úterý 18. července 2017

Touha po pomstě a strach ze smrti — to je druhý díl série Havraní kruhy

Siri Pettersen: Plíseň

Představ si, že jsi lovnou zvěří v neznámém světě. Ve světě lidí, který pomalu umírá. Ve světě, který je místem tvého narození a který se měl konečně stát tvým domovem. Jenže to je zásadní omyl.
Hirka opustila Ymslandu, aby ji zachránila, a vzdala se tak možnosti být nablízku Rimemu, přestože právě po tom touží ze všeho nejvíc. Místo něj ji teď provázejí lovec zapomenutých a slepý. Boj o přežití v lidském světě je ovšem maličkostí ve srovnání s tím, co přijde, když Hirka pochopí, kým ve skutečnosti je a jakým nástrojem v mocenské hře se má stát.

Sto padesát čtyři dnů. Tolik jich uběhlo od té doby, co opustila Ymslandu. Mannfallu. Rimeho.

Oproti prvnímu dílu série Havraní kruhy – Ódinově dítěti – mi začtení se do Plísně trvalo poněkud déle. Po několikaměsíční pauze nebylo lehké se znovu zorientovat. Ale nakonec jsem si knihu zamilovala a příběh zhltla, tedy poté, co se pořádně rozjel.
Už během čtení prvního dílu jsem se rozplývala nad tím, že Havraní kruhy nejsou typickou young adult sérií. A Plíseň mě v mém přesvědčení ještě utvrdila. Hirka se nachází v umírajícím světě prolezlém plísní, kde voda chutná zkaženě a ovoce po plastu a chemii. *Spoiler* Hirka je v našem současném světě. A je zděšena. *Konec spoileru* Já jsem si díky tomu některé věci uvědomila, a nemám z nich radost.
Siri Pettersenová spojila skvělou fantasy a naši současnost. To se jen tak nevidí. Otevřela bolestivé otázky, na které hledá lidstvo již dlouho odpověď. Do knihy přidala rovinu ekologie, medicíny, etiky i morálky. Ukázala nám Evropu očima čisté duše.

Té noci ji políbil. Uprostřed horského svahu, když obloha ronila slzy. Její rty. Jeho prsty, kterými jí pročísl mokré vlasy.
Už v recenzi na první díl jsem psala o tom, že Hirka a Rime se zařadili do mé „Síně slávy dvojic“. A to se maximálně políbili, nešikovně a odmítavě smím-li podotknout, a nyní mezi nimi proběhl minimální kontakt. V Síni slávy se ovšem drží. A přitom se téměř nic nestalo (vždyť stovky stránek koexistovali v různých světech bez možnosti komunikace – tak dobře jsou napsaní!). A to TÉMĚŘ NIC mě dostalo do kolen. Netuším, co budu dělat a jak rozdýchám, až se skutečně něco stane.

Siri Pettersenová má velice dobře promyšlený celkový příběh a příčiny současného stavu věcí a chování postav, a na vrch všeho je vynikající vypravěčka se skvělým stylem. Velice pěkně píše o rozporu moderní medicíny a bylinkářství s léčitelstvím. V poděkování se věnuje lidem, kteří ji pomohli nasměrovat tak, aby smyšlená fakta odpovídala co nejvíce skutečnosti a měla jistou logiku. Zbožňuji, když se spisovatelé snaží, provádí výzkum a nestřílí jen od boku. Jen musím podotknout jednu věc. Nevím, zda se jedná o chybu v překladu či faktickou chybu autorky, ale žena do IVF procesu neposkytuje embryo, ale vajíčko.

Pokud bych měla něco autorce vytknout, byly by to zbytečné postavy a natahování děje. Vím o minimálně jedné, která by v knize nemusela být. Nic nepřinesla, nikam příběh neposunula, ale natáhla děj o dobrých 30-50 stran. Snad nám její existenci a důvod cesty do Benátek osvětlí Siri v příštím díle, na který už se moc těším.

Série Havraní kruhy sbírá jednu nominaci a ocenění za druhým. Oprávněně. Jestli jste ji ještě nečetli, směle do ní. Ale určitě začněte prvním dílem. Vím, že pár lidí knihy odložilo, ale zkuste si na tu severskou jinakost zvyknout a příběh vás po zásluze odmění. Je skvělý.

HODNOCENÍ: 95 %

O autorce:

Siri Pettersenová (nar. 1971) je spisovatelka, autorka komiksu a ilustrátorka pocházející z Trondheimu. Za svou sérii Havraní kruhy získala několik ocenění, mimo jiné také Cenu knižních blogerů. Trilogie Havraní kruhy bude zfilmována.

Hana Láryšová
E-knihu si můžete zakoupit zde.