středa 2. března 2016

Naše recenzentka hodnotí vyvrcholení příběhu "Nabíječské" série

Alice Claytonová: Poslední výkřik

Na závěr „Nabíječské“ série jsem se neuvěřitelně těšila, hlavně proto, že jsem věděla, že se autorka vrátila k původní milenecké dvojici, k Simonovi a Caroline. Ač takhle knížečka byla opravdu jednohubka, dokázala mi úžasně zlepšit náladu a rozesmát mě na celý dům. Autorka více méně zakončila životní cesty našich hlavních dvou hrdinů a jejich přátel a opravdu to za přečtení stálo (kdo si oblíbil postavy z předešlých knih, pochopí).
Jak se můžete dočíst v anotaci, tato novela svým čtenářům nabídne pohled na další životní cíle tří mileneckých párů, jedná se o svatbu a plánování miminka. Simon a Caroline toho spolu zažili víc než dost a tudíž je jasné, že jejich dalším životním cílem bude procházka "tou" uličkou a manželský slib. Jejich přátelé do toho již buď praštili, nebo jsou v očekávání miminka, ale co naši hlavní hrdinové? Rozhodnou se také pro manželství nebo jim jejich společný život a bydlení bohatě stačí? A co když je život vrtkavý a nejistý a co platí nyní, už zítra být nemusí?

„V tom případě buď klidná. A užívej si to. Zařiďte se podle svýho, a kámošky ať si to udělají tak, jak chtějí. Svatba znamená pro každýho něco jinýho a ne všichni ji potřebujou. Pro někoho je důležitej ten kus papíru, a někdo ho nepotřebuje. Nikdo nemůže říct, jak to má být správně. Já teda určitě ne, to je jistý.“

Kniha je psaná opět velmi čtivou formou. Vypravěčka Caroline nás provází svou další etapou života a to velmi vtipně. Dokonce bych řekla, že z celé série byla tato kniha nejvtipnější, ale je to možná pocit způsobený tím, že je příběh velmi krátký a spíše napsán pro potěšení čtenářů, aby viděli šťastný konec svých miláčků. Slovní narážky, přestřelky, trapné momenty, nepřiměřené reakce radosti a mnohem více z typického humoru Nabíječe a jeho Roštěnky. Pokud se chcete pobavit, neváhejte si knihu pořídit!

„Budeš mě komandovat, až se vezmeme?“ „Ani netušíš jak, Simone. Ani netušíš jak.“

Ač to možná vypadá, že Poslední výkřik (název jak z hororu, šílené co) je jen plný vtípků, tak není. Najdou se zde mnohé momenty na zamyšlení. Vážné konverzace o budoucnosti a strachu z ní, o lásce na celý život a zodpovědnosti za druhé, o obavě, že své milované ztratíme (jako když se Simonovi v Asii stane nehoda)..
V té chvíli jsem si uvědomila, že všechny starosti, všechna nervozita, všechno to „co by, kdyby“ a všechny úvahy nad tím, co kdo říká, že je pro vztah normální a kdy je moc brzy a kdy je ten správný čas a jak to funguje a další bla bla bla… že jsou to jen kecy. Tady nejde o to, co je správné pro ostatní páry, ale o to, co je správné pro nás. Pro Simona a pro mě…

Dále je celý příběh opět protkán barvitými popisy pocitů, exotických prostředí, romantických momentů a hlavně sexu. Ten je popisován opravdu velice živě a to opět s dávkou humoru. Když se k tomu připojí romantika a neustálé jiskření mezi hlavními aktéry, je dílo dokonáno. Při čtení si užíváte každé slovo a rozplýváte se nad (ne)dokonalými životy všech párů.

Závěr knihy opět patřil kocourovi Cliveovi a tato kapitola byla rozhodně bomba! Já toho kočičáka miluju a ten jeho popis byl úžasný (a překvapení, co přinesl Simonovi též).

Přemýšlela jsem o své lásce a celý ten svatební nesmysl mi byl naprosto ukradený. Záleželo mi jen na tom, abych tomuhle muži řekla slova, která si zamilovaní říkají už po celé generace. Abych stanula po jeho boku a ujistila ho, že on je můj a já jsem jeho v dobrém i ve zlém, v nemoci i ve zdraví, dokud nás smrt nerozdělí. A to ostatní? Do háje s tím.

Pro někoho může být toto dílo jen tupým romantickým příběhem plným sexu a dutých dialogů. Možná za 10 let bych to řekla, ale teď rozhodně ne. Doporučuji všem, kteří četli předešlé knihy nebo mají prostě rádi oddychové knihy, při kterých se neskutečně pobaví a objeví v nich i něco víc. Ukázku, že žádný život není dokonalý, ač se člověk snaží sebevíc, že každému hází osud klacky pod nohy a nic netrvá věčně. Každá láska projde časem zkouškou a jen ti nejsilnější ji dokážou udržet, hlavní je se nevzdat a věřit tomu druhému. Novelka je opravdu milá a bohužel i krátká, 120 stran je pryč hned, ale vykouzlí vám úsměv na tváři a zahřeje i to nejchladnější srdíčko.

Zuzana Malá

Elektronickou verzi knihy si můžete zakoupit zde.

Žádné komentáře:

Okomentovat