dovídáme v předchozích knihách) a každému začne být pomalu jasné, že je třeba mít tyto objevy nejlépe ve svých rukou. Ve válce o planetu nás čeká zajímavý zvrat, která nakonec vyústí v její překvapivý konec. Na Jitřním Poslovi dojde k průlomu v oblasti tvorby tunelů z rozvinutých Calabiho-Yaulových variet. Z další dějové linie se zase pomalu dovídáme o podstatě těchto tunelů. Dějové linie se začínají viditelně propojovat. Také odhalíme původ záhadného vajíčka a jeho pilota. To by v bodech bylo zestručněné dění, jeho vyprávění nebude nudit. Všiml jsem si však jedné věci. Na začátku knihy jsem četl o upravených asteiodech, ale nějak jsem si při čtení nevšiml, co se s nimi nakonec stalo. Snad teď upozornění budete moci vysledovat místo, které jsem snad přehlédl. Z ukončení série jsem ale trochu rozpačitý. Konec byl trošku záhadnější, ale zase skýtá půdu pro další pokračování.Pokud jste četli první a druhý díl, je hloupost nepřečíst poslední. Kniha se mi četla asi nejlépe ze všech tří. Pojďme k celkovému shrnutí.

Pro přečtení celé série jsem se s hodnocením ustálil na takových šedesáti procentech. Série není špatná, rozhodně nelituji jejího přečtení. Zvlášť jsem si užíval použité technologie, které jsem kladně hodnotil už od první knihy. Autorka opravdu tuto stránku nepodcenila, a nastíněný vývoj by v některých případech mohl být i reálný. Co mě naopak zklamalo, byly některé dějové linie. Sem tam jsem si všiml trochy vatových úvah, které byly v podstatě o ničem (bez viditelného vlivu na děj). Dokonce osoba generála Schumanna se mi začala zamlouvat. Myslím, že dostat více prostoru, máme tu výborného záporňáka. Kdo ví, jestli se ještě někdy neobjeví. Bohužel se musím vrátit k výtce, kterou jsem měl v první recenzi, a jež na mi celé čtení trochu kazí. V celém příběhu máme více hrdinek, což ničemu nevadí. Muži však kolem nich působí poněkud nemotorně, nerozhodně, někdy až neschopně. Přičemž muži, kteří v dějových linkách kolem sebe ženy moc nemají (vracíme se k našemu generálovi), působí mnohem sebejistěji, více jako muži. Přitom bych chtěl upozornit, že jsem přečetl mnoho knih s ženami v hlavních rolích. V této sérii však cítím nesouměrnost a ta mi trochu kazí zážitek. Pak si také musím postesknout při vzpomínce na ukončení příběhu. Přeci jen jsem čekal, že se něco dovíme o tajemných Kumalínech. Také mi přišel moc zjednodušený samotný konec, kdy po uzavření všech tunelů a zanechání všech světů sobě samým napospas, se s tím prostě smířili. To mě trochu mrzelo, protože cestování mezi světy by znamenalo minimálně několik tak pokročilých planet, které by bez zásobování potravinami měly větší problémy. Všechny světy rozhodně nemohly být úplně soběstačné. Celkem se mi série líbila. Byla to vlastně pěkná ironie, kdy se lidstvo v honbě za pokrokem prostě odrovnalo (ztrátou cenných tunelů) a teď se začne znova. Z více míst, ale znovu. Jak se mu to podaří, se dozvíme třeba v další navazující sérii, kterou bych dříve či později očekával.

Petr Valenta

Celou sérii Blíženci si v elektronické podobě můžete zakoupit zde.