úterý 4. dubna 2017

Temná hvězda stoupá na obloze, záhuba se blíží..

Kameron Hurley: Zrcadlová říše

Tento článek bude složitý stejně, jako je složitá kniha, o které pojednává. Ale nakonec se – stejně jako u knihy ukáže, že to takové peklo není :). Anotace knihy mě doslova nadchla a v podstatě i samotný příběh, jen nebyl na čtení tak úplně snadný. Knihu jsem četla ve čtečce a bylo pro mě nepohodlné přeskakovat neustále k slovníčku na konci, a že by to bylo hodně potřeba!

Začátek téhle knihy byl tedy křest ohněm. První tři kapitoly jsem se vůbec nechytala. Paní autorka mě zahrnula tak obrovským množstvím cize znějících jmen, titulů, hodností, názvů věcí a zemí, národů a světů, že jsem místy ani nevěděla, o kom vlastně čtu a kde se to odehrává. Předně měl každý národ svůj název, dále se v národu dělili lidé na kasty, potom také podle toho, kterou z hvězd využívali ke kouzlení, od té odvodili svůj název. Dále samozřejmě následovaly rozličné vojenské tituly a pak taky ty šíleně cize znějící jména. Každý národ to měl jinak. Moc bych ocenila nadpisy kapitol dle toho, ve které části země se odehrávaly, protože dost často mi trvalo, než mi došlo, že už jinde jsme, že to je jiná vesnice. Hierarchie a fungování světa byly také poměrně složité na pochopení a orientaci. A k dovršení všeho si jedna z postav v průběhu děje změnila pohlaví :). Všechno se nakonec dá pochopit, ale hrozně dlouho to trvá. Tyhle složité světy miluji, ale člověk si je většinou lépe vychutná až při druhém čtení :). Přes tyto počáteční těžkosti mě příběh zaujal a bavil. Že bych knihu odložila, mě vůbec nenapadlo.

Základem je seznámit se se třemi hlavními hrdiny příběhu. Opuštěnou dívkou Lilií, generálkou Zezili a Ahkiem, který se stal vládcem své země - Kajem, ačkoliv o to nestál ani v nejmenším. Tito tři budou pilíři příběhu a zásadními hráči na mapě válkou zmítaných světů. Postupně se k nim přidá ještě mladý učedník paradžista Rohinmej, který touží stát se sanisim, smrtícím bojovníkem. Jakmile jsem se zorientovala v tom, kdo je kdo, odkud je a jaká je základní situace světa, už jsem si čtení jen užívala.

Říše – ačkoliv je jich více, budou zde zásadní jen dvě - mají každá své slunce a krom toho také hvězdy – satelity, které dávají obloze charakteristickou barvu a ovlivňují vše narozené za jejich vzestupu. Jsou to Oma, Para, Tira a Sina. Nejmocnější jsou vždy ti čarodějové – tady označováni jako obdaření nebo taky džisti, kteří se dokážou napojit na konkrétní hvězdu, která zrovna stoupá a povolat její moc – tak zvaní paradžisti, tiradžisti a sinadžisti. Pak jsou tu také čarodějky krve nebo také omadžistky – ty dokážou otevírat brány mezi říšemi. Dokážou to díky síle jejich hvězdy Omy (a taky díky potokům krve), která už nebyla na vzestupu celých dva tisíce let. Teď ale stoupá a je nositelkou obrovských změn, válek a chaosu…

Co se mi neskutečně líbilo (až jsem si tedy dala informace dohromady) byla pekelně propracovaná komplikovanost světa, do kterého paní autorka příběh zasadila. Síla propůjčená hvězdami, se mi zdála jako skvělý nápad. Rostliny jsou v tomto světě smrtelně nebezpečné, většina je masožravá, jedovatá nebo jinak škodlivá. Toulají a plazí se polovědomé po lesích a koukají, co živého by sežraly. Mým favoritem byl kostěný strom, trochu mi připomínal trifidy. Na druhou stranu je možné rostlinstvo použít i užitečným způsobem. Chrámy hvězd, kde se učí obdaření povolávat moc, jsou postaveny dávnými čaroději – tiradžisty - z rostlin. Zbraně jsou také z rostlin – prostoupené silou hvězdy meče z rostlin se svým bojovníkem „srostou“. Bojovníci tu jezdí na velkých psech nebo medvědech – paráda! A celkově nabízí tenhle svět spoustu originalit a zvláštností. Krom vládnoucích rodů, zdatných politických manipulátorů, obdařených lidí a těch obyčejných, jsou tu také samozřejmě otroci – mezi všechny tyto kasty mě příběh postupně zavedl.

Z hlavních postav jsem si oblíbila všechny až na Lilii. Ta holka mi prostě vadila. Její povaha a chování mi nesedělo. Byla sice napsána stejně dobře jako ostatní a měla v příběhu důležitou úlohu, ale raději bych na jejím místě viděla některou z vedlejších postav. Nejvíce jsem milovala generálku baronetu Zezili. Byla úžasná! Přes to, že měla být poslušnou a tupou zbraní svojí císařovny, dokázala přemýšlet o úkolech, které jí byly dány a zaujmout k nim vlastní postoj. Ačkoliv byla drsňačka a bojovnice, velmi milovala svého manžela. Překvapivě jsem si oblíbila i poměrně velké množství vedlejších postav, protože dokonce i některé z nich měly tak důležitou úlohu v příběhu, že se téměř staly hlavními. Málo kdy vidím v knihách to, že by byl tak maximálně vytěžen potenciál vedlejších postav a byla jim věnována taková pečlivost při jejich životě v příběhu. To na knize musím také ocenit.
Paní autorka v knize také zaujala zajímavý postoj k jednotlivým pohlavím a vůbec k celým těmto záležitostem. Postavy mohly mít několik partnerů – manželů v oficiálním svazku nebo milenců, bez ohledu na pohlaví. Stvořila dokonce něco jako třetí pohlaví a pro něj vlastní způsob oslovení, takže jsem najednou měla jeho (on), ji (ona)a jho (un). Ženy měly v některých zemích nad muži výsadní postavení – byly milicionářky, císařovny, vedoucí džisty. K mužským postavám se ale nezachovala nespravedlivě, také mezi nimi byli důležití hybatelé příběhu – vládcové, sanisi, džisti. Bylo to takové vyvážené. Možná lehce nakloněné ku prospěchu žen :). Ačkoliv mi tyhlety genderové záležitosti a jejich neustálé řešení v reálu vadí, v knize jsem to shledala zajímavým zpestřením a zvláštností světa, ve kterém se vše odehrávalo.

Paní autorka umí psát velice čtivě, o tom nemůže být sporu. Základ příběhu i postavy jsou vážně dobré, ale vše mohlo být klidně o něco jednodušší. Zdálo se mi, jakoby měla při psaní tolik nápadů a všechny je tak moc chtěla do knihy nacpat, že minimálně začátek byl hodně zmatený a jako čtenář jsem celkem trpěla. Oceňuji snahu vymyslet pro vše v knize vlastní název, ale vyznat se v nich bylo opravdu složité – pokud jsem nepoužila slovník na konci a já to vybojovala bez něj :). Když jsem tomu ale šanci dala, ukázalo se, že příběh je zajímavý, napínavý a originální. Další díly už si užiju i při prvním čtení.
Klobouk dolů před překladatelem, že se v tom vyznal a dokázal to přeložit smysluplně! Kdybych tuhle knihu měla číst v originále, zahodím ji po první kapitole :). Pan Kronich si dokázal s různými podivnými slovy poradit na jedničku. Zvládl se v tom propletenci nezamotat a to je na medaili :)

Knížku bych doporučila milovníkům a zkušenějším čtenářům fantasy. Nemyslím si, že pro ty, kteří moc žánru neholdují, bude kniha ideální. Čtenáře musí tohle opravdu bavit, aby vydržel zmatek prvních kapitol, i když kniha umí vzbudit zájem a zvědavost od prvních stran. Stojí za to nenechat se odradit a užít si příběh až do konce.

Za poskytnutí recenzní kopie velice děkuji Palmknihám. E-knihu můžete pořídit zde.
Kateřina

Žádné komentáře:

Okomentovat