čtvrtek 8. června 2017

Skutečný příběh o "mateřské lásce" určitě stojí za přečtení

Eva Bacigalová: Slzy otců

Chcete si přečíst zajímavou knížku z naprosto běžného života, jež vás však silně zasáhne a donutí vás zamyslet se nad svým chováním vůči svému nejbližšímu okolí? Myslím tím pochopitelně prostředí rodiny. Jistě všichni víme, jak snadno se dá v tomto prostředí prohřešit, ať už z pohledu dospívajícího dítěte vůči rodičům, nebo naopak z pohledu dospělého rodiče vůči svému malému dítku. Hranice je často vrtkavá a lidské jednání ji dokáže velice snadno překročit, a to nejčastěji díky manipulaci z blízkého okolí. Přesně to můžeme očekávat od této knihy.

Kniha Slzy otců, jíž je celá tato recenze věnovaná, vyšla ve slovenském originále Slzy otcov v roce 2012. U nás se dočkáváme překladu tohoto titulu až v roce 2017 a o jeho vydání se postaralo nakladatelství Motto. Román byl právem zařazen do edice Skutečné příběhy.
Když jsem si vybírala knihu, kterou bych si ráda přečetla tentokrát. Padlo mi oko právě na tento titul, zaujala mě barevná obálka, jež hodně odpovídá anotaci a náplni celého vyprávění. Do toho jsem zde zjistila, že patří do edice, o níž jsem zatím neměla ani ponětí. Takže bylo téměř ihned rozhodnuto a kniha objednána. Musím říci, že když jsem se do ní začetla, ihned jsem věděla, že jsem nesáhla vedle. Přesně, jak jsem napsala výše, anotace příběh krásně orámovala, já věděla, co mohu čekat a rozhodně byla moje očekávání do zbytku splněna a nebyla jsem v žádném případě zklamaná.

Ihned po tom, co se mi knížka objevila v mojí knihovničce na stránkách Palmknih, jsem si ji musela stáhnout a začíst se. Jaké bylo moje překvapení, když to všechno šlo jako po másle a titul jsem měla během pár hodin čtení vstřebaný. Chvilkami mi zůstával rozum stát, chvilkami jsem se dokonce rozčilovala a nevěřícně kroutila nad způsobem jednání některých postav hlavou. Takže od titulu můžete očekávat trošku emotivní náročnost. Po přečtení jsem si ale poprvé ve svém čtenářském životě musela dát čas na zpracování myšlenek před tím, než jsem šla psát recenzi. Nerada bych totiž, aby byla nějakým způsobem poznamenána některými mými negativními myšlenkami, jež mě při čtení pronásledovaly, ale netýkaly se knihy jako takové, ale spíše zpracovaného tématu. Byla jsem naštvaná na jednání některých postav apod.
Je pravda, že hned od samého počátku jsem byla hotová z příběhu pana Chalupky, ten bych si troufla tvrdit, že v knize má nejvíce prostoru, protože je nejdojemnější a je na něm nejvíce zřejmý neskutečný tlak jeho ženy na malou dcerku. Vyřešení tohoto příběhu mě dostalo do kolen, však počkejte, až se dočtete do této pasáže a pochopíte. Pak jsou zde řešeny ještě další 3 příběhy, jež jsou popisovány oproti příběhu Chalupkových v krátkosti. A však rozhodně nejsou méně dojemné nebo méně kvalitní. Na pozadí je pak popisován pátý příběh, a to příběh sociální pracovnice Petry, jež vás celým vyprávěním provází. Všechny příběhy jsou silné a je z nich možné vypozorovat psychologické i rozumové pohnutky všech aktérů. Dalo by se říci, že přesně na tom je celý román vystavěn a bez toho by byl chudý a rozhodně by postrádal působivost, kterou se ve finální podobě pyšní.
Celý příběh se odehrává na překvapivých 232 stranách (ve čtečce však pouhých 174 slajdů). Je strukturován do 23. kapitol a zakončen epilogem, v němž může čtenář objevit drobnou informaci o tom, jak 4 příběhy klientů sociální pracovnice Petry a jejích kolegů dopadly ve skutečnosti. Abych pravdu řekla, tak jsem se u několika epilogových řádků o rodině Žigových a Bielikových rozžhavila vzteky do běla. Ptáte se proč? To zjistíte, když si pročtete tuto knihu a dojdete až k samotnému konci.

Román je postaven na chronologickém vyprávění 4 příběhů a 5. retrospektivním, v něm se totiž hlavní postava vrací ve vzpomínkách do období, kdy sama prožívala smutné chvilky po rozvodu rodičů. Občas se objeví nějaká ta paralela, ale moc jich není. Každá kapitola je postavena na svém vlastním kompozičním základu. Je nutné podotknout, že celý román má pevný základ v chronologicky postupném vyprávění událostí. I retrospektivní část příběhu (vyprávění z Petřina dětství a dospívání) je svým způsobem chronologická.
Knihu hodnotím velice pozitivně. Musím říci, že v ní spatřuji kvalitní osvětový materiál. Měl by si jí podle mého přečíst každý a zamyslet se nad sebou. Domnívám se, že i v tomto duchu autorka knihu tvořila. S výstrahou na to, že děti nejsou naší hračkou a nástrojem pro útok, obranu či manipulaci, ale měly by dělat radost oběma rodičům, a to bez rozdílů. Ať už je situace v rodině jakákoliv. Ze čtení jsem si odnesla neuvěřitelně silný zážitek. Je jen málo knih, které na mě takhle zapůsobily. Z každé si něco odnesu, ale toto dílo pro mě mělo přidanou hodnotu. Ukázalo mi cestu, jak nahlédnout do duše rodičů, ale i malých dětí a jak se případně v budoucnu k jejich problému postavit.
I přesto, že se v knize nachází několik drobných nedostatků, na něž si myslím, že stejně běžný čtenář při četbě nepřijde, dávám knize nádherných 100 % a vřelá doporučení k tomu, protože si to zaslouží. Když už jsme u toho doporučení… Titul bych doporučila všem, kteří si rádi přečtou příběhy z běžného života a přemýšlí nad nimi. Dále pak těm, kteří se zabývají tematikou rozvodů a toho, jak tento proces působí na dítě. Kniha má určitě potenciál otevřít čtenáři oči.

Za poskytnutí recenzní e-knihy patří velké díky obchodu s elektronickými knihami Palmknihy.cz. Pokud vás recenze zaujala a rádi byste si dílo přečetli, můžete si ho pořídit zde.

Iwik

úterý 30. května 2017

Další strhující příběh s Harrym v čele

Jo Nesbo: Žízeň

Tak Harry Hole se nám vrátil… Polepšený Harry, který nepije, zažívá štěstí po boku milované Rachel, přestal pracovat na policii a jen přednáší studentům. Jeho nevlastní syn Oleg, který jej velmi obdivuje, začal studovat policejní akademii….

Tak takhle idylicky začíná nový díl série s Harrym. Setkáme se se všemi bývalými kolegy Harryho, s jejich ambicemi, vztahy, nenávistí i žárlivostí – žárlivost – „Othellův syndrom“ je jedním z témat nového románu Jo Nesba, hlavní je ale vampyrismus.

Jo Nesbo je skvělý vypravěč, určitě se budete snažit knihu co nejméně odkládat, čtení moc nepřerušovat asi i proto, že děj je dost složitý a nebylo pro mne snadné se orientovat v myšlenkových pochodech Harryho. Možná se mi to zdálo až trochu překombinované. Harryho myšlenkové pochody, zvraty ve vyšetřování jsou působivé, ale občas se mi to zdá až moc komplikované.

Nemám ráda tolik krve – krev mi obecně nevadí, ale měla jsem někdy pocit, že tady jí bylo zbytečně moc. Já vím, krev k vraždě patří, ale tady je vlastně krev všude i ve vedlejší linii příběhu, možná mi to přišlo zbytečné.

Rozhodně se nabízí i otázka nad názvem díla – nechci moc přemýšlet o žízni vampyristů a tak si raději představuji žízeň Harryho – sice říká, že nepije, ale to neznamená, že úplně ztratil chuť na alkohol.

Na další pokračování čekali všichni – i já – netrpělivě, ale v průběhu čtení mi z toho nadšení moc nezbylo. Osobně se mi líbila víc série „Krev na sněhu“ a ještě šířeji mám radši příběhy Kurta Wallandera. Ale to jistě neznamená, že další díl, pokud vyjde, si nepřečtu.

Valášková

E-knihu si můžete zakoupit zde.

úterý 23. května 2017

Její pootevřené rty jako by se chystaly promluvit. Její mrtvé tělo zamrzlé v ledu..

Robert Bryndza: Dívka v ledu

Když tato kniha vyšla, měla kolem sebe velkou mediální kampaň, takže jsem ji viděla opravdu všude. Spoustu lidí ji fotilo, četlo a hlavně vychvalovalo. Když vyšel Noční lovec (druhý díl), podobná reklama se kolem knihy strhla znovu. A jelikož jsem měla chuť si nějakou detektivku/thriller přečíst, tak jsem si řekla, že to tentokrát bude Dívka v ledu. Je to totiž čtený a vychvalovaný boom, který se zalíbí kdekomu a já už vím proč.
Hlavní postavou nové krimi série dosud neznámého autora Roberta Bryndzy, je ostřílená detektivka Erika Fosterová. Původem je Slovenka, ale nyní žije a pracuje v Anglii. Erika není žádný policejní začátečník, je to zkušená policejní vyšetřovatelka, která podstoupila několik velmi obtížných misí v terénu. Při jednom z útoků jí zemřel manžel, také policista. Erika se s touto událostí velice těžce vyrovnává, a tak je povolána k Londýnské policii.

Erika mi byla jako osoba i vyšetřovatelka velice sympatická. Je to žena, která je opravdu svérázná, umíněná a cílevědomá. V mnoha ohledech si jde za tím, co chce, ačkoliv to je mnohdy v rozporu s rozhodnutím jejího nadřízeného. Svého úsudku se nevzdává a právě touto tvrdohlavostí a naprostou nepodřízeností se mi Erika zalíbila. I když naopak mnoho čtenářům se tyto vlastnosti nelíbily, až protivily. Od začátku do konce jsem Erice fandila, a doufala jsem, že si na svou stranu získá i ostatní vyšetřovatele z Londýnského policejního týmu.

Ostatní postavy policejního týmu jsou poměrně zajímavě sestaveny. Mrzout a záporák detektiv Sparks mi lezl krkem hned na začátku. Byl to neskutečně arogantní a povýšenecký snob. Vedoucí celého týmu Marh byl naopak sympatický člověk, stejně jako jeho žena. Pomocní detektivové Peterson a Mossová byli od začátku na straně Eriky, a také proto jsem je měla ráda.

Nemělo by smysl snažit se popsat vám děj. Vše se to totiž točí kolem policejního týmu, jedné londýnské bohaté rodiny a vraha. Všechny události a postavy jsou různými možnostmi propojené, až by to čtenář občas nečekal. Často mě napadaly myšlenky, kdo by mohl být onen vrah. Koho jsem tipovala, vám neprozradím, řeknu pouze to, že jsem na to opět přišla. Píšu opět, protože vždy když čtu nějakou detektivku nebo thriller, zkrátka knihu, kde se hledá nějaký vrah, tak já na to vždy přijdu ještě před samotným odhalením. A vlastně mě to docela štve, protože moment překvapení s touto skutečností jaksi zaniká. Nevím, zda je chyba ve mně nebo autoři píšou tak předvídatelně.

Autorova schopnost vtáhnout čtenáře do napínavého děje se projevuje hned po několika málo stranách. Přestože je kniha poměrně dlouhá, tak vše má nějaký svůj smysl, řád a náležité propojení. Což velmi oceňuji, protože autoři jsou často velmi zbrklí a nedávají si pozor na takovéto věci.

Robert Bryndza píše na neznámého autora opravdu velmi dobře. Nepopisuje zbytečnosti, ale zároveň máte dostatek informací, příběh uměle nenatahuje a vše plyne tak jak má. Kniha je napínavá, v ohledech smrti realistická a místy i maličko nechutná (popisy zavražděných obětí). Zkrátka a dobře Robert byl stvořen k tomu, aby psal thrillery. Dívka v ledu je typická detektivka dle mého gusta. I přes některé maličkosti, jako třeba, že jsem byla schopna odhalit vraha již v polovině, ji mohu za sebe jedině doporučit! Pokud vás tedy zaujala anotace, nebo jste zkrátka ovlivněni mediální reklamou tak jako já, tak hurá do čtení této knihy!

Kamila Margietová

Tuto e-knihu si můžete zakoupit zde.

středa 10. května 2017

Pojďte zkusit slečnu Marplovou po česku..

Marie Rejfová – Kdo má pod čepicí

Tak jsem zase jednou zabrousila do českých vod a vůbec jsem nebyla zklamaná a to rozhodně neznamená, že českou literaturu neuznávám, naopak od mládí je mým oblíbeným autorem třeba Vladislav Vančura, přečetla jsem i Jiráska a rozhodně nemohu zapomenout na Čapka.

Tahle novelka, se ale rozhodně netváří jako „veliká“ literatura, ale je to velmi příjemné, oddechové čtení – asi se nám tady pomalu rodí nová česká slečna Marplová, pokud tedy autorka bude v psaní osudů Josefíny pokračovat.

Jen mi stále vrtá hlavou jestli čepice z názvu dílka je ta lyžařská čepice pohledného komisaře Tvrdíka nebo jiná pokrývka hlavy někoho jiného.

Rozhodně se dobře pobavíte při vtipné analýze každodenního života obyvatel Brodu, kam se musela Josefína, zvaná Pepík, odstěhovat po rozvodu.


Marie Rejfová – Kdo jinému jámu kopá

Jakési volné pokračování ze života malého městečka Brodu. Úměrně délce díla narůstá i počet mrtvol, ale zvědavost malířky Josefíny je stále stejná. A tak protože je nejen zvědavá, ale i chytrá zase má veliký podíl na dopadení vraha i odhalení „šmeliny“ v místním autoservise.

Mně se líbil i místní brodský kolorit – lidičky, které žijí v okolí Josefíny, na prvním místě rozhodně její neodolatelná sestra Miroslava, parta místních puberťáků, místní zbohatlíci a další.

Za pozornost určitě stojí i místní zájmový spolek „Kopáč“ , parta lidí, kteří se ve volném čase hrabou ve starém dole a snaží se přeměnit důl v muzeum.

Vztah komisaře Tvrdíka a Josefíny pokračuje i tady – komisař stále ženatý, ale přitom si na Josefínku dělá „nároky“ a žárlí, všichni to vidí, jen krásná učitelka ne.

V obtížných situacích si hlavní hrdinka ráda dodává odvahu a nadhled pomocí průpovídek své mrtvé babičky – ty se mi líbily moc a některé si musím zapamatovat, protože jistě mají nadčasovou platnost: „ Když už musíš cestovat vlakem, nikdy si nesedej do prázdného kupé. Přistoupí rodinka na výletě a ty budeš smrdět po řízcích a uheráku.“ nebo : „Každá žena by měla mít v rukávu trik, jak si muže udržet. Když to nejde přes knedlíky nebo přes postel, musí najít něco jiného.“

Babička byla moudrá žena, ale vnučky se jejími radami moc neřídily: Miroslava byla šťastně vdaná a moc vařit neuměla – no, na postel to nevypadalo, Josefína, taky moc nevařila, nějaké sexuální hrátky asi ano, ale byla rozvedená a vztah momentálně není…… Uvidíme v dalším pokračování?

Marie Valášková

E-knihu Kdo má pod čepicí můžete koupit tady a e-knihu Kdo jinému jámu kopá zde.

čtvrtek 27. dubna 2017

Kateřina Aragonská. Žena, která milovala Jindřicha VIII.

Alison Weirová: Pravá královna

Jaká byla Kateřina Aragonská, první ze šesti žen anglického panovníka Jindřicha VIII.? Šlo o hluboce věřící ženu, tvrdohlavě trvající na legálnosti manželství s Jindřichem VIII., přestože to pro ni znamenalo trápení a vyhnanství.
Jindřich VIII. byl svůj. O tom žádná. Soužití s ním bezesporu nebylo procházkou růžovým sadem - mimo období jeho velké zamilovanosti - pro žádnou z jeho šesti žen. Jindřich VIII. usedl na britský trůn po smrti svého otce Jindřicha VII. v roce 1509 a vydržel na něm do své smrti v roce 1547.
Jeho první chotí se stala Kateřina Aragonská, španělská princezna, která původně byla ženou Jindřichova staršího bratra Artura Tudora. Sedm let po jeho smrti (v červnu 1509) se však Kateřina Aragonská stala manželkou Jindřicha VIII. a královnou Anglie.

Tvrdohlavá a svá
A právě této době se věnuje ve svém historickém románu Kateřina Aragonská: Pravá královna s podtitulem Šest tudorovských královen renomovaná britská historička Alison Weirová. Jde o první ze série Weirovou zamýšlených historických románů o všech šesti manželkách Jindřicha VIII.

Weirová v tomto svém dalším literárně-historickém počinu vykreslila Kateřinu Aragonskou jako charismatickou, odvážnou - místy až příliš tvrdohlavou - milující ženu. Manželku krále, která bojuje za svou legitimitu královny a manželky, za budoucnost jejich jediné dcery Marie (všechny ostatní jejich děti zemřely ve velmi raném věku), ale také za spojenectví Anglie s jejím rodným Španělskem či za církevní jednotu (podléhající papeži).
Celá kniha se ale nese rovněž ve znamení touhy Jindřicha VIII. po mužském následníkovi trůnu, stejně jako kolem stěžejní otázky náboženství. Ta ale byla víceméně vyprovokována právě touhou Jindřicha VIII. po mužském potomkovi, snahou o zrušení manželství s Kateřinou Aragonskou a jeho zamilováním se do Anny Boleynové, čímž byl položen základ reformace, tedy anglikánské církve.

Co největší autentičnost
Alison Weirová napsala tento historický román skutečně mistrovsky, přičemž jeho téma není z nejjednodušších. Na druhou stranu ale není až takové překvapení, že se ujala zbeletrizování tak složité látky s takovou noblesou, umem, elegancí a historickou přesností. Nota bene když se zaměřuje ve svém historickém celoživotním bádání právě na anglické dějiny 16. století.
I proto (nebo spíš právě proto) vystupují v jejím románu Kateřina Aragonská: Pravá královna především a hlavně známé či méně známé historické osobnosti, což dodává její knize na autentičnosti. Weirová to dokazuje i svými popisy nejrůznějších oděvů (ať už anglických či španělských), pokrmů, dvorských zábav i chodu královského dvoru. Autorka sama zdůrazňuje, že se přísně držela historických pramenů. V rámci co největší dramatičnosti jen některé nepříliš významné osoby “lehce přibarvila”.
Pokud si Alison Weirová určila za cíl podat tuto část anglické historie poutavým a čtivým - beletrizovaným - stylem a přiblížit ji čtenáři nehistorikovi, pak se to autorce určitě opět povedlo. Weirová dokázala přehršel historických dat, osob a událostí dokonale spojit v jeden velký „příběh s omáčkou“.

Tehdejší svět byl jiný než dnes
Psát příběh z Kateřininy perspektivy mi umožnilo nahlížet její život z jiného, intimnějšího, psychologicky laděného pohledu na tuto nezdolnou, statečnou a zásadovou ženu. Někteří moderní komentátoři soudí, že Kateřina mohla ke svému rozvodu zaujmout pragmatičtější postoj a ušetřit si tak mnoho trápení a smutku. Takový názor ovšem nebere v úvahu priority začátku 16. století - světa, který se od toho našeho hodně lišil.
Tím, že jsem čtenáře do tohoto světa přenesla, pokusila jsem se mu ukázat, že byl opravdu jiný a dnešní zaujetí ženskými právy, feminismem a politickou korektností v něm nemělo místo. Kateřinina situace ženy a královny, její dobrovolné podvolení se Jindřichovi ve všem kromě věcí, jež se dotýkaly jejího svědomí, to vše nám může připadat šokující, ale pro ni to bylo normální, správné a nezpochybnitelné.

(Alison Weirová - Kateřina Aragonská: Pravá královna, Poznámka autorky, str. 538)

Bezesporu se dá tvrdit, že Weirová už svým prvním z plánovaných historických románů o všech šesti manželkách tudorovského panovníka Jindřicha VIII. nasadila sama sobě vysokou laťku. Zároveň je to i jakýsi příslib toho, že se její čtenáři mají opět na co těšit.

Kdo je Alison Weirová
Autorka knihy Kateřina Aragonská: Pravá královna s podtitulem Šest tudorovských královen, Alison Weirová (*8. července 1951), je britská historička a spisovatelka. Ve svých dílech, které spadají nejen do literatury faktu, se zaměřuje především na anglické dějiny 16. století. Mimo své aktivní kariéry historičky/spisovatelky pořádá rovněž zájezdy po místech, kde se psaly anglické dějiny 16. století a o nichž ve svých dílech nejčastěji píše.
Weirová se narodila a vyrůstala v centru Londýna, nyní žije v hrabství Surrey poblíž Londýna. Než se stala historičkou/spisovatelkou, pracovala jako učitelka pro postižené děti. V roce 1972 se vdala, má dvě děti, Johna a Kate. Napsala řadu historických děl z oblasti literatury faktu. Mimo zmiňovanou knihu Kateřina Aragonská: Pravá královna jde například o knihy Děti Anglie; Šest žen Jindřicha VIII.; Pád Anne Boleynové; Princové v Toweru; Marie, královna Skotů či Jindřich VIII. Král a dvůr

Není bez zajímavosti, že jejím prvním dílem, které bylo publikováno (v roce 1989), je dílo s názvem Britain's Royal Families, přičemž jde o genealogii britské královské rodiny. Weirová ale není „jen“ autorkou děl literaturu faktu, napsala také pět historických románů - Nevinná zrádkyně, Princezna Alžběta, Zajatá královna, Nebezpečné dědictví a také Královna Alžběta.

Pár slov na závěr...
Kromě základních informací (kdo, kdy a kde ji vydal atd.) e-kniha obsahuje hned v úvodu rodokmen Kateřiny Aragonské a Jindřicha VIII. Román je rozdělen na tři části (s názvy Princezna ze Španělska, Královna Anglie, Pravá královna), které jsou dále rozvrženy na 34 kapitol. V závěru nechybí ani autorčiny poznámky, přehledně uvedené osoby a obsazení a v neposlední řadě také přehledný časový sled podstatných historických událostí.
Anglický originál nese název Six Tudor Queens: Katherine of Aragon. The True Queen a vydalo jej nakladatelství Headline Review v roce 2016. Do češtiny knihu Kateřina Aragonská: Pravá královna přeložila velmi zdatně Eva Křístková. Knihu vydalo v Praze v roce 2016 nakladatelství BB/art s.r.o.
Na exkurs do dob tudorovské Anglie pozvala autorka čtenáře prostřednictvím 552 stran knihy Kateřina Aragonská: Pravá královna s podtitulem Šest tudorovských královen. Obrázek si ale následně udělejte každý sám. E-knihu mi k recenzi poskytl portál palmknihy.cz, za což děkuji.

Tomáš Králíček

Knihu si můžete zakoupit zde.

čtvrtek 20. dubna 2017

Máte chuť na dojemný milostný příběh? Zkuste tuto knihu..

Jeniffer Robson: Měsíční svit nad Paříží

Tak jako pomalu a klidně teče řeka, tak plyne i vyprávění v této knize. Z každé strany je cítit pohoda a přitom je děj zajímavý a poutavý. Není napínavý jako v knížkách, které zhltnete rychlostí blesku, ale nic ve vás nezanechají. Tuto knihu si vychutnáte, každou stránku si pomalu přečtete, vstřebáte každou větu a popřemýšlíte si o tom. A když se pak na závěr v epilogu dočtete, že jsou v knize popsané skutečné postavy z takzvané „ ztracené generace“, je vám skoro líto, že jste se víc nezaměřili na ně, ale soustředili se nejvíce na hlavní postavy, které jsou smyšlené.

Děj se odehrává v Paříži těsně po 1. světové válce. Mladá aristokratka Helena Montagu-Douglas-Parrová přijíždí do Paříže, aby zde studovala výtvarné umění u profesora Czerneho. Helena je po těžké nemoci a navíc zrušila zasnoubení s mužem, kterého ani pořádně neznala. Ubytuje se u své tety Agnes kněžny Dimitri Pavlovičové, která je moderní a má pokrokové názory.
V Paříži bylo možné žít nejen dobře, ale také v relativním závětří před intolerancí, úzkoprsými názory a staromódními konvencemi a to ve společnosti podobně naladěných lidí. Helena, která přišla z přísného aristokratického prostředí, se ocitá mezi umělci různého vyznání a dokonce homosexuály, což se v té době v jiných zemích považovalo za zločin. Společně navštěvují kavárny, vinárny, večírky, ´jazzové kluby. Potkává spisovatele, malíře, umělce. Dokonce se seznámi i s manželi Hemingwayovými.

Protože se jedná o milostný příběh, je zde popsán vztah Heleny a Sama Howarda z New Yorku, který pracuje jako dopisovatel novin Tribune. Sblíží se a rozhodnou se, že v Paříži zůstanou natrvalo. Helena se bude živit jako ilustrátorka, výtvarnice. Sam získá stálou práci jako novinář. Nic už nestojí v cestě jejich štěstí, jenom majetek, který by měl Sam převzít v Americe po svém otci.

Kniha je krásně napsaná, poutavá, je to milé a pohodové čtení, doporučuji všem ženám, které se chtějí odreagovat od běžných starostí. Příběh je uvěřitelný bez nějakých klišé a přehnaných emocemi vyhrocených stavů.

Hana Raabová

Tuto e-knihu si můžete koupit zde.

středa 12. dubna 2017

Zapomeň na svou čest. Musíš jen přežít!

Veronica Rothová: Čáry života

Je to tu! Co je tu? No přeci ta dlouho očekávaná novinka od autorky divergentní série – Veronicy Roth. Když začaly vycházet knihy z této avizované série, rozpoutalo to davové šílenství, jež by se dalo přirovnat situaci, která nastala po vydání Harryho Pottera od Rowlingové. Dveře knihkupectví se nestihla ani dovírat. Stejná situace nastává i s Čárami života, ty jsou první dílem stejnojmenné série, jež vypráví o sociálních vztazích a okolnostech, které je mohou ovlivnit a případně i zničit. V knize můžete svým způsobem zaznamenat motiv zkázy, války a celkově násilí.

Když jsem si měla vybrat novou e-knihu za účelem sepsání recenze, našla jsem v mobilní aplikaci Palmknihy právě tuto knihu, jež si mě získala hned na první pohled. Musím říci, že mě nadchla jak obálka knihy, tak i jméno autorky, jež se pro mě stalo svým způsobem synonymem kvality. Její divergentní série je všemi vynášena do nebes (já se přiznám, že na mě teprve knihy čekají) a to mě přesvědčilo o tom, že bych se do její tvorby mohla pustit přímo po hlavě. Tato kniha pro mě byla tou správnou volbou. A musím říci, že jsem moc ráda, že jsem se do ní pustila, protože se mi čtenáři avizované autorčiny kvality potvrdily. I já teď mohu hrdě říci, že se ze mě stala autorčina fanynka. V brzké době se pustím i do jejích předchozích knih, protože mi sedl autorčin styl. Na to máme však v recenzi času dost. Vrátím se k obálce knihy. Obálka je laděna do krásně modré barvy, okraje jsou černé a v modré ploše jsou zřejmé zářezy, z nichž vytéká oranžová tekutina. Název knihy je vyveden velkými šedivými písmeny, podobně tomu je i u jména autorky, avšak zde jsou písmena trošku menší. V dolní části najdeme informaci o tom, že se jedná o román, jenž napsala autorka bestsellerové série Divergence. Předem mohu říci, že stejně dobrý osud předpokládám i u této knihy.
Již jsem se zmínila o tom, že se mi hodně zalíbil styl autorky. Působil na mě mladistvým dojmem a musím říci, že kniha skvěle zafunguje jak pro dětského čtenáře, tak i pro toho dospělého. Každý si v něm najde to své. Autorka do děje zakódovala spoustu důležitých poslání, které fungují krásně jak pro fantastický svět, v němž se děj odehrává, tak i pro náš svět reálný. Čtenář si ze čtení odnese nejen nevšední zážitky, ale také spoustu ponaučení a pochopení hrozeb, jež mohou reálně ohrožovat i nás. V knize jsou zachyceny četné boje o území a postavení. Zajímavé je, že vše, ač je to fantaskní, působí velice věrohodně. Děj je působivý a velmi atraktivní. Má velký potenciál oslovit milovníky fantasy a sci-fi literatury. Opět se mi potvrdilo, že i fantasy literatura může mít vysokou hodnotu. Musím říci, že jsem byla během chvilky vtažena do děje a nemohla jsem s četbou skončit do té chvíle, dokud jsem se nedočetla až k samému konci. Moc se těším na další díly.

Celý příběh na mě působil velice milým dojmem. Líbilo se mi, jak byl strukturován a tím pádem krásně přehledný. Ani chvilku jsem netápala i přesto, že má kniha krásných 424 stránek, což je potěšující. Příběh je složen ze 4 částí, v nichž se nachází 42 kapitol a poděkování. U každé kapitoly je vždy jméno postavy, z jejíhož úhlu pohledu budeme děj nahlížet. Hlavními postavami jsou Akos a Cyra. Oba jsou ještě dětmi, ale už se u nich pomalu ale jistě začínají projevovat jejich dary. Obě postavy jsem si zamilovala, autorka jim vdechla osobité charaktery, avšak jejich osud mě trošku zamrzel, ale na druhou stranu, bez jejich předurčení by kniha nebyla taková, jaká je.

Kompozičně není děj nijak náročný. Jak jsem již poznamenala v předchozím odstavci, vždy přesně víme, z jakého úhlu pohledu budeme příběh nahlížet. Ač jsou tato vyprávění často paralelami, skvěle se doplňují a prolínají. Jaký by to byl příběh, kdybychom v něm nesledovali tok času, jelikož autorka příběh odvyprávěla postupně, tak jak šel, můžeme s klidným svědomím konstatovat, že je použito převážně chronologického kompozičního postupu. Najdeme zde však i postup retrospektivní, a to zejména v částech kapitol, kdy hrdinové vzpomínají na své dětství. Bez vzpomínek na události a na své rodiče by příběh prostě neměl takové kouzlo jaké má. V příběhu je použita objektivní er-forma, která je doplněna častými dialogy postav, o kterých můžeme tvrdit, že oživují děj a udávají mu patřičný spád.

Knihu hodnotím velice pozitivně. Ač je primárně určena pro děti a mládež, osloví i dospělého čtenáře. Jelikož jsem zatím do fantasy literatury moc nezabředla, musím říci, že tato kniha změnila můj úhel pohledu o 180° a odteď budu ráda za každé opuštění kolejí, do nichž jsem za svůj čtenářský život zabředla. Jelikož mě autorka oslovila svým stylem psaní, rozhodla jsem se, že se v brzké době pustím i do její divergentní série. Čáry života mě nadchly svou svěžestí, čtivostí, spádem a plynulostí děje. Každé slovo do příběhu krásně zapadalo. Oceňuji, že se ve vyprávění neobjevovalo velké množství fantaskních slov, čehož jsem se zpočátku trošku obávala. Z knihy jsem byla mile překvapena a odnesla jsem si nevšední čtenářský zážitek, jenž si chci v brzké době zopakovat. Líbilo se mi, že je dán velký důraz i na stylistiku a gramatiku. Za celou četbu jsem si nevšimla jediné pravopisné chyby, přepisu, chybějících čárek a dalších podobných chyb. Tomuto titulu dávám s čistým svědomím nádherných 100 %, která si bezpochyby zaslouží.

Za poskytnutí recenzního výtisku patří velké díky portálu Palmknihy.cz Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji zakoupit zde.
Ivana

úterý 4. dubna 2017

Temná hvězda stoupá na obloze, záhuba se blíží..

Kameron Hurley: Zrcadlová říše

Tento článek bude složitý stejně, jako je složitá kniha, o které pojednává. Ale nakonec se – stejně jako u knihy ukáže, že to takové peklo není :). Anotace knihy mě doslova nadchla a v podstatě i samotný příběh, jen nebyl na čtení tak úplně snadný. Knihu jsem četla ve čtečce a bylo pro mě nepohodlné přeskakovat neustále k slovníčku na konci, a že by to bylo hodně potřeba!

Začátek téhle knihy byl tedy křest ohněm. První tři kapitoly jsem se vůbec nechytala. Paní autorka mě zahrnula tak obrovským množstvím cize znějících jmen, titulů, hodností, názvů věcí a zemí, národů a světů, že jsem místy ani nevěděla, o kom vlastně čtu a kde se to odehrává. Předně měl každý národ svůj název, dále se v národu dělili lidé na kasty, potom také podle toho, kterou z hvězd využívali ke kouzlení, od té odvodili svůj název. Dále samozřejmě následovaly rozličné vojenské tituly a pak taky ty šíleně cize znějící jména. Každý národ to měl jinak. Moc bych ocenila nadpisy kapitol dle toho, ve které části země se odehrávaly, protože dost často mi trvalo, než mi došlo, že už jinde jsme, že to je jiná vesnice. Hierarchie a fungování světa byly také poměrně složité na pochopení a orientaci. A k dovršení všeho si jedna z postav v průběhu děje změnila pohlaví :). Všechno se nakonec dá pochopit, ale hrozně dlouho to trvá. Tyhle složité světy miluji, ale člověk si je většinou lépe vychutná až při druhém čtení :). Přes tyto počáteční těžkosti mě příběh zaujal a bavil. Že bych knihu odložila, mě vůbec nenapadlo.

Základem je seznámit se se třemi hlavními hrdiny příběhu. Opuštěnou dívkou Lilií, generálkou Zezili a Ahkiem, který se stal vládcem své země - Kajem, ačkoliv o to nestál ani v nejmenším. Tito tři budou pilíři příběhu a zásadními hráči na mapě válkou zmítaných světů. Postupně se k nim přidá ještě mladý učedník paradžista Rohinmej, který touží stát se sanisim, smrtícím bojovníkem. Jakmile jsem se zorientovala v tom, kdo je kdo, odkud je a jaká je základní situace světa, už jsem si čtení jen užívala.

Říše – ačkoliv je jich více, budou zde zásadní jen dvě - mají každá své slunce a krom toho také hvězdy – satelity, které dávají obloze charakteristickou barvu a ovlivňují vše narozené za jejich vzestupu. Jsou to Oma, Para, Tira a Sina. Nejmocnější jsou vždy ti čarodějové – tady označováni jako obdaření nebo taky džisti, kteří se dokážou napojit na konkrétní hvězdu, která zrovna stoupá a povolat její moc – tak zvaní paradžisti, tiradžisti a sinadžisti. Pak jsou tu také čarodějky krve nebo také omadžistky – ty dokážou otevírat brány mezi říšemi. Dokážou to díky síle jejich hvězdy Omy (a taky díky potokům krve), která už nebyla na vzestupu celých dva tisíce let. Teď ale stoupá a je nositelkou obrovských změn, válek a chaosu…

Co se mi neskutečně líbilo (až jsem si tedy dala informace dohromady) byla pekelně propracovaná komplikovanost světa, do kterého paní autorka příběh zasadila. Síla propůjčená hvězdami, se mi zdála jako skvělý nápad. Rostliny jsou v tomto světě smrtelně nebezpečné, většina je masožravá, jedovatá nebo jinak škodlivá. Toulají a plazí se polovědomé po lesích a koukají, co živého by sežraly. Mým favoritem byl kostěný strom, trochu mi připomínal trifidy. Na druhou stranu je možné rostlinstvo použít i užitečným způsobem. Chrámy hvězd, kde se učí obdaření povolávat moc, jsou postaveny dávnými čaroději – tiradžisty - z rostlin. Zbraně jsou také z rostlin – prostoupené silou hvězdy meče z rostlin se svým bojovníkem „srostou“. Bojovníci tu jezdí na velkých psech nebo medvědech – paráda! A celkově nabízí tenhle svět spoustu originalit a zvláštností. Krom vládnoucích rodů, zdatných politických manipulátorů, obdařených lidí a těch obyčejných, jsou tu také samozřejmě otroci – mezi všechny tyto kasty mě příběh postupně zavedl.

Z hlavních postav jsem si oblíbila všechny až na Lilii. Ta holka mi prostě vadila. Její povaha a chování mi nesedělo. Byla sice napsána stejně dobře jako ostatní a měla v příběhu důležitou úlohu, ale raději bych na jejím místě viděla některou z vedlejších postav. Nejvíce jsem milovala generálku baronetu Zezili. Byla úžasná! Přes to, že měla být poslušnou a tupou zbraní svojí císařovny, dokázala přemýšlet o úkolech, které jí byly dány a zaujmout k nim vlastní postoj. Ačkoliv byla drsňačka a bojovnice, velmi milovala svého manžela. Překvapivě jsem si oblíbila i poměrně velké množství vedlejších postav, protože dokonce i některé z nich měly tak důležitou úlohu v příběhu, že se téměř staly hlavními. Málo kdy vidím v knihách to, že by byl tak maximálně vytěžen potenciál vedlejších postav a byla jim věnována taková pečlivost při jejich životě v příběhu. To na knize musím také ocenit.
Paní autorka v knize také zaujala zajímavý postoj k jednotlivým pohlavím a vůbec k celým těmto záležitostem. Postavy mohly mít několik partnerů – manželů v oficiálním svazku nebo milenců, bez ohledu na pohlaví. Stvořila dokonce něco jako třetí pohlaví a pro něj vlastní způsob oslovení, takže jsem najednou měla jeho (on), ji (ona)a jho (un). Ženy měly v některých zemích nad muži výsadní postavení – byly milicionářky, císařovny, vedoucí džisty. K mužským postavám se ale nezachovala nespravedlivě, také mezi nimi byli důležití hybatelé příběhu – vládcové, sanisi, džisti. Bylo to takové vyvážené. Možná lehce nakloněné ku prospěchu žen :). Ačkoliv mi tyhlety genderové záležitosti a jejich neustálé řešení v reálu vadí, v knize jsem to shledala zajímavým zpestřením a zvláštností světa, ve kterém se vše odehrávalo.

Paní autorka umí psát velice čtivě, o tom nemůže být sporu. Základ příběhu i postavy jsou vážně dobré, ale vše mohlo být klidně o něco jednodušší. Zdálo se mi, jakoby měla při psaní tolik nápadů a všechny je tak moc chtěla do knihy nacpat, že minimálně začátek byl hodně zmatený a jako čtenář jsem celkem trpěla. Oceňuji snahu vymyslet pro vše v knize vlastní název, ale vyznat se v nich bylo opravdu složité – pokud jsem nepoužila slovník na konci a já to vybojovala bez něj :). Když jsem tomu ale šanci dala, ukázalo se, že příběh je zajímavý, napínavý a originální. Další díly už si užiju i při prvním čtení.
Klobouk dolů před překladatelem, že se v tom vyznal a dokázal to přeložit smysluplně! Kdybych tuhle knihu měla číst v originále, zahodím ji po první kapitole :). Pan Kronich si dokázal s různými podivnými slovy poradit na jedničku. Zvládl se v tom propletenci nezamotat a to je na medaili :)

Knížku bych doporučila milovníkům a zkušenějším čtenářům fantasy. Nemyslím si, že pro ty, kteří moc žánru neholdují, bude kniha ideální. Čtenáře musí tohle opravdu bavit, aby vydržel zmatek prvních kapitol, i když kniha umí vzbudit zájem a zvědavost od prvních stran. Stojí za to nenechat se odradit a užít si příběh až do konce.

Za poskytnutí recenzní kopie velice děkuji Palmknihám. E-knihu můžete pořídit zde.
Kateřina

čtvrtek 23. března 2017

Deset malých králíčků a jeden lovec

Lars Kepler: Lovec králíků

Švédsko je bezesporu zajímavá země vyznačující se nádhernou krajinou, vyspělým státním zřízením a hromadou neotřelých osobností. Jedním z takových úkazů je i manželská dvojice Ahndorilových, známějšími spíše pod pseudonymem Lars Kepler. Ti nás protentokrát vezmou na výlet do Švédska, do něhož byste si rozhodně nechtěli vyrazit na dovolenou. Vítejte v noční můře.
Připravte se na to, že Lovec králíků vás ani na okamžik nebude šetřit. Děj má znepokojivě strmý nástup a vezme vás s sebou takovým fofrem, že budete rádi, aby vám ten vichr neserval oblečení z těla. I když sedíte doma na gauči. Nezačneme totiž ničím menším než nemilosrdnou popravou švédského ministra. Zabiják je chladnokrevný, bez slitování, děsivě pečlivý a důsledný. Jediným otazníkem tak zůstává, proč po sobě zanechal očitého svědka, jemuž nezkřivil ani vlásek na hlavě. Tohle interpunkční znaménko velmi rychle nabývá obludných rozměrů. Navíc je poměrně brzy jasné, že tahle severská země se může začít pomalounku třást před dalším zrůdným vystoupením našeho maskovaného vraždícího umělce.

No, a zatímco se dobře promazané soukolí bezpečností služby rozjíždí na nejvyšší obrátky, aby uchovalo v bezpečí další čelní politiky státu, dřepí Joona Lina ve vězení. Dobře, tak nedřepí, spíš pravidelně cvičí a snaží se přežít každý jednotlivý den. Ovšem vzhledem k tomu, že vyšetřovacím složkám poměrně záhy dochází dech, dostává se Joona do popředí dění. A taky ven z vězeňské cely. Pořádné vyšetřování se může konečně rozjet.

Lars Kepler zdrsněl. Zdrsněl dost i na severskou školu. Pokud v sobě ukrýváte takovou tu malinkou brutální dušičku, můžete si začít spokojeně mnout ruce – budete mít žně. Vrah je strojově systematický, chladně surový a zdá se, že nedělá chyby. Nenechává žádné stopy. A očividně má elitní vojenský výcvik. Prostě chlápek, kterého nechcete potkat v noci v osamělé uličce. A třeba se na něj křivě podívat. Na tohohle totiž žádné prosby neplatí.
Lovec králíků má nebezpečný spád a stejně nebezpečně chytlavou zápletku i styl psaní. Tohle je pekelně rychle uhánějící vlak řítící se do pěkně drsného finále. Dvojice strojvedoucích se neštítí zřejmě ničeho, odhazuje veškeré zábrany a během cesty vám pěkně pocuchá účes i nervy značně syrovými a děsivými výhledy. Bohužel se občas sami v tom tempu ztrácí a některé věci nechávají nedořešené. Ty jednoduše mizí mezi řádky jako prach na kolejích za posledním vagónem. Inu, nikdo nejsme dokonalý, i když Lovec králíků k tomu má slušně našlápnuto.

Nutno podotknout, že čtení mě stálo několik popraskaných žilek v oku, ale nešlo to jinak, tu knížku jsem prostě nemohla odložit na příliš dlouhou dobu. Ukousala bych se nervozitou, jak to všechno bude pokračovat. Jak to všechno skončí. A kolik krve stihne ještě náš nemilosrdný vrah prolít.

Nedělám to moc často, ale i přes některé nedostatky sahám protentokrát po hodnocení nejvyšším.

E-knihu si můžete koupit zde.

středa 15. března 2017

Jaro se blíží, pojďte si přečíst knihu o tom, jak zhubnout a cítit se lépe

Colette Baron-Reid: Hubnutí pro ty, co si všechno moc berou

Přiznám se, že jsem si tuto knihu k recenzování vzala ze zvědavosti, co jiného by ještě v hubnutí šlo vymyslet. Jak spojovat psychiku s procesem hubnutí. Myslím, že jsem tajně doufala, že se dozvím něco, co mi pomůže, abych nemlsala. Nesplnilo to moje očekávání. Autorka se velmi snaží naučit čtenáře relaxační techniky, ale ne všechny fungují (u mě). Dost věcí opakuje pořád dokola.
Hned v začátku mě zaujalo, že autorka je bývalá narkomanka, vyléčená alkoholička a byla znásilněná gangem, z čehož se asi celý život snaží zotavit. To podnítilo moji zvědavost a vyhledala jsem si o Colette Baron-Reid podrobnější informace. Colette je mezinárodně uznávaná jako intuitivní poradkyně a pedagog, přednáší po celém světě. Její zvláštní schopnosti vidět u každého člověka obrázky ze života i budoucnosti, jsou důvěryhodné. Dokáže se napojit na člověka i na dálku. Je uznávanou autorkou několika knih, například Kouzelná mapa- Najděte smysl a magii svého životního příběhu, Nalezené kouzlo a význam v příběhu svého života. Tohle zjiš tění změnilo můj názor a dál jsem četla s větším zájmem.

V první části knihy se dozvíme, že máme k sobě být laskaví a naučíme se zvládat své emocionální energie pomocí různých technik. Jednou z technik je EFT. Technika emoční svobody. Prací s akupunkturními meridiány a jejich stimulací uvolňujete bloky v proudění vitální energie (známé jako čchi). Už jsem o tom slyšela a vím, že tato technika je opravdu účinná. Jenom myslím, že v této knize je jí věnováno málo času na opravdové využití.
Další technika je proces IN-VIZION, který má navodit stav mysli, kdy se člověk pozoruje jakoby z dálky a dokáže se odpoutat od problému a řešení bez emocionality.

Ještě se mi líbila technika Kluzký modrý štít. Když nás něco trápí, představíme si, že jsme uzavřeni v kapce vody a problémy se k nám nemůžou dostat, stečou po obalu kapky a jsou pryč.
Autorka doporučuje psát si deník, abychom hned viděli, kde děláme chybu v jídle i chování. Každý večer zhodnotit, co se nám ten den podařilo, co nás potěšilo, na co můžeme být hrdí. Je nutné se chválit. Nikdy si neříkat, jsem tlustá, ale jsem krásná a mám se ráda.

Co se týče stravování, autorka doporučuje stravování rostlinného původu a pokud bychom jedli maso, tak jedině ze zvířat z volných chovů.
Knížka je hodně psychologická a myslím, že se hodně opakuje. Ale určitě stojí za přečtení, protože otevírá nové pohledy na chemické procesy v našem těle, které ovlivňuje psychika.

Hana Raabová

E-knihu si můžete zakoupit zde.

čtvrtek 2. března 2017

Spěte sladce, pokud můžete. Nikdy nevíte, kdo se dívá..

Rachel Abottová: Spi sladce

Naprosto luxusní a velice čtivý příběh plný neočekávaných zvratů a zápletek, které se stále více a více zašmodrchávají, přesně toto můžete očekávat od titulu Spi sladce od Rachel Abbotové. Můžete tedy očekávat skvělé počtení pro volné chvilky na dovolené.
Tento titul vyšel v originále (Sleep Tight) v roce 2014, v roce 2015 jej ve vázané podobě vydává nakladatelství Mladá Fronta a od roku 2016 jej můžeme najít též coby e-knihu v internetovém obchodě Palmknihy.cz

E-kniha, kterou bych vám chtěla na následujících řádcích představit patří do série o detektivu Tomu Douglasovi a je jejím třetím dílem. Možná jste již slyšeli o titulech Ohrožená a Nezvěstná, jež do této série také spadají.
E-kniha mě zaujala již při samotném výběru. Její obálka na mě zapůsobila svou tajemností, již sliboval i samotný název knihy. Kdo autorku a její tvorbu ještě nezná, může si podle názvu mylně myslet, že se jedná o sladké čtení pro ženy. Když se do příběhu začtete, zjistíte, že jste se zmýlili.
Musím říci, že tato e-kniha je psána velice poutavým a čtivým způsobem, navíc je tak strhující a napínavá, že vám udělá velké potíže se jen na chvilinku od čtení odtrhnout. Jedná se o detektivní, ale i sociální a místy i psychologicky laděný román, jenž vypráví složitý život jedné rodiny. Jak jsem již naznačila na počátku příběh odehrávající se na 288 stranách v papírové formě a 375 slidech ve vaší čtečce je plný samých neočekávaných zápletek a zvratů. Když už si myslíte, že jste na něco s detektivy přišli, zjišťujete, že vás autorka svedla na špatnou stopu a musíte tedy začít pátrat znovu. Ve chvíli, kdy dočtete děj až do konce, budete velice překvapeni.

V příběhu se vyskytuje poměrně velké množství postav, avšak příběh vypráví jen čtyři postavy, a to Olivia Brooksová, Tom Douglas, Robert Brooks a mladá policistka Becky. Jednotlivá vyprávění z různých úhlů pohledů se prolínají. Na někoho tento fakt může působit rušivým dojmem, ale v konečné fázi zjistíme, že se nám díky tomuto vyprávěcímu postupu příběh uceluje a je tak tvořen jistý rámec celého děje. Ač je vyprávěno z mnoha různých úhlů pohledů, autorka využila objektivního vyprávěcího postupu, tj. er-formy.
Při čtení tohoto příběhu budete hodně přemýšlet o tom, proč se daná věc stala tak a třeba ne úplně jinak, příběh působí komplikovaně, protože je použito několik prolínajících se kompozičních postupů - chronologický, paralelní a zároveň retrospektivní. Tyto postupy se různě proplétají a tvoří velice působivý celek.
U čtení tohoto titulu se dozajista nudit nebudete. Autorka vám naservíruje tolik materiálu k přemýšlení a tolik akce a zvrátů, že vám e-kniha do samého konce nedá vůbec spát. Tento nevšední skvěle propracovaný příběh se bude líbit všem milovníkům detektivních zápletek, jejichž pozornosti bych tuto e-knihu chtěla velice vřele doporučit.

Čtení této e-knihy mě velice bavilo. Nutila mě stále přemýšlet nad tím, jak se co mohlo stát a proč k různým situacím vůbec došlo. Všechny otázky mi byly v průběhu četby v rámci příběhu postupně osvětlovány a já se občas nestíhala ani divit. Nesmím však zapomenout ani na její čtivost, jež titulu určitě nechyběla. Ráda bych ji prostřednictvím této recenze doporučila pozornosti všech čtenářů, kteří vyhledávají knihy plné akce. Celkově na mě kniha působila jako velice zdařilý celek, jenž se autorce vydařil a věřím, že již zapůsobil na srdce mnohých čtenářů. Moje subjektivní hodnocení příběhu je velice kladné, a proto dávám krásných 100 %, které si titul, ale i autorka zaslouží. Těším se na další setkání se sympatickým detektivem Tomem Douglasem a jeho týmem.

Za poskytnutí recenzní e-knihy patří velké díky portálu Palmknihy. Pokud vás recenze zaujala a e-knihu byste si rádi pořídili, můžete tak učinit zde.

Iwik

úterý 21. února 2017

Nacista, který výrazně ovlivnil dění v Protektorátu Čechy a Morava, to je K.H.Frank

Emil Hruška: Pán protektorátu

Kdo byl Karl Hermann Frank? Sudetský Němec, nacista tělem i duší, člověk bez přátel. Od srpna 1943 vládce protektorátu. Rozhodoval o životech 7 milionů lidí, vydával zákony, rozhodoval o popravách a poslal tisíce lidí na smrt.
PROČ PRÁVĚ TATO KNIHA?

Odbornou knihu „Pán protektorátu, K. H. Frank známý a neznámý“, kterou napsal novinář, právník a spisovatel Emil Hruška, jsem si vybrala, abych si doplnila historické mezery ve vzdělání.
Dlouhá léta jsem měla za to, že Protektorát Čechy a Morava řídil, vedl a ve všem důležitém rozhodoval zejména Reinhard Heydrich, třetí nejdůležitější muž Říše. Mýlila jsem se. Již od 16. března 1939, kdy byl vyhlášeno zřízení Protektorátu Čech a Moravy, byl ve Vídni Adolfem Hitlerem jmenován státní tajemník (při říšském protektorovi), kterým nebyl nikdo jiný než Karl Hermann Frank.
Ačkoliv se od roku 1939 do roku 1945 vystřídali v nejvyšší funkci protektora čtyři muži (Konstantin von Neurath, Reinhard Heydrich, Kurt Daluege /zastupující protektor za zavražděného R. Heydricha/, Wilhelm Frick), K. H. Frank ve své funkci státního tajemníka stále zůstával. Nebyl to jenom státní úředník, jak se na první pohled může zdát. Neustále povyšoval, dostával širší pravomoce, až se nakonec v srpnu 1943 stal pánem protektorátu. Funkci sice zastával i nadále Wilhelm Frick, ale jednalo se pouze o reprezentativní funkci, ve všem rozhodoval Frank.

Čím byl pro nacisty protektorát jako útvar státní správy? „Je to nový zvláštní výtvor nacionálně socialistického státu a je třeba a jej hodnotit nikoli mezinárodněprávně, nýbrž jen státoprávně. Co se týče stavu a uspořádání, nepodléhá žádné mezinárodněprávní záruce, což se hluboce dotklo zvláště Angličanů, neboť by byli (...) dále strkali ruce do této části německého životního prostoru.“

Německý odborník na státní a mezinárodní právo Karl Bornhak v berlínském Časopisu pro politiku (Zeitschrift für Politik) č. 3/1942.

O ČEM JE KNIHA „PÁN PROTEKTORÁTU, K. H. FRANK ZNÁMÝ A NEZNÁMÝ“?

Kniha podrobně zachycuje život K. H. Franka, nacisty, který zásadním způsobem ovlivňoval dění v Protektorátu Čech a Morava, když se předtím se agilně podílel na rozbití Československé republiky (a přitom byl jejím poslancem).

Dočteme se také o jeho první manželce Anně Müllerové, se kterou měl dva syny. Krátce po rozvodu se oženil s Dr. Karolou Blaschekovou a měli spolu tři děti.

Spisovatel nám nastíní, jaký vztah měl K. H. Frank k důležitým nacistickým pohlavárům, jakými byli Konrad Henlein, Konstantin von Neurath, Reinhard Heydrich, Kurt Daluege či Wilhelm Frick. Dozvíme se o jeho poradcích, o koncipování protektorátní politiky, podílu na vyhlazení Lidic a Ležáků, či o posledních měsících života K. H. Franka.

Pojednání o Frankovi a politice jsou zpestřena poněkud odlehčenými kapitolami o jeho údajných aférách, okradení či o „tajné sekretářce“.
Kniha nám také přiblíží život předních českých herců v období protektorátu. Dozvíme se, kteří herci a herečky začali spolupracovat s nacistickým režimem (Jára Kohout, Čeněk Šlégl, Ferenc Futurista, Fanda Mrázek či Vlasta Burian) a kteří to odmítli (Jindřich Plachta).

„Hitler stoje u okna vyjádřil se o kráse města Prahy a dodal, že železné sloupy na Petříně musí zmizet, jelikož má v úmyslu později postavit na Petříně monumentální stavební dílo...“
K. H. Frank po rozhovoru s A. Hitlerem den po okupaci ČSR, 16. 3. 1939

AUTORŮV STYL A JAZYK

Kniha je napsána velmi čtivým a srozumitelným způsobem. Ačkoliv se jedná o odbornou knihu, a také biografii K. H. Franka, je servírována čtenářům velmi příjemným stylem.

Kniha má 273 stran. Odborný text zpestřuje autor řadou dosud nepublikovaných fotografií, které jsou velice zajímavé.
„Heydrich byl velmi uzavřené, mimořádně nedůvěřivé a vysloveně panovačné povahy, avšak vysoce inteligentní a schopný zapracovat se do nějakého problému v nejkratší lhůtě. (...) Předcházela ho pověst, že umí zasáhnout tvrdě a brutálně, a Hitler jistě proto vědomě Heydricha vybral.“
K. H. Frank

ZAJÍMAVOSTI KNIHY

Autor přibližuje nelehký život za Protektorátu takovým způsobem, že si jej lze živě představit.
Na mnoha místech prokládá Hruška svůj text historickými dokumenty, ze kterých si my, čtenáři, můžeme udělat vlastní závěry na život, postoje i jednání K. H. Franka.
Zvláště zajímavým dokumentem je referát, který si K. H. Frank připravil a přednesl 30. března roku 1944 v Karlově Studánce na shromáždění k sudetoněmecké župě NSDAP, kde se sešlo na 160 členů. Přítomní si nesměli dělat žádné poznámky, pouze poslouchat a sám K. H. Frank posluchače upozornil, že pokud by se někde zmínili o tom, co slyšeli, mohou za to zaplatit i smrtí. To účastníci potvrdili na speciální listině svým podpisem. Tento dokument byl k dispozici veřejnosti již dvakrát, v němčině a češtině, ale nikdy nebyl zveřejněn celý. Kvůli režimu ČSSR byly vynechány části o prezidentu Edvardu Benešovi.

Neméně interesantní je podrobná reportáž novináře a spisovatele Egona Erwina Kische z 22. května 1946, kde popisuje veřejnou popravu K. H. Franka v pankrácké věznici.

GRAMATIKA A KOREKTURY

Radost z příjemných chvil nad knihou poněkud kalí špatně odvedená korektorská práce. Například slova fýrer (místo führer), liudový soud (místo lidový soud), Yorkova ulice (nebo to měla být Yorckova ulice?), vúdce (místo vůdce), srna (místo srpna), půlhodinou procházka (místo půlhodinová procházka) a podobné chyby jsou tristní.

KOMU BYCH KNIHU DOPORUČILA?

Kniha „Pán protektorátu, K. H. Frank známý a neznámý“ od Emila Hrušky bych doporučila všem milovníkům dějin II. světové války a protektorátní doby. Kniha je vhodná také pro ty, kteří mají rádi životopisy.

E-knihu "Pán protektorátu, K. H. Frank známý a neznámý“ mi k recenzi laskavě poskytly Palmknihy.cz.
Zakoupit si ji můžete zde.

Hana Rebeka Šiander

pondělí 13. února 2017

Trojčata jsou předurčena vládnout Toronii. Cesta k trůnu je však dlouhá a krvavá..

Graham Edwards - Koruna tří: Prokletý král

První díl dobrodružné fantasy trilogie Koruna tří.

Tři hvězdy na nočním nebi, to znamená jedno. Je to znamení, že se narodí trojčata z proroctví.

Každý v zemi to poznal, každý na tu chvíli čekal, protože proroctví říká, že jen ty tři zničí krále a nastane mír. Poznal to i čaroděj Melchior, urychleně spěchá ke Kalje, která zrovna porodila. Všichni narození trojčat uvítají s radostí, až na jednoho člověka. Král Brutan se neštítí ničeho a klidně zabije své tři narozené děti jen proto, aby si udržel trůn. Melchior naštěstí přiběhl ke Kalje včas, takže použil svých kouzel, aby si král myslel, že trojčata jsou mrtvá.
Na chvíli je zachránil, ale bude to tak napořád? Nezbývá nic jiného, než děti rozdělit, a poslat je do různých koutů světa. Až přijde jejich čas, proroctví se naplní úplně.

Galf, jedno z dětí, které jeho ochránce ponechal osudu, kvůli milovanému alkoholu. Musel si se vším pomoct sám, sám se o sebe postarat. Narazil na kočovné kejklíře, ke kterým se přidal a byl jejich hlavní atrakce.
Líbilo se mu, že žije svobodným životem, až tedy do dne, kdy je uvěznil králův pomocník a teď musel se svými přáteli hrát jen pro krále.

Tarlan, žil s Ledodějkou v jeskyni. Ona ho zachránila, když ho našla ve sněhu, zabaleného jen v plášti. Byl jí vděčný, byl s ní šťastný, teď ale umírala. Zavolal na své přátele Thorrody, což jsou obrovští ptáci, se kterými umí Tarlan mluvit. Jsou to jeho přátelé, jeho smečka, se kterými se vydává najít lék a nakonec na jedno velké dobrodružství.

Poslední z trojčat se jmenuje Elodie. Ta jediná měla štěstí a byla vychovávána jako princezna. Jediná věděla, že jednou bude vládnout. Nevěděla ale vše.

Jednoho dne se vydala na trh se Sylvou, dcerou lorda Vicerina. Byla ale unesena. Tedy nejdříve si myslela, že ji unesli, poté ji došlo, že byla zachráněna Trojzubcem, který podporuje zájmy trojčat.
Podaří se trojčatům shledat? Podaří se jim nastolit mír?

V Toronii, zemi tří,
bouře dlouho zuřila,
moc svým zpěvem čarovným
slabochy zotročila.
Ctnostné krve teklo příliš
v této době podlé,
až tři hvězdy zazáří, 
království se zachrání.

Pod novým světlem nebeským
tři dědicové vystoupí,
povládnou silám neznámým,
prokletého krále zabijí.
Tři koruny na trůn usednou
a mír do země přinesou.

Koruna tří je propracované a chytlavé fantasy, kterou vydalo nakladatelství Host. Což je pro mě zárukou kvality. Ještě se mi nestalo, že by mě kniha z toho to nakladatelství zklamala a Koruna tří není výjimkou.

Přiznávám se, že jsem se zprvu zalekla čaroděje, protože když ho někde moc, připomíná mi to Tolkienovi knihy. Tady byl ale jen na začátku.

Nečekejte žádné skřítky, nebo elfy. V knize najdete krále, rytíře, lordy a jediné nadpřirozeno najdete v čarodějnicích a čarodějích. A samozřejmě v trojčatech, protože jsou děti čarodějnice. Každý má ale jen jednu schopnost, na rozdíl od čarodějů. Elodie mluví s duchy, Tarlan se zvířaty a Galfa si nechám pro sebe, protože ten se to doví až u konce, takže by to nebylo žádné překvapení.
Ale zase se tam můžete setkat se zvláštními zvířaty. Například s tygroněm, což je přerostlý tygr a Thorrody, obrovskými orly.

Celý svět, každý tvor, stavba i místa byly dokonale popsány. Žádné zdlouhavé popisy, ale přesto si to šlo lehce představit a to je pro mě hodně důležité, pak mě to nezdržuje ve čtení.

V knize nenajdete žádné zdlouhavé nic, ale je tam mnoho akce a důležitých událostí, které vás budou udržovat ve střehu. Mě osobně kniha pohltila už na samém začátku narozením trojčat, protože jim hrozila smrt pár minut po narození. Kdyby to šlo, přečetla bych si knihu hned najednou, protože mě hodně bavila.
Asi bych vás měla upozornit, aby jste si moc neoblibovali všechny postavy, na které narazíte, protože buď nějaké zemřou, nebo to nejsou zrovna zlatíčka. Aspoň nebudete zklamaný a rozdýchávat to jako já.

Kdybych si měla vybrat postavu, kterou jsem si oblíbila, tak rozhodně Tarlan, protože žil v ledové pustině, bez vymožeností, umí mluvit se zvířaty a podle mě má nejčistší srdce.

Fantasy miluji, mám už něco načteno, i když na některé poměry je to málo, přesto můžu v klidu napsat, že jsem se s něčím podobným nesetkala. Je to originální příběh, který se mi hodně líbil.

Chrudimka

Tuto knihu si můžete koupit zde.

středa 1. února 2017

Máte chuť se bát? Detektivka Ve službách zla vás nezklame

Robert Gallbraith: Ve službách zla

Detektivní román Ve službách zla je třetí díl ze série se soukromým detektivem Kormoranem Strikem a jeho společnicí Robin Ellacottovou. Autorkou je Joanne Rowlingová píšící pod pseudonymem Robert Galbraith.
Tato kniha je úplně jiná, než dvě před ní. Je strhující, napínavá doslova na jeden nádech. První román pod názvem Volání kukačky připomínal knihy Raymonda Chandlera a jeho Phila Marlowa, byl rozvláčný, minimum akce, samé úvahy. Přesto to bylo hezké čtení a závěr překvapivý. Druhá kniha s názvem Hedvábník už obsahovala prvky sadismu. Až do samého závěru čtenář těžko chápal pohnutky vraha a i po dočtení nepřišlo to pravé uvolnění, oddechnutí si, že to nakonec dobře dopadlo. Spíš jakási rozpačitost.

Nejnovější román je zcela jiný, dramatický, akční, napínavý. Je to i tím, že se setkáváme s myšlenkami vraha a jeho pohnutkami. Samotný popis vraždy je nemístně krutý, popisuje, jak nůž zajíždí do masa, až narazí na kost, jak s pocitem absolutní moci vrah otáčí nožem, aby měl ze samotného činu ještě větší uspokojení. Odřezává si kousky tkáně z oběti, aby se doma mohl kochat svým činem.

Cormoran Strike je válečný veterán, který si z Afghánistánu odnesl těžké zranění. Při výbuchu auta přišel o nohu a nosí protézu. A to je i důvod, proč mu vrah nechá doručit podivný balíček. Je v něm amputováná ženská dolní končetina. Zásilka je adresovaná Robin, která s Cormoranem pracuje v detektivní kanceláři. Cormoran pochopí, že se jedná o výhružku a bojí se o Robin. Pověřuje ji jednoduššími úkoly a dbá o její bezpečí. S policií probírá, kdo by se mu chtěl pomstít a vytipuje čtyři osoby, které vyšetřoval ještě v dobách své činnosti u speciální vyšetřovací jednotky vojenské policie.

Všechny podezřelé osoby vykazovaly prvky sadismu a násilí. První je mafián, který kdysi odřízl svému protivníkovi penis a posla ho poštou. Policie se na něj zaměří, ale Cormoran je přesvědčený, že je to ztráta času. Druhý byl kdysi partnerem jeho matky Ledy a byl podezřelý z jejího zabití. Jako malého ho týral. Třetímu bylo prokázáno zneužívání nezletilých holčiček, ale vinou Cormorana, který ho při zatýkání praštil, vyklouzl. Jeho žena i dětmi od něj odešla a to se neodpouští. Čtvrtý podezřelý týral svoji manželku a syna, přivazoval ji nahou k topení a mučil ji. Všichni tito muži mají důvod k pomstě. Situace se vyhrocuje, když je napadena Robin.

Kniha se výborně četla, má spád. Na začátku každé kapitoly byl anglicky psaný úryvek z písně satanistické skupiny The Blue Oyster Cult. Protože neumím anglicky, nic mi to neříkalo. Na konci knihy jsou překlady, ale to už je vytržené z kontextu.

Hezké bylo, že se v této knize více dozvídáme o soukromém životě Robin, která řeší přípravu na svatbu a také o její minulosti, kdy byla znásilněna a kvůli tomu ukončila studium vysoké školy se zaměřením na psychologii. Zároveň nám svoji minulost odhalí i Cormoran, který vyrůstal s matkou Ledou a jejími milenci, muzikanty a textaři . A jeho dětství nebylo právě idylické.

Na závěr bych chtěla dodat, že autor ve své třetí detektivce přitvrdil a pokud to tak bude pokračovat, máme se na co těšit. Ale protože Cormoran a Robin jsou skvěle sehraná dvojice, budu se těšit na jejich další příběhy.

Hana Raabová

E-knihu si můžete zakoupit zde.

čtvrtek 26. ledna 2017

Zažijte s čtyřletou Viki a jejím otcem na mateřské dovolené další neuvěřitelně humorné příhody.

M. Cabicar: Jak čůrají nevěsty

Knihu, již bych vám ráda prostřednictvím této recenze představila, vydala v roce 2016 nakladatelství Grada pod svou značkou COSMOPOLIS. Jedná se již o druhý díl série Dítě školkou povinné, koncem roku 2016 pak vyšel ještě i třetí díl s podtitulem Ze života andílků, avšak o tom někdy příště.

Po přečtení druhého dílu této série jsem toužila hodně dlouho. Ač jsem věděla, že ji Palmknihy již v sortimentu mají, řekla jsem si, že by byla hloupost, začít číst ihned po dočtení prvního dílu. Obávala jsem se jistého ovlivnění názoru. Když na to zpětně hledím, myslím si, že jsem udělala dobře. S určitým odstupem jsem si příhody mohla užít mnohem více. Svým způsobem jsem získala i diametrálně odlišný pohled na věc a oprostila jsem se od zajetých kolejí, do nichž bych určitě najela.
Než jsem se do knihy začetla, opět jsem velkou pozornost věnovala obálce. Té opět vévodí krásné usměvavé děvčátko. Dále pak můžete spatřit medvídka vznášejícího se na balonkách a v pravé dolní části pak nevěstu na toaletě. Celé vyobrazení krásně vypovídá a monitoruje vše, co se v knize odehraje. Na obálce najdete vtip, nadhled, pohodu, klid a lásku. Ano, přesně toto všechno z výjevu prýští.

Celá kniha má opět pouhých 184 stran, na nichž se odehrává přes 50 povídek. Některé jsou obsáhlejší, jiné kratší, ale všechny mají jedno společné. Neskutečnou dávku humoru. Věřte tomu, že při čtení nebudete mít pocit nudy a budete si užívat okouzlujícího příběhu od samého počátku až do úplného konce. Výbuchy smíchu a s tím spojené slzení jsou zaručeny. Nevšední vtip si určitě úžasně užijete. Jen tedy pozor na čtení na veřejnosti, vaše okolí by k vašemu veselí vyvolanému touto knihou nemuselo mít pochopení.
Neskutečně oceňuji to, že autor pokračuje ve svém úsilí zachovat vzpomínky na dětství své dcerky. V knize se však nesetkáváme jen s popisem jejího dětství. Občas si můžeme užít zajímavých zážitků jejích rodičů, které jsou často také velice vtipné. Přestože se jedná o rodinnou kroniku, tak mohu s klidným svědomím říci, že je pro mě překvapující vybraný styl a zároveň použití spisovného jazyka. Od této literatury často čtenář může očekávat obecnou a místy až hovorovou češtinu.

Kniha je postavena zejména na retrospektivní kompozici, která zachycuje vzpomínky autora. Děj monitoruje autorův pohled na věc a sledovat můžeme i autorovy názory na rodičovství, ale i spoustu dalších problémů. Svoje postoje a stanoviska pak můžete krásně porovnat a případně se nad sebou zamyslet. Příhody jsou vyprávěny v ich-formě, opepřeny jsou pak o velké množství dialogů. Vypovídající hodnotu pak mají i jednotlivé nadpisy. V nich se vždy čtenář v jednoduchém rámci seznámí s tím, co jej v další kapitole čeká. Zajímavé mi přišly i ilustrace, kterými byl v tomto dílu doprovázen každý nadpis. Setkat se můžete například s plyšovým medvídkem, panenkou, ale i spousty dalších.

Za neskutečný zážitek plný nekontrolovatelných výbuchů smíchu, ale také za množství obohacujících myšlenek patří samotnému autorovi velké poděkování a také patřičné hodnocení. Musím však ocenit i to, že knihy můžete číst v jakémkoliv pořadí, protože mají volnou návaznost a nevyžadují, aby je čtenář četl postupně. Toto dílo si ode mě zasloužilo nádherných 100 % a vřelá doporučení k tomu. U žádné knihy jsem se totiž nepobavila tolik, jako právě u série o malé divošce Viki. Občas mi to nedalo a kroutila jsem nevěřícně hlavou nad tím, jak něco podobného může dokázat provést nebo vymyslet malá dívenka. Myslím si, že žádný autor zatím nedokázal dítě nahlédnout s takovým nadhledem jako právě Martin Macek Cabicar. Smekám pomyslný klobouk.

Iwik
Knihu můžete zakoupit zde.

čtvrtek 19. ledna 2017

Postapo romám mistra akční fantastiky, to je SPAD

František Kotleta: SPAD

Letos chodil Ježíšek o chvilku dřív a díky tomu jsem si mohl přečíst novou knihu od mistra Kotlety - SPAD. A abych nechodil dlouho kolem horké kotlety, z tohoto pokrmu, jsem SPADnul na zem. Jak to bylo dobré!

Po posledních autorových knihách (Velké problémy v Malém Vietnamu a Příliš dlouhá swingers party) jsem se nové knihy trochu obával, ale již první stránky mi daly naději, že tento Kotleta bude něco trochu jiného.

Kniha je postavena na velmi jednoduché, ale o to více fungující linii. Svět po atomové válce je v troskách, a to doslova. Společnost ani její výdobytky nefungují. Ti co přežili, každý den bojují o další přežití. A mezi nimi je pár vlastenců pro které čest, kamarádství a povinnost, jsou více než pouhá slova zašle slávy. Osobně si myslím, že kniha je velmi dobře promyšlená do posledního detailu. Nenašel jsem tam jediné hluché místo, nebo nějakou nelogickou záležitost. Vše do sebe zapadá přesně jako náhradní věneček do revolveru Phython. A já jsem hltal jednu depresivní stránku za druhou. SPAD není zábavné čtení, a asi ani nemělo být, ale i přes to se autorovi podařilo propašovat pár velmi vtipných, až bych se nebal říci, kultovních hlášek. Za což jsem vděčný.

Kniha se velmi dobře čte a tvoří ucelený celek. Takže ač bych si moc přál v tomto duchu nějaké další pokračování, tak s největší pravděpodobností nebude, protože to co se mělo stát se stalo a kruh se uzavřel ;).

Vladimír Brabec

E-knihu si můžete zakoupit zde.